Epidemiologická sledování potvrdila vyšší výskyt pásového oparu u žen než u mužů, i když s věkem se tento rozdíl snižuje (Pinchinat S et al. BMC Infectious Diseases 2013). Data českého Epidatu přinášejí určité vysvětlení tohoto jevu.
Pro účely věkové analýzy výskytu pásového oparu u žena a mužů byla použita souhrnná data (Infekční nemoci, ÚZIS, 2008 -2012). Ta naznačila, že výskyt pásového oparu je u žen i mužů prakticky shodný ve věku nižším než 44 let. Ve vyšších věkových kategorií stoupá, ovšem u žen jakoby dramaticky rychleji a to zejména ve věku 45-54 let.
Analýza relativního rizika pásového oparu u žen potvrdila, že ženy ve věku 45-54 jsou ohroženy pásovým oparem 1,5krát častěji (1,4-1,6) oproti mužům ve stejném věku a toto riziko přetrvává ještě u žen ve věku 55-64 let (RR=1,37; 1,31-1,44). Přestože i v pozdějším věku (tj. vyšším než 65 let) jsou pásovým oparem častěji postiženy ženy než muži, rozdíl už není tak dramatický. Pravděpodobnou příčinou tohoto jevu je menopauza (objevující se u žen právě ve věku 45-55 let), která ovlivňuje mimo jiné i imunitní systém ženy a ta se stává vůči pásovému oparu vnímavější na rozdíl od mužů. Naopak stárnutí a oslabování imunitního systému v pozdějším věku tento jen stírá, a tak rozdíl výskytu pásového oparu mezi muži a ženy není v tomto věku už podstatný.
I když hlášená data výskytu pásového oparu v českém systému Epidat jsou podceněna (není totiž dána žádná povinnost hlášení této choroby), přesto nám pomáhají zachytit trendy a jevy nezávisle na absolutním přesném počtu jeho výskytu. Pokud použijeme poznatky z loňského průzkumu (Ipsos Healthcare, December 2013), můžeme určit jaká část českého obyvatelstva je pásovým oparem postižena. Roční incidence 8 případů na 1.000 obyvatel starších 50 let naznačuje, že pásovým oparem onemocněl nebo onemocní každý 4. Čech starší 50 let.
Vezmeme-li v úvahu pohlaví, pak každá 3. česká žena v tomto věku je postižena pásovým oparem, zatímco jen asi každý 5. muž.