Očkování proti hemofilovým nákazám skupiny b

Proč se očkují proti hemofilovým nákazám typu b převážně jen malé děti?

Očkování proti hemofilovým nákazám typu b je určeno právě pro očkování těch nejmenších, neboť právě oni jsou vystaveni relativně vysokému riziku komplikací a závažného průběhu těchto onemocnění, jako je meningitida, sepse, epiglotitida (zánět hrtanové příklopky) apod. Právě z tohoto důvodu bylo očkování zahrnuto do dětského očkovacího kalendáře od konce roku 2000. Zpočátku se očkovalo výhradně monovakcínou a později čtyřvalentní a dnes už jen šestivalentní vakcínou společně proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli, dětské přenosné obrně a hepatitidě typu B.
Děti starší 5 let zpravidla již mívají přirozeně vyvinutou imunitu vůči těmto nákazám, a proto se jim toto očkování nedoplňuje, pokud nebyly z jakéhokoli důvodu v minulosti očkovány.  Naopak se doporučuje očkovat i starší děti nebo dospělé osoby v případě, že ztratily svou přirozeně získanou imunitu z důvodu vážného onemocnění (transplantace kostní dřeně, léčba vysokými dávkami imunosupresiv apod.). V těchto situacích se používá výhradně monovakcína (např. Hiberix).

Podle jakého schématu se očkují děti, případně dospělí?

K očkování se používá tzv. konjugovaná vakcíny, tj. Hib vakcína, která se skládá z účinného poly- nebo oligosacharidu (rozvětveného cukru) bakteriální stěny Haemophilus influenzae typu b a k němu navázaného bílkovinného nosiče (jako je tetanický anatoxin, mutantní záškrtový anatoxin nebo bílkovinná část meningokokové bakterie).
Tento typ vakcín mívá variabilní schéma očkování v závislosti na věku očkovance. Očkují-li se tedy děti mladší 6 měsíců, podávají se 3 nebo 2 základní dávky a jedna posilující dávka na konci prvního roku nebo ve druhém roce života (obvykle 6-12 měsíců po základním očkování). Zahajuje-li se očkování ve věku 7-11 měsíců, pak se podávají jen dvě základní dávky a jedna posilující. K očkování osob starších 1 roku stačí podat jen jednu dávku vakcíny. V Česku se toto očkování provádí v rámci očkování s hexavakcínou, proto se zachovává schéma 2+1 a všechny tři dávky se mají dle vyhlášky podat do završení věku 1 roku.
Pokud se očkují starší děti nebo dospělí z důvodu ztráty imunity (onkologicky nemocní, po transplantaci apod.), pak se obvykle podává pouze jedna dávka, ale v případě potřeby se schéma očkování může rozšířit ještě o jednu dávku.

Jaká je spolehlivost ochrany tohoto očkování?

Protilátková imunogenita (tj. tvorba protilátek) základního očkování dětí starších 1 roku bývá velmi dobrá. Bohužel u mladších dětí, očkovaných zejména kombinovanými vakcínami, nemusí být vždy dosažena u všech. Navíc délka doby přetrvávání protilátkové odpovědi po očkování těch nemenších (<1 roku) může být jen několikaměsíční (6-12 měsíců). To je důvodem pro její posílení ve druhém roce života nebo na konci prvního roku života. Proto by se podání 3. dávky nemělo nadbytečně odkládat. Množství protilátek nad minimální hladinou 1 µg/ml velmi dobře koresponduje s klinicky ověřeným protektivním účinkem tohoto očkování. Přesto se dnes obvykle spokojíme i s mnohem nižším limitem protilátek na úrovni alespoň 0,15 µg/ml či vyšší.

Jak dlouho přetrvává ochrana po očkování proti hemofilovým nákazám typu b?

Minimální délka doby ochrany ověřená v rámci klinických studií dosahuje 5-10 let po kompletním očkování. Tato doba je dostatečná pro eliminaci případných závažných onemocnění Hib zejména u těch nejmladších, neboť v pozdějším věku případnou ztrátu specifické imunity získané očkováním nahradí přirozené složky imunitního systému (nejvíce přispívá komplement). Posilující očkování v pozdějším věku se tak stává bezpředmětné, pokud není zásadním způsobem ovlivněna funkce imunitního systému.

Může současné podávání léčiva zmírňující teplotu či horečku po očkování proti Hib snížit imunitní odpověď?

V novém tisíciletí byly pro provedeny studie za účelem hodnocení vlivu podávání léčiv zmírňující teplotu nebo horečku na postvakcinační odpověď. Zatímco výsledky prvních studií naznačovaly existenci tohoto jevu, tj. snižování odpovědi na Hib očkování, pozdější (novější) práce tento vliv nepotvrdily. 
Proto je-li třeba zmírnit teplotu nebo horečku po očkování, je možné toho docílit podáním těchto přípravků bez jakéhokoli dalšího omezení. Kompletní očkování vždy zajistí odpovídající imunitní odpověď nezávisle na aplikaci antipyretických přípravků po očkování.

Může očkování proti Hib zabránit všem hemofilovým onemocněním, případně hemofilovým zánětům středouší?

Bohužel nemůže. Toto očkování chrání výhradně vůči systémovým závažným onemocněním jako je meningitida, zánět hrtanové příklopky apod., způsobené pouze hemofilovými nákazami typu b. Důvodem je skutečnost, že k ochraně vůči slizničním onemocněním, jako jsou např. záněty středouší, je třeba očkováním vyvolat významně vyšší množství protilátek (uvádí se až 5 µg/ml). Takové množství protilátek sice některé očkované děti mívají, ale jen přechodně, krátkodobě a to ke skutečné prevenci nestačí.
V posledních letech se výrobce vakcíny Synflorix (pneumokoková 10valentní vakcína, obsahující konjugační bílkovinu, z tzv. netypizovatelného hemofilového pouzdra) snažil prokázat ochranu očkování touto vakcínou v prevenci hemofilových zánětů středouší. Bohužel se mu to ale nepodařilo, neboť dílčí snížení výskytu těchto zánětů u očkovaných dětí nebylo statisticky významné a pohybovalo se na hranici obvyklé pro placebo.