Publikace červenec a srpen 2014

Imunita vůči tetanu a záškrtu u donošených a nedonošených dětí tureckých matek, v zemi, kde mateřský a neonatální tetanus byl nedávno eliminován
Tetanus and diphtheria immunity among term and preterm infant-mother pairs in Turkey, a country where maternal and neonatal tetanus have recently been eliminated.

Eur J Pediatr. 2014 Aug 30;
Authors: Erener-Ercan T, Aslan M, Vural M, Erginoz E, Kocazeybek B, Ercan G, Turkgeldi LW, Perk Y

Cílem naší studie bylo zkoumat titry protilátek proti tetanu a záškrtu a transplacentární přenos těchto protilátek ve skupině očkovaných a neočkovaných matek a jejich novorozenců narozených v řádném termínu nebo předčasně narozených. IgG protilátky proti tetanu a záškrtu byly měřeny metodou ELISA u 91 párů matka-dítě. Protektivní koncentrace tetanických a záškrtových protilátek byly zjištěny u 58,3 a 50 % matek v neočkované skupině a 94,5 a 85,5 % matek ve skupině očkovaných. Protektivní koncentrace byly nalezeny v 63,9 % a 50 % vzorcích pupečníkové krve v neočkované skupině a v 96,4 % a 85,5 % vzorcích v očkované skupině (p=0,0001). Nebyly pozorovány žádné rozdíly v koncentraci tetanických protilátek (GMCs) ve vzorcích mateřské i pupečníkové krve mezi těmi, kteří byli očkováni jednou nebo dvěma dávkami Td vakcíny. GMCs protilátek vůči tetanu a záškrtu v mateřské a pupečníkové krvi byly statisticky podobné u donošených i nedonošených dětí. Transplacentární přenos (TR) byl pro tetanické protilátky 175 % a záškrtové 150 % u nedonošených dětí a 213 % a 178 % u donošených dětí. Byla pozorována silná korelace mezi mateřskými tetanickými protilátkami a protilátkami v pupečníkové krvi. Očkování během těhotenství byl jediným prediktorem pro dosažení protektivní koncentrace protilátek proti tetanu v pupečníkové krvi.

The aim of our study was to investigate the anti-tetanus and anti-diphtheria antibody titres and the placental transfer of these antibodies in a group of vaccinated and unvaccinated mothers and their term or preterm offsprings. Anti-tetanus and anti-diphtheria toxoid IgG antibodies were measured quantitatively by ELISA in 91 infant-mother pairs. Protective concentrations of anti-tetanus and anti-diphtheria were found in 58.3 and 50 % of mothers in the unvaccinated group and 94.5 and 85.5 % of the mothers in the vaccinated group. Protective concentrations were found in 63.9 and 50 % of cord samples, respectively, in the unvaccinated group and in 96.4 and 85.5 % of cord samples, respectively, in the vaccinated group (p?=?0.0001). There were no differences in the maternal and cord geometric mean concentrations (GMCs) of anti-toxoid antibodies between those who received two doses or one dose of Td. The GMCs of maternal and cord anti-tetanus and anti-diphtheria were statistically similar between preterm and term groups. Placental transfer ratios (TR) for anti-tetanus and anti-diphtheria were 175 and 150 %, respectively, in the preterm group and 213 and 178 %, respectively, in the term group. There was a strong correlation between maternal and cord anti-toxoid antibody levels. Maternal vaccination was the only predictor of having protective concentrations of anti-toxoid antibodies in cord blood. Conclusions: Vaccinating pregnant women with at least one dose of Td would confer protection for both the term and preterm infant-mother pairs. Therefore, health personnel caring for pregnant women have the responsibility to emphasize the importance of Td vaccination to avoid missed immunization opportunities.

Imunogenita vakcíny proti hepatitidě typu B u pacientů se zánětlivým onemocněním střev a benefit revakcinace
Immunogenicity of hepatitis B vaccine in patients with inflammatory bowel disease and the benefits of revaccination.

J Gastroenterol Hepatol. 2014 Aug 26;
Authors: Yolima CG, Xavier MG, Magda CM, José Ángel RP, Natalia BS, Francisco RF, Francesc CJ

Princip a cíl: Očkování proti hepatitidě tpyu B (HBV) se doporučuje pacientům se zánětlivým onemocněním střev (IBD). Přesto odpověď na toto očkování se zdá být u těchto pacientů nižší než u běžné populace. Tato studie se klade za cíl zhodnotit imunogenitu HBV vakcíny u skupiny pacientů s IBD, najít faktory ovlivňující odpověď očkování a analyzovat efekt doplňkového očkování.
Metoda: Provedli jsme retrospektivní kohortovou studii u dospělých s IBD, vnímavých k HBV infekci. Všichni pacienti byli očkováni 3 dávkami v běžném očkovacím schématu. Ti, co na očkování neodpověděli, byli přeočkováni znovu 3 dávkami podle standardního schématu. Odpovídající imunita vůči HBV byla definována množstvím protilátek specifickým vůči povrchovému antigenu (anti-HBs) >=10 mIU/ml. Věk, komorbidity, léčba a další proměnné byly hodnoceny.
Výsledky: Bylo zařazeno 172 pacientů, kterým bylo provedeno první kompletní schéma očkování proti HBV. Osmdesát sedm si vytvořilo anti-HBs >=10 mIU/ml (50,6%; 95% Cl: 42.9-58.3). Z nerespondentů 53 bylo revakcinováno a 28 vykázalo odpovídající sérologickou odpověď (52,8 %; 95% CI: 38.6 - 66.7). Se suboptimální odpovědí souvisel věk vyšší než 55 let (OR: 3.6; 95% CI: 1.3- 10.2) a komorbidity (OR: 2.8; 95% CI: 1.1-7.1). V multivariantní analýze se stal pouze věk prediktorem non-responze (věk vyšší než 55 let; OR: 3.9; 95% CI: 1.3 -11.9).
Závěr: Odpověď na HBV očkování je nižší u pacientů s IBD oproti obecné populaci, zejména u těch starších 55 let. Revakcinace zlepšila míru odpovědi o 50 %.

BACKGROUND AND AIM: The vaccination against Hepatitis B virus (HBV) is recommended in patients with inflammatory bowel disease (IBD). However, the response to this vaccine seems to be lower in IBD patients than in the general population. This study aims to evaluate the immunogenicity of the HBV vaccine in a cohort of patients with IBD, to associate factors with the response and to analyse the effects of a second schedule vaccination.
METHODS: We conducted a retrospective cohort study of adults with IBD, susceptible to HBV infection. All patients received a 3-dose standard schedule of HBV vaccine. Non-responders were revaccinated with a second 3-dose standard schedule. Adequate immunity to HBV was defined as antibodies against hepatitis B surface antigen (anti-HBs) ? 10 mIU/ml. Age, co-morbidities, treatment and other variables were collected.
RESULTS: 172 patients were included and received the first HBV vaccine schedule. Eighty-seven developed anti-HBs ? 10 mIU/ml (50.6%; 95% Confidence interval (CI): 42.9-58.3). From the non-responders, 53 were revaccinated and 28 showed an adequate serological response (52.8%; 95% CI: 38.6 - 66.7). Age older than 55 years (OR: 3.6; 95% CI: 1.3- 10.2) and co-morbidities (OR: 2.8; 95% CI: 1.1-7.1) were associated with suboptimal response. In the multivariate analysis, only age was a predictor of non-response (age higher than 55 years; OR: 3.9; 95% CI: 1.3 -11.9) CONCLUSION: The response rate to the HBV vaccine is lower in patients with IBD compared to the general population, especially in those older than 55 years. Revaccination improved response rate by 50%.

Kvantifikace rizikových faktorů pro pásový opar: studie případů a kontrol založená na populaci
Quantification of risk factors for herpes zoster: population based case-control study.

BMJ. 2014;348:g2911
Authors: Forbes HJ, Bhaskaran K, Thomas SL, Smeeth L, Clayton T, Langan SM

Cíl: Kvantifkovat vliv možných rizikových faktorů na výskyt pásového oparu v různých věkových skupinách.
Design: Studie případů a kontrol.
Uspořádání: Data primární péče z Datalink ve Velké Británii
Hlavní veličina: Výpočet adjustovaných poměrů šancí byl proveden na základě podmíněné logistické regrese, aby se odhadla síla asociace každého potenciálního rizikového faktoru na výskyt pásového oparu a zhodnotil se vliv podle věku.
Výsledky: Průměrný věk všech případů a kontrol byl 62 let. Faktory přiřazené ke zvýšenému výskytu pásového oparu zahrnovaly revmatoidní artritidu (3111 (2.1%) v 8029 (1.5%); adjustovaný poměr šancí 1.46, 99% konfidenční interval 1.38 až 1.55), zánětlivé onemocnění střev (1851 (1.3%) v 5118 (0.9%); 1.36, 1.26 až 1.46), chronické obstrukční plicní onemocnění (6815 (4.7%) v 20 201 (3.7%); 1.32, 1.27 až 1.37), astma (10 243 (7.1%) v 31 865 (5.8%); 1.21, 1.17 až 1.25), chronické onemocnění ledvin (8724 (6.0%) v 29 437 (5.4%); 1.14, 1.09 až 1.18) a deprese (6830 (4.7%) v 22 052 (4.0%); 1.15, 1.10 až 1.20). Diabetes typu 1 (ale ne typu 2) vykazoval určitou asociaci s pásovým oparem (adjustovaný poměr šancí 1.27, 1.07 až 1.50). Relativní vliv mnoha posuzovaných rizikových faktorů byl pozorován u mladších pacientů. Pacienti s těžkou imunosupresí byli ve vyšším riziku pásového oparu, např. pacienti s lymfomem (adjustovaný poměr šancí 3.90, 3.21 až 4.74) a myelomem (2.16, 1.84 až 2.53), kteří nemohou být očkováni proti pásovému oparu.
Závěr: Řada faktorů byla spojena se zvýšeným výskytem pásového operu. Obecně platí, že zvýšené riziko je úměrně větší v mladších věkových skupinách. Stávající vakcíny jsou kontraindikovány osobám ve zvýšeném riziku pásového oparu a zdůrazňují se potřeby alternativního snižování rizika v těchto skupinách.

OBJECTIVES: To quantify the effects of possible risk factors for herpes zoster at different ages.
DESIGN: Case-control study.
SETTING: UK Clinical Practice Research Datalink primary care data.
PARTICIPANTS: 144 959 adults diagnosed with zoster between 2000 and 2011; 549 336 age, sex, and practice matched controls.
MAIN OUTCOME MEASURES: Conditional logistic regression was used to generate adjusted odds ratios to estimate the strength of association of each potential risk factor with zoster and assess effect modification by age.
RESULTS: The median age of the cases and controls was 62 years. Factors associated with increased risk of zoster included rheumatoid arthritis (3111 (2.1%) v 8029 (1.5%); adjusted odds ratio 1.46, 99% confidence interval 1.38 to 1.55), inflammatory bowel disease (1851 (1.3%) v 5118 (0.9%); 1.36, 1.26 to 1.46), chronic obstructive pulmonary disease (6815 (4.7%) v 20 201 (3.7%); 1.32, 1.27 to 1.37), asthma (10 243 (7.1%) v 31 865 (5.8%); 1.21, 1.17 to 1.25), chronic kidney disease (8724 (6.0%) v 29 437 (5.4%); 1.14, 1.09 to 1.18), and depression (6830 (4.7%) v 22 052 (4.0%); 1.15, 1.10 to 1.20). Type 1, but not type 2, diabetes showed some association with zoster (adjusted odds ratio 1.27, 1.07 to 1.50). The relative effects of many assessed risk factors were larger in younger patients. Patients with severely immunosuppressive conditions were at greatest risk of zoster-for example, patients with lymphoma (adjusted odds ratio 3.90, 3.21 to 4.74) and myeloma (2.16, 1.84 to 2.53), who are not eligible for zoster vaccination.
CONCLUSIONS: A range of conditions were associated with increased risk of zoster. In general, the increased risk was proportionally greater in younger age groups. Current vaccines are contraindicated in people at the greatest risk of zoster, highlighting the need for alternative risk reduction strategies in these groups.

Odložení BCG očkování do 8 týdnů věku vede k robustní odpovědi BCG specifických T buněk u HIV exponovaných dětí
Delaying BCG vaccination until 8 weeks of age results in robust BCG-specific T cell responses in HIV-exposed infants.

J Infect Dis. 2014 Aug 8;
Authors: Toukam Tchakoute C, Hesseling AC, Kidzeru EB, Gamieldien H, Passmore JA, Jones CE, Gray CM, Sodora DL, Jaspan HB

Princip: Bacil Calmette-Guérin (BCG) očkování brání šíření tuberkulózy u dětí, ovšem také může vést k závažným onemocněním v souvislosti s HIV infekcí, což vede k jeho kontraindikaci. V endemických oblastech tuberkulózy se BCG podává brzy po narození, tj. dříve než je vyloučena HIV infekce. Proto jsme se rozhodli zhodnotit BCG imunogenitu u HIV exponovaných dětí BCG očkovaných po narození a ve věku 8 týdnů.
Metoda: HIV exponované, neinfikované děti byly randomizovány do BCG očkování po narození (brzké očkování) nebo do věku 8 týdnů (opožděné očkování). BCG-specifická proliferativní a intracelulární cytokínová odpověď byla hodnocena u 28 dětí ve věku 6, 8 a 14 týdnů.
Výsledky: Nebyl zjištěn žádný rozdíl mezi BCG-specifickou T-buněčnou proliferací, měřenou 6 týdnů po brzkém nebo opožděném očkování. Nicméně četnost IFNy-exprimujících CD4+ T buněk a multifunkční BCG-specifické odpovědi byly ve 14 týdnech věku významně vyšší u kojenců opožděně očkovaných (p=0,021 a p=0,011).
Závěr: Imunogenita BCG očkování u HV exponovaných, neinfikovaných dětí nebyla ohrožena, pokud bylo očkování odloženo do věku 8 týdnů. Toto pozorování podporuje další hodnocení strategie modifikovaného BCG očkování u HIV exponovaných dětí.

BACKGROUND: Bacillus Calmette-Guérin (BCG) vaccination prevents disseminated tuberculosis in children, but can also result in severe disease in the context of HIV-infection, and is therefore contraindicated. In tuberculosis endemic regions, BCG is administered soon after birth, before in utero and peripartum HIV infection is excluded. We therefore assessed BCG immunogenicity in HIV-exposed infants administered BCG at birth versus at 8 weeks of age.
METHODS: HIV-exposed, uninfected infants were randomized to receive BCG vaccination at birth (early) or 8 weeks of age (delayed). BCG-specific proliferative and intracellular cytokine responses were assessed in 28 infants per arm at 6, 8 and 14 weeks of life.
RESULTS: There was no difference between BCG-specific T-cell proliferation when measured at 6 weeks post-vaccination in the birth- or delayed-vaccinated arms. However, the frequency of IFN?-expressing CD4+ T cells and multifunctional BCG-specific responses in the delayed BCG vaccinated infants were significantly higher at 14 weeks of age (p=0.021 and p=0.011, respectively).
CONCLUSION: The immunogenicity of BCG vaccination in HIV-exposed, uninfected infants is not compromised when delayed until 8 weeks of age, and results in robust BCG-specific T cell responses at 14 weeks of age. These findings support further evaluation of this modified BCG vaccination strategy for HIV-exposed infants.

Přetrvávání post-vakcinační imunity vůči žluté zimnici u dospělých
Duration of post-vaccination immunity against yellow fever in adults.

Vaccine. 2014 Jul 29;
Authors: Collaborative group for studies on yellow fever vaccines

Úvod: Dostupné vědecké důkazy jsou neprůkazné pro to, zda doporučit nebo poradit posilující očkování proti žluté zimnici. Byla provedena studie, aby odhadla séropozitivitu a geometrický průměr titrů (GMT) u dospělých v různém čase očkování a navrhla potřebu a načasování očkování.
Metoda: Byly měřeny protilátky vůči žluté zimnici (YF) a IgG vůči dengue u dospělých z měst Rio de Janeiro a Alfenas situovaných v neendemických oblastech v Jihovýchodní Brazílii, kteří měli jednu dávku YFV. Čas od posledního očkování byl určen z očkovacího průkazu a dalších odpovídajících záznamů.
Výsledky: V letech 2011 a 2012 jsme zařadili 691 subjektů (73 % mužů) ve věku 18-83 let. Doba od posledního očkování byla 30 dní až 18 let. Séropozitivita (95% Cl) a GMT (mezinárodní jednotky/ml) se snižovala s časem od očkování: 93% (88-96%), 8.8 (7.0-10.9) mIU/mL pro nově očkované; 94% (88-97), 3.0 (2.5-3.6) mIU/mL po 1-4 letech; 83% (74-90), 2.2 (1.7-2.8) mIU/mL po 5-9 letech; 76% (68-83), 1.7 (1.4-2.0) mIU/mL po 10-11 letech a 85% (80-90), 2.1 (1.7-2.5) mIU/mL po minimálně 12 letech. Séropozitivita vůči YF nebyla ovlivněna předešlou nákazou horečky dengue.
Závěr: Přestože není znám přesný sérologický korelát mezi ochranou vůči žluté zimnici, séronegativita očkovaných jedinců může znamenat primární selhání očkování nebo úbytek imunity pod ochrannou úroveň. Imunogenita YFV bude za běžných podmínek očkování pravděpodobně nižší než v kontrolovaných studiích. Navíc děti a batolata, kteří jsou nejohroženější skupinou YF v endemických oblastech, stejně jako populace HIV pozitivních, odpovídá na YFV očkování s nižšími hladinami protilátek. V těchto situacích by bylo vhodnější aplikovat jeden booster dokonce dříve než je doporučováno, aby byla zajištěna delší ochrana u všech očkovanců.

INTRODUCTION: Available scientific evidence to recommend or to advise against booster doses of yellow fever vaccine (YFV) is inconclusive. A study to estimate the seropositivity rate and geometric mean titres (GMT) of adults with varied times of vaccination was aimed to provide elements to revise the need and the timing of revaccination.
METHODS: Adults from the cities of Rio de Janeiro and Alfenas located in non-endemic areas in the Southeast of Brazil, who had one dose of YFV, were tested for YF neutralising antibodies and dengue IgG. Time (in years) since vaccination was based on immunisation cards and other reliable records.
RESULTS: From 2011 to 2012 we recruited 691 subjects (73% males), aged 18-83 years. Time since vaccination ranged from 30 days to 18 years. Seropositivity rates (95%C.I.) and GMT (International Units/mL; 95%C.I.) decreased with time since vaccination: 93% (88-96%), 8.8 (7.0-10.9) mIU/mL for newly vaccinated; 94% (88-97), 3.0 (2.5-3.6) mIU/mL after 1-4 years; 83% (74-90), 2.2 (1.7-2.8) mIU/mL after 5-9 years; 76% (68-83), 1.7 (1.4-2.0) mIU/mL after 10-11 years; and 85% (80-90), 2.1 (1.7-2.5) mIU/mL after 12 years or more. YF seropositivity rates were not affected by previous dengue infection.
CONCLUSIONS: Eventhough serological correlates of protection for yellow fever are unknown, seronegativity in vaccinated subjects may indicate primary immunisation failure, or waning of immunity to levels below the protection threshold. Immunogenicity of YFV under routine conditions of immunisation services is likely to be lower than in controlled studies. Moreover, infants and toddlers, who comprise the main target group in YF endemic regions, and populations with high HIV infection rates, respond to YFV with lower antibody levels. In those settings one booster dose, preferably sooner than currently recommended, seems to be necessary to ensure longer protection for all vaccinees.

Protilátková odpověď a odpověď paměťových CD4(+) T-buněk na meningokokové onemocnění
Antibody and memory CD4(+) T-cell responses after meningococcal disease.

Vaccine. 2014 Jul 29;
Authors: Cruz AC, Figueredo BS, Souza SL, Rebelo MC, Carvalho AG, Milagres LG

V současnosti, Neisseria meningitidis séroskupiny C (MenC) je hlavní příčinou bakteriální meningitidy v Brazílii, která se dominantně vyskytuje u dospívajících a dospělých v důsledku absence pravidelného očkování v tomto věku. Cílem této studie bylo zjistit baktericidní protilátkovou odpověď a vývoj paměťových CD4(+) T-buněk po rekonvalescenci u pacientů nakažených N.meningitidis. Většina pacientů (85,7 %) si vytvořilo ochrannou odpověď vůči MenC a 57 % odpovídalo i na N.meningitidis séroskupiny B. Zjistili jsme významnou odpověď paměťových CD4(+) T buněk vůči vnějším membránovým proteinům meningokoka.

Currently, Neisseria meningitidis serogroup C (MenC) is the major cause of bacterial meningitis in Brazil, affecting mainly teenagers and adults due to the lack of routine public vaccination of these age groups. The goal of this study was to investigate the bactericidal antibody response and the development of CD4(+) T cell memory during the convalescent phase of patients infected with N. menigitidis. Most (85.7%) of the patients developed a protective antibody response against MenC and 57% also responded to N. meningitidis serogroup B. We detected a significant CD4(+) T central memory (TCM) response to meningococcal outer membrane proteins.