Charakteristika postvakcinační humorální imunity vůči dávivému kašli

Ubývání imunity specifické vůči dávivému kašli bylo potvrzeno řadou sérologických sledování. Její délka se pohybuje obvykle v rozmezí 4-12 let, zpravidla kratší po očkování acelulární vakcínou.

V jedné z posledních prací se autoři publikace (Aase 2011) zaměřili na sledování kvality postvakcinační imunity. Tu vyjádřili pomocí opsofagocytární aktivity (OPA), které podstoupili další sérologické veličiny, koncentrace IgG a IgA protilátek specifických vůči pertusovému toxinu (PT), filamentóznímu hemaglutininu (FHA) a pertaktinu (PRN). Kromě toho ne méně významnou veličinou se stala celkové IgG protilátky schopné se vázat na živé bakterie B.pertussis (sérotypu 1 a 3 - bohužel sérotyp 2 nebyl v měření OPA či vazných IgG zastoupen).
Sérologická imunita se vyšetřovala u norských dospívajících (75 studii dokončilo), které v dětství byli očkováni 3 dávkami kombinované vakcíny, obsahující celobuněčnou pertusovou složku (schéma očkování 2+1) a v 7 letech pak jednou dávkou vakcíny s acelulárni pertusovou složkou. V 15-16 letech jim byla aplikována celkově 5. dávka vakcíny (Tdap-IPV) a jejich imunita se měřila před a 4-8 týdnů po tomto očkování.
Geometrický průměr koncentrací specifický protilátek po posledním boosteru statisticky extrémně vzrostl bez ohledu na antigenní specifičnost; tj. vůči PT, FHA i PRN. Hladiny protilátek vůči pertusovému toxinu se zvýšily zhruba 7krát a vůči pertaktinu až 9krát.
Zajímavým byla opsonofagocytární aktivita, která před boosteru dosahovala průměrné hodnoty titru 65,1 (8-1.024) a do 8 týdnů po něm se zvýšila téměř 6krát na hodnotu 360,4 (64-2.048). Velmi podobně se také zvýšila koncentrace IgG, které se vázaly na živou bakterii; z průměrné hladiny 164 AU/ml na 833,4 AU/ml. Koeficient korelace mezi oběma veličinami dosahoval hodnoty r2=0,79. O něco vyšší korelace se dokonce potvrdila mezi OPA a IgG specifickými vůči pertaktinu (r2=0,81). Zdá se tedy, že na funkčních opsonofagocytárních protilátkách se větší měrou podílejí protilátky specifické vůči pertaktinu, což odpovídá dřívějším poznatkům protektivní ochrany očkování acelulární pertusovou vakcínou.
Booster dávka přispěla ke statisticky významnému, téměř 3násobnému, zvýšení koncentrace IgG1 podtřídy protilátek vázajících se na živou bakterii, které se na opsonofagocytární aktivitě vždy podílejí vyšší měrou než protilátky ostatních podtříd. Hladiny IgG2 protilátek zůstaly dokonce na boosteru nezávislé. Hladiny IgG4 protilátek se zvýšily u necelé třetiny očkovaných, jen asi 1,5krát. I když zvýšení koncentrace IgG4 není obecně žádoucí z důvodu rizika autoimunitních onemocnění, lze předpokládat, že jejich zvýšení nepřesáhne bezpečnostní limit 6 % celkových IgG.
Naopak koncentrace IgA protilátek se booster očkováním buď vůbec neovlivnily nebo jen mírně, pouze vůči filamentóznímu hemaglutininu.

Posilující očkování proti dávivému kašli s acelulární složkou skutečně stimuluje hladiny protilátek s opsonofagocytární aktivitou a se schopností se vázat na živé bakterie minimálně 5krát. Tyto specifické vlastnosti protilátek mají s největší pravděpodobností IgG1, specifické z větší části vůči pertaktinu.

Zdroj:
Aase A, Herstad TK, Merino S, Bolstad M, Sandbu S, Bakke H, Aaberge IS. Immunization of teenagers with a fifth dose of reduced DTaP-IPV induces high levels of pertussis antibodies with a significant increase in opsonophagocytic activity. Clin Vaccine Immunol. 2011 Aug;18(8):1269-74.