Ebolavirová vakcína

V letošním roce nám zvířecí nákaza vyvolaná ebolavirem ukázala svou skutečnou sílu. Stačilo jarní zaváhání a v létě už dodatečná opatření nestačila. Díky tomu na podzim zažíváme paniku ve vyspělém světě, který se brání případnému rozšíření této nákazy. Samozřejmě se nabízí otázka, proč už neexistuje prevence této infekce v podobě vakcíny, když riziko a smrtnost je známé několik desítek let. Pravděpodobně se nikdy nepředpokládalo, že by se tato zvířecí nákaza mohla dostat přes hranice Afriky, proto vývoj vakcíny se zastavil jen u základního výzkumu bez dalšího klinického ověřování u lidí.

Od letošního léta vzniklo spojenectví mezi jednou farmaceutickou firmou a Národním institutem zdraví ve Spojených státech amerických (NIH) s jediným cílem, vyvinout, vyrobit a klinicky odzkoušet novou vakcínu proti ebolaviru.
Kandidátem se stal model vycházející z živého pro člověka bezpečného viru, který má v sobě zabudován plasmid kódující virový glykoprotein ebolaviru, tj. živý virus nese genetickou informaci o ebolaviru. Zkoušky na zvířatech prokázaly, že vhodným virovým kandidátem je adenovirus nebo virus vesikulární stomatitidy.
Volba této konstrukce vakcíny vyplývala z dosavadních zkoušek na zvířatech, protože se ukázalo, že k imunizaci stačila jen jedna dávka, která za 28 dní vytvoří ochranu schopnou čelit nízkým i vysokým dávkám ebolaviru. Dokonce toto experimentální očkování bylo možné úspěšně použít jako post-expoziční, tj. očkování po expozici ebolavirem chránilo zvíře před onemconěním.

Na počátku září vstoupila exprimentální vakcína pod názvem cAd3-ZEBOV (nebo také NIAID/GSK vakcína) do klinického zkoušení na zdravých dobrovolnících. Tato vakcína obsahuje šimpanzí adenovirus typu 3 adaptovaný za chladu, který má geneticky zabudovanou informaci o glykoproteinu ebolaviru kmene Zaire a Sudan. Díky živému viru dojde k rychlému a dostatečnému množství vakcinačního antigenu produkovaného na hostitelských buňkách, který spustí imunitní odpověď nejen v podobě protilátek ale především specifickou buněčnou odpověď reprezentovanou CTL buňkami. Riziko živého viru je redukováno jeho vlastností pomnožovat se za chladu, tzn. jeho nadbytečné pomnožení bude regulováno tělesnou teplotou očkovance. Samotná genetická informace o glykoproteinu ebolaviru nepředstavuje žádné riziko krvácivé horečky, protože kompletní genetická informace ebolaviru schází.
První klinické zkoušení, jehož cílem je ověřit zejména bezpečnost, bylo na přelomu srpna a září započato v USA v Bethesda. Během září bylo očkováno už 60 dobrovolníků ve Velké Británii a celkem se provedou 4 klinické studie. Pokud tyto studie dopadnou úspěšně, bude vakcína použita v Západní Africe v postižených zemích, tj. Guinea, Sierra Leone a Libérii, případně v Kongu demokratická republika. Výrobce už nyní plánuje asi 10.000 dávek této vakcíny, které by mohl dodat už v listopadu letošního roku.

Také Rusko nechce stát opodál a rovněž připravuje svou vakcínu pod názvem Triazoverin, která by dokonce měly být účinná nejen proti ebolaviru ale také viru Marburg. Předpokládá se, že její klinické testy započnou na počátku příštího roku (2015). Stávající výsledky ukazují účinnost této vakcíny mezi 70-90 %.