Zika virus - hrozba pro těhotné ženy

Zika virus patří mezi flaviviry podobně jako virus horečky dengue, žluté zimnice, japonské encefalitidy nebo klíšťové encefalitidy a dalších. Přenáší se komáry rodu Aedes, které přežívají v lokalitách se stojatými vodami, do kterých kladou svá vajíčka. Právě příbytky lidí jsou bohaté na tyto vody, které se nacházejí v květináčích, kalužich nebo mísách či kbelících s vodou apod.
Pokud se člověk nakazí štípnutím infikovaného komára, sám se stává zdrojem viru pro neinfikované komáry, což zvyšuje riziko zavlečení infekce do vzdálených oblastí, kde se tito komáři vyskytují.
Samo onemocnění má relativně mírný průběh a není hodnoceno jako závažné. Obvykle ho doprovází horečka, vyrážka, bolesti kloubů nebo zánět spojivek (zarudlé oči). Někdy se také přidává bolest kloubů a hlavy. Méně častými příznaky mohou být průjem, zácpa, bolesti břicha a závratě. Po štípnutí infikovaným komárem se uvádí, že onemocnění asi 1 z 5 lidí a onemocnění se rozvine za 3-12 dní po expozici.
Specifická léčba onemocnění není a nahrazuje ji tzv. symptomatická, tj. dostatek odpočinku, teplota nebo horečka se zmírňuje antipyretiky a riziko krvácení se snižuje přídavkem protizánětlivých nesteroidních antiflogistik.

V čem ale spočívá riziko, je nakažení těhotné ženy. Sice stále dosud probíhá šetření, nicméně právě v uplynulém roce bylo zaznamenáno v Brazílii a dalších postižených státech nebývale vysoký počet vrozených vad novorozenců. V lednu 2016 Brazilské ministerstvo zdravotnictví potvrdilo 134 případů mikrocefalie v souvislosti se zikavirovou nákazou a dalších 2.165 případů podezření se dále vyšetřuje. Nicméně nárůst těchto případů je obrovský, neboť o rok dříve v roce 2014 bylo zaznamenáno jen 147 případů podezření, podobně jako v roce 2013 (176 případů).

Existuje kvalifikované podezření, že tento virus může transplacentárně infikovat plod těhotné ženy a způsobit tak poškození mozku. Proto od letošního roku CDC a další organizace ve světě varují těhotné ženy před cestami do postižených oblastí, aby se tak předešlo případným následkům.
Nejčastěji byla mezi novorozenci pozorována mikrocefalie (abnormálně malá hlava s neúplným vývojem mozku), syndrom Guillain-Barré a další neurologické a autoimunitní syndromy.

Zika virus byl poprvé izolován z nakažené opice v Ugandě v roce 1947. První zdokumentované lidské nákazy pocházejí z roku 1964, kdy se vědec nechal sám infikovat a z roku 1968, kdy byl virus izolován u nakažených osob v Nigérii. Až do roku 2007 se považoval za nevýznamný v riziku člověk, neboť v Africe a Asii způsoboval jen sporadické lidské nákazy. V roce 2007 bylo lokalizované první ohnisko zikavirové nákazy v Mikronésii a později, v roce 2013, také ve Francouzské Polynésii, odkud se v následujícím roce nákaza rozšířila do dalších tichomořských ostrovních států, včetně Cookových ostrovů, Velikonočního ostrovu a Nové Kaledonie. V loňském roce došlo k zavlečení zikavirové infekce také do amerického regionu: Barbados, Bolívie, Brazílie, Kolumbie, Ekvádor, El Salvador, Francouzská Guiana, Guadeloupe, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Martinique, Mexico, Panama, Paraguay, Protoriko, Saint Martin, Suriname a Venezuela.