Jak očkovat starší děti?

Česká zákonná vyhláška stanovuje očkování dětí mladších 1 roku, které by mělo být dokončeno do 18. měsíce věku. Přesto čím dál častěji v posledních letech dochází k odkládání tohoto dětského očkování do pozdějšího věku. V čem se liší dětské očkování prováděné u kojenců oproti očkování v pozdějším věku 2-5 let?

Určitým limitem dětského očkování je kvantitativní složení některých vakcinačních složek, tj. vakcíny proti dávivému kašli a záškrtu. Obě uvedené složky mají svojí dětskou a dospělou verzi. Dospělá se liší mnohonásobně nižší koncentrací, obvykle 2-10krát v závislosti na komerční vakcíně. Důvodem existence redukovaných vakcín proti dávivému kašli a záškrtu byla snížená tolerance původních dětských vakcín u některých starších dětí (od 4 let věku) a dospělých. Nicméně redukované vakcíny nebyly dosud určeny pro základní očkování a používají se výhradně k posilujícímu očkování prováděného jednou dávkou. Zatímco všechny složky vícevalentních dětských vakcín mají své protějšky v podobě monovakcín, právě vakcína proti záškrtu a dávivému kašli nikoli (vzácně existují v některých evropských zemích).

Specifickým očkováním starších dětí je rovněž očkování proti hemofilovým nákazám typu b (Hib), které se u starších 1 roku provádí výhradně jen jednou dávkou. Pokud však schází monovakcína, pak očkování více než jednou dávkou nepředstavuje pro očkované dítě žádné zvýšené riziko nežádoucích účinků.

Dětské kombinované vakcíny mají svá omezení, která pramení z absence klinických dat, což ostatně výrobci ve svých doporučení (SPC nebo PIL) uvádějí. Konkrétně vakcínu Pediacel výrobce doporučuje používat u dětí před završením věku 4 let, zatímco vakcínu Infanrix Hexa před završením věku 3 let a vakcínu Hexacima před završením věku 2 let. V důsledku již zmíněné snížené tolerance vakcinačních složek proti záškrtu a dávivému kašli také vakcína Infanrix (trojkombinace proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli) by se neměla používat u dětí starších 6 let. Pokud se uvedené věkové limity překročí, neznamená to, že by se tím automaticky očkování stalo nebezpečným. Proto vyžaduje-li si situace podání např. poslední dávky i po završení příslušného věku, lze to v individuálních případech provést.

Očkování dětí starších 1 roku se provádí vždy podáním celkem 3 dávek ve schématu 2+1, nejčastěji v uspořádání 0-2-8 měsíců. Není-li z jakéhokoli důvodu k očkování použita hexavakcína, pak se doplní příslušné očkování rovněž ve 3 dávkách. Znamená to, že očkování s vakcínou Pediacel se doplní monovakcínou Engerix (proti hepatitidě typu B) a očkování s vakcínou Infanrix se doplní podáním jedné dávky monovakcíny Hiberix (proti hemofilovým nákazám typu b), 3 dávkami monovakcíny Imovax Polio (proti dětské přenosné obrně) a Engerix.
Pokud je k dispozici vakcína Infanrix Hib (tj. kombinovaná vakcína proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli a hemofilovým nákazám typu b), lze využít dokonce k očkování obě vakcíny jak Infanrix tak Infanrix Hib, kdy se ve 3-dávkovém schématu jedna dávka Infanrix nahradí vakcínou Infanrix Hib, např. Infanrix - Infanrix Hib - Infanrix.

Pokud se očkování zahájí u dětí starších 3 let, je dokonce možné využít i redukovanou vakcínu (Boostrix Polio) k dokončení celého očkování. Ať už se v tomto věku očkování zahájí vakcínou Infanrix nebo Pediacel, poslední třetí dávku lze nahradit redukovanou vakcínou, která se aplikuje po završení věku 3 let (to je podmínka pro očkování uvedenou komerční vakcínou Boostrix Polio). Celé schéma může modelově vypadat takto Pediacel - Pediacel - Boostrix Polio nebo Infanrix - Infanrix - Boostrix Polio. Jak už bylo uvedeno, takovéto očkování se doplní očkováním proti hepatitidě typu B a případně hemofilovým nákazám typu b a dětské přenosné obrně. S výjimkou hemofilových nákaz typu b, všechna ostatní očkování musí být vždy provedena podáním celkem 3 dávek. U takto starších dětí se posilující očkování proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli v 5 letech neprovádí, neboť je-li interval kratší než 2 roky mezi předešlým a dalším posilujícím očkováním, pak stoupá riziko hypersenzitivity. Proto se v očkování pokračuje až v 10 letech, kdy se podává další posilující dávka redukované vakcíny (Boostrix Polio).

Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR) je podmíněno spodní hranicí věku (tj. nelze ho provádět u mladších 9 měsíců), která je v české zákonné vyhlášce určena věkem 15 měsíců. Protože se tento typ vakcín pro očkování dětí i dospělých neliší, lze MMR vakcínu podat kdykoli v pozdějším věku.