V posledních letech přibývá řada klinických studií hodnotící přetrvávání ochrany po očkování proti virové hepatitidě typu B. Je již zřejmé, že tato ochrana nespočívá jen na přítomnosti specifických protilátek, které někdy u očkovaných osob s časem ubývají až pod limit detekovatelnosti (ten se podle dané studie liší a nejvyšší limit bývá stanoven na 2 IU/ml) [3,5,7]. Ukazuje se, že po více než 10 let po základním očkování se třemi dávkami vakcíny (bez ohledu na to zda je vakcína připravena rekombinantně nebo z plazmy) dochází u více než 40% očkovanců ke ztrátě specifických protilátek. Je-li však podána jedna booster dávka dochází k rychlé obnově původních hladin specifických protilátek a zpravidla u více než 90% očkovanců bývají vyšší než 10 mIU/ml. V případě, že je booster podán později, tj. po více než 15 letech po základním očkování, jen asi 85% očkovanců bez specifických protilátek si je vytváří v množství vyšším než 10 mIU/ml do 2 měsíců po jeho podání. U těchto očkovanců navíc dochází k jejich opětovné ztrátě do 1 roku po podání boosteru [4]. To lze vysvětlit jen tím, že u nich došlo ke ztrátě imunologická paměti. Jsou-li totiž těmto osobám podány další 2 dávky vakcíny, pak jejich hladiny těchto protilátek opět trvale stoupnou, tj. dojde k očkování od počátku [5]. Lze tedy předpokládat, že existuje určitá (specifická) životnost buněk imunologické paměti. Zda je specifická pro dané očkování nebo je obecně platná není známo, ale lze předpokládat, že bude obecně limitována pro každé očkování jak dokládá analogie očkování proti tetanu, pro které rovněž platí limit 10-15 let.
Zjištěné výsledky nejsou překvapivé, jsou analogické s jiným očkováním. Důsledky těchto poznatků budou mít možná větší dopad na očkovací kalendář. Ukazuje se totiž [6], že nejohroženější skupinou této nákazy jsou děti ve věku 10-15 let. V případě, že se základní očkování provádí u dětí mladší jednoho roku, pak existuje odůvodněné riziko možného selhání tohoto očkování po více než 10 letech a to právě v nejrizikovějším věku 10-15 let. Státy, které zavedly do pravidelného očkovacího kalendáře imunizaci vůči HBV nákazám až u dětí starších 10 let zajišťují vyšší ochranu této rizikové věkové skupiny, zatímco státy (tedy i Česká republika), kde se očkují děti mladší 1 roku budou muset přehodnotit strategii tohoto očkování a buď po 10 letech zavést jednu posilující dávku nebo naopak odložit toto očkování do završení věku 10 let.
Mimo to je v každém případě vhodné pro každou dobrovolně i cíleně očkovanou osobu zvážit posilující očkování po 10-12 let po provedení základního očkování.
Tabulka: Přehled odhadované imunologické paměti a hladiny protilátek specifických protilátek vůči HBV po několika letech po základním očkování | |||
Booster dávka po |
Procentuální počet očkovanců s hladinou protilátek
a imunologické paměti [131-134,137] |
||
>10 mIU/ml (sérokonverzní limit)
|
> 100 mIU/ml (séroprotektivní titr)
|
Imunologická paměť**
|
|
0 let* |
100%
|
100%
|
100%
|
5-10 let |
85%
|
60%
|
100%
|
10-15 let |
60%
|
40%
|
95%
|
>16 let |
50%
|
30%
|
80%
|
*) základní imunizace 3 dávkami **) odhad imunologické paměti na základě procenta responderů po podání boosteru (sérokonverzní limit 10 mIU/ml) |
Wang LY, Lin HH , Short-term response to a booster dose of hepatitis B vaccine in anti-HBs negative adolescents who had received primary vaccination 16 years ago, Vaccine. 2007 Aug 1
Literatura: