Očkování proti planým neštovicím

Proč už se děti neočkují pouze jednou dávkou vakcíny proti planým neštovicím?

Očkování proti planým neštovicím je celosvětově k dispozici již od 90. let minulého století. Počáteční zkušenosti vedly k doporučení výrobců, očkovat děti mladší 12 let pouze jednou dávkou vakcíny. Na počátku tohoto století zavedlo několik zemí plošné očkování proti planým neštovicím. Ukázalo se, že jednodávkové schéma relativně často selhává v ochraně vůči planým neštovicím, tj. plané neštovice se objevovaly také u očkovaných dětí. Protektivní účinnost jedné dávky vakcíny proti planým neštovicím se stanovila na maximálně 80%. Naopak dvoudávkové schéma tuto účinnost zvýšilo na minimálně 93%. Proto země s celoplošným očkováním proti planým neštovicím doporučily podávat dvě dávky této vakcíny.
U nás se očkuje proti planým neštovicím od roku 2003 jen individuálně (v závislosti na rozhodnutí rodiče). Až do roku 2008 se děti očkovaly dle doporučení výrobce pouze jednou dávkou a bylo zaznamenáno mnoho případů jeho selhání. Nyní již výrobce umožňuje očkovat i děti mladší 12 let podáním 2 dávek vakcíny - citace SPC:
"Ve věku od 9 měsíců do 12 let včetně se imunizace provádí jednou dávkou vakcíny. Po první dávce vakcíny VARILRIX nebo jiné vakcíny obsahující antigen varicelly lze dětem ve věku od 9 měsíců do 12 let podat další/doplňující dávku vakcíny VARILRIX. Je vhodné podat tuto druhou dávku nejméně 6 týdnů po podání první dávky. Druhá dávka se v žádném případě nesmí podat v době kratší než 4 týdny po podání první dávky." 

K ochraně proti planým neštovicím je lepší monovalentní vakcína (např. Varilrix) či čtyřvalentní vakcína (např. Priorix Tetra)?

V současnosti jsou k dispozici nejen monovalentní vakcíny, ale i tetravalentní vakcíny obsahující nejen vakcínu proti planým neštovicím, ale současně i vakcínu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Samozřejmě, má-li rodič zájem nechat své dítě očkovat proti planým neštovicím, může skutečně zvážit i vícevalentní vakcínu, díky které sníží počet podaných vakcín ze 4 na 2. Podle výsledků klinických studií je bezpečností i účinnostní profil kombinované vakcíny srovnatelný s profily vakcín nižší valentnosti.
Přesto se ale v praxi ukázalo, že děti mladší 2 let očkované tetravalentní vakcínou mívají častěji pozorované horečnaté křeče po očkování, oproti těm, které byly očkovány současně nebo odděleně oběma vakcínami, tj. vakcínou proti planým neštovicím a vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Relativní riziko těchto horečnatých křečí se zvyšuje 2-4krát, ačkoli absolutní riziko zůstává stále velmi nízké. Obě uvedená rizika se však eliminují, pokud se očkuje dítě starší 2 let, nebo druhou dávkou této kombinované tetravalentní vakcíny.

Lze očkovat proti planým neštovicím, pokud se jedinec setkal s nemocným?

Toto očkování lze dokonce využít pro tzv. postexpoziční profylaxi, tj. včasné očkování jednou dávkou provedené nejlépe do 3 dní a nejpozději do 5 dní po setkání s nemocným, je schopno zabránit manifestaci planých neštovic.
Nebylo-li však možné z jakéhokoli důvodu očkování provést, později se již neprovádí, neboť planým neštovicím nezabrání a mohlo by dokonce zhoršit samotný průběh onemocnění.

Jak dále očkovat u jedinců, kteří se planými neštovicemi nakazili?

V případě, že se během jakéhokoli prováděného očkování (např. dětské očkování kombinovanými vakcínami, proti klíšťové encefalitidě,d proti hepatitidě typu B apod.) jedinec nakazil planými neštovicemi, pak se takové očkování přeruší a pokračuje se v něm ne dříve než za 6 týdnů po nástupu prvních puchýřků planých neštovic (je to zhruba 4 týdny po uzdravení).

Kdy se objevuje zvýšená nebo vysoká teplota po tomto očkování, případně i další systémové reakce?

Výskyt těchto nežádoucích účinků nastupuje kolem 5. dne a zpravidla kulminují do 12. dne po očkování. Není však výjimkou, že se jejich nástup může buď opozdit, nebo uspíšit. Přestože tyto reakce spontánně vymizí, je možné případně teplotu snižovat vhodnými přípravky, nejlépe vždy po poradě s pediatrem.

Jak dlouho vydrží ochrana po očkování?

Očkování proti planým neštovicím patří mezi očkování s dlouhodobým účinkem. Je-li očkování kompletní, tj. jsou-li celkem podané 2 dávky vakcíny, odhaduje se relativně vysoká spolehlivost tohoto očkování na minimální dobu 10 let (podle dosavadních výsledků klinických studií a epidemiologického sledování). Neznamená to však, že by ochrana nemohla být delší, jen k tomuto potvrzení schází příslušná klinická data. Díky epidemiologického sledování výskytu planých neštovic v zemích, kde se proti nim plošně očkuje, lze předpokládat ochranu významně delší než 10 let. 

Proč je třeba se po očkování vyvarovat salicylátům?

Výrobci této vakcíny doporučují minimálně po do 6 týdnů po očkování neužívat léčivé přípravky obsahující salicyláty. Toto doporučení vyplývá z teoretické možnosti vzniku Reyeova syndromu (poškození jater), který byl prokázán po onemocnění planými neštovicemi (divokým virem) u pacientů užívající salicylát.
V žádném případě se toto doporučení nevztahuje na jiné než léčivé přípravky, které mohou rovněž obsahovat salicyláty (čisticí prostředky apod.) 

Jaké je riziko přenosu vakcinačních virů na těhotnou matku očkovaného dítě?

Přenos vakcinačního viru z očkovaného jedince na zdravou vnímavou osobu je velmi vzácný. Dojde-li k němu, onemocnění probíhá vždy mírně nebo bez příznaků. Navíc tento přenos je pozorován v domácím kontaktu až pětkrát méně než přenos divokého viru planých neštovic.
Nejčastěji se objevuje tehdy, vzniknou-li u očkované osoby postvakcinační puchýřky (zhruba 30 puchýřků). Sekundární přenos vakcinačního viru byl zaznamenán pouze v jednom případě, což naznačuje, že vakcinační virus má omezenou přenosovou schopnost. Tato zjištění potvrzují dostatečnou oslabenost vakcinačního viru.
Vyšší riziko přenosu vakcinačního viru se pozoruje u leukemických dětí s varicelovou vyrážkou po očkování. V jedné studii bylo vakcinačním virem infikováno až 17 % sourozenců očkovaných leukemických dětí.
Poslední výzkumy však naznačují, že tento přenos je velmi vzácný, neboť podle výsledků genetické analýzy se ukazuje, že z 15 miliónů podaných dávek byl přenesený vakcinační virus identifikován pouze u třech osob.
Podle doporučení výrobců vakcíny proti planým neštovicím by se měly vnímavé osoby vyvarovat blízkému kontaktu s očkovanou osobou po dobu maximálně 6 týdnů v případě, je-li to možné. Mezi tyto vnímavé osoby patří imunosuprimovaní pacienti, těhotné ženy bez prokazatelné ochrany (vytvořené po předešlém prožití planých neštovic nebo očkování) a novorozenci matek bez prokazatelné ochrany vůči planým neštovicím. 

Jak se očkují ženy ve fertilním věku před plánovaným otěhotněním?

Ženy ve fertilním věku se očkují proti planým neštovicím pouze ojediněle (zpravidla u většiny existuje ochrana po prožití této nákazy v dětství). Existuje-li potřeba očkovat, je třeba minimálně 1 měsíc (výrobci někdy uvádí až 3 měsíce) po očkování neotěhotnět. Existuje totiž teoretické riziko ovlivnění vývoje plodu těhotné ženy vakcinačním virem planých neštovic. 

Chrání očkování proti planým neštovicím i proti pásovému oparu?

Ze srovnání výskytu pásového oparu u původně očkovaných dětí (18 ze 100.000 očkovaných osob) s jeho výskytem u dětí přirozeně infikovaných virem planých neštovic (77/100.000) jednoznačně vyplývá protektivní účinnost tohoto očkování také vůči opakujícím reinfekcím planých neštovic, neboli pásovému oparu.
Své uplatnění nachází toto očkování i u osob starších 40 let, u nichž zejména z důvodu oslabeného imunitního systému může častěji docházet ke vzniku opakovaných reinfekcí, které zpravidla vedou ke vzniku pásového oparu. Bylo zjištěno, že u očkovaných dospělých osob se výskyt pásového oparu sníží až 8krát.
Důvody, proč četnost výskytu pásového oparu u očkovaných osob může být nižší, vycházejí pravděpodobně z toho, že se oslabený vakcinační virus není schopen snadno reaktivovat jako divoký virus, nebo že vakcinační virus nemá tak vysokou schopnost se latentně usídlit v sensorických nervech tak, jak tomu nasvědčuje nižší incidence virémie a kožní infekce po očkování. Poslednímu tvrzení by odpovídalo také zjištění, že u dětí, u nichž došlo po očkování ke vzniku kožních puchýřků, se později manifestoval pásový opar až 6krát více, na rozdíl od dětí bez postvakcinačních puchýřků, u nichž byl pásový opar prokázán jen zhruba ve 2% případů.
Pouze jeden případ pásového oparu byl zaznamenán u sledovaných očkovaných dospělých osob, což představovalo roční incidenci zhruba 12,8 na 100.000 osob. Kromě toho bylo zjištěno, že průběh pásového oparu bývá u očkovaných osob mírnější a bez komplikací.