Publikace leden a únor 2013

Vliv adjuvans na farmakokinetiku, orgánovou distribuci a humorální imunitu povrchového antigenu hepatitidy typu B po intramuskulární aplikaci krysám
Effect of adjuvant on pharmacokinetics, organ distribution and humoral immunity of hepatitis B surface antigen after intramuscular injection to rats.

Arch Pharm Res. 2012 Sep;35(9):1621-8
Authors: Jeong EJ, Maeng HJ, Lee HJ, Kim Y, Kim CK

Byl hodnocen efekt imunoadjuvans, tj. fosforečnanu hlinitého (AP) dvou typů jodem značených plazmatických antigenů, tj. teplem inaktivovaný (125I-h-HBsAg) a formalínem inaktivovaný HBsAg (125I-f-HBsAg), na farmakokinetiku, orgánovou distribuci a humorální imunitu různě inaktivovaných povrchových antigenů hepatitidy typu B (HBsAg) na krysách.
Výsledkem bylo, že většina h-HBsAg (90%) bylo zadrženo a pomalu eliminováno z místa vpichu. h-HBsAg byl vysoce lokalizován v regionálních lymfatických uzlinách (RLN), ale i tak dosáhl nízké humorální imunitní odpovědi. Naopak f-HBsAg byl méně lokalizovaný v místě vpichu a RLN, ale distribuoval se především do séra (62,9 %) a jater (22,4 %).
Nicméně jak h-HBsAg tak f-HBsAg s AP pomalu v místě vpichu vymizel a tím se zvýšila plocha pod křivkou množství-čas (AUQ) h-HBsAg a f-HBsAg v místě vpichu. Expozice h-HBsAg a f-HBsAg v séru se zvýšila (1,4krát a 2,8krát v AUC). Záchyt obou antigenů v RLN se dramaticky zvýšil (25krát a 3,1krát zvýšení v AUC) s vyšší humorální imunitní odpovědí.Titry protilátek se také zvýšily. Závěrem farmakokinetika, orgánová distribuce a humorální imunita byl vysoce závislá na inaktivaci antigenu a přítomnosti imunoadjuvans jako je AP.

Two types of radioiodinated plasma driven antigens, heat-inactivated (125I-h-HBsAg) and formalin-inactivated HBsAg (125I-f-HBsAg) were investigated for the effect of immunoadjuvant, aluminium phosphate (AP) on pharmacokinetics, organ distribution and humoral immunity of differently inactivated hepatitis B surface antigens (HBsAg) in rats. As a result, most of h-HBsAg (90%) was retained and slowly eliminated from the injection site. The h-HBsAg was highly localized in regional lymph node (RLN), but resulted in low humoral immune response. On the other hand, f-HBsAg was less localized in the injection site and RLN, but mainly distributed into serum and liver (62.9 and 22.4%, respectively). However, both h-HBsAg and f-HBsAg slowly disappeared from the injection site with AP, resulting in the increased area under the amount-time curve (AUQ) of h-HBsAg and f-HBsAg in the injection site. Exposures of h-HBsAg and f-HBsAg in serum were increased (1.4 and 2.8 times increase in AUC, respectively) with AP. The RLN uptake of both antigens were dramatically increased (25 and 3.1 times increase in AUC, respectively) with higher humoral immune response. The antibody titres were also increased with AP. In conclusion, pharmacokinetics, organ distribution and humoral immunity of h-HBsAg were highly dependent on the inactivation method of antigen and the presence of immunoadjuvant such as AP.

Pokles zákroků z důvodu genitálních bradavic u hospitalizovaných mladých Australanů po zavedení národního programu HPV očkování
Decline in in-patient treatments of genital warts among young Australians following the national HPV vaccination program.

BMC Infect Dis. 2013 Mar 18;13(1):140
Authors: Ali H, Guy RJ, Wand H, Read TR, Regan DG, Grulich AE, Fairley CK, Donovan B

Princip: Došlo k rychlému poklesu mladých heterosexuálů s diagnózou genitálních bradavic u ambulantních pacientů od zahájení národního programu plošného HPV očkování v roce 2007 v Austrálii. Hodnotili jsme dopad vakcinačního programu na počet hospitalizovaných pacientů s léčbou genitálních bradavic.
Metoda: Údaje o léčbě genitálních bradavic u hospitalizovaných ve všech soukromých nemocnicích byly získány z webové stránky Medicare. Medicare je univerzální zdravotní pojištění v Austrálii. Z období očkování (2007-2011) a před ním (2000-2007) jsme vypočítali procentuální změnu v počtu zákroků a trendů roční míry zákroků v soukromých nemocnicích. K výpočtu míry posloužily australské údaje o počtu obyvatel. Byly stanoveny souhrnné poměry míry průměrného ročního trendu.
Výsledky: Mezi lety 2000 a 2011 bylo hospitalizováno 6.014 žena a 936 mužů ve věku 15 až 44 let z důvodu genitálních bradavic. U žen ve věku 15-24 let došlo ke statisticky významnému snížení trendu v roční míře zákroků v období očkování (celkový pokles zákroků o 85,3 % od 200 do 2011) ve srovnání s nevýznamně se měnícím trendem v období před očkováním (souhrnný poměr míry SRR = 0,33; p<0,001). U žen ve věku 25-34 let byl klesající trend pozorovaný v obou obdobích, tj. před očkováním i během něj (celkový pokles o 33 % oproti 24,3 %), ale míra změny byla vyšší v období očkování (SRR=0,6; p<0,001). U žen ve věku 35-44 let nebyla významná změna ani v jednom období (SRR=0,91; p=0,14). U mužů ve věku 15-24 let byl patrný klesající trend v roční míře zákroků v období očkování (pokles o 70,6 %) vzhledem k rostoucímu trendu v období před očkováním (SRR=0,76; p=0,02). U mužů ve věku 25-34 let byl výrazný klesají trend v období očkování ve srovnání s neměnným trendem před očkováním (SRR=0,81; p=0,04) a ve věku 35-44 let nebyla žádná změna trendu zjištěna ani v jednom z období, přestože rychlost změny byla vyšší v období očkování (SRR=0,70; p=0,02).
Závěr: Výrazný pokles zákroků v nemocnici z důvodu genitálních bradavic u nejmladších žen je pravděpodobně související s programem HPV očkování. Mírný pokles těchto zákroků u hospitalizovaných mužů pravděpodobně odráží kolektivní imunitu.

BACKGROUND: There has been a rapid decline in the number of young heterosexuals diagnosed with genital warts at outpatient sexual health services since the national human papillomavirus (HPV) vaccination program started in Australia in 2007. We assessed the impact of the vaccination program on the number of in-patient treatments for genital warts. METHODS: Data on in-patient treatments of genital warts in all private hospitals were extracted from Medicare website. Medicare is the universal health insurance scheme of Australia. In the vaccine period (2007--2011) and pre-vaccine period (2000--2007) we calculated the percentage change in treatment numbers and trends in annual treatment rates in private hospitals. Australian population data were used to calculate rates. Summary rate ratios of average annual trends were determined. RESULTS: Between 2000 and 2011, 6,014 women and 936 men aged 15--44 years underwent in-patient treatment for genital warts in private hospitals. In 15--24 year old women, there was a significant decreasing trend in annual treatment rates in the vaccine period (overall decrease of 85.3% in treatment numbers from 2007 to 2011) compared to no significant trend in the pre-vaccine period (summary rate ratio (SRR) = 0.33, p < 0.001). In 25--34 year old women, declining trends were seen in both vaccine and pre-vaccine periods (overall decrease of 33% vs. 24.3%), but the rate of change was greater in the vaccine period (SRR = 0.60, p < 0.001). In 35--44 year old women, there was no significant change in both periods (SRR = 0.91, p = 0.14). In 15--24 year old men, there was a significant decreasing trend in annual treatment rates in the vaccine period (decrease of 70.6%) compared to an increasing trend in the pre-vaccine period (SRR = 0.76, p = 0.02). In 25--34 year old men there was a significant decreasing trend in the vaccine period compared to no change in the pre-vaccine period (SRR = 0.81, p = 0.04) and in 35--44 year old men there was no significant change in both periods, but the rate of change was greater in the vaccine period (SRR = 0.70, p = 0.02). CONCLUSIONS: The marked decline in in-patient treatment of genital warts in the youngest women is probably attributable to the HPV vaccine program. The moderate decline in in-patient treatments for genital warts in men probably reflects herd immunity.

Zvýšený výskyt narkolepsie u dětí v západním Švédsku po očkování proti chřipce H1N1
Increased childhood incidence of narcolepsy in western Sweden after H1N1 influenza vaccination.

Neurology. 2013 Mar 13;
Authors: Szakács A, Darin N, Hallböök T

Cíl: Zhodnotili jsme incidenci narkolepsie mezi lednem 2000 a prosincem 2010 u dětí v západním Švédsku a její vztah k očkování vakcínou Pandemrix a srovnali jsme klinické a laboratorní parametry těchto dětí.
Metoda: Děti byly zařazeny z lokálních a regionálních nemocnic, z dětských rehabilitačních center, z ambulancí a regionálních odděleních neurofyziologie. Sběr dat byl proveden pomocí standardizovaného formuláře pro sběr dat, z lékařských záznamů a telefonních rozhovorů s pacienty a rodiči. Laboratorní a výzkumná data byla pečlivě prověřena.
Výsledky: Identifikovali jsme 37 dětí s narkolepsií. Devět z nich mělo nástup příznaků před očkováním H1N1 a 28 mělo nástup příznaků ve vztahu s očkováním. Průměrný věk při nástupu narkolepsie byl 10 let. Všichni pacienti ve skupině po očkování byli pozitivní na lidský leukocytární antigen (HLA)-DQB1*0602. Devatenáct pacientů v postvakcinační skupině ve srovnání s jedním v prevakcinační skupině, mělo klinickém vzplanutí, ke kterému mohlo dojít během 12 týdnů.
Závěr: Očkování vakcínou Pandemrix je urychlujícím faktorem narkolepsie, zejména v kombinaci s (HLA)-DQB1*0602. Výskyt narkolepsie byl 25 krát vyšší po očkování ve srovnání s časovým obdobím před ním. Děti v postvakcinační skupině měly nižší věk nástupu narkolepsie a její nástup byl náhlejší, než je obvyklé v obecné populaci.

OBJECTIVES: To assess the incidence of narcolepsy between January 2000 and December 2010 in children in western Sweden and its relationship to the Pandemrix vaccination, and to compare the clinical and laboratory features of these children. METHODS: The children were identified from all local and regional pediatric hospitals, child rehabilitation centers, outpatient pediatric clinics, and regional departments of neurophysiology. Data collection was performed with the aid of a standardized data collection form, from medical records and telephone interviews with patients and parents. The laboratory and investigational data were carefully scrutinized. RESULTS: We identified 37 children with narcolepsy. Nine of them had onset of symptoms before the H1N1 vaccination and 28 had onset of symptoms in relationship to the vaccination. The median age at onset was 10 years. All patients in the postvaccination group were positive for human leukocyte antigen (HLA)-DQB1*0602. Nineteen patients in the postvaccination group, compared with one in the prevaccination group, had a clinical onset that could be dated within 12 weeks. CONCLUSION: Pandemrix vaccination is a precipitating factor for narcolepsy, especially in combination with HLA-DQB1*0602. The incidence of narcolepsy was 25 times higher after the vaccination compared with the time period before. The children in the postvaccination group had a lower age at onset and a more sudden onset than that generally seen.

Účinnost 5složkové a 1složkové rotavirové vakcíny v současném používání u amerických dětí mladších 5 let v letech 2009-2011
Effectiveness of pentavalent and monovalent rotavirus vaccines in concurrent use among US children <5 years old, 2009-2011.

Clin Infect Dis. 2013 Mar 13;
Authors: Payne DC, Boom JA, Staat MA, Edwards KM, Szilagyi PG, Klein EJ, Selvarangan R, Azimi PH, Harrison C, Moffatt M, Johnston SH, Sahni LC, Baker CJ, Rench MA, Donauer S, McNeal M, Chappell J, Weinberg GA, Tasslimi A, Tate JE, Wikswo M, Curns AT, Sulemana I, Mijatovic-Rustempasic S, Esona MD, Bowen MD, Gentsch JR, Parashar UD

Princip: Hodnotili jsme účinnost vakcíny (VE) pro RotaTeq ® (RV5, 3 dávky) a Rotarix ® (RV1, 2 dávky) snížením návštěv v nemocnicích a na pohotovostech (ED) z důvodu rotavirové gastroenteritidy (akutní AGE) u geograficky a demograficky odlišných amerických dětí.
Metoda: Do studie byly zařazeny děti mladší 5 let hospitalizované nebo navštěvující pohotovost ED s příznaky AGE od listopadu 2009 do června 2010 a od listopadu 2010 do června 2011 v 7 zdravotnických zařízeních. Vzorky stolice byly testovány na rotaviry enzymovou imunozkouškou, které byly genotypizovány. Očkování u laboratorně potvrzených případů bylo srovnáváno s AGE u dětí negativních na rotavirus (rotavirus-negativní AGE kontrola). Regresními modely byl vypočten odhad VE pro každou vakcínu, věk, etnický původ, převládající genotyp a klinické potřebnosti.
Výsledek: Analýza specifická pro RV5 zahrnovala 359 rotavirových případů a 1.811 případů rotavirus-negativní AGE kontroly. Analýza specifická pro RV1 zahrnula 60 rotavirových případů a 155 případů rotavirus-negativní AGE kontroly. Kombinovaná účinnost RV5 a RV1 byla 84 % (CI: 78-88 %) vůči návštěvám na pohotovosti z důvodu rotavirové infekce a 70 % (CI: 39-86 %) vůči hospitalizacím. Podle klinické praxe byla účinnost RV5 vůči návštěvám na pohotovosti 81 % (CI: 70-84%) a vůči hospitalizacím 86% (CI: 74-91%). Účinnost RV1 byla 78% (CI: 46-91%) vůči návštěvám na pohotovosti; síla studijních dat nebyl dostatečná pro zhodnocení účinnosti vůči hospitalizacím.
Žádné ubývání imunity nebylo zjištěno v průběhu prvních čtyř let života po očkování vakcínou RV5, ani v průběhu prvních dvou let života po očkování vakcínou RV1. Vakcína RV5 poskytovala statisticky významnou genotypově specifickou ochranu vůči každému ze čtyř hlavních cirkulujících rotavirových kmenů (G1P [8], G2P [4], G3P [8], G12P [8]), zatímco vakcína RV1 poskytovala statisticky významnou VE vůči nejčastějšímu genotypu, G3P [8].
Závěr: Obě vakcíny RV5 a RV1 významně chránily vůči klinicky průkazné rotavirové gastroenteritidě v tomto hodnocení v běžné praxi.

Background. We assessed vaccine effectiveness (VE) for RotaTeq® (RV5; 3 doses) and Rotarix® (RV1; 2 doses) at reducing rotavirus acute gastroenteritis (AGE) inpatient and emergency department (ED) visits in geographically and demographically diverse US children. Methods. We enrolled children <5 years old hospitalized or visiting the ED with AGE symptoms from November 2009 through June 2010 and from November 2010 through June 2011 at 7 medical institutions. Fecal specimens were tested for rotavirus by enzyme immunoassay and genotyped. Vaccine receipt among laboratory-confirmed rotavirus cases was compared with AGE children negative for rotavirus (rotavirus-negative AGE controls). Regression models calculated VE estimates for each vaccine, age, ethnicity, predominant genotype, and clinical setting. Results. RV5-specific analyses included 359 rotavirus cases and 1,811 rotavirus-negative AGE controls. RV1-specific analyses included 60 rotavirus cases and 155 rotavirus-negative AGE controls. RV5 and RV1 were 84% (CI=78%-88%) and 70% (CI=39%-86%) effective, respectively, against rotavirus-associated ED visits and hospitalizations combined. By clinical setting, RV5 VE against ED and inpatient rotavirus-associated visits was 81% (CI=70%-84%) and 86% (CI=74-91%), respectively. RV1 was 78% (CI= 46%-91%) effective against ED rotavirus disease; study power was insufficient to evaluate inpatient RV1 VE. No waning of immunity was evident during the first four years of life for RV5, nor during the first two years of life for RV1. RV5 provided statistically significant genotype-specific protection against each of the four major circulating rotavirus strains (G1P[8], G2P[4], G3P[8], G12P[8]), while RV1 also had a statistically significant VE for the most common genotype, G3P[8]. Conclusion. Both RV5 and RV1 significantly protected against medically-attended rotavirus gastroenteritis in this real-world assessment.

Účinnost kvadrivalentní HPV vakcíny: Švédská národní kohortová studie
Quadrivalent Human Papillomavirus Vaccine Effectiveness: A Swedish National Cohort Study.

J Natl Cancer Inst. 2013 Mar 13;
Authors: Leval A, Herweijer E, Ploner A, Eloranta S, Fridman Simard J, Dillner J, Young C, Netterlid E, Sparén P, Arnheim-Dahlström L

Princip: Výskyt kondylomat, neboli genitálních bradavic (GW) je časným možným onemocněním, kterým lze hodnotit výsledek účinnosti HPV očkování. Účinnostní studie, které zahrnují předem určená zařazovací a vylučující kritéria nemusí být plně odpovídající reálným podmínkám programu HPV očkování, které se zaměřují na širší segment populace. Hodnotili jsme GW výskyt po vyžádaném očkování čtyřvalentní vakcínou proti HPV pomocí individuálních dat z celé švédské populace.
Metoda: Otevřená kohorta dívek a žen ve věku od 10 do 44 roků žijící ve Švédsku v letech 2006 a 2010 (N> 2,2 miliónu) byla propojena s registrem populace, aby se určila incidence GW v souvislosti s očkováním proti HPV.
Pro stanovení účinnosti očkování byla odhadnuta incidenční míra výskytu GW pomocí analýzy čas-událost s úpravou pro příslušný věk a vzdělání rodičů rozvrstvením podle věku zahájení očkování.
Výsledky: Celkem bylo očkováno 124 000 žen a dívek v letech 2006 a 2010. Dívek a žen s alespoň jedním vysokoškolsky vzdělaným rodičem bylo 15 krát více častěji očkováno před dosažením věku 20 let, než dívky a ženy, jejichž rodiče nedokončili vysokou školu (relativní riziko = poměr 15,45, 95% interval spolehlivosti [CI] = 14,65 do 16.30). U starších 20 let se GW míra snižovala mezi neočkovanými, což naznačuje, že HPV očkování bylo přednostně použito u žen s vysokým rizikem GW. Účinnost očkování byla 76% (95% CI = 73% až 79%), mezi těmi, kterým byly podány tři dávky vakcíny a první dávka jim byla podána před dosažením věku 20 let. Vakcinační účinnost byla nejvyšší u dívek očkovaných před dosažením věku 14 let (účinnost = 93%, 95% CI = 73% až 98%).
Závěr: Mladý věk pro zahájení očkování je nezbytným pro maximální využití účinnosti kvadrivalentní HPV vakcíny.

Background Incidence of condyloma, or genital warts (GW), is the earliest possible disease outcome to measure when assessing the effectiveness of human papillomavirus (HPV) vaccination strategies. Efficacy trials that follow prespecified inclusion and exclusion criteria may not be fully generalizable to real-life HPV vaccination programs, which target a broader segment of the population. We assessed GW incidence after on-demand vaccination with quadrivalent HPV vaccine using individual-level data from the entire Swedish population.Methods An open cohort of girls and women aged 10 to 44 years living in Sweden between 2006 and 2010 (N > 2.2 million) was linked to multiple population registers to identify incident GW in relation to HPV vaccination. For vaccine effectiveness, incidence rate ratios of GW were estimated using time-to-event analyses with adjustment for attained age and parental education level, stratifying on age at first vaccination. Results A total of 124 000 girls and women were vaccinated between 2006 and 2010. Girls and women with at least one university-educated parent were 15 times more likely to be vaccinated before age 20 years than girls and women whose parents did not complete high school (relative risk ratio = 15.45, 95% confidence interval [CI] = 14.65 to 16.30). Among those aged older than 20 years, GW rates declined among the unvaccinated, suggesting that HPV vaccines were preferentially used by women at high risk of GW. Vaccination effectiveness was 76% (95% CI = 73% to 79%) among those who received three doses of the vaccine with their first dose before age 20 years. Vaccine effectiveness was highest in girls vaccinated before age 14 years (effectiveness = 93%, 95% CI = 73% to 98%). Conclusions Young age at first vaccination is imperative for maximizing quadrivalent HPV vaccine effectiveness.

Snížené riziko dávivého kašle u osob očkovaných celobuněčnou pertusovou vakcínou ve srovnání s očkovanými acelulární pertusovou vakcínou ve velké USA kohortě
Reduced Risk of Pertussis Among Persons Ever Vaccinated With Whole Cell Pertussis Vaccine Compared to Recipients of Acellular Pertussis Vaccines in a Large US Cohort.

Clin Infect Dis. 2013 Mar 13;
Authors: Witt MA, Arias L, Katz PH, Truong ET, Witt DJ

Princip: Neočekávané ubývání imunity po očkování proti dávivému kašli je nyní velmi dobře popsáno. V této studii jsme zkoumali, zda dřívější očkováním s celobuněčnou vakcínou proti dávivému kašli (WP) poskytovalo vyšší ochranu ve srovnání s kompletním očkováním acelulární vakcínou (aP). Využili jsme koincidence velkého ohniska dávivého kašle s ukončením dostupnosti wP vakcíny, která byla následně zaměněna za aP vakcínu.
Metoda: Kaiser Permanente (KP) je integrovaný systém zdravotní péče s kompletním vedením elektronických záznamů a centrální laboratoří. byly tak získány případy laboratorně potvrzeného dávivého kašle a údaje o očkování členů ve věku 8-20 let.
Výsledky: U 263.496 osob ve věku 8-20 roků bylo zjištěny 904 případů dávivého kašle. U pacientů s kompletní historií očkování v systému KP bylo u očkovaných 5 dávkami aP vakcíny relativní riziko (RR) dávivého kašle 8,57 vůči těm, kteří dostali alespoň 1 dávku wP vakcíny (P<0,0001). RR onemocnění se snížilo u těch, kteří byli očkování 6 dávkami aP, tj. 3,55 (P<0,0001). Výsledky byly obdobné, pokud se zahrnuly i další záznamy o očkování.
Závěr: Zjistili jsme výrazně zvýšené riziko onemocnění spojené s kompletním očkováním samotnou aP vakcínou. Toto riziko bylo sníženo, ale ne eliminováno, podáním šesté dávky vakcíny proti dávivému kašli (Tdap). Očkování jednou nebo více dávkami wP vakcíny významně rozšířilo přetrvávání ochrany následného očkování aP vakcínou. Je zřejmé, že očkování výhradně jen acelulární vakcínou proti dávivému kašli je podstatně méně účinné a krátkodobější než očkování tradiční celobuněčnou vakcínou.

Background. Unexpected waning of immunity after pertussis vaccination is now well described. In this study we examined whether prior vaccination with whole-cell pertussis vaccine (wP) at any point provided superior protection contrasted with a solely acellular pertussis vaccine (aP) series. We utilized the coincidence of a large outbreak of pertussis with the termination of wP availability, providing populations of children who had been vaccinated with combinations of wP and aP. Methods. Kaiser Permanente (KP) is an integrated healthcare system with complete electronic records and a centralized laboratory. Cases of laboratory-confirmed pertussis and vaccination data for members aged 8-20 years were retrieved. Results. Among 263 496 persons aged 8-20 years, 904 cases of pertussis were identified. In patients with a full history of vaccinations administered by KP, those with 5 total doses of only aP had an 8.57 relative risk (RR) of pertussis (P < .0001) contrasted to those with ?1 wP dose. With 6 doses of aP, the RR of disease was 3.55 (P < .0001). When external vaccine records were included, the results were similar. Conclusions. We found a markedly increased risk of disease associated with an entirely aP series. This risk was mitigated, but not eliminated, by the presence of a sixth dose of pertussis vaccine (Tdap). Receipt of 1 or more wP doses markedly augmented the durability of immunity from subsequent aP doses. It appears that a wholly acellular pertussis vaccine series is significantly less effective and durable than one that contains the traditional whole cell vaccine.