V odborné veřejnosti se vedou diskuze, zda má či nemá smysl očkovat také dívky a ženy, které již byly infikované HPV virem, respektive onemocněly v důsledku této nákazy. Samozřejmě toto preventivní očkování neumí řešit stávající onemocnění, to již vyzkoušeno bylo. Nabízí se ale otázka, zda po příslušném zákroku, který odstraňuje poškozené a změněné buňky, se dotyčná nestává znovu vnímavou vůči vysoce i nízko rizikovým HPV virům. Neměla by být rovněž očkována? Alespoň částečnou odpověď přinesla reanalýza klinických dat, která byla publikována letos na jaře (Joura et al. 2012).
Z celkem 17.622 dívek a žen zařazených do studie FUTURE bylo 11,8 %, které se s HPV setkalo během očkování nebo dokonce před ním. Z nich muselo do 2,5 let podstoupit odpovídající zákrok na hrdle děložním (CIN) 587 očkovaných vakcínou Silgard a 763 neočkovaných a do 2 let podstoupit zákrok na vulvě (VIN), vagíně (VaIN) nebo odstranění genitálních bradavic (EGL) 229 očkovaných vakcínou Silgard a 475 neočkovaných.
Po chirurgickém zákroku na hrdle děložním bylo sledováno průměrně 1,2-1,7 roku 1.068 očkovaných i neočkovaných žen, zatímco po zákroku nebo léčbě vulvárních a vaginálních intraepiteliálních neoplazií včetně genitálních bradavic 633 očkovaných a neočkovaných žen.
Četnost výskytu nových HPV onemocnění se hodnotilo 60 dní po zákroku jak u původně očkovaných tak neočkovaných žen. Předpokladem byla eliminace příčinného HPV viru zákrokem a také skutečnost, že v pokročilejších stádiích se příčinný HPV virus rekonstruuje a vysévá méně často než v raných stádiích infekce.
Výsledky této nové analýzy potvrdily příznivý vliv očkování vakcínou Silgard také u žen, které před očkováním byly již HPV infikovány. Sice očkování nezabránilo onemocnění (CIN, VaIN, VIN nebo genitálních bradavic), ale významně, téměř 2krát více, snížilo relativní riziko pozdější jakékoli HPV infekce. Předešlé očkování dokonce extrémně významně snížilo jakékoli post-operační onemocnění způsobené výhradně vakcinačním HPV virem (tedy 6, 11, 16 a 18). Po zákroku na hrdle děložním se relativní riziko snížilo téměř 5krát (tj. očkování po zákroku ochránilo 79,1 % žen) a téměř 3krát po zákroku na vulvě či vagíně nebo po odstranění genitálních bradavic (tj. očkování ochránilo po zákroku 64,4 % žen).
Relativní riziko nového HPV onemocnění (CIN, VIN, VaIN nebo EGL) po gynekologickém zákroku u neočkovaných vůči očkovaným ženám před zákrokem | ||||
Zákrok v důsledku |
Jakýkoli příčinný HPV virus
|
Vakcinační příčinný HPV virus (6,11,16,18)
|
||
Relativní riziko
u neočkovaných (95% Cl) |
P*
|
Relativní riziko
u neočkovaných (95% Cl) |
P*
|
|
CIN |
1,9 (1,3-2,7)
|
0,0006
|
4,9 (2,0-14,2)
|
<0,0001
|
VIN, VaIN, EGL |
1,5 (1,2-2,1)
|
0,0022
|
2,8 (1,7-4,8)
|
<0,0001
|
P* statistická významnost (Fisherův exaktní test) |
Pozorovaná snížená incidence následných HPV onemocnění u žen očkovaných vakcínou Silgard byla v téměř dokonalé shodě s incidencí studijně stanovenou u dokonale naivních dívek očkovaných vakcínou Cervarix, bez ohledu na příčinný genotyp.
Díky zákrokům na hrdle děložním se staly ženy nově naivními (tj. podobně jako je tomu u těch nejmladších dívek). Jejich předešlé očkování vakcínou Silgard je totiž nově ochránilo vůči CIN2+ způsobeného jakýmkoli vysoce rizikovým HPV virem, tj. 64,9% ochrana (95%Cl: 20,1-86,3 %). Stejná ochrana byla pozorována také po studijním očkování bivalentní vakcínou, tj. 64,6% (95%Cl: 49,2-75,7%) (http://www.gsk-clinicalstudyregister.com).
Tato analýza neumí odpovědět na to, jaký by byl přínos post-operačního očkování, nicméně její výsledky podporují cílenou nebo indikovanou imunizaci provedenou ještě před zákrokem. Právě ženy, které onemocněly v důsledku HPV nákazy, jsou na rozdíl od běžné zdravé populace k těmto virům vnímavější a tedy daleko častěji ohroženy další jejich reinfekcí. HPV očkování indukuje nejen humorální imunitu, ale moduluje také vrozenou imunitu a favorizuje monocyty, NK a NKT buňky „bdělé“ vůči HPV infekci (Colmenares et al. 2012).
Nabízí se tedy zaměřit na ty ženy, kterým bylo diagnostikováno některé ze závažných onemocnění (CIN, VIN, VaIN nebo genitální bradavice) vyžadující příslušný zákrok nebo léčbu. Samozřejmě v takovém případě nelze očekávat, že by bylo možné vždy zajistit kompletní očkování. Stačilo by buď očkování zahájit, nebo podat alespoň dvě základní dávky (v minimálně 4týdenním intervalu). Vakcinace by se pak dokončila po zákroku v odpovídajícím intervalu (nejméně 4 měsíce po jeho zahájení). Efektivnost takového očkování by mohla navíc podpořit sexuální zdrženlivost do doby jejího dokončení.
Literatura
Další informace najdete v prémiovém obsahu