Publikace září a říjen 2015

Dopad čtyřvalentní lidské papilomavirové vakcíny na ženy ve zvýšeném riziku genitálních bradavic; populační průřezová studie u českých žen ve věku 16 až 40 let
Impact of quadrivalent human papillomavirus vaccine in women at increased risk of genital warts burden: Population-based cross-sectional survey of Czech women aged 16 to 40 years.

Vaccine. 2015 Sep 29;
Authors: Petráš M, Adámková V

Princip: Zhodnotit dopad čtyřvalentní lidské papilomavirové vakcíny (4HPV) u žen ve zvýšeném riziku získání genitálních bradavic.
Metody: Studie byla provedena na základě populačního průřezového průzkumu u 19.199 žen ve věku 16 až 40 let náhodně vybraných z obecné populace v České republice mezi lednem 2013 a březnem 2014. Celkem 1086 žen uvedlo, že bylo očkováno 4HPV vakcínou. Účinnost očkování byla odhadnuta nejen v obecné populaci žen ale také u žen ve zvýšeném riziku v důsledku toho, že měly sexuálního partnera s genitálními bradavicemi nebo že měli genitální bradavice již v minulosti.
Výsledky: Získání genitálních bradavic bylo dramaticky redukováno o 90,6 % (80,1-95,6 %) u žen očkovaných alespoň 1 rok po kompletním 4HPV očkování ve srovnání s neočkovanými ženami. Prevalence rekurentních genitálních bradavic 1,1 % (95% CI, 0.0-5.9) u žen imunizovaných a 10.9% (95% CI, 9.1-12.9) u žen neimunizovaných, které měly genitální bradavice v minulosti, vedla k účinnosti očkování 89.0% (38.6-98.0%). Značně silný protektivní účinek 4HPV očkování u žen, které měly sexuálního partnera s genitálními bradavicemi, byl demonstrován velmi nízkým věkově adjustovaným poměrem šancí 0,02 (95% CI 0.01-0.10) oproti neočkovaným ženám.
Závěr: Ke snížení šancí získání genitálních bradavic v obecné populaci a v populaci ve zvýšeném riziku by měly být doporučena jen stávající 4HPV nebo nově příchozí 9HPV očkování, aby se zajistila efektivní ochrana.

BACKGROUND: To assess the impact of a quadrivalent human papillomavirus vaccine (4HPV) in women at increased risk of genital warts (GWs) acquisition.
METHODS: The study was conducted using a population-based cross-sectional survey of 19,199 women aged 16 to 40 years randomly chosen from the general population in the Czech Republic between January 2013 and March 2014. A total of 1086 women reported having received the 4HPV vaccine. The vaccine's effectiveness was estimated not only in the general population of women but also in those at increased risk due to having a sexual partner with GWs or prior GWs history.
RESULTS: The acquisition of GWs was dramatically reduced by 90.6% (80.1-95.6%) in immunised women at least one year after the completion of the 4HPV vaccination in comparison with unimmunised women. Recurrent GWs prevalences of 1.1% (95% CI, 0.0-5.9) and 10.9% (95% CI, 9.1-12.9) in immunised and unimmunised women with prior GWs history, respectively, resulted in a vaccine effectiveness of 89.0% (38.6-98.0%). The notably strong protective effect of 4HPV immunisation in women who had a sexual partner with GWs was demonstrated by a very low age-adjusted odds ratio of 0.02 (95% CI 0.01-0.10) in contrast to unimmunised women.
CONCLUSIONS: To lower the chance of genital warts acquisition in the general population and in populations at increased risk, only current 4HPV or incoming 9HPV vaccination should be recommended to provide effective protection.

Vysoká míra vakcinačního selhání po aplikaci acelulární pertusové vakcíny u hospitalizovaných dětí před a po transplantaci jater v Japonsku
High rate of vaccine failure after administration of acellular pertussis vaccine pre- and post-liver transplantation in children at a children's hospital in Japan.

Transpl Infect Dis. 2015 Nov 13;
Authors: Ito K, Kasahara M, Saitoh A, Honda H, Miyairi I

Hodnotili jsme sérologickou odpověď po aplikaci pertusových vakcín před a po transplantaci jater u 58 dětských pacientů v dětské nemocnici v Japonsku. Byla pozorována vysoká míra selhání pertusové vakcíny. 44,8% pozitivita vůči pertusovému toxinu a 69,0% vůči filamentóznímu hemaglutinin byla nezávislá na načasování očkování během peritransplantačního období.

We assessed the serological response to pertussis vaccines administered pre- and post-liver transplantation in 58 pediatric patients at a children's hospital in Japan. A high rate of pertussis vaccine failure was observed, 44.8% against the pertussis toxin and 69.0% against filamentous hemagglutinin, with no difference in the seropositivity rate with respect to the timing of the vaccination during the peritransplant period.

Porovnání tří celobuněčných pertusových vakcín na modelu paviánů
Comparison of Three Whole-cell Pertussis Vaccines in the Baboon Model of Pertussis.

Clin Vaccine Immunol. 2015 Nov 11;
Authors: Warfel JM, Zimmerman LI, Merkel TJ

Dávivý kašel je vysoce nakažlivé onemocnění dýchacích cest v důsledku bakteriálního patogenu Bordetella pertussis. Výskyt černého kašle v USA eskaluje od roku 1990 a dosáhl 50-ti letého maxima, tj. 48.000 případů v roce 2012. I když příčiny oživení pertuse nejsou zcela známy, už dříve jsme ukázali, že stávající acelulární pertusové vakcíny nezabrání kolonizaci nebo přenosu po expozici. Naopak celobuněčná pertusová vakcína urychlila klírens ve srovnání se zvířaty neočkovanými a očkovanými acelulární vakcínou. Aby bylo možné pochopit, zda lze tyto výsledky zobecnit, použili jsme model paviána pro porovnání imunity indukované celobuněčnými vakcínami třech různých výrobců, které jsou schváleny mimo USA. Zjistili jsme, že na rozdíl od neočkovaných nebo očkovaných acelulární pertusovou vakcínou, imunizace s kteroukoli ze tří celobuněčných vakcín vedla po infekci k výraznému urychlení klírens B. pertussis. Očkování celobuněčnými vakcínami také významně snížilo celkovou nálož B. pertussis v nosohltanu, což naznačuje, že tyto vakcíny snižují možnost přenosu pertuse. Dále nebyl zjištěn žádný rozdíl jak v době trvání nebo nálože B. pertussis mezi neočkovanými a očkovanými zvířaty acelulární pertusovou vakcínou, zatímco v minulosti infikovaná zvířata nebyla kolonizovány po opakované infekce. Také jsme zjistili, že transkripce genu kódujícího IL-17 byla zvýšená u očkovaných celobuněčnou vakcínou a u dříve infikovaných zvířat, ale nebyla po čelendžní infekci u zvířat očkovaných acelulární vakcínou. Společně s našimi předchozími poznatky, jsou tyto údaje v souladu s rolí Th17 odpovědí při klírens B. pertussis.

Pertussis is a highly contagious respiratory illness caused by the bacterial pathogen Bordetella pertussis. Pertussis rates in the US have escalated since the 1990s and reached a 50-year high of 48,000 cases in 2012. While this pertussis resurgence is not completely understood, we previously showed that the current acellular pertussis vaccines do not prevent colonization or transmission following challenge. In contrast, a whole-cell pertussis vaccine accelerated the rate of clearance compared to unvaccinated and acellular vaccinated animals. In order to understand if these results are generalizable, we used our baboon model to compare immunity from whole-cell vaccines from three different manufacturers that are approved outside the US. We found that compared to no vaccine and acellular pertussis vaccine, immunization with any of the three whole-cell vaccines significantly accelerated the clearance of B. pertussis following challenge. Whole-cell vaccination also significantly reduced the total nasopharyngeal B. pertussis burden, suggesting that these vaccines reduce the opportunity for pertussis transmission. Meanwhile, there was no difference in either the duration or B. pertussis burden between unvaccinated and acellular pertussis-vaccinated animals, while previously infected animals were not colonized following re-infection. We also determined that transcription of the gene encoding IL-17 was increased in whole-cell vaccinated and previously infected animals, but not acellular pertussis vaccinated animals, following challenge. Together with our previous findings, these data are consistent with a role for Th17 responses in the clearance B. pertussis infection.

Lidské leukocytární anrigeny ovlivňují protilátkovou odpověď na vakcínu proti hepatitidě typu B
Human Leukocyte Antigens Influence the Antibody Response to Hepatitis B Vaccine.

Iran J Allergy Asthma Immunol. 2015 Jun;14(3):233-245
Authors: Jafarzadeh A, Bagheri-Jamebozorgi M, Nemati M, Golsaz-Shirazi F, Shokri F

Nákaza virem hepatitidy typu B (HBV) a její následky jako je cirhóza a hepatocelulární karcinom zůstávají vážným zdravotním problémem na celém světě. Strategie WHO pro účinnou kontrolu infekce HBV a jejích komplikací je masivní očkování novorozenců a dětí v rámci rozšířeného imunizačního programu (EPI). Očkování s povrchovým antigenem hepatitidy B (HBsAg) vyvolává odpověď ochranných protilátek (anti-HBs ? 10 IU / l) u 90-99% očkovaných. Nedostatečná odpověď na HBsAg je přičítána různorodosti imunologických mechanismů, včetně defektu prezentace antigenu, defektu HBsAg specifického repertoáru T a/nebo B buněk, T-buněčné supresi, zvýšení regulačního počtu T-buněk, nedostaktu důležité pomoci T-buněk pro produkci anti-HBs pomocí B-buněk, defektu produkce Th1 a/nebo Th2 cytokínů a selektivního usmrcování HBsAg specifických B-buněk cytotoxickými T lymfocyty s omezeným lidským leukocytárním antigenem (HLA). HLA komplex hraje důležitou roli v mnoha z těchto imunologických procesů. Různorodost alel HLA třid I, II a III včetně antigenů bývá spojována s protilátkovou odpovědí na HBsAg očkování v různých etnických populacích. Navíc některé HLA aplotypy se rovněž asociovaly se schopností odpovídat na HBsAg. V této přehledové práci byly diskutovány asociace HLA specifik s protilátkovou odpovědí na očkování HBV vakcínou.

Hepatitis B virus (HBV) infection and its sequelae such as cirrhosis and hepatocellular carcinoma has remained a serious public health problem throughout the world. The WHO strategy for effective control of HBV infection and its complications is mass vaccination of neonates and children within the framework of Expanded Programme on Immunization (EPI). Vaccination with hepatitis B surface antigen (HBsAg) induces protective antibody response (anti-HBs ? 10 IU/L) in 90-99% of vaccinees. The lack of response to HBsAg has been attributed to a variety of immunological mechanisms, including defect in antigen presentation, defect in HBsAg-specific T and/or B cell repertoires, T-cell suppression, increase in the regulatory T cell count, lack of necessary help of T-cells for production of anti-HBs by B cells, defect in Th1 and/or Th2 cytokine production and selective killing of HBsAg-specific B-cells by human leukocyte antigen (HLA)-restricted cytotoxic T lymphocytes. The HLA complex plays an important role in many of these immunological processes.A variety of HLA class I, II, and III alleles and antigens have been reported to beassociated with antibody response to HBsAg vaccination in different ethnic populations. Moreover, some HLA haplotypes were also associated with responsiveness to HBsAg.In this review the association of the HLA specificities with antibody response to hepatitis B (HB) vaccine is discussed.

Těžká dysfunkce horních končetin po očkování 4CMenB u kojence
Severe Upper Extremity Dysfunction After 4CMenB Vaccination in a Young Infant.

Pediatr Infect Dis J. 2015 Sep 16;
Authors: Tenenbaum T, Niessen J, Schroten H

Čtyřsložková 4CMenB vakcína (Bexsero) je první vakcínou proti této séroskupině a byla schválená autoritami v Evropě, Kanadě a Austrálii. Díky tomu může být brzy zařazena do národních schémat očkování. Zde popisujeme případ 5-měsíčního kojence, u kterého se vyvinul prodloužená dysfunkce horních končetin po 2 injekcích 4CMenB vakcíny podaných do levého deltoidního svalu společně s dalšími 2 pravidelnými očkováními. Byla potvrzena myositida, periostitida, (peri-)vaskulitida a axiliární zánět pomocí magnetické rezonance. Dva měsíce po zahájení protizánětlivé a antibiotické léčby přiznaky zcela ustoupily. Současné podávání tří vakcín vyžaduje jasné doporučení pro preferované místo vpichu u kojenců, neboť zvýšená reaktogenita 4CMenB by mohla vést k závažným lokálním nežádoucím účinkům.

The four-component vaccine 4CMenB (Bexsero®) is the first vaccine against this serogroup and has been approved by licensing authorities in Europe, Canada, and Australia. Therefore, the vaccine may enter soon nationwidevaccine recommendation schemes. We report the case of a 5 month old infant who developed prolonged upper extremity dysfunction after the 2 injection of the 4CMenB vaccine in the left deltoid muscle along with two concomitantly applied routine vaccinations. Myositis, periostitis, (peri-) vasculitis and axillar inflammation was confirmed by magnetic resonance imaging. Two months after initial initiation ofanti-inflammatory and antibiotic treatment symptoms resolved completely. Administration of three vaccines requires clear recommendations for the preferred injection site in infants, since increased reactogenicity of 4CMenB might lead to local severe adverse events.

Postexpoziční profylaxe hepatitidy typu B u předčasně narozených dětí a dětí s nízkou porodní váhou
Hepatitis B Postexposure Prophylaxis in Preterm and Low-Birth-Weight Infants.

AJP Rep. 2015 Apr;5(1):e67-72
Authors: Waitz M, Hopfner R, Hummler HD, Heininger U

Cíl: Doporučení pro imunoprofylaxi u dětí s nízkou porodní hmotností (LBW) narozených HBsAg pozitivním matkám se liší. Úspěšně jsme imunizovali s HBsAg exponované dítě (porodní hmotnost: 400 g) a provedli jsme literární přehled o výsledcích postexpoziční imunoprofylaxe u HBsAg exponovaných předčasně narozených a LBW dětí. Metody: Za použití PubMed jsem identifikovali články vztahující se k tématu. Studie byla zahrnuta v případě, že bylo očkování dokončeno a byla dosledována data. Výsledky: Protilátková odpověď byla zaznamenána u 31 LBW kojenců (s porodní hmotností <2500 g) a 49 kojenců s gestačním věkem <38 týdnů. Nízké hladiny anti-HBs protilátek (<100 IU / l) byly nalezeny u 9 (29%) z 31 LBW kojenců. Celkově 2 z 20 (10%) předčasně narozených dětí a 2 z 17 (12%) LBW dětí byly HBsAg-pozitivní po dosledování. V jedné studii, žádný z 26 exponovaných dětí s velmi nízkou porodní hmotností se nenakazilo. Závěr: Vzhledem k různorodosti imunizačních schémat, nedostatku informací přenosu nákazy a malého počtu zahrnutých subjektů žádné jednoznačné závěry nelze vyvodit, jaká by měla být optimální postexpoziční profylaxe LBW dětí. Navrhujeme, že aktivní a pasivní imunizace po porodu by měla být dokončena podáním dalších tří dávek (0-1-2-12 měsíc) dokud neproběhnou další prospektivní studie.

Abstract?Objective Recommendations for immunoprophylaxis in low-birth-weight (LBW) infants born to hepatitis B surface antigen (HBsAg)-positive mothers vary. We successfully immunized an HBsAg-exposed infant (birth weight: 400 g) and performed a literature review on the outcome of postexposure immunoprophylaxis in HBsAg-exposed preterm and LBW infants. Methods By use of PubMed we identified articles relevant to the topic. Studies were included if the intended vaccine schedule was completed and follow-up data were reported. Results Antibody response was reported in 31 LBW infants (birth weight?<?2,500 g) and 49 infants with gestational age of?<?38 weeks. Low anti-HBs antibody levels (< 100 IU/L) were found in 9 (29%) of the 31 LBW infants. Overall, 2 of 20 (10%) preterm infants and 2 of 17 (12%) LBW were HBsAg-positive on follow-up. In one study, none of the 26 exposed very LBW infants became infected. Conclusion Due to heterogeneity in immunization schedules, lack of information on transmission rates, and the small number of included subjects, no firm conclusions can be drawn regarding the optimal postexposure prophylaxis in LBW infants. We propose that active and passive immunization at birth should be completed by three further active doses (0-1-2-12?month schedule) until further prospective studies are available.