Bakterie dávivého kašle kolonizuje i očkované

Ačkoli se celosvětově zvýšila proočkovanost vůči dávivému kašli, k eliminaci to nestačí. V posledních letech se hledá vysvětlení ale i nová řešení.

Jedním z vysvětlení nedostatečné kolektivní ochrany se nabízela nižší protektivní účinnost acelulární pertusové vakcíny oproti té předcházející (celobuněčné). Dalším důvodem se stal průkaz zkrácené délky doby postvakcinační ochrany. Zatímco celobuněčná pertusová vakcína vyvolávala ochranu přetrvávající u většiny až 12 let, ochrana indukovaná acelulární vakcínou spolehlivě chrání 4-6 let. Všechna tato relativně nedávná zjištění však nevysvětlují, proč i osoby v minulosti očkované řekněme spolehlivější vakcínou v posledních letech častěji onemocnění, než tomu bylo v minulosti. Loni publikované nové výzkumy našly pravděpodobné vysvětlení (Warfel JM et al. Proc Natl Acad Sci U S A. 2013).

Uvedený výzkum se zaměřil na otázku, zda očkování náhodou neumožňuje bakterii Bordetella pertussis usídlit se a případně kolonizovat, aniž by došlo k manifestaci samotného onemocnění. Warfel a další nechali očkovat 4 paviány vakcínou infanrix a Daptacel (očkování acelulární pertusovou vakcínou - aP) a 4 paviány DTP vakcínou (indického producenta - wP). Očkování se provedlo 3 dávkami ve věku 2-4-6 měsíců. 1-2 měsíce před samotných pokusem infikovali 3 paviány divokým kmenem této bakterie. Ti onemocněli a 1-2 měsíce po uzdravení pokračovali v testu (dále označené jako C). Jako druhou kontrolní skupinu použili 3 paviány, kteří se nikdy s touto infekcí nesetkali (tzv. vnímaví, neboli vůči pertusi naivní - dále N).

Minimálně 1-2 měsíce po očkování nebo uzdravení se provedla tzv. čelendž, tj. všichni paviáni se infikovali relativně vysokou dávkou bakterie dávivého kašle (B.pertussis). Následně se několik dní sledovalo množství bakterie získané výplachem nosohltanu (nasofaryngeální vzorek).
Zatímco nová reinfekce paviánů původně nemocných dávivým kašlem nezpůsobila bakteriální kolonizaci nosohltanu (v souladu s obecnými poznatky), očkovaní paviáni stejně jako naivní vykazovali masivní i mírnou kolonizaci během následujících až 40 dní. Velkým překvapením se stala relativně dlouhodobá a masivní kolonizace u paviánů očkovaných acelulární pertusovou vakcínou, která dokonce předčila kolonizaci u naivních paviánů. I když infekčnost paviánů očkovaných celobuněčnou pertusovou vakcínou byla nejkratší, přesto i ti se stali rizikovými pro své okolí. Vysvětlením autorů je pravděpodobně nestandardnost celobuněčných vakcín, tj. různí producenti mohou vyrábět celobuněčné vakcíny s různou charakteristikou kvality, což by se mohlo rovněž projevit různě dlouhou kolonizací v nosohltanu.

Další informace najdete v prémiovém obsahu

A to je pravděpodobně důkaz toho, že očkování acelulární pertusovou vakcínou není schopno čelit následné kolonizaci divoké bakterie a ačkoli očkovaní jedinci zůstávají bez onemocnění, stávají se po relativně dlouhou dobu (až 40 dní) bacilonosičem pro své okolí.
Tento výzkum a další poznatky jsou příslibem nového řešení v boji proti dávivému kašli. Připravují se a testují se vakcíny na bázi konjugovaných oligosacharidů (analogie meningokokových, pneumokokových nebo hemofilových vakcín) nebo se zkouší acelulární vakcíny rozšířené o další složky či dokonce živé pertusové vakcíny. V dnešní situaci zůstává očkování acelulární pertusovou vakcínou stále ochranné vůči dávivému kašli. Těm, co byli dříve nemocní nebo očkovaní celobuněčnou vakcínou, obnovuje kompletní imunitu, a ti, co jsou s ní očkovaní od počátku, mají alespoň jistotu ochrany vůči onemocnění, což není málo.

Literatura
Další informace najdete v prémiovém obsahu