Otázky ke vzteklině

Vzteklina nepředstavuje v naším zeměpisných šířkách žádné zvláštní riziko, přestože se jedná o smrtelné onemocnění. Snad možná právě proto stále častěji přichází mnoho dotazů od našich čtenářů týkajících se přenosu vztekliny a ochrany před ní. Tyto dotazy souvisí s obavami při cestách do především exotických krajin nebo při kontaktu s podezřelým zvířetem.

Co je vzteklina a jak se může přenést na člověka?
Vzteklina je virové infekční onemocnění, které postihuje centrální nervový systém nejen u člověka ale také u všech dalších savců. Lidé se zpravidla nakazí kousnutím nakaženého zvířete (obvykle bývá zvíře zuřivé, vzteklé). Jakékoli divoké zvíře, savec, jako např. tchoř, liška, vlk a netopýr může se vzteklinou nakazit a přenést ji na člověka. U dalších divokých zvířat, jako jsou koně, dobytek, jeleni a další býložravci se vzteklinou mohou nakazit, ale přenos na člověka či dalšího savce je z těchto zvířat téměř zanedbatelný. Dalším možným ale vzácným přenosem na člověka je příjem infekčního materiálu z nakaženého zvířete, jako jsou sliny, které se dostanou přímo do očí, nosu, úst nebo poraněné kůže.

K přenosu tedy dochází infikovanými slinami na hostitele (člověka a další savce). Byly prokázané a dokumentované přenosy přes slizniční oblasti (tj. oči, nos, ústa), vzdušnou cestou vdechnutí aerosolu nebo transplantací rohovky. Nejčastějším způsobem přenosu viru vztekliny je pokousání nakaženým zvířetem.

V průmyslově vyspělých státech může být virus vztekliny přítomen převážně u divokých zvířat, odkud je dále přenášen na domácí zvířata a případně na člověka. V posledních letech byla prokázána přítomnost viru rovněž u netopýrů, kteří se stávají významným rezervoárem vztekliny v některých částech světa (zejména v Americe a Austrálii). Naopak v Africe, Azii a Latinské Americe hlavní rezervoár vztekliny představují psi.

Jak se vzteklina projevuje u člověka?
První příznaky vztekliny se mohou objevit po 20 až 90 dnech po nakažení. Existují však případy, kdy inkubace proběhla již během jednoho týdne nebo naopak za několik měsíců. Virus vztekliny se rozmnoží v místě poranění a dále proniká do blízkého nervového zakončení. Odtud postihuje centrální nervový systém, což je hlavní cíl vzteklinového viru. Během dvou až čtyř dní před propuknutím nemoci, pacient pociťuje brnění, svědění, a bolest v místě poranění, a přestože rána může být už zhojena, tyto příznaky se dále rozšiřují. Chování pacienta se mění, bývá velmi často podrážděn. Dostavuje se únava, nechutenství, bolesti hlavy, nespavost, deprese apod. Potíže se zhoršují díky postižení centrálního nervového systému. Vzteklina se může projevit ve třech různých formách: křeče, šílenství nebo ochrnutí. Dojde-li k propuknutí vztekliny, je smrt téměř nevyhnutelná, protože neexistuje žádná léčba tohoto onemocnění. Jedinou možností, jak této nemoci zabránit, je okamžité očkování po zranění zvířetem podezřelého ze vztekliny, které se provádí v tzv. antirabických centrech při infekčních odděleních, kde jsou zraněné osoby hospitalizovány.
Jak se chránit před vzteklinou a co dělat při kontaktu s podezřelým zvířetem?

• Každý majitel psa, kočky a fretky je povinen nechat zvíře očkovat proti vzteklině. Nejde jen o ochranu zvířete před vzteklinou, ale současně i ochranu majitele a dalších osob v případě, je-li zvíře pokousáno divokým vzteklým zvířetem.
• Vyvarovat se přímému kontaktu s neznámým zvířetem (ať už domácím nebo divokým) - tj. nehladit, nekrmit, neodnášet domů s sebou nemocná zvířata atd. Navíc je vhodné nahlásit veterinární správě výskyt podezřelého zvířete.
• Při cestách do některých zemí (pro nás exotických, v Asii, Jižní Americe nebo Africe) se doporučuje preventivní očkování proti vzteklině a to zejména tehdy, plánuje-li cestovatel "dobrodružnou" cestu s pobytem ve volné přírodě, mimo dosah zdravotní služby či v zemi, kde se používají starší typy vakcín proti vzteklině, nebo kde není dostatečně kvalitní dostupná zdravotní služba.
• V průmyslově vyspělých státech se provádí celoplošné očkování divoké zvěře pomocí živé atenuované vakcíny, která obsahuje adaptovaný a oslabený virus vztekliny. Proto je třeba se vyvarovat kontaktu s touto vakcínou, která je balena v kapslích. V případě, že dojde ke kontaktu uvolněného obsahu kapsle zejména se sliznicí člověka, je třeba postupovat analogicky jako v případě pokousání vzteklým zvířetem.
• V případě, že dojde ke kontaktu s podezřelým zvířetem, je důležité okamžitě místo kontaktu očistit pod tekoucí vodou, někdy se doporučuje pokousané místo dezinfikovat např. Jodisolem a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. V takovém případě se zpravidla zahájí postexpoziční očkování (případně v kombinaci s hyperimunními imunoglobulíny) a diagnostické testy pro potvrzení či vyvrácení tohoto podezření z nákazy vzteklinou.