Očkování proti hepatitidě typu A je považováno za nejen vysoce účinné u většiny očkovaných osob, ale i za rychle indukující imunitní odpověď. To vedlo k přehodnocení možnosti používání tohoto očkování po expozici touto nákazou. Dlouhá léta platilo, že ochrana posteexpozičního očkování bez současného podání imunoglobulinu nemusí být spolehlivá.
V poslední době byly publikovány výsledky velké klinické studie, která srovnávala jak aktivní tak pasivní posteexpoziční imunizaci. Výsledky jsou velmi příznivé a s největší pravděpodobností povedou k rozšíření tohoto očkování i jako profylaxi, tj. posteexpoziční imunizaci.
Do dvojitě slepé klinické studie [1] bylo zařazeno celkem 1090 osob ve věku 2-40 let, které byly po 14denní expozici virové hepatitidy typu A buď očkovány (s vakcínou Vaqta) nebo byly pasivně imunizovány imunoglobulínem. Všechny zařazené osoby byly exponovány virové hepatitidě typu A zprostředkovaně od osob (s laboratorně potvrzenou HAV) v domácím kontaktu (83%) nebo v kolektivu v domovech s pečovatelskou službou (17%).
Celkem bylo očkováno po 14denní expozici HAV 568 osob a 522 osobám byl podán imunoglobulin v dávce 0,02 ml/kg tělesné hmotnosti. Po dobu dalších 6 týdnů se provádělo sledování klinických příznaků, včetně odběru séra po 2 a 8 týdnech po expozici, ze kterého se stanovila hladina IgM a sérová ALT. Mezi klinickými příznaky se sledovaly: kožní, sklerální nebo faryngální žloutenky; světlá stolice; tmavě zabarvená moč; bolest v břišní dutině nebo horním pravém kvadrantu; nucení ke zvracení; zvracení; axilární teplota 37.5°C nebo vyšší; nechutenství nebo nevolnost.
Hlavní primární veličinou byly klinické příznaky s pozitivní hladinou IgM a hladinou ALT vyšší než je dvojnásobná hodnota normální fyziologické hodnoty. Přestože byl počet očkovaných osob (25 osob, 4,4%) s pozitivní primární veličinou vyšší než počet osob pasivně imunizovaných s imunoglobulínem (17 osob, 3,3%), rozdíl není statisticky významný. Navíc relativní riziko po profylaxi s vakcínou je jen 1,35krát vyšší vzhledem k pasivní profylaxi. V případě, že jako průkaz HAV nákazy se považují klinické i subklinické příznaky včetně laboratorního potvrzení, bylo celkem 49 osob (8,6%) očkovaných a 35 osob (6,7%) pasivně imunizovaných nakaženo HAV. V takovém případě se relativní riziko ještě snižuje na 1,29 v neprospěch posteexpozičního očkování.
Tato studie potvrzuje postupy v některých evropských zemích včetně Kanady, kde se po expozici HAV očkuje s vakcínou a imunoglobulin se nepodává [2-5]. Tato studie dokonce dává podnět k přehodnocení stávajícího doporučení v USA [6].
I když nelze očekávat, že by očkování proti HAV jednou provždy pasivní imunizaci zastínilo, v každém případě se stane významným zjednodušením v postexpoziční profylaxi virové hepatitidě typu A, je totiž dostupnější než imunoglobulin.
Literatura: