Postexpoziční profylaxe

Očkování se využívá nejen k prevenci infekčních onemocnění, ale také k jejich případné profylaxi v situaci, kdy již došlo k jejich expozici (čili setkání s nimi). Na rozdíl od aktivní imunizace k základní prevenci je tzv. post-expoziční očkování použitelné jen v omezené míře, tj. funguje jen u některého očkování a jen za určitých okolností. Studiemi a sledováním se potvrdilo, že post-expoziční očkování je závislé na několika faktorech.
Má-li očkování fungovat, musí vedle něho existovat paralela pasivní imunizace, tj. aplikace imunoglobulinů, která zabrání rozvoji infekčního onemocnění. Délka doby inkubace infekčního onemocnění musí být minimálně stejná jako je délka doby tvorby primární odpovědi po očkování, které indukuje zvýšenou sekreci protilátek za 5-10 dní.
Koncentrace vakcinačního antigenu musí být natolik vysoká, aby navodila dostatečnou primární odpověď (např. VZV vakcíny s dávkou o koncentraci nižší než 1.000 PFU je slabá).
Délka doby expozice a mikrobiální nálož mohou ovlivnit výsledek post-expoziční pasivní i aktivní imunizace.
Post-expoziční profylaxe pasivní nebo aktivní imunizací nachází své uplatnění především u virových infekcí. U bakteriálních se využívá antimikrobiální post-expoziční profylaxe antibiotiky. 

Spalničky
Už v roce 1926 Zingher ve své práci zhodnotil injekční podávání plné krve a séra z dárců, kteří prožili spalničky. Zjistil, že ze 102 pasivně imunizovaných dětí jen u 10 došlo k onemocnění a dokonce z nich 7 mělo mírný průběh (Zingher JAMA 1926)...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Příušnice
Gamaglobulin specifický vůči příušnicím nebyl ve studiích ani epidemiologickém sledování účinný jako post-expoziční prevence onemocnění příušnic (CDC 2006, CDC 1998, Gupta RK 2005). Nepotvrdil se jeho přínos ani v prevenci rizika závažných komplikací příušnic, jako je orchitida (zánět varlat), ooforitida (zánět vaječníků), aseptická meningitida, encefalitida, pankreatitida (zánět slinivky břišní) apod. (Carbone Fields virology 2001)...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Zarděnky
V době, kdy nebyla vakcína k dispozici se těhotných ženám aplikoval specifický gamaglobulin, pokud byly vystaveny kontaktu se zarděnkami. I když výsledky nebyly jednoznačné, ukázalo se, že vysoké dávky hyperimunního imunoglobulinu (20-30 ml) bránily rozvoji virémie a pravděpodobně chránily matčin plod ...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Plané neštovice
První studie, jejíž výsledky naznačily, že podávání lidského imunoglobulinu po expozici planých neštovic, se objevila už v 60. letech minulého století (Ross et al New Engl J Med 1962). Aplikovaný globulín do 72 hodin zmírňoval projev onemocnění a dokonce vyšší dávky redukovaly počet kožních lézí. I tak ale scházel důkaz, že by pasivní imunizace s jakkoli vysokou dávkou zcela zabránila planým neštovicím.

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Hepatitida typu A
Pasivní imunizace byla používána jako alternativa k prevenci hepatitidy typu A v době, kdy nebyla dostupná žádná komerční vakcína. Prováděla se zhruba 2 týdny před očekávanou expozicí...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Hepatitida typu B
Specifický gamagobulin se v minulosti používal pro preexpoziční prevenci, ovšem dnes se uplatňuje výhradně jen v kombinované imunizaci společně s očkováním. Podávání samotného gamaglobulinu snižovalo riziko vzniku chronické hepatitidy typu B až ze 75 % (Seeff et al Gastroenterology 1977, Palmovic et al Infection 1993), pokud bylo podáno nejpozději 7 dní po expozici.

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Vzteklina
Postexpoziční profylaxe je sice urgentní, ale není pohotovostní. Přesto se doporučuje ji neodkládat. Inkubační doba vztekliny může být u člověka dokonce delší než jeden rok. Profylaxe se zahajuje kdykoli bez ohledu na délku doby jejího opoždění, a to jen tehdy, neobjeví-li se příznaky vztekliny. Postexpoziční profylaxe nakažených vzteklinou s klinickými symptomy se stává již neúčinnou (WHO 2005)...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Kombinovaná postexpoziční imunizace vakcínou a sérem
V případě, že riziko expozice vztekliny je hodnocené jako vysoké (v oblastech s vysokou pravděpodobností výskytu vztekliny u zvířat), doporučuje se s první dávkou vakcíny současně podávat také imunoglobulin (bez ohledu na volbu profylaktického schématu). Cílem kombinované imunizace je zajistit dostatečnou imunitu bezprostředně. Tu zprostředkovává pasivně podané antirabické sérum (HRIG – lidský specifický imunoglobulin), které synergicky podpoří imunitní odpověď souběžného očkování, neboť samotný postvakcinační účinek nastupuje zhruba po 10 dnech (Gluck et al Lancet 1984)...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Klíšťová encefalitida
Pasivní imunizace koncentrátem gamaglobulinu specifického vůči klíšťové encefalitidě se prováděla k dosažení ochrany před případnou expozicí nebo jako post-expoziční profylaxe, pokud došlo k záchytu přisátého klíštěte...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Záškrt
Už v roce 1891 byla v Německu úspěšně vyzkoušena poprvé pasivní imunizace difterickým antitoxinem (tedy obohaceným sérem) u dítěte, které bylo exponováno záškrtem. Od konce 19. století se používala tato imunizace běžně a k těmto účelům se vyrábělo zvířecí (nejčastěji koňské) obohacené sérum. Ke konci minulého století se smysl použití pasivní imunizace vůči difterii zcela vytratil.
Post-expoziční očkování se nezkoušelo, bylo nahrazeno post-expoziční antibiotickou léčbou.
Očkování se provádí u osob, které prožily záškrt, neboť bylo zjištěno, že minimálně pětina po onemocnění nemívá dostatek protilátek (Farizo Clin Infect Dis 1993).

Tetanus
Každé poranění předznamenává potenciální riziko vzniku tetanu. Je-li rána dezinfikovaná, dochází k významnému snížení vzniku tetanu, protože se tím brání vzniku anaerobního, kyselého prostředí vhodného pro růst tetanických spór.
Pokud byla exponovaná osoba v minulosti očkována alespoň třemi dávkami tetanické vakcíny a aktuálně je bez detekovatelných protilátek, pak další očkování jednou dávkou vakcíny obnoví protilátky během čtyř až sedmi dní (Looney et al N Engl J Med 1956, Simonsen et al J Trauma 1987, Kaiser et al JAMA 1961).

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Dávivý kašel
Pokud se aplikoval gamaglobulin specifický vůči pertusi dětem v době inkubace dávivého kašle, onemocnění se buď předešlo nebo se jeho průběh zmírnil. Doporučená dávka byla 0,3 ml/kg aplikována dvakrát v intervalu 48 hodin (Stiehm Pediatrics. 1979).
Kromě toho bylo potvrzeno, že vysoké hladiny mateřských specifických protilátek se transplacentárně přenáší na novorozence, u něhož přetrvávají 3-6 měsíců a zajišťují jeho ochranu.
Post-expoziční očkování proti dávivému kašli nebylo zkoušeno. Nahradilo se post-expoziční antibiotickou profylaxí.

Literatura

Další informace najdete v prémiovém obsahu