Záškrt v Evropě

Proti záškrtu se celosvětově plošně očkuje již mnoho desítek let. Jen v České republice (potažmo v bývalém Československu) je to od roku 1946. Kdysi tak velmi obávané onemocnění dětí, které v nemalém počtu končilo udušením, se v posledních 40 letech u nás neobjevilo (vyjma dvou importovaných případů v letech 1980 a 1995). Také celosvětově se v posledních letech výskyt případů záškrtu objevuje jen náhodně a zcela ojediněle. Z posledních let by bylo možné si připomenout jeho větší výskyt v Tillaberi a Tanghoushmane (Nigérie) na podzim 2013, kde ze 41 nemocných 16 zemřelo, nebo 24 nemocných a 5 úmrtí v září 2012 v indickém městě Panipat. Od roku 2010 se jednotlivé případy objevily v Pákistánu, Nigeru, Indii, Keni, Paraguayi, Haiti, Ukrajině, Jihoafrické republice, Mosambiku a Etiopii. Do konce prázdnin se jen za letošní rok objevilo několik případů na Novém Zélandu, v Etiopii, ve Španělsku, v Jihoafrické republice, ve Vietnamu a Švédsku. Lze si tak povšimnout neobvyklého výskytu v Evropě. Zatímco ve Švédsku byly hlášeny 2 případy mezi migranty žádající o azyl, ve Španělsku se jednalo o lokálně získaný případ u 6letého neočkovaného chlapce z Olot v Gironě.
I přes relativně nízký výskyt záškrtu je třeba i nadále hrozbu této infekce nepodceňovat. Ostatně to ukázala historie, kdy na počátku 90. let byla část Ruska a řada republik bývalého Sovětské svazu postižena epidemií záškrtu (přes 20.000 nemocných). Důvodem byla buď absence očkování nebo jeho neúplnost. Navíc bakterie záškrtu (Corynebacterium diphteriae), jejíž výhradním hostitelem je člověk, může být sama nakažena bakteriálním virem, tzv. fágem, který z ní může vytvořit mimo jiné i agresivnější formu. Tato sice naštěstí jen teoretická obava stále přetrvává a jedinou stávající šancí je masivní očkování, které eliminuje cirkulaci této bakterie v populaci, což snižuje riziko její transformace fágem.
V Evropě bylo do konce prázdnin aktuálně hlášeno 9 případů kožní formy záškrtu u žadatelů o azyl v Dánsku, Švédsku a Německu. Většina žadatelů pocházela z Eritrei a po jednom pak z Libye, Etiopie a Sýrie.
V současné době, kdy do Evropy přichází extrémní počet uprchlíků z Afriky nebo ze Středního východu, se riziko šíření záškrtu dramaticky zvyšuje. Bude-li však zachováno vysoké procento proočkovanosti populace, není se čeho obávat. Aktuálně tak můžeme zdůvodnit smysl kontinuálního plošného očkování dětí, ačkoli desítky let žádné české dítě záškrtem neonemocnělo.