Je čas se vrátit k původnímu očkování proti dávivému kašli?

Nový výzkum naznačil, že by částečný návrat k původní vakcíně proti dávivému kašli, tj. celobuněčné vakcíně, snížil výskyt dávivého kašle až o 95 %.

Studie sledující ochranu proti dávivému kašli vyvolanou stávajícími vakcínami s acelulární složkou (Tdap vakcíny) konzistentně potvrzují její omezení a bohužel nový typ pertusové vakcíny je stále v nedohlednu [Skoff TH et al. 2016]. Dokonce v poslední dekádě se setkáváme s nejvyšším výskytem od 90. let minulého století jak ve Spojených státech tak i v ČR, kde výskyt dokonce dosáhl stejných rozměrů jako na konci 60. let minulého století.

Haedi DeAngelis, MA se svými kolegy navrhl novou strategii základního očkování s celobuněčnou pertusovou vakcínou (wP), které by se završilo posilujícím očkováním s dnešní acelulární vakcínou (aP) [DeAngelis H et al. 2016]. Ostatně tento postup není úplně nový, ale v první polovině 90. let se velmi dobře osvědčil v USA, kdy se přecházelo z celobuněčné na acelulární pertusovou vakcínu. Ostatně právě takto očkovaní zůstávají z té doby ještě dnes relativně spolehlivě a dlouhodobě chráněni [Witt MA et al. 2013]. Uvedená strategie vyplynula z matematického modelování šíření dávivého kašle v US populaci, včetně simulace pro 9 věkových kategorií odpovídající stávajícímu schématu očkování v USA. Studijní výsledky byly extraplované z incidence dávivého kašle v roce 2012.
Jednoznačným výsledkem bylo snížení výskytu dávivého kašle o 95%, pokud by se použila tato nová strategie očkování, která by navíc ochránila neočkované novorozence o 96%. Samozřejmě odvrácenou stranou by bylo očekávané zvýšení výskytu nežádoucích účinků, které autoři odhadli na 10,3 případů horečky a 0,07 případů křečí na 100.000 dávek. Z těch závažných nežádoucích účinků jako je encefalopatie by byl výskyt 0,006 případů na 1.000.000 dětí.
Kdyby v rámci základního očkování byla použita alespoň 1 dávka celobuněčné vakcíny proti dávivému kašli, vedlo by to k dramatickému snížení výskytu dávivého kašle. Mimo jiné částečný návrat k celobuněčné vakcíně by v nákladech USA představovalo úsporu asi 142 miliónů dolarů ročně.

Také nejnovější práce [Skoff TH et al. 2016], která hodnotila výskyt dávivého kašle v letech 1990-2014, potvrdila změnu protektivních vlastností očkování s redukovanou vakcínou proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli (Tdap) v závislosti na předešlém dětském očkování, tj. zda jedinec byl očkován acelulární nebo celobuněčnou vakcínou. Právě od roku 2010 byl pozorován náhlý nárůst výskytu dávivého kašle u jedinců kompletně očkovaných jen acelulární vakcínou (základní očkování v dětství a posilující očkování v 11 letech).
Dnešní poznatky již jednoznačně formulují úskalí očkování acelulární pertusovou vakcínou. Ochrana, kterou tento typ vyvolává, je nižší a časově velmi omezená. Proto své uplatnění nachází u zejména jen těch, co byli v minulosti očkováni celobuněčnou pertusovou vakcínou, neboť těm může acelulární očkování stimulovat jejich kompletní imunitu. Naopak u jedinců kompletně očkovaných acelulární vakcínou vede jakékoli další posilující acelulární očkování jen k omezené a krátkodobé ochraně [Koepke R et al. 2014].

I když nová strategie očkování proti dávivému kašli dává smysl a mohla by dramaticky zlepšit stávající epidemiologickou situaci alespoň do doby, než bude k dispozici jiný typ vakcíny, nelze její uplatnění v brzké době očekávat. Je totiž mnoho odpůrců z řad odborné i široké veřejnosti, které nejsou schopny se vrátit “zpátky” a připustit si o něco vyšší riziko nežádoucích účinků. Na druhou stranu by očkování mohlo být zahájeno o něco později, neboť jak modelování ukázalo díky eliminaci asymptomatického dávivého kašle se sníží riziko onemocnění u novorozenců o 96 %. Očkování v pozdějším věku (např. kolem věku 6 měsíců) snižuje riziko febrilních křečí po očkování celobuněčnou vakcínou. Tato nová strategie by byla určitě přínosem pro celosvětovou populaci, a při tom by státy mohly dokonce ušetřit nemalé finanční prostředky.

Literatura
Další informace najdete v prémiovém obsahu