Nový typ A(H1N1) v chřipkové sezóně

V únoru letošního roku se celý svět stal svědkem mnoho desítek let známého tzv. antigenního shiftu, charakteristického právě pro typ A chřipkového viru. Proč se stal viditelným, podmínilo asi řada různých faktorů. Určitě se na něm podepsala dlouhodobě předpokládaná chřipková pandemie. Světová zdravotnická organizace úzkostlivě sleduje poslední roky vývoj chřipkových virů (pravděpodobně v kontextu obávané ptačí chřipky A(H5N1)), což se stalo osudné novému typu A(H1N1), tj. "prasečí" nebo také "mexické" chřipky.
Během března a dubna tohoto roku se nové chřipce připisovala vyšší incidence s častějšími smrtnými následky než tomu bylo ve skutečnosti. Zdálo se, že je možná infekčnější a osudovější než její příbuzný sezónní subtyp.
Proč se snadno šíří v relativně nevhodných podmínkách severní polokoule, vysvětluje poměrně značná vnímavost místní populace, neboť jak se ukázalo jen necelých 10% obyvatelstva mladšího 40 let může být vůči ní chráněno. Ovšem letní období brání šíření chřipkových virů, což potvrzují poslední data, tj. na přelomu července a srpna se incidence nového typu A(H1N1) dramaticky snižuje.
Také běžné chřipkové viry přežívají v mezidobí chřipkových sezón, a vezmeme-li v úvahu, že vnímavost populace vůči nim je výrazně snížená než vůči novému chřipkovému viru, pak zaznamenaný výskyt 1:2 ve prospěch nového typu nenaznačuje, že by jeho infekčnost byla vyšší než běžného subtypu A(H1N1). Kontinuálně získávané poznatky o novém A(H1N1) vedou k předpokladu, že se od běžného sezónního subtypu svým chováním neliší.
Potvrdilo se, že nový stejně jako běžný subtyp A(H1N1) nakazí nejčastěji stejnou věkovou skupinu, tj. mladé dospělé osoby kolem věku 20 let, zatímco hlavními hostiteli subtypu A(H3N2) nebo typu B se stávají osoby ve věku 34-37 let. Tak jako sezónní i tento nový typ se může stát fatálním především pro imunokompromitované osoby, zatímco pro ostatní nepředstavuje o nic vyšší riziko komplikací než běžná sezónní chřipka. Případná hrozba významné mutace nového typu se dosud neprokázala a zdá se, že i v tomto ohledu zůstává podobný jako sezónní subtyp.
Ukázalo se, že dosavadní očkování proti běžné chřipce nebo její samotné prožití v minulých sezónách bylo schopno indukovat dostatečné množství protilátek specifických vůči novému chřipkovému viru typu A(H1N1) jen u necelé desetiny dětí a dospělé populace mladší 40 let. Naopak téměř polovina seniorů starších 60 let může být vůči novému typu chráněna. Tzv. antigenní hřích naznačuje, že před více než 40 lety se určitá podoba tohoto nového chřipkového viru v populaci již objevila.
Otázkou zůstává, zda se může aktuální očkování proti sezónní chřipce uplatnit v prevenci vůči jejímu novému typu A(H1N1) (tzv. prasečí chřipce). Bohužel všechny odborné poznatky vedou k jednoduchému závěru, že sezónní očkování je v ochraně vůči původní prasečí chřipce neúčinné. Ostatně proto výrobci chřipkových vakcín připravují a testují právě vakcíny vůči tomuto novému subtypu A(H1N1). Co je ale zajímavé, že buněčná imunita specifická vůči jakýmkoli chřipkovým virům získaná v minulosti nebo aktuálním očkováním proti běžné sezónní chřipce sice není schopná zabránit onemocnění chřipkou, ale může významně zbrzdit a omezit její klinickou manifestaci.
V kontextu nového typu chřipkového viru se velmi často zapomíná na nebezpečnost běžných sezónních, které ji každoročně prokazují minimálně stejně častými komplikacemi a fatálními následky jako dnes tak populární nový subtyp A(H1N1). Proto očkování proti běžné sezónní chřipce na svém významu neztrácí.
S blížící se chřipkovou sezónou vyvstává otázka, jak budou vedle sebe cirkulovat dva stejné subtypy s odlišnými antigeny. Nejpravděpodobnějším výsledkem bude nahrazení jednoho druhým, respektive vznikem zcela nového, který si z obou dvou, tj. prasečího a sezónního, ponechá pro sebe to nejlepší, tzn. adaptabilitu k lidskému hostiteli. Vyšší potenciál adaptability má stávající sezónní chřipkový subtyp A(H1N1), proto by se dalo předpokládat, že v dalších letech bude cirkulovat právě tento původně sezónní, možná s většími antigenními změnami v důsledku kombinace s "prasečím". Je jen málo pravděpodobné, že by v budoucnu oba dva stejné subtypy A(H1N1) mohly společně cirkulovat v populaci.
Omezené poznatky a strach z pandemie vedou Světovou zdravotnickou organizaci k obezřetnosti. Zda je jen krůček od skutečné a vážné chřipkové pandemie si nedovolí nikdo potvrdit ani vyvrátit. Ať už její riziko vzniku je velké nebo malé, aktuální postup mezinárodních i národních institucí a autorit se stává skutečným cvičením jejího zvládnutí, tj. informovanost, rychlá příprava vakcíny, očkování a volba priorit.