Od 1.listopadu 1999 bylo ve Velké Británii zavedeno celoplošné očkování proti meningokokovým nákazám skupiny C jako v první zemi na světě. K tomuto očkování byly použity tři komerční konjugované vakcíny. Očkování bylo zahájeno u dětí a dospívajících mladších 18 let a během počáteční kampaně se podařilo imunizovat 12 miliónů dětí a dospívajících. Do konce června 2006 se provádělo rutinní očkování proti meningokokovým nákazám skupiny C u dětí ve věku 2 měsíců, kterým se celkem podávaly 3 vakcinační dávky v intervalu 1 měsíce. Od prvního září 2006 se ve Velké Británii upravil očkovací kalendář, v rámci něhož se první dvě dávky podávají ve 3. a 4. měsíci a třetí dávka se posunula do věku kolem 12. měsíce života.
V prvních letech po zavedení celoplošného očkování se doočkovávaly i starší ročníky a to zejména ve věku 15-17 let. Mimo to se postupně zařazovaly i další věkové skupiny, tj. 12-15 let a 5-8 let. Na počátku ledna 2002 se plán celoplošného očkování rozšířil i pro ostatní věkové skupiny mladší 25 let. Osoby ve věku 1-25 let byly očkovány jen jednou dávkou konjugované vakcíny, zatímco děti ve věku 5-12 měsíců se imunizovaly celkem 2 dávkami v intervalu 1 měsíce.
Během sledovaného období 6 let se posilující očkování neprovádělo u žádné ze zařazených věkových skupin, vyjma mladých dospělých osob starších 18 let, které byly v minulosti očkovány tradiční polysacharidovou vakcínou a které byly dodatečně zařazeny do celoplošného očkování v rámci plánu doočkování potenciálně ohrožených skupin (tj. mladších 25 let).
Poslední epidemiologické údaje uvádějí, že se podařilo za celé období očkovat zhruba 85% dětí povinné školní docházky. Ročníky očkované v rámci rutinního očkování dosahují proočkovanost srovnatelnou s ostatním povinným očkováním.
Úspěch tohoto celoplošného očkování se projevil především v dramatickém poklesu incidence onemocnění i úmrtnosti ve srovnání s epidemiologickým rokem před jeho zavedením. Ještě v roce 1998/99 (červen 89 až červenec 99) byla incidence meningokokových nákaz skupiny C 883 případů, zatímco po 6 letech po celoplošném očkování a doočkování cílových skupin se snížila o 97% v roce 2005/2006 na pouhých 30 případů. Ve skupině osob mladších 20 let tato incidence klesla dokonce o 99%.
Obdobně tomu je i v případě úmrtnosti, která před zavedením tohoto očkování dosahovala 78 případů u osob mladších 25 let a v roce 2005/2006 byl hlášen pouze jeden případ úmrtí, potvrzený laboratorně.
Naopak situace ve výskytu meningokokových nákaz vyvolaných skupinou B se nezměnila, tj. nedošlo ani k nárůstu ani k významnému poklesu vzhledem k situaci před zavedením celoplošného očkování.
I přes významné snížení incidence meningokokových nákaz skupiny C byly zaznamenány případy selhání očkování, které je definováno jako laboratorně potvrzené invazivní meningokokové onemocnění séroskupiny C, zjištěné po 10 dnech po podání poslední dávky kompletního očkování proti meningokokovým nákazám skupiny C u daného jedince. Během celoplošného očkování v Anglii a Walesu se zaznamenalo jen 64 případů tohoto selhání vakcíny (nejčastěji po podání vakcíny Meningitec, výrobce Wyeth), z nichž v 5 případech došlo k úmrtí na toto onemocnění. Nelze však jednoznačně stanovit, která z používaných vakcín je účinnější a spolehlivější, neboť nebyly používány všechny tři komerční vakcíny současně a rovnoměrně na celém území Velké Británie. To totiž znemožňuje zhodnotit míru expozice nákazy na daného jedince očkovaného jednou ze tří komerčních vakcín v odlišném věkovém období. Z tohoto důvodu stávající údaje nevedou k závěru a přehodnocení jednotlivých komerčních vakcín v jejich spolehlivosti v účinnosti.
První odhady klinické účinnosti tohoto očkování se prováděly na základě dat získaných do března 2004. Účinnost se předpokládala vyšší než 83% a to v celé skupině očkovaných ve věku 5 měsíců až 18 let. Podle posledních údajů tato klinická účinnost dosahuje během prvního roku po očkování zhruba 95%, zatímco po více než jednom roce po očkování zhruba 90%. I když tento rozdíl byl statisticky významný (P=0,03), počet zjištěných případů meningokokových nákaz skupiny C v očkované skupině zůstává ve věkové kohortě i po více než jednom roce po očkování velmi nízký. Tato skutečnost souvisí s největší pravděpodobností s imunologickou pamětí očkovaných dětí a pravděpodobně také s nepřímou protekcí vzniklou po celoplošném očkování. Vytváří se asi "dědičná" imunita (tj. imunita zprostředkovaná mateřskými protilátkami) a dále se snižuje prevalence nosičství meningokokové séroskupiny C. Obdobný efekt byl již v minulosti pozorován po zavedení celoplošného očkování proti Hib nákazám.
Nepřímá protekce snižuje i riziko expozice na nejmladší a nejstarší osoby, které nebyly imunizovány nebo nemohou být imunizovány vůči těmto meningokokovým nákazám. To např. dokazuje postupný pokles incidence ve skupině 25+, která nebyla zařazena do programu celoplošného očkování. "Dědičnou" imunitu (tj. imunitu zprostředkovánou mateřskými protilátkami) prokazuje incidence těchto nákaz u novorozenců v minulosti očkovaných matek, která jen v roce 2005/2006 klesla o 90% ve srovnání s rokem 1998/99, kdy se celoplošně neočkovalo. Vliv očkování na novorozence dokazuje i incidence těchto nákaz vyvolaných séroskupinou B, která se na rozdíl o séroskupiny C nezměnila během sledovaného období po zahájení programu celoplošného očkování 1999-2006.
Kromě epidemiologických dat se sledovala i genetická mutace subtypu séroskupiny B a C N.meningitidis z izolátu laboratorně vyšetřovaných případů. Důležitým zjištěním bylo to, že se během celého období sledování nepotvrdila žádná kapsulární změna u obou séroskupin.
Zdrojem informací tohoto článku je zpráva: "IMPACT OF THE MENINGOCOCCAL C CONJUGATE VACCINATION PROGRAMME IN ENGLAND"; SUMMARY SURVEILLANCE REPORT FROM THE IMMUNISATION DEPARTMENT HEALTH PROTECTION AGENCY CENTRE FOR INFECTIONS, červen 2006; H Campbell, N Andrews, M Ramsay, E Miller; Immunisation Department, HPA Centre for Infections; R Mallard, R Borrow, S Gray; Meningococcal Reference Unit, Manchester Medical Microbiology Partnership.