Očkování živými virovými vakcínami osob v blízkém kontaktu s potencionálně rizikovými osobami

Vedle dnes již tradičního očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (Trivivac, Priorix) a proti dětské přenosné obrně (perorální vakcína), které se provádí pomocí živé oslabené virové vakcíny, se stále častěji objevuje očkování s další živou oslabenou virovou vakcínou proti planým neštovicím (Varilrix) dochází k okolnostem, které nejsou dostatečně dobře zažité. Jednou z těchto okolností je, zda je možné očkovat takovou živou vakcínou osobu v blízkém kontaktu (tj. žijící ve společné domácnosti) s osobou, pro níž takové očkování by mohlo představovat riziko.

Mezi potencionálně rizikové osoby patří těhotné ženy (maminky), starší lidé s oslabeným imunitní systémem (prarodiče) nebo obecně dlouhodobě nemocné osoby s imunodeficiencí (sourozenci, rodiče i prarodiče).

V případě očkování dítěte, které žije ve společné domácnosti s potencionálně rizikovou osobou, se perorální vakcína proti dětské přenosné obrně nesmí podávat (1), neboť bylo jednoznačně potvrzeno dlouhodobé vylučování živého vakcinačního viru (nejčastěji ve stolici) a toto očkování se provede s inaktivovanou parenterální vakcínou (IPV).
Naopak očkování s vakcínami proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám je možné u těchto dětí provádět bez omezení, neboť nebyl prokázán přenos vakcinačních virů. Obavy z možného přenosu zarděnkového vakcinačního viru na plod těhotné ženy jsou zbytečné, neboť nikdy tento přenos a vliv na plod nebyl prokázán.

Naopak k očkování proti planým neštovicím dětí v blízkém kontaktu rizikových osob nebylo dosud vydáno jednoznačné doporučení. V případě tohoto očkování existuje prokázané riziko vylučování vakcinačního viru, i když jen v ojedinělých případech (a to nejčastěji tehdy, dojde-li k nežádoucímu účinků po očkování v podobě kožních lézí). Odhaduje se, že k tomuto přenosu nedochází častěji než v jednom případu ze 4.000.000 podaných dávek (3). Proto se obvykle považuje toto očkování za menší riziko pro těhotnou ženu nebo imunosuprimovaného pacienta ve společné domácnosti s očkovaným dítěte než představuje riziko přenosu divokého viru planých neštovic nakaženého dítěte (2). To platí o to více, jsou-li tyto rizikové osoby k této nákaze vnímavé.
Nelze-li z jakéhokoli důvodu zvážit možné riziko pro osoby žijící ve stejné domácnosti jako je očkované dítě, je možné situaci řešit krátkodobým přestěhováním očkovaného dítěte např. k prarodičům (zpravidla na 3-4 týdny po očkování).

Literatura:
Další informace najdete v prémiovém obsahu