Celosvětová eradikace polia

Dalším krokem k celosvětové eradikaci (vymýcení) dětské přenosné obrny přispělo vyhlášení eliminace polia Světovou zdravotnickou organizací ze dne 27.3.2014 ve 4. světovém regionu, kterým se stala Jihovýchodní Asie (SEARO). Díky tomu už 80 % celosvětové populace žije v oblastech bez výskytu dětské přenosné obrny. Mezi země Jihovýchodní Asie patří Bangladéš, Bhútán, Korejská lidově demokratická republika, Indie, Indonésie, Maledivy, Myanmar, Nepál, Srí Lanka, Thajsko a Timor-Leste.

Podmínkou pro splnění této eliminace je absence výskytu dětské přenosné obrny v daném regionu po dobu minimálně 3 let, výborné dosledování polioviru založeném na laboratorním průkazu, důkaz o dostatečném záchytu, hlášení a opatření v případě importovaných případů a zajištění bezpečnosti laboratoří pracujících s divokým poliovirem.

Země v regionu, který byl vyhlášen bez výskytu dětské přenosné obrny, ukončí plošné očkování živou poliovakcínou (OPV), kterou nahradí inaktivovanou vakcínou (IPV). To by podle Světové zdravotnické organizace měly tyto země splnit do konce roku 2015. Dnešní plán eradikace polia počítá s dosažením cíle v roce 2018, kdy byl měl být celý svět vyhlášen bez výskytu dětské přenosné obrny.

Přestože každoročně celosvětově ubývá počet nových případů dětské přenosné obrny, v posledních letech se tento trend zpomalil. Tomu totiž přispívají země, ze kterých se případy tohoto onemocnění exportují častěji. Těmi největšími exportéry jsou v posledním roce Pákistán, Kamerun a Sýrie. Naopak země, kde se sice polio ještě objevuje, ale ze kterých se neexportuje, jsou Afghánistán, Rovníková Guinea, Etiopie, Irák, Izrael, Somálsko a Nigérie.

Do konce dubna bylo celosvětově hlášeno 68 případů dětské přenosné obrny (v roce 2013 to bylo jen 24 případů), výhradně sérotypu 1. V roce 2009 bylo hlášeno celosvětově 1.604 případů, 976 případů v roce 2010, 650 případů v roce 2011, 223 případů v roce 2012 a 416 případů v roce 2013.
Zatímco v roce 2012 ubývaly případy v endemických zemích (Pákistán, Afghánistán a Nigérie), v roce 2013 byl zaznamenán zejména export do okolních zemí, což celkový počet případů téměř zdvojnásobil. Příčinou prolomení komunitní ochrany se stalo podcenění plošného očkování a tedy nedostatečná individuální ochrana jako důsledek relativně nízké proočkovanosti (ta se v postižených zemích snížila na 50-70 %).

Aby bylo možné dosáhnout plánovaného cíle a dojít k vyhlášení celosvětové eradikace dětské přenosné obrny, je třeba zajistit maximální možnou proočkovanost celosvětové populace. Právě místní vysoká proočkovanost eliminovala dětskou přenosnou obrnu v bývalém Československu už v roce 1960. Tato vysoká proočkovanost se stala darem pro následující generace, které se už nemusely obávat smrtelné dětské přenosné obrny. Díky tomu, že pozdější generace zodpovědně uchopily tento dar, svým očkováním přispěly k tomu, že se riziko dětské přenosné obrny eliminovalo i na celém evropském kontinentu v roce 2002. Dnešní rodiče se už polia nebojí, protože vůbec netuší, o jak život ohrožující nebo život devastující infekci šlo. Přesto by měli stále dbát na to, aby jim a jejím dětem tento dar nebyl ukraden tím, že se aktuální proočkovanost sníží, a sami mohli očkováním svých dětí přispět k celosvětové eradikaci polia a předat tento vzácný dar i dalším generacím v podobě ukončeného plošného očkování. Ostatně to je důvod, proč se dnes děti stále proti dětské přenosné obrně pravidelně očkují.