Publikace březen a duben 2011

Imunogenita se nezlepšila zvýšením dávky antigenu nebo boosterem sezónní chřipkové vakcíny u HIV pozitivních dospělých v randomizované studii
Immunogenicity Is Not Improved by Increased Antigen Dose or Booster Dosing of Seasonal Influenza Vaccine in a Randomized Trial of HIV Infected Adults.

PLoS One. 2011;6(3):e17758
Authors: Cooper C, Thorne A, Klein M, Conway B, Boivin G, Haase D, Shafran S, Zubyk W, Singer J, Halperin S, Walmsley S,

Úvod: Riziko slabé vakcinační imunogenity a závažnějšího chřipkového onemocnění u HIV infikovaných vyžaduje strategii zlepšení účinnosti vakcíny. Metody: Randomizovaná multicentrická, kontrolovaná klinická studie se třemi paralelními skupinami byla provedena ve 12 CIHR kanadských centrech. Tří strategie dávkování byly použity u HIV infikovaných dospělých (18 - 60 let): dvě standardní dávky v minimálním intervalu 28 dní, dvě dvojnásobné dávky ve stejném intervalu a jedna standardní dávka chřipkové vakcíny, podávána před sezónou v roce 2008. Byla použita trivalentní usmrcená splitová neadjuvovaná chřipková vakcína (Fluviral). Sérová hemaglutinační inhibice (HAI) pro všechny 3 vakcinační chřipkové kmeny se měřila po zhodnocení imunogenity. Výsledky: 297 z 298 účastníků bylo očkováno alespoň jednou dávkou. Počet CD4 (medián 470 buněk/mcl) a HIV RNA (76 % pacientů s virovou náloží <50 kopií/ml) byly na počátku podobné ve všech skupinách. 89% mělo léčbu HAART. Celková imunogenita chřipkové vakcíny napříč časových bodů a tří chřipkových kmenů se zhodnotila jako slabá (rozsah HAI >=40 = 31-58%). Dvojnásobná dávka s dvojnásobnou booster dávkou mírně zvýšila poměr dosaženého HAI titru při dvojnásobném nárůstu pro A/Brisbane a B/Florida v týdnu 4, 8 a 20 vzhledem k běžné dávce vakcíny. Zvýšená imunogenita se zvýšenou dávkou a booster dávkováním se pozorovala obvykle u účastníků s nepotlačenou HIV RNA před očkováním. Žádný z 8 závažných nežádoucích účinků nebyl v souvislosti s očkováním. Závěr: Dokonce zvýšená antigenní dávka a booster dávka neadjuvované chřipkové vakcíny vedla ke slabé imunogenitě u HIV infikovaných. Alternativní chřipkové vakcíny by byly za potřetí u této hyporespozivní populaci.

INTRODUCTION: The risk of poor vaccine immunogenicity and more severe influenza disease in HIV necessitate strategies to improve vaccine efficacy. METHODS: A randomized, multi-centered, controlled, vaccine trial with three parallel groups was conducted at 12 CIHR Canadian HIV Trials Network sites. Three dosing strategies were used in HIV infected adults (18 to 60 years): two standard doses over 28 days, two double doses over 28 days and a single standard dose of influenza vaccine, administered prior to the 2008 influenza season. A trivalent killed split non-adjuvanted influenza vaccine (Fluviral™) was used. Serum hemagglutinin inhibition (HAI) activity for the three influenza strains in the vaccine was measured to assess immunogenicity. RESULTS: 297 of 298 participants received at least one injection. Baseline CD4 (median 470 cells/µL) and HIV RNA (76% of patients with viral load <50 copies/mL) were similar between groups. 89% were on HAART. The overall immunogenicity of influenza vaccine across time points and the three influenza strains assessed was poor (Range HAI ?40?=?31-58%). Double dose plus double dose booster slightly increased the proportion achieving HAI titre doubling from baseline for A/Brisbane and B/Florida at weeks 4, 8 and 20 compared to standard vaccine dose. Increased immunogenicity with increased antigen dose and booster dosing was most apparent in participants with unsuppressed HIV RNA at baseline. None of 8 serious adverse events were thought to be immunization-related. CONCLUSION: Even with increased antigen dose and booster dosing, non-adjuvanted influenza vaccine immunogenicity is poor in HIV infected individuals. Alternative influenza vaccines are required in this hyporesponsive population. TRIAL REGISTRATION: ClinicalTrials.gov NCT00764998.

Vakcinační protilátky a interakce T a B buněk u pacientů s juvenilním systémovým lupus erythematosus
Vaccine antibodies and T and B cell interaction in juvenile systemic lupus erythematosus.

Lupus. 2011 Apr 19. [Epub ahead of print]
Miyamoto M, Ono E, Barbosa CP, Terreri MT, Hilário MO, Salom?o R, de Moraes-Pinto MI.

Jak systémový lupus erythematosus (SLE) tak jeho léčba může vyvolat imunosupresi a snížit odpověď na očkování. Hodnotili jsme 30 dětí a dospělých s SLE a 14 věkově vyrovnaných zdravých subjektů (kontorlní skupina) vzhledem k imunofenotypizaci a lymfocytární apoptóze průtokovou cytometrií, zatímco spalničkové a tetanové protilátky byly měřeny enzymovou imunozkouškou (ELISA). Skupina SLE byla rozdělena podle aktivity onemocnění na inaktivní SLE a aktivní SLE. Subjekty s aktivní SLE měly nižší CD4+ T a NK buňky/mm3 než kontrolní skupina. Aktivní a inaktivní SLE subjekty měly více CD38 molekuly/CD8+ T buněk a více CD4+ T, CD8+ T a B buněk v apoptóze (hodnocené expresí kaspázy-3) než kontrolní skupina. Pacienti s aktivní SLE měli snížené CD28 exprese na obou CD4+ T a CD8+ T buňkách a vyšší CD86 exprese na B buňkách než kontrolní skupina. Spalničkové protilátkové hladiny u SLE skupin byly podobné jako v kontrolní skupině. Později přímo korelovaly s počty CD4+ T buněk a NK buněk SLE pacientů (regresní koeficient 2,86 a 1,782; P=0,010 a P=0,039). Závěrem jsme zjistili, že i současné tetanické vakcíny u SLE pacientů vyvolávají slabou imunitní odpověď.

Both systemic lupus erythematosus (SLE) and its treatment can cause immunosuppression and a decreased response to vaccination. We evaluated 30 children and adolescents with SLE, and 14 age-matched healthy subjects (control group) regarding immunophenotyping and lymphocyte apoptosis by flow cytometry, while measles and tetanus antibodies were measured by enzyme-linked immunosorbent assay (ELISA). The SLE group was divided according to disease activity into inactive SLE and active SLE. Individuals with active SLE had lower CD4+ T and natural killer (NK) cells/mm(3) than the control group. Active and inactive SLE individuals had more CD38 molecules/CD8+ T cells and more CD4+ T, CD8+ T and B cells in apoptosis (as assessed by caspase-3 expression) than the control group. Patients with active SLE had a diminished CD28 expression on both CD4+ T and on CD8+ T cells and a higher CD86 expression on B cells than the control group. Measles antibody levels in the SLE groups were similar to the control group. In contrast, tetanus antibody levels were lower in the SLE groups than in the control group. The latter also directly correlated with the CD4+ T-cell and NK-cell counts from SLE patients (regression coefficient, 2.686 and 1.782; p = 0.010 and p = 0.039, respectively). We concluded that despite being up-to-date for tetanus vaccine, SLE patients presented with a poor immune response to tetanus vaccine.

Dopad HPV6/11/16/18 vakcíny s L1 virově podobnými partikulemi na progresi cervikální intraepiteliální neoplazie u séropozitivních žen s HPV16/18 infekcí
The impact of a human papillomavirus (HPV) vaccine on development of cervical intraepithelial neoplasia grade 2-3 or adenocarcinoma in situ (CIN2-3/AIS) in women with ongoing HPV16 or 18 infections prevaccination is reported.

Int J Cancer. 2011 Jan 20;
Authors: Haupt RM, Wheeler CM, Brown DR, Garland SM, Ferris DG, Paavonen JA, Lehtinen MO, Steben M, Joura EA, Giacoletti KE, Radley DR, James MK, Saah AJ, Sings HL,

Byl zaznamenán dopad vakcíny proti lidským papilomavirovým nákazám (HPV) na rozvoj cervikální intraepitální neoplazie stupně 2-3 nebo adenokarcinomu in situ (CIN2-3/AIS) u žen s pokračující HPV16 nebo 18 nákazou před očkováním. 17.622 žen ve věku 16-26 let bylo zařazeno do 1 ze 2 randomizovaných, placebem kontrolovaných účinnostních studií (Protokol 013 a 015). Vakcína nebo placebo byla podávána v den 1, 2 a 6 měsíců později. Ženy byly testovány na přítomnost DNA HPV6/11/16/18 a protilátky v den 1. Zaměřili jsme se na podskupinu žen, které byly séropozitivní a DNA pozitivní na HPV16 nebo HPV18 pře očkováním. Incidence je vyjádřena jako počet žen s výsledkem na 100 osoba-rok-riziko. Celkem 419 očkovaných a 446 placebových příjemců byly séropozitivní a DNA pozitivní na HPV16 nebo HPV18 před očkováním a účastnily se alespoň jednoho následného sledování. V Protokolu 013 dosahovala incidence HPV16/18 související s CIN2-3/AIS u těchto žen 10,9 ve skupině očkovaných a 7,0 ve skupině placebové (účinnost očkování = -54,9; 95% Cl: -181,7-13,0). V Protokolu 015 byla incidence HPV16/18 související s CIN2-3/AIS 5,5 ve skupině očkovaných a 6,2 ve skupině placebových (účinnost očkování = 12,2%; 95% Cl: -29,8 - 40,9). Tato data naznačují, že HPV očkování ani nesnižuje ani nezvyšuje progresi HPV16/18 související s vysokým stupněm cervikálních lézí a cytologický screening a odpovídající opatření by mělo pokračovat podle místního doporučení. Závěrem dohled nad populací očkovaných jedinců mimo těchto klinických studií by byl požadován pro další otázky týkající se dopadu očkování u žen exponovaných vakcinačními HPV typy před očkováním.

Seventeen thousand six-hundred and twenty-two women aged 16-26 were enrolled in 1 of 2 randomized, placebo-controlled, efficacy trials (Protocols 013 and 015). Vaccine or placebo was given at day 1, month 2 and 6. Women were tested for HPV6/11/16/18 DNA and antibodies at day 1. We focus on the subset of women who were seropositive and DNA positive to HPV16 or HPV18 prevaccination. Incidence is expressed as the number of women with an endpoint per 100 person-years-at-risk. In total, 419 vaccine and 446 placebo recipients were both seropositive and DNA positive to HPV16 or HPV18 prevaccination and had at least one follow-up visit.
In Protocol 013, the incidence of HPV16/18-related CIN2-3/AIS among these women was 10.9 in the vaccine arm and 7.0 in the placebo arm (vaccine efficacy = -54.9; 95% CI: -181.7, 13.0). In Protocol 015, the incidence of HPV16/18-related CIN2-3/AIS was 5.5 in the vaccine arm and 6.2 in the placebo arm (vaccine efficacy = 12.2%; 95% CI: -29.8, 40.9). These data suggest HPV vaccination neither reduces nor enhances progression to HPV16/18-related high grade cervical lesions, and cervical cytology screening and corresponding management should continue as per local recommendations. Ultimately, population-based surveillance of vaccinated individuals beyond these clinical trials will be required to further address questions regarding the impact of vaccination in women exposed to vaccine HPV types before vaccination.

Odpověď dětí s celiakií na různá očkování proti hepatitidě typu B
Responsiveness of children with celiac disease to different hepatitis B vaccination protocols.

Turk J Gastroenterol. 2011 Feb;22(1):27-31
Authors: Balamtek?n N, Uslu N, Baysoy G, Saltik-Tem?zel I, Dem?r H, Yüce A

Princip/cíl: Zaměřili jsme se na srovnání odpovědi po očkování proti hepatitidě typu B v prvním roce života za použití dvou různých imunizačních protokolů u dětí s celiakií. Metody: Studijní skupina 1 zahrnovala pacienty s celiakií, kterým byla podávána dávka 10 ?g vakcíny proti hepatitidě typu B intramuskulárně po narození (0), 2 a 9-12 měsíců. Skupina 2 zahrnovala ty, kterým byla podána vakcína proti hepatitidě typu B v 0,1 a 6 měsících. Zdravé děti byly rozděleny do dvou kontrolních skupin podle shora uvedeného schématu očkování. Výsledky: Celá studijní skupina zahrnovala 64 pacientů a 49 zdravých dětí v kontrole. U pacientů s celiakií byla zjištěna nižší odpověď ve srovnání s kontrolami (78,1% vs 95,9%). Rozdíl v odpovědích mezi oběma skupinami pacientů nebyla statisticky významná. Závěr: Odpověď pacientů s celiakií na dvě odlišná schémata očkování proti hepatitidě typu B nevykázala statisticky významný rozdíl.

Background/aims: We aimed to compare the response rates to hepatitis B virus vaccination in the first year of life, using two different immunization protocols, in children with celiac disease. Methods: Study Group 1 included patients with celiac disease who received 10 ?g of hepatitis B vaccine intramuscularly at birth (0), 2 and 9-12 months of life. Group 2 included those who received hepatitis B vaccine at 0, 1 and 6 months of life. Healthy children were divided into two control groups according to the above schedules. Results: The total study group included 64 patients and 49 healthy controls. Celiac patients were found to have lower response rates with respect to controls (78.1% vs. 95.9%, respectively). The difference in response rates in the two patient groups was not statistically significant. Conclusions: The response rates of celiac patients to the two different hepatitis B vaccination schedules showed no statistically significant difference.

Zhodnocení účinnosti rekombinantní vakcíny proti hepatitidě typu B jako booster imunizace u 2789 dětí ve věku nad 10 let
Evaluation on the efficacy of recombinant hepatitis B vaccine booster immunization in 2789 children aged over 10 years.

Zhonghua Liu Xing Bing Xue Za Zhi. 2011 Mar;32(3):252-255
Authors: Chen YD, Liang XF, Yao J, Cui FQ, Li Q, Jiang ZG, Wang FZ, Fang CF, Chen RF, Su MF, Zheng XH

Cíl: Studovat účinnost booster imunizace s různými rekombinantními vakcínami proti hepatitidě typu B. Metody: Bylo vybráno 2789 dětí ve věku nad 10 let, které byly kompletně očkovány proti hepatitidě typu B ve věku mladším 1 roku. Všechny děti byly rozděleny do 4 skupin (A,B,C a D) a imunizovány s různými vakcínami proti hepatitidě typu B, vyráběnými různými výrobci. Před booster imunizací byly získány vzorky krevní plazmy pro detekci virového HBV povrchového antigenu (HBsAg), protilátek vůči HBV povrchovému antigenu (anti-HBs) a protilátek vůči HBV kore-antigenu (anti-HBc) pomocí chemiluminiscence. V každé skupině byly očkovány anti-HBs pozitivní děti jednou dávkou a anti-HBs negativní děti byly očkovány třemi dávkami stejné vakcíny. Jejich krevní vzorky byly sbírány po 1 měsíci a analyzovány pro anti-HBs. Výsledky: Anti-HBs pozitivní podíly skupiny A, B, C a D byly 36,43%, 37,59%, 42,91% a 46,46% před imunizací, zatímco 89,2%, 91,52%, 90,96% a 85,45% po imunizaci jednou dávkou a 99,12%, 99,47%, 98,87% a 98,85% po očkování třemi dávkami. Rozdíly anti-HBs pozitivních ve 4 skupinách vykazovaly statisticky významné rozdíly mezi jakýmikoli dvěma před a po-imunizačními výsledky jednou nebo třemi dávkami (všechny P<0,05). Anti-HBs pozitivní konverze čtyř skupin byly 83,01%, 86,41%, 84,16% a 72,82% po očkování jednou dávkou. Anti-HBS pozitivní konverze čtyř skupin byly 98,62%, 99,16%, 98,03% a 97,84% po očkování třemi dávkami a rozdíly pozitivních konverzí mezi každou skupinou vykazovaly významnost mezi booster imunizací jednou nebo třemi dávkami. Průměrné GMT anti-HBs protilátek pozitivních dětí ve 4 skupinách byly 2853,21; 6254,23; 3581,40 a 3021,32 mIU/ml po okčování jednou dávkou. Průměrné GMT anti-HBs negativních dětí ve čtyřech skupinách byly 273,08; 648,52; 387,87 a 245,36 mIU/ml po očkování jednou dávkou a byly 632,30; 2341,14; 563,97 a 394,08 mIU/ml po imunizace třemi dávkami. Závěr: Naše data ukázala, že by bylo vhodné použít jakoukoli ze čtyř studijních vakcín u anti-HBs pozitivních dětí ve věku vyšším než 10 let k jednodávkovému boosteru a u anti-HBs negativních dětí ve věku vyšším než 10 let třídávkové očkování jako booster.

OBJECTIVE: To study the efficiency of booster immunization with different recombinant hepatitis B vaccines. METHODS: 2789 children aged over 10 years who had completed the basic immunization of hepatitis B vaccine under 1 year old were selected. All the sampled children were classified into four groups (A, B, C and D) and immunized with different hepatitis B vaccines produced by different campanies respectively. Before booster immunization, their blood plasma specimens were detected for hepatitis B virus (HBV) surface antigen (HBsAg), antibodies to HBV surface antigen (anti-HBs) and antibodies to HBV core antigen (anti-HBc) by chemiluminescence. In each group, the anti-HBs positive children were immunized with one dosage and anti-HBs negative children were immunized three dosages of the same vaccine. Their blood specimens were collected again after 1 month, and detected for anti-HBs. RESULTS: The anti-HBs positive rates of A, B, C and D group were 36.43%, 37.59%, 42.91% and 46.46% respectively before immunization while 89.20%, 91.52%, 90.96% and 85.45% respectively after immunization with one dosage, 99.12%, 99.47%, 98.87% and 98.85% respectively after immunization with three dosages. The differences of anti-HBs positive rates in the four respective groups showed statistical significances between any two rates of pre-immunization, post-immunization with one dosage and post-immunization with three dosages (all P < 0.05). The anti-HBs positive conversion rates of four groups were 83.01%, 86.41%, 84.16% and 72.82% respectively after immunization with one dosage. The anti-HBs positive conversion rate of four groups were 98.62%, 99.16%, 98.03% and 97.84% respectively after immunization with three dosages and the difference of positive conversion rates in each group showed statistical significances between booster immunization with one dosage and booster immunization with three dosages. The average GMTs in anti-HBs positive children in the four groups were 2853.21, 6254.23, 3581.40 and 3021.32 mIU/ml respectively after immunization with one dosage. The average GMTs of anti-HBs negative children in the four groups were 273.08, 648.52, 387.87 and 245.36 mIU/ml respectively after immunization with one dosage, and were 632.30, 2341.14, 563.97 and 394.08 mIU/ml respectively after immunization with three dosages. CONCLUSION: Our data showed that it would be suitable to anyone to use the four vaccines for anti-HBs positive children aged over 10 years with one dosage and for anti-HBs negative children aged over 10 years with three dosage booster immunization

Dětská meningoencefalitida pravděpodobně způsobená vakcinačním virem žluté zimnice přeneseného v mateřském mlékem
Infant meningoencephalitis probably caused by yellow fever vaccine virus transmitted via breastmilk.

J Pediatr (Rio J). 2011 Apr 1;87(3)
Authors: Traiber C, Amaral PC, Ritter VR, Winge A

Cíl: Popsat případ dětské meningoencefalitidy, která byla pravděpodobně způsobena vakcinačním virem žluté zimnice přeneseného mateřským mlékem. Popis: Pacient ve věku 38 dní byl hospitalizován 23.5.2009 s horečkou. 25.5.2009 nastala konvulzní krize. Výsledky testů cerebrospinální tekutiny (CSF) vedly k meningoencefalitidě. Matky byla očkována jednou dávkou vakcíny proti žluté zimnici a dítě bylo následně kojené. Dítě bylo propuštěno po zvládnutí konvulzivní krize. Testy identifikovaly IgM protilátky specifické vůči žluté zimnici jak v séru tak CSF. Komentář: V roce 2009 byl potvrzen první případ meningoencefalitidy způsobený přenosem vakcinačního viru žluté zimnice z mateřského mléka. Popsali jsme i druhý případ, ve kterém vakcinační virus byl možná etiologickou příčinou meningoencefalitidy. Brazilské Ministerstvo zdravotnictví nyní doporučuje oddálit očkování kojících matek až do věku 6 měsíců dítěte nebo učinit jiná opatření tak, aby se zamezilo riziku přenosu vakcinačního viru mateřským mlékem.

OBJECTIVE: To describe a case of infant meningoencephalitis that was probably caused by yellow fever vaccine virus transmitted via breastmilk. DESCRIPTION: A 38-day old patient was admitted to hospital on 23rd May, 2009, with fever. On 25th May, 2009, convulsive crises began. Cerebrospinal fluid (CSF) test results were suggestive of meningoencephalitis. The mother had been given a dose of yellow fever vaccine and the baby was on exclusive breastfeeding. The baby was discharged after the convulsive crises were controlled. Tests identified IgM antibodies specific for yellow fever in both serum and CSF. COMMENTS: In 2009, the first case was confirmed of meningoencephalitis caused by the yellow fever vaccine virus transmitted via breastmilk. We describe a second case in which the vaccine virus was possibly the etiologic agent of meningoencephalitis. The Brazilian Ministry of Health now recommends delaying vaccination of nursing mothers until their children reach 6 months or providing them with guidance on alternative options to avoid the risk of transmission of the vaccine virus via breastmilk.