Publikace leden a únor 2014

HPV vakcína funguje proti 9 virovým typům
HPV Vaccine Works against Nine Viral Types.

Cancer Discov. 2014 Jan;4(1):OF2

Ve fázi III V503 vakcína proti lidským papilomavirům, výrobce Merck, preventovala 97 % vysoce rizikových vaginálních, vulvárních a cervikálních prekanceróz způsobené HPV typy 31,33,45,52 a 58. Nová vakcína generovala imunitní odpověď na HPV typy 6,11,16 a 18 stejné nebo dokonce lepší než původní vakcína Gardasil.

In a phase III study, Merck's V503 human papillomavirus (HPV) vaccine prevented 97% of high-grade, precancerous vaginal, vulvar, and cervical disease caused by HPV types 31, 33, 45, 52, and 58. The new vaccine also generated immune responses to HPV types 6, 11, 16, and 18 that were as good as or better than those generated by the company's Gardasil vaccine.

Vakcína proti hepatitidě typu A u imunosuprimovaných pacientů s revmatoidní artritidou: prospektivní otevřená multicentrická studie
Hepatitis A vaccine for immunosuppressed patients with rheumatoid arthritis: A prospective, open-label, multi-centre study.

Travel Med Infect Dis. 2014 Jan 29;
Authors: Askling HH, Rombo L, van Vollenhoven R, Hallén I, Thörner A, Nordin M, Herzog C, Kantele A

Princip: Vakcína proti hepatitidě typu A patří mezi nejčastější cestovatelské vakcíny, ale stále schází data o tom, jak je schopna indukovat ochranu u pacientů se souběžnou imunosupresivní léčbou. Hodnotili jsme imunogenitu této vakcíny u pacientů s revmatoidní artritidou (RA) léčených inhibitory TNFi a/nebo metotrexátem (MTX).
Metoda: Vakcína proti hepatitidě typu A byla podávána neimunním RA pacientům v měsíci 0 a 6. Protilátky proti viru hepatitidy typu A (HAV) se hodnotily v měsíci 0, 1, 6, 7, 12 a 24 s pomocí zkoušky Chemiluminescent Microparticle Immuno Assay (CMIA). Vzorky získané v měsíci 1,6 a 7 byly navíc podstoupeny analýze s mikročásticí EIA (MEIA) pro stanovení anti-HAV IgM a IgG.
Výsledky: Konečná studijní populace sčítala 53 pacientů léčených TNFi (n=15), TNFi+MTX (n=21) nebo MTX (n=17). 1 a 6 měsíců po první dávce, byla séroprotekce zjištěna u 10 % a 33 % pacientů. Jeden a 6 měsíců po druhé dávce byla séroprotekce zjištěna u 83 % a 72 %. Ve 24. měsíci mělo 86 % očkovanců protektivní hladiny.
Závěr: Dvě dávky vakcíny proti hepatitidě typu A podané v intervalu 6 měsíců poskytovaly ochranu pro většinu imunosuprimovaných RA pacientů. Jedna dávka se nezdá být dostatečná pro ochranu těchto pacientů.

BACKGROUND: Hepatitis A vaccine is the most frequently used travel vaccine, yet data are scarce about its ability to induce protection in patients with concurrent immunosuppressive treatment. We assessed the immunogenicity of this vaccine in rheumatoid arthritis (RA) patients treated with tumour necrosis factor-inhibitors (TNFi) and/or methotrexate (MTX).
METHODS: Hepatitis A vaccine was administered to non-immune RA patients at 0 and 6 months. Hepatitis A virus (HAV) antibodies were assessed at 0, 1, 6, 7, 12, and 24 months with a quantitative Chemiluminescent Microparticle Immuno Assay (CMIA) for HAV-IgG. Samples from month 1, 6, and 7 were, in addition, analysed with a microparticle EIA (MEIA) for anti-HAV IgM + IgG.
RESULTS: The final study population consisted of 53 patients treated with TNFi (n = 15), TNFi + MTX (n = 21) or MTX (n = 17). One and six months after the first dose, 10% and 33% of the patients had attained seroprotection. One and six months after the second dose 83% and 72% were seroprotected. At month 24, 86% of the vaccinees showed protective levels.
CONCLUSIONS: Two doses of hepatitis A vaccine at a 6-month interval provided protection for most immunosuppressed RA patients. A single dose does not seem to afford sufficient protection to this group of patients.

Netuberkulózní mykobakterie mají odlišný účinek na BCG účinnost vůči mykobakterii tuberkulózy
Non-tuberculous mycobacteria have diverse effects on BCG efficacy against Mycobacterium tuberculosis.

Tuberculosis (Edinb). 2014 Jan 2;
Authors: Poyntz HC, Stylianou E, Griffiths KL, Marsay L, Checkley AM, McShane H

Účinnost očkování proti tuberkulóze (BCG) je v oblasti ochrany proti plicní tuberkulóze v populaci velmi variabilní. Jedním z možných vysvětlení této proměnlivosti je zvýšená expozice jisté části populace netuberkulózními mykobakteriemi (NTM). Tato studie využila myší model pro stanovení účinku této expozice NTM po BCG očkování na jeho účinnost vůči aerosolu Mycobacterium tuberculosis. Hodnotil se vliv na BCG indukovanou protekci po perorální aplikaci živé Mycobacterium avium (MA) nebo systémové aplikaci inaktivované MA. Odpověď subpopulací T-lymfocytů CD4+ a CD8+ se zvolily k určení imunologického mechanismu, zachycující jakýkoli vliv na BCG účinnost. Účinnost BCG se zvýšila expozicí usmrcené MA podané systémově; Th1 a Th17 odpověď byla přiřazena ke zvýšené ochraně. Naopak BCG účinnost byla snížena expozicí živou MA podanou perorálně; Th2 buňky byly přiřazeny ke snížené ochraně. Toto zjištění ukazuje, že expozice NZM může indukovat opačný vliv na BCG účinnost v závislosti na způsobu expozice a životaschopnsoti NTM. Podobný model NMT expozice by mohl přispět k hodnocení nových kandidátů vakcíny proti TBC.

The efficacy of Bacillus Calmette-Guerin (BCG) vaccination in protection against pulmonary tuberculosis (TB) is highly variable between populations. One possible explanation for this variability is increased exposure of certain populations to non-tuberculous mycobacteria (NTM). This study used a murine model to determine the effect that exposure to NTM after BCG vaccination had on the efficacy of BCG against aerosol Mycobacterium tuberculosis challenge. The effects of administering live Mycobacterium avium (MA) by an oral route and killed MA by a systemic route on BCG-induced protection were evaluated. CD4+ and CD8+ T cell responses were profiled to define the immunological mechanisms underlying any effect on BCG efficacy. BCG efficacy was enhanced by exposure to killed MA administered by a systemic route; T helper 1 and T helper 17 responses were associated with increased protection. BCG efficacy was reduced by exposure to live MA administered by the oral route; T helper 2 cells were associated with reduced protection. These findings demonstrate that exposure to NTM can induce opposite effects on BCG efficacy depending on route of exposure and viability of NTM. A reproducible model of NTM exposure would be valuable in the evaluation of novel TB vaccine candidates.

Očkování proti chřipce v těhotenství a rizika pro předčasně narozené a malé novorozence vzhledem ke gestačnímu věku
Maternal Influenza Vaccine and Risks for Preterm or Small for Gestational Age Birth.

J Pediatr. 2014 Feb 26;
Authors: Nordin JD, Kharbanda EO, Vazquez Benitez G, Lipkind H, Vellozzi C, Destefano F, Vaccine Safety Datalink

Cíl: Studium dopadu očkování proti chřipce těhotných žen v jakémkoli trimestru na předčasně narozené děti a malé děti vzhledem ke gestačnímu věku (SGA), hodnotící jak zvýšená tak snížená rizika.
Uspořádání: Tato retrospektivní observační kohortová studie zahrnovala databáze (Vaccine Safety Datalink) za 7 míst napříč USA v chřipkových sezónách z let 2004-2005 až 2008-2009. Odpovídající kohorta a výsledky byly sestaveny z údajů administrativních, z hlášení, lékařských záznamů a dat narození. Provedla se analýzy sklonu (náchylnosti) vyrovnaná dobou očkování a spočítal se OR (poměr šancí) pro předčasně narozené a SGA novorozence.
Výsledky: U 57.554 vyrovnaných očkovaných a neočkovaných těhotných žen, včetně 16.240 žen očkovaných v prvním trimestru, nebylo zjištěno zvýšené ani snížené riziko pro předčasně narozené děti matek očkovaných během těhotenství (OR pro <37 gestační týden: 0.97 [95% CI, 0.93-1.02]; pro narozené v <=32 gestačním věku: 0.98 [95% CI, 0.86-1.12]; pro narozené v <=34 gestačním věku: 0.96 [95% CI, 0.88-1.04]) nebo SGA (OR pro <5. percentil tělesné hmotnosti vzhledem ke gestačnímu věku: 1.02 [95% CI, 0.96-1.09]; pro <10. percentil tělesné hmotnosti vzhledem ke gestačnímu věku: 1.00 [95% CI, 0.96-1.04]). Podobně i očkování v prvním trimestru nesouviselo se zvýšeným nebo sníženým rizikem předčasně narozených nebo SGA dětí.
Závěr: Podání trivalentní chřipkové vakcíny během těhotenství nebylo spojeno se zvýšeným nebo sníženým rizikem předčasného nebo SGA narození. Tato zjištění podporují bezpečnost očkování proti chřipce během prvního, druhého i třetího trimestru.

OBJECTIVE: To study the impact of influenza vaccine administered to pregnant women during all trimesters on the rates of preterm and small for gestational age (SGA) births, evaluating both increased and decreased risk.
STUDY DESIGN: This retrospective observational matched cohort study involved 7 Vaccine Safety Datalink sites across the US for the 2004-05 through 2008-09 influenza seasons. Cohort eligibility and outcomes were determined from administrative, claims, medical records, and birth data. In propensity score- and vaccine exposure time-matched analyses, ORs for preterm and SGA births were calculated.
RESULTS: Among 57?554 matched vaccinated and unvaccinated pregnant women, including 16?240 women in the first trimester, maternal vaccination was not associated with increased or decreased risk for preterm birth (OR for delivery at <37 weeks gestation, 0.97 [95% CI, 0.93-1.02]; for delivery at ?32 weeks gestation, 0.98 [95% CI, 0.86-1.12]; and for delivery at ?34 weeks gestation, 0.96 [95% CI, 0.88-1.04]) or SGA birth (OR for <5th percentile weight for gestational age, 1.02 [95% CI, 0.96-1.09], and for <10th percentile weight for gestational age, 1.00 [95% CI, 0.96-1.04]). Similarly, first trimester vaccination was not associated with increased or decreased risk for preterm or SGA birth.
CONCLUSION: Receipt of trivalent inactivated influenza vaccine during pregnancy was not associated with increased or decreased risk of preterm or SGA birth. These findings support the safety of vaccinating pregnant women against influenza during the first, second, and third trimesters, and suggest that a nonspecific protective effect of the influenza vaccine for these outcomes does not exist.

Riziko systémového lupus erythematosus v souvislosti s očkováním: mezinárodní studie případů a kontrol.
The risk of systemic lupus erythematosus associated with vaccines: An international case-control study.

Arthritis Rheumatol. 2014 Mar 3;
Authors: Grimaldi-Bensouda L, Le Guern V, Kone-Paut I, Aubrun E, Fain O, Ruel M, Machet L, Viallard JF, Magy-Bertrand N, Daugas E, Rossignol M, Abenhaim L, Costedoat-Chalumeau N, for the PGRx-Lupus study group.

Cíle: Studie naznačují, že systémový lupus erythematosus (SLE) může být vyvolán očkováním. Zkoumali jsme vztah mezi očkováním a nástupem SLE.
Metody: Tato mezinárodní studie případů a kontrol, provedená v období od dubna 2008 do června 2012 ve 36 specializovaných referenčních centrech (34 ve Francii a 2 v Quebecu, Kanada) zahrnovala nábor nedávných případů SLE (podle ?4 kritéria American College of Rheumatology - ACR, včetně alespoň jednoho imunologického kritéria) a pravděpodobných SLE (ACR kritérium ?3 včetně alespoň jednoho imunologického kritéria) u osob ve věku 0-60 let. Kontroly se rekrutovaly z pacientů praktických lékařů v nastavení tak, aby vyrovnaly případy podle pohlaví, věku, místa pobytu a data náboru. Očkování a další potenciální rizikové faktory pro SLE byly hodnoceny na základě standardizovaného telefonního rozhovoru. Případy a kontroly byly srovnány podle očkování 12 a 24 měsíců před datem indexování (datum prvního klinického symptomu u případu) a použil se poměr šancí z podmíněné logistické regrese.
Výsledek: Bylo zahrnuto 105 případů (89 definovaných a 16 pravděpodobných) a 712 kontrol. 22/105 případů (21 %) a 81/712 kontrol (25,4 %)obdrželo minimálně 1 očkování během 24 měsíců před datem indexování (adjustovaný OR: 0,9; 95% limit spolehlivosti 0,5-1,5). Případy a kontroly byly také podobné u očkovaných během předešlých 12 měsíců.
Závěr: Naše studie nezjistila žádnou souvislost mezi očkováním a rizikem vzniku SLE.

Objectives Studies have suggested that systemic lupus erythematosus (SLE) may be triggered by vaccinations. We investigated the relation between vaccination and onset of SLE. Methods This international case-control study, conducted between April 2008 and June 2012 in 36 specialist referral centres (34 in France and 2 in Quebec, Canada), agreed to recruit recent cases of definite SLE (?4 American College of Rheumatology criteria including at least one immunological criterion) and probable SLE (?3 ACR criteria including at least one immunological criterion) aged 0-60 years. Controls were recruited from general practice settings through a closely monitored protocol and matched to cases by gender, age, region of residence and date of recruitment. Vaccinations and other potential risk factors for SLE were assessed using a standardised telephone interview. Cases and controls were compared for vaccination 12 and 24 months before the index date (date of first clinical symptom presented by the case), using odds ratios from conditional logistic regression. Results 105 cases (89 definite and 16 probable) and 712 controls were included. 22/105 cases (21.0%) and 181/712 controls (25.4%) received at least one vaccination within 24 months before the index date (adjusted OR: 0.9, 95% confidence interval 0.5-1.5). Cases and controls were also similar for vaccination within the previous 12 months. Conclusions Our study found no association between exposure to vaccination and risk of developing SLE. © 2014 American College of Rheumatology.

Účinnost polysacharidové pneumokokové vakcíny na prevenci hospitalizací z důvodu Streptococcus pneumoniae - komunitně získané pneumonie u starších osob se liší mezi pohlavími: Výsledky z mezinárodní kohortové studie organizace pro komunitně získané pneumonie (CAPO).
The effectiveness of the polysaccharide pneumococcal vaccine for the prevention of hospitalizations due to Streptococcus pneumoniae community-acquired pneumonia in the elderly differs between the sexes: Results from the Community-Acquired Pneumonia Organization (CAPO) international cohort study.

Vaccine. 2014 Mar 5;
Authors: Wiemken TL, Carrico RM, Klein SL, Jonsson C, Peyrani P, Aliberti S, Blasi F, Fernandez-Gonzalez R, Lopardo G, Ramirez JA, the CAPO Investigators

Princip: Účinnost 23-valentní pneumokokové polysacharidové vakcíny (PPV23) na prevenci hospitalizací z důvodu Streptococcus pneumoniae - komunitně získané pneumonie (SpCAP) je sporná. Stávající publikace naznačují, že vakcinační účinnost může být ovlivněna pohlavím. V této studii jsme definovali účinnost předešlého PPV23 očkování pro prevenci hospitalizací z důvodu SpCAP a zhodnotili jsem dopad pohlaví na jeho účinnost.
Metody: Jednalo se o dílčí studii případů a kontrol z mezinárodní kohortové studijní databáze CAPO. SpCAP byl definován jako CAP a S.pneumonie potvrzené z krve, bronchoalveolární laváže, sputa nebo moči. Očkování s PPV23 před hospitalizací bylo definované jeho dokumentováním v kartě pacienta. K výpočtu poměru šancí byl použit model vážené logistické regrese. Adjustovaná vakcinační účinnost (aVE) byla vypočtena jako 1-adjustovaný poměr šancí.
Výsledky: Z celkového počtu 2.688 starších dospělých, hospitalizovaných pacientů s CAP, SpCAP bylo určeno u 279 (10 %). Celková aVE byla 37 % (95% CI: 10.1-55.4%, P=0.01). U mužů byla účinnost aVE 34% (95% CI:-1.0% to 57.3%, P=0.06). U žen byla aVE 68% (95% CI: 40.3-83.0%, P=0.001).
Závěr: PPV23 chrání starší pacienty vůči hospitalizaci z důvodu SpCAP, ale ženy významně více. Budoucí analýzy vakcinačních studií by měly zvážit důležitost pohlaví jako stratifikačního faktoru.

BACKGROUND: The effectiveness of the 23-valent pneumococcal polysaccharide vaccine (PPV23) to prevent hospitalizations due to Streptococcus pneumoniae community-acquired pneumonia (SpCAP) is controversial. Recent literature suggests that vaccine effectiveness may be influenced by sex. In this study, we define the effectiveness of prior PPV23 vaccination for the prevention of hospitalizations due to SpCAP, and evaluate the impact of sex on this effectiveness.
METHODS: This was a nested case-control study from the CAPO international cohort study database. SpCAP was defined as CAP plus S. pneumoniae identified in blood, bronchoalveolar lavage, sputum, or urinary antigen. Vaccination with PPV23 prior to hospitalization was defined as documented in the medical record. A propensity score-weighted logistic regression model was used to calculate odds ratios. The adjusted vaccine effectiveness (aVE) was calculated as 1-adjusted odds ratio.
RESULTS: From a total of 2688 elderly adult hospitalized patients with CAP, SpCAP was identified in 279 (10%). The overall aVE was 37% (95% CI: 10.1-55.4%, P=0.01). For males, the aVE was 34% (95% CI:-1.0% to 57.3%, P=0.06). For females the aVE was 68% (95% CI: 40.3-83.0%, P=0.001).
CONCLUSIONS: PPV23 protects elderly patients from hospitalization due to SpCAP, but female sex drives the effectiveness. Future analysis of vaccine trials should consider the importance of sex as a stratification factor.