Jaké vakcíny se používají k očkování proti tuberkulóze?
Dosud stále používanými vakcínami jsou živé mykobakteriální, které obsahují vysoce oslabené zárodky těchto bakterií. Ve 20. letech minulého století vyšlechtil Calmett a Guerin hovězí mykobakterie tuberkulózy příbuzné té lidské. Posléze se řadou laboratoří tyto mykobakterie dále oslabovaly do podoby současných používaných vakcín.
Jak se proti tuberkulóze očkuje?
Vakcína proti tuberkulóze se podává specificky nitrokožně. Navíc dávka je ve srovnání s jiným očkováním velmi nízká, tj. 0,05 ml (někdy až 0,1 ml). Součástí této živé vakcíny jsou jak živé tak mrtvé zárodky mykobakterie tuberkulózy. Během podávání se usmrtí skoro 90% živých zárodků a jen asi 10% živých se podílí na tvorbě ochrany po očkování vůči tuberkulóze.
Jaká je ochrana po očkování proti tuberkulóze?
Po očkování proti tuberkulóze nevznikají žádné protilátky, které by se podílely na ochraně vůči tuberkulóze. Ochranu zprostředkovávají nespecifické velké pohlcující buňky imunitního systému, tzv. makrofágy. Jsou to v podstatě takoví obecní strážci lidského zdraví. Existují-li v aktivní formě a mají-li vzpomínku na tyto bakterie (tzn. potkaly se s nimi), jsou schopny čelit šíření bakterií tuberkulózy jak v lymfatickém systému tak krevním řečišti. Rozpoznají je a pohltí je. Kromě toho se na procesu aktivace těchto velkých pohlcovačů podílí i další buňky, zejména specifické pomocné bíle krvinky.
Očkováním nebo onemocněním vzniká kožní přecitlivělost, krátkodobá po očkování a zpravidla dlouhodobá po onemocnění. Ta se využívá k průkaznosti aktivace velkých buněk imunitního systému po očkování v podobě tuberkulínového testu.
Proč se preferovaně očkují nebo očkovali novorozenci a ne malé děti nebo dospělé osoby?
Novorozenci nemají buď vůbec, nebo jen částečně vyvinuté specifické pomocné bílé krvinky. Právě díky tomuto očkování dostávají některé bílé krvinky impuls k tomu, aby se dovyvinuly a sloužily nejen k ochraně stimulované tímto očkováním, ale v budoucnu k ochraně vůči jiným infekcím nebo přecitlivělostem (jako jsou alergie). Zdá se, že díky tomuto očkování je i každé další dětské očkování efektivnější a možná i lépe snášené.
Všechny původní i současné práce vedou ke konzistentnímu závěru, že očkování novorozenců mladších 10 týdnů proti tuberkulóze zajistí nejlepší a nejspolehlivější ochranu.
Relativně dobrá, ale přeci jen o něco nižší se pozoruje u dětí očkovaných před završením věku 1 roku.
Světová zdravotnická organizace necílí své doporučení pro očkování starších dětí či dospělých, přesto možnost tohoto očkování v pozdějším věku nevylučuje. Publikované studie v letech 2016-17 prokázaly, že i děti očkované ve věku 12 let či starší děti nebo dospělé osoby mohou z tohoto očkování profitovat. Minimální zhruba 60% ochrana přetrvávala déle než 20 let po očkování.
K čemu slouží tuberkulínová zkouška, kožní test?
Ověření výsledku očkování proti tuberkulóze lze sice dnes provádět i z krve pomocí velmi speciálních testů ověřující tzv. odpověď buněk imunitního systému zprostředkovanou cytokíny, ovšem kvůli jejich ceně a ne zcela jasné interpretaci výsledků i nadále se využívá velmi běžný a laciný kožní test, tzv. tuberkulínová zkouška.
Touto zkouškou lze odhadnout, zda bylo očkováním dosaženo aktivování velkých pohlcujících buněk imunitního systému. Dojde-li totiž ke kožní reakci, pak lze spolehlivě prohlásit, že kožní přecitlivělost byla očkováním dosažena a existuje předpoklad, že očkovaný jedinec může být vůči tuberkulóze chráněn.
Schází-li kožní přecitlivělost, neznamená to, že jedinec nemusí být chráněn. Přecitlivělost kulminuje asi 2-3 měsíce po očkování a pak klesá, tzn. po šesti měsících bývá jen polovina dětí kožně citlivá na tuberkulín a do jednoho roku buď nikdo, nebo jen do 10% dětí.
Častým opakováním tuberkulínového testu (tj. více než jedenkrát do roka) stoupá kožní přecitlivělost bez prokazatelného účinku ochrany.
Proč se doporučuje očkovat dalšími vakcínami minimálně 13 týdnů po očkování proti tuberkulóze?
Samotné očkování proti tuberkulóze aktivuje a stimuluje vývoj specifických pomocných bílých krvinek. Jejich množství časem klesne a ustálí se. Včasným následujícím dětským očkováním dochází k jejich opětovné aktivaci, a protože jich v době dalšího očkování bývá ještě mnoho, může to vést ke vzniku různě intenzivní reaktivace jizvičky po očkování proti TBC a s tím souvisejícím komplikacím.
I když interval minimálně 13 týdnů snižuje riziko výskytu těchto komplikací, nelze je zcela vyloučit.
Jak spolehlivě chrání očkování proti tuberkulóze?
Bohužel výsledky klinických studií, které hodnotily ochranný účinek tohoto očkování, nejsou vždy konzistentní. Přesto z epidemiologického hlediska toto očkování skutečně funguje a chrání. Odhady dosahují až 95% protektivního účinku vůči těžkým formám tuberkulózy. Díky vysoké proočkovanosti naší populace chrání očkování skoro 93 % dětí mladších 13 let a 81 % populace starší 13 let.
Je pravda, že podobně jako jiné očkování, také ochrana vyvolaná tímto očkování není celoživotní a s věkem klesá. Nejdelší 60leté sledování potvrdilo minimálně 50% účinek, tzn. alespoň polovina očkovaných osob zůstává vůči tuberkulóze chráněna.
Může být nebezpečné očkovat novorozence proti tuberkulóze?
Ano může. V případě, že novorozenec má vrozenou poruchu imunitního systému, tzv. závažnou kombinovanou imunodeficicenci, pak pro něj toto očkování skutečně představuje nebezpečí. Proto v případě podezření lze provést u novorozence specifický test na odhalení této nedostatečnosti, která by ho z tohoto očkování vyloučila.