Moderní očkovací kalendář

Vzhledem k tomu, že stále přibývají další nová dětská očkování, vzniká dilema jak s nimi naložit, kdy je zařadit do dětského očkovacího kalendáře (ať už jako pravidelná nebo doporučená) tak, aby to bylo pro dítě, rodiče i lékaře únosné.
Nové i původní poznatky a zkušenosti vedou k zachování principů očkovacího kalendáře:

• respektovat dlouhodobou epidemiologickou situaci,
• respektovat maximální efektivní využití příslušného očkování s ohledem na věk a zralost imunitního systému očkovance,
• respektovat a odlišovat společenskou a individuální potřebu pravidelného očkování.

Pravidelné (nejčastěji dětské) očkování je možné rozdělit do dvou kategorií:

• povinné pravidelné - hrazené státem, společenská nebo celosvětová potřeba (eradikace či eliminace dětských infekcí); Nnově by mezi povinná pravidelná bylo možné zařadit jen očkování proti: tetanu, záškrtu, dávivému kašli, hemofilovým nákazám typu b, dětské přenosné obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám a tuberkulóze.
• dobrovolné pravidelné - hrazená pojišťovnou dle přání rodiče či očkovance (individuální prevence dle zdravotního rizika či potřeby); očkování proti pneumokokovým a/nebo meningokokovým nákazám, hepatitidě typu B a papilomavirovým nákazám.

Doporučená dobrovolná očkování - hrazena očkovancem (rodičem):
- Chřipka, klíšťová encefalitida, hepatitida typu A, plané neštovice, rotavirové nákazy

Povinné pravidelné očkování:
(1) DTaP-IPV/Hib (očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, hemofilovým nákazám a dětské přenosné obrně)

• posun zahájení očkování v 5.-7. měsíci
• základní očkování pouze 2 dávky v minimálním intervalu 2 měsíců
• 3. dávka ve druhém roce života, nejlépe po 6 měsících po základním očkování
• Tdap - vakcína s redukovaným množstvím vakcinačních antigenů v 5. roce, lépe tolerována a dostatečně imunogenní
• Tdap-IPV v 10. roce
• Tdap -ve věku 20-25 let, zejména u mladých žen ve fertilním věku, před otěhotněním (plánovaná ochrana novorozenců)
• T (tetanická vakcína) - každých dalších 15 let

(2) MMR (očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám)

• zahájit po dosažení 24 měsíců, nejlépe před nástupem do dětského kolektivu (mateřská škola); významně lepší tolerance tohoto očkování
• druhá dávka 6-12 měsíců po podání první

(3) BCG (očkování proti tuberkulóze)

• očkovat nejlépe v 10. týdnu věku, nebo ve třetím měsíci života, pouze ty děti, u kterých není pochyba imunodeficitu (rodinná anamnéze, prospívání apod.)
• revakcinace nebo zahájení vakcinace u dětí tuberkulín negativních, neočkovaných dříve, ohrožené rizikem TBC

Dobrovolné pravidelné očkování:
(4) Pneumo (očkování proti pneumokokovým nákazám)

• zahájit obdobně jako DTP-Hib/IPV (současně nebo lépe odděleně ve 14denním intervalu)
• základní dvě dávky v minimálně 2měsíčním intervalu
• jedna posilující ve druhém roce života, nejlépe 6-12 měsíců po základním očkování

(5) Meningo (očkování proti meningokokovým nákazám)

• očkovat jednou dávkou ve věku 7-24 měsíců

(6) HBV (očkování proti hepatitidě typu B)

• očkovat ve věku 11-15 let (např. 12 let), kromě novorozenců HBsAg pozitivních matek; maximální efektivní využití ochrany po očkování
• očkovat monovakcínou ve schématu 0-1-6 měsíců

(7) HPV (očkování proti papilomavirovým nákazám)

• očkovat ve věku 11-15 let (např. 13 let)
• očkovat ve schématu 0-2-6, např. po dokončeném očkování HBV

Moderní schéma očkování vychází z následujících obecně platných poznatků:

• BCG očkování je nejúčinnější v 10. týdnu věku
• podávání dvou dávek DTaP/Hib+IPV v intervalu ne kratším než 2 měsíce umožňuje dosažení nejlepší imunogenity; zahajuje-li se očkování ve věku starším 5 měsíců, je efekt zmnohonásoben
• HBV očkování malých dětí (vyjma dětí HBsAg pozitivních matek) nemá opodstatnění; riziko této hepatitidy nastupuje s obdobím experimentování, tj. dospívání; v té době nemusí být všechny děti spolehlivě chráněny, neboť děti očkované do jednoho roku po narození mívají sníženou imunitní odpověď, naopak děti očkované ve věku 10-15 let patří mezi dobré respondenty tohoto očkování
• očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám je významně lépe tolerované u dětí starších 2 let, které na něj rovněž lépe odpovídají; stávající epidemiologická situace by měla umožnit posun tohoto očkování z původních 15 měsíců na 24 měsíců; určitě je vhodné toto očkování dokončit před nástupem do dětského kolektivu (mateřská škola)
• očkování některými pneumokokovými konjugovanými vakcínami prokazuje spolehlivou ochranu ve schématu 2+1 (bez ohledu na jeho zahájení), tj. ve shodě s DTaP očkováním

Co nového by přeneslo moderních schéma očkování?

1. nižší počet povinného očkování při zachování principu společensky nutného očkování
2. významná finanční úspora státem hrazeného očkování (minimálně o 150-200 miliónů ročně podle volby vakcíny a dohody s dodavatelem)
3. větší flexibilita rozhodování rodičů či očkovanců o individuální potřebě daného očkování
4. maximální efektivnost dětského očkování plynoucí z věkové zralosti imunitního systému při aplikaci menšího počtu vakcinačních dávek
5. delší doba pro zvážení vhodnosti BCG očkování při docílení jeho nejvyšší účinnosti; vyšší flexibilita intervalu mezi BCG a následujícím očkováním pro zamezení případných druhotných komplikací
6. minimalizace rizika nežádoucích účinků právě ve vztahu s věkem a vyzrálostí imunitního systému
7. využívání transplacentárního přenosu mateřských protilátek matek očkovaných v 25 letech proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli
8. efektivní využití očkování proti hepatitidě typu B, tj. očkování v čase před očekávatelným zvýšeným rizikem
9. možnost rozšíření dobrovolného pravidelného očkování o očkování proti meningokokovým a papilomavirovým nákazám - při rozhodování rodiče a očkovance

Omezení moderního schématu očkování

1. prodloužení dětské vnímavosti vůči dávivému kašli, hemofilovým nákazám typu b o 1-2 měsíce; částečná kompenzace nově očkovaných budoucích matek ve věku 25 let proti dávivému kašli
2. novorozenci HBsAg pozitivních matek by měli být očkováni podle stávajícího platného schématu s ohledem na riziko vzniku chronické hepatitidy (tj. schéma EPI)