Publikace říjen a listopad 2013

Zvýšené riziko anafylaxe po podání pandemické chřipkové vakcíny A/H1N1 (H1N1pdm09) s adjuvans AS03
Increased risk of anaphylaxis following administration of 2009 AS03-adjuvanted monovalent pandemic A/H1N1 (H1N1pdm09) vaccine.

Vaccine. 2013 Oct 19;
Authors: Rouleau I, De Serres G, Drolet JP, Skowronski D, Ouakki M, Toth E, Landry M, Ménard S, Gagnon R

Princip: Anafylaxe po podání trivalentní vakcíny proti chřipce bývá běžně hlášena v četnosti <1 případ na milión dávek. V kanadské Quebecu byla anafylaxe zaznamenána po podání monovalentní AS03 adjuvované H1N1pdm09 vakcíny v rámci pasivního sledování v četnosti 8 případů na milión podaných dávek. To bylo 20krát vyšší četnost než byla četnost hlášená během posledních 6 sezón po očkování trivalentní chřipkovou vakcínou bez adjuvans. Přesto odpovídající odhad incidence anafylaxe je maskován jejími rozmanitými definicemi a diagnózou.
Metoda: Za pomoci definice případů podle Brigthona byly všechny případy alergických symptomů (AS) nahlášené do veřejného zdravotního systému revidovány, aby se odhadla incidence anafylaxe po podání AS03 adjuvované vakcíny H1N1pdm09.
Výsledky: Ze 752 hlášení o alergických symptomech bylo 33 hlášeno jako anafylaxe, z nichž 20/33 (60 %) splňovalo Brightonovu definici (19/20 s hladinou jistoty 1 nebo 2). Celkem 38 dodatečných případů s nástupem do 1 hodiny po očkování rovněž splňovalo Brightonovu definici anafylaxe (27 (71%) s hladinou jistoty 1 nebo 2). 58 případů splňující Brightonovo kritérium hladiny 1 nebo 2 pro anafylaxi představuje 75% zvýšení oproti 33 pasivně hlášeným případů a incidenci 13 případů na milión podaných dávek.
Závěr: Značný počet pacientů s časným nástupem alergických symptomů splnilo velmi jisté hladiny definice definice případů podle Brightona, které nebyly hlášeny jako anafylaxe. Na základě této specifické definice incidence anafylaxe po podání AS03 adjuvované chřipkové vakcíny významně překročila incidenci hlášenou po podání běžných sezónních chřipkových vakcín, což je varovným signálem, který zasluhuje lepší pochopení.

BACKGROUND: Anaphylaxis after trivalent influenza vaccination is typically reported at a rate of <1 per million doses. In Quebec, Canada, anaphylaxis following administration of the monovalent AS03-adjuvanted H1N1pdm09 vaccine was reported through passive surveillance at a rate of 8 per million doses administered. This was 20 times higher than the reporting rate for non-adjuvanted trivalent vaccines administered during the six previous seasons. However, adequate estimation of the incidence of anaphylaxis is hindered by wide variations in definitions and diagnosis.
METHODS: Using the Brighton collaboration case definition of anaphylaxis, all cases with allergic symptoms (AS) reported to public health were reviewed to estimate the incidence of anaphylaxis following AS03-adjuvanted H1N1pdm09 vaccine.
RESULTS: Among 752 reports of allergic symptoms, 33 were initially reported as anaphylaxis of which 20/33 (60%) met the Brighton definition (19/20 with certainty levels 1 or 2). A total of 38 additional cases with onset within 1h of vaccination also met the Brighton definition of anaphylaxis (27 (71%) with certainty levels 1 or 2). The 58 cases meeting Brighton Level 1 or 2 criteria for anaphylaxis represent a 75% increase over the 33 passively reported and an incidence of 13 per million doses administered.
CONCLUSION: A substantial number of patients with early-onset allergic symptoms met the most specific levels of the Brighton case definition but were not reported as anaphylaxis. Based on this specific case definition, the incidence of anaphylaxis after AS03-adjuvanted H1N1pdm09 vaccine substantially exceeded that reported with seasonal influenza vaccines, a signal that warrants better understanding.

Účinnost 2 +1 PCV7 očkovacích schémat u dětí do 2 let: meta-analýza studií
Effectiveness of 2+1 PCV7 vaccination schedules in children under 2 years: A meta-analysis of impact studies.

Vaccine. 2013 Oct 18;
Authors: Schönberger K, Kirchgässner K, Riedel C, von Kries R

Ačkoli studie případů a kontrol naznačila vysokou účinnost 2+1 PCV-7 očkování, plán očkování dětí proti invazivním pneumokokovým onemocněním (IPD) v různých zemích přináší značné rozdíly ve výsledku. Provedl se systematický literární přehled, aby se identifikovaly všechny relevantní studie ohledně snížení IPD incidence po zavedení programu PCV7 očkování dětí mladších 2 let ve schématu 2+1. Míra výskytu mezi incidencí IPD vakcinačních sérotypů před a po zahájení vakcinačního programu byla vypočtena v každé studii.
Byla zhodnocena heterogenita a identifikovány její příčiny. V literatuře byly nalezeny 4 studie, které splnily vstupní kritéria. Souhrnné odhady poskytly IRR 0,10 (0,04-0,30), které naznačilo 90% snížení incidence. Heterogenita byla vysoká s I(2)=93%. Různorodost lze vysvětlit rozdílným proočkováním populace, takže způsob proočkování byl hodnocen vyrovnáním období očkování, případem zjištění, časem mezi zahájením očkovacího programu a nástupem případu zjištění během očkování a délkou období sledování od zahájení očkovacího programu. Studie, která začala 3 roky po zahájení očkovacího programu s proočkovaností >80 % během sledování, zaznamenala 98% snížení incidence. Meta-analýza IRR studií zaměřených na snížení IPD incidence u dětí mladších 2 let naznačila vysokou účinnost 2+1 schématu očkování vakcínou PCV7.

Although a case control study suggested high effectiveness of the 2+1 PCV-7 vaccination, schedule against invasive pneumococcal disease (IPD) in children the results of impact studies in, different countries yield considerable differences in the magnitude of the effects. A systematic, literature review was conducted to identify all relevant studies on IPD incidence reduction after onset, of PCV7 vaccination programmes in children younger than 2 years of age given in the 2+1 schedule. The incidence rate ratio between IPI incidences for vaccine serotypes before and after beginning of the, vaccination programme was calculated for each study. Heterogeneity was assessed and attempts to, identify causes for heterogeneity were made. In the literature search 4 studies which fulfilled inclusion, criteria were identified. The summary estimates yielded an IRR 0.10 [0.04; 0.30] suggesting a 90%, incidence reduction. Heterogeneity was high with I(2)=93%. Heterogeneity might be explained by, differences in vaccination rates, the way vaccination rates were assessed, matching of the periods of, vaccination and case ascertainment, time between onset of the vaccination programme and onset of, case ascertainment during the vaccination period and the length of the observation period after onset, of the vaccination programme. A study which started 3 years after onset of the vaccination programme, with vaccination rates >80% throughout the ascertainment period of the incidence rates reported a, 98% reduction in the incidence rates. A meta-analysis on IRR studies on reductions of the IPD, incidence in children <2 years of age suggested high effectiveness of the 2+1 vaccination schedule for PCV 7.

Autoimunitní poruchy a kvadrivalentní očkování proti lidskému papillomaviru mladých žen
Autoimmune disorders and quadrivalent human papillomavirus vaccination of young female subjects.

J Intern Med. 2013 Nov 8;
Authors: Grimaldi-Bensouda L, Guillemot D, Godeau B, Bénichou J, Lebrun-Frenay C, Papeix C, Labauge P, Berquin P, Penfornis A, Benhamou PY, Nicolino M, Simon A, Viallard JF, Costedoat-Chalumeau N, Courcoux MF, Pondarré C, Hilliquin P, Chatelus E, Foltz V, Guillaume S, Rossignol M, Abenhaim L, the PGRx-AID Study Group

Cíl: Cílem této studie bylo zjistit, zda kvadrivalentní vakcína Gardasil může souviset se změnou rizik autoimunitních poruch (ADs) u mladých žen.
Uspořádání: Systémová studie případů a kontrol výskytu ADs přiřazených k očkování kvadrivalentní HPV vakcínou mladých žen napříč Francií.
Podmínky: Celkem 113 specializovaných center hlásilo (od prosince 2007 do dubna 2011) mezi ženami ve věku 14-26 let výskyt 6 typů ADs: idiopatická trombocytopenická purpura (ITP), centrální demyelinizace / roztroušená skleróza (MS), Guillain-Barré syndrom, poruchu pojivové tkáně (systémový lupus erythematosus, revmatoidní artritida / juvenilní artritida), diabetes mellitus typu 1 a autoimunitní tyreoiditida. Kontrolní subjekty vyrovnávající případy byly vybrány z běžné lékařské praxe.
Analýza: Multivariantní analýza podmíněná logistickou regresí, faktory včetně věku, geografického původu, kouření, konzumace alkoholu, užívání perorální antikoncepce nebo očkování jinými vakcínami než Gardasil během 24 měsíců před datem indexování a osobní/rodinná anamnéza ADs.
Výsledky: Celkem bylo 211 případů AD vyrovnáno s 875 případy v kontrolní skupině. Adjustovaný poměr šancí (OR) při očkování kvadrivalentní HPV vakcínou byl 0,9 (95% limit spolehlivosti Cl: 0,5-1,5). Individuální poměry šancí ORs byly 1,0 (95% Cl: 0,4-2,6) pro ITP; 0,3 (95% Cl: 0,1-0,9) pro MS; 0,8 (95% Cl: 0,3-2,4) pro poruchy pojivových tkání; a 1,2 (95% Cl: 0,4-3,6) pro diabetes mellitus 1. typu. Ve výskytu Guillain-Barré syndromu nebo tyreoiditidy nebyl zjištěn žádný případ u očkovaných HPV vakcínou.
Závěr: Nebyl pozorován žádný nárůst rizika sledovaných ADs po očkování vakcínou Gardasil během celého studijního období. Nedostatečná statistická síla neumožnila udělat závěr ve vztahu k jednotlivých ADs.

OBJECTIVES: The aim of this study was to investigate whether the quadrivalent human papillomavirus (HPV) vaccine Gardasil is associated with a change in the risk of autoimmune disorders (ADs) in young female subjects.
DESIGN: Systematic case-control study of incident ADs associated with quadrivalent HPV vaccination in young women across France.
PARTICIPANTS AND SETTING: A total of 113 specialised centres recruited (from December 2007 to April 2011) females aged 14 to 26 years with incident cases of six types of ADs: idiopathic thrombocytopenic purpura (ITP), central demyelination/multiple sclerosis (MS), Guillain-Barré syndrome, connective tissue disorders (systemic lupus erythematosus, rheumatoid arthritis/juvenile arthritis), type 1 diabetes mellitus and autoimmune thyroiditis. Control subjects matched to cases were recruited from general practice.
ANALYSIS: Multivariate conditional logistic regression analysis; factors included age, geographic origin, smoking, alcohol consumption, use of oral contraceptive(s) or vaccine(s) other than Gardasil received within 24 months before the index date and personal/family history of ADs.
RESULTS: Overall, 211 definite cases of AD were matched to 875 controls. The adjusted odds ratio (OR) for any quadrivalent HPV vaccine use was 0.9 [95% confidence interval (CI) 0.5-1.5]. The individual ORs were: 1.0 (95% CI 0.4-2.6) for ITP; 0.3 (95% CI 0.1-0.9) for MS; 0.8 (95% CI 0.3-2.4) for connective disorders; and 1.2 (95% CI 0.4-3.6) for type 1 diabetes. No exposure to HPV vaccine was observed in cases with either Guillain-Barré syndrome or thyroiditis.
CONCLUSIONS: No evidence of an increase in risk of the studied ADs was observable following vaccination with Gardasil within the time periods studied. There was insufficient statistical power to allow conclusions to be drawn regarding individual ADs. This article is protected by copyright. All rights reserved.

Rychlá ztráta vakcínou indukovaných protilátek vůči povrchovému antigenu hepatitidy typu B po 2 dávkách očkování u HIV indikovaných osob
Rapid loss of vaccine-acquired hepatitis B surface antibody after three doses of hepatitis B vaccination in HIV-infected persons.

Int J STD AIDS. 2013 Aug 29;
Authors: Mizusawa M, Perlman DC, Lucido D, Salomon N

HIV infikované osoby mají slabou odpověď na vakcínu proti hepatitidě typu B a může se jim přetrvávání postvakcinační imunity zkrátit. Bylo provedeno retrospektivní hodnocení u HIV-1 pozitivních jedinců ve věku ?18 let, kteří byli očkováni proti hepatitidě typu B v městské HIV klinice. Celkem dostalo 3 dávky 309 pacientů a 178 byla provedena postvakcinační sérologie. V multivariantní analýze byla zjištěna slabá vakcinační odpověď v době mezi třetí dávkou a první postvakcinační sérologií, tj. mezi 180-359 dny (OR=0,077, p=0,049) a déle než 360 dní (OR=0,065, p=0,019). Významný pokles séropozitivity se objevil už 180 dní po podání třetí dávky vakcíny, což naznačilo rychlou ztrátu vakcínou indukovaných protilátek vůči HBsAg u HIV infikovaných osob. Naše zjištění naznačuje, že anti-HBs protilátky by měly být testovány 6-12 měsíců po kompletním očkování, aby se odhalilo časné selhání očkování.

HIV-infected individuals have poor responses to hepatitis B vaccine and may have decreased durability of post-vaccination immunity. Retrospective chart review was conducted for HIV-1 positive individuals aged ?18 years who received hepatitis B vaccine at an urban HIV clinic. A total of 309 patients completed three doses and 178 had post-vaccine serology testing after the third dose. In multivariate analysis, time between the third dose and the first post-vaccine serology testing at 180-359 days (OR?=?0.077, p?=?0.049) and at ?360 days (OR?=?0.065, p?=?0.019) were associated with poor vaccine responses. A significant decrease in seropositivity appeared as early as 180 days after the third vaccine dose, suggesting a rapid loss of vaccine-acquired hepatitis B surface antibody in HIV-infected persons. Our findings suggest that hepatitis B surface antibody should be tested at 6 to 12 months after completing primary vaccine series in order to detect early secondary vaccine failure.

Účinnost trivalentní vakcíny proti sezónní chřipce pro prevenci viru chřipky u těhotných žen: studie případů a kontrol na populaci během chřipkových sezón v 2010-2011 a 2011-2012.
Effectiveness of seasonal trivalent influenza vaccine for preventing influenza virus illness among pregnant women: a population-based case-control study during the 2010-2011 and 2011-2012 influenza seasons.

Clin Infect Dis. 2013 Nov 26;
Authors: Thompson MG, Li DK, Shifflett P, Sokolow LZ, Ferber JR, Kurosky S, Bozeman S, Reynolds SB, Odouli R, Henninger ML, Kauffman TL, Avalos LA, Ball S, Williams JL, Irving SA, Shay DK, Naleway AL, for The Pregnancy and Influenza Project Workgroup

Princip: I když očkování s trivalentní inaktivovanou vakcínou proti chřipce (TIV) se doporučuje všem těhotným ženám, nebyla zatím hodnocena studie účinnosti vakcíny (VE) TIV u těhotných žen s laboratorním potvrzením chřipky.
Metoda: Provedli jsme studii případů a kontrol během dvou chřipkových sezón (2010-2011 a 2011-2012) u členů zdravotního plánu Kaiser Permanente ve dvou oblastech: Kalifornii a Oregonu. Porovnali jsme podíl očkovaných mezi 100 případy chřipky (potvrzených RT-PCR) a podílem očkovaných mezi 192 případy kontroly s akutním respiračním onemocněním (ARI), které byly testovány jako chřipka-negativní a 200 případy kontrol bez ARI (vyrovnané sezónou, místem a trimestrem).
Výsledky: Mezi potvrzenými případy chřipky bylo 42 % očkováno v průběhu období studie na rozdíl od 58 % a 63 % očkovaných v kontrolní chřipka-negativní skupině a ARI negativní kontrole. Adjustované VE (95% limit spolehlivosti Cl) běžné sezónní vakcíny proti chřipce typu A a B bylo 44 % (5-67%) oproti chřipce-negativní kontrole a 53 % (24-72 %) oproti ARI negativní kontrole. Očkování v předešlé sezóně mělo stejný účinek jako očkování v aktuální sezóně. Očkování v jedné nebo obou sezónách dosáhlo statisticky podobných adjustovaných VE oproti chřipce negativním kontrolám (VE odhadnutý mezi 51-76 %) a oproti ARI negativním kontorlám (48-76 %).
Závěr: Očkování proti chřipce redukovalo riziko ARI v souvislosti s laboratorně potvrzenou chřipkou u těhotných žen o více než polovinu, podobně jako je tomu u běžné dospělé populace v těchto obdobích.

Background. Although vaccination with trivalent inactivated influenza vaccine (TIV) is recommended for all pregnant women, no vaccine effectiveness (VE) studies of TIV in pregnant women have assessed laboratory-confirmed influenza outcomes. Methods. We conducted a case-control study over two influenza seasons (2010-2011 and 2011-2012) among Kaiser Permanente health plan members in two metropolitan areas in California and Oregon. We compared the proportion vaccinated among 100 influenza cases (confirmed by RT-PCR) with the proportions vaccinated among 192 controls with acute respiratory illness (ARI) who tested negative for influenza and 200 controls without ARI (matched by season, site, and trimester). Results. Among influenza cases, 42% were vaccinated during the study season compared to 58% and 63% vaccinated among influenza-negative controls and matched ARI-negative controls, respectively. The adjusted VE (95% confidence interval [CI]) of the current season vaccine against influenza A and B was 44% (5%-67%) using the influenza-negative controls and 53% (24%-72%) using the ARI-negative controls. Receipt of the prior season's vaccine, however, had an effect similar to receipt of the current season's vaccine. As such, vaccination in either or both seasons had statistically similar adjusted VE using influenza-negative controls (VE point estimates range=51%-76%) and ARI-negative controls (48%-76%). Conclusions. Influenza vaccination reduced the risk of ARI associated with laboratory-confirmed influenza among pregnant women by over one-half, similar to VE observed among all adults during these seasons.

Acelulární vakcíny proti pertusi chrání proti nemoci, ale selhávají v prevenci infekci a jejímu přenosu na modelu primátů
Acellular pertussis vaccines protect against disease but fail to prevent infection and transmission in a nonhuman primate model.

Proc Natl Acad Sci U S A. 2013 Nov 25;
Authors: Warfel JM, Zimmerman LI, Merkel TJ

Dávivý kašel je vysoce nakažlivé onemocnění dýchacích cest způsobené bakterií Bordetella pertussis. Výskyt dávivého kašle ve Spojených státech je rostoucí a dosáhl svého 50letého maxima 42.000 v roce 2012. Ačkoli není známa příčina tohoto jevu, předpokládáme že stávající acelulární pertuse (aP) selhává v prevenci kolonizace a přenosu. K testování hypotézy jsme očkovali malé paviány ve věku 2, 4 a 6 měsíců acelulární vakcínou (aP) nebo celobuněčnou vakcínou (wP), které jsem čelendžovali B.pertussis v 7 měsících věku.
Po infekci se provedla kvantifikace kolonizace z výplachu nosohltanu a sledovala leukocytóza a symptomy. Paviáni očkovaní s aP byli chráněni vůči závažným symptomům souvisejícím s dávivým kašlem, ale nebyli chráněni vůči kolonizaci, což nevysvětlilo zda je infekce rychlejší u očkovaných než naivních zvířat a snáze se přenáší B.pertussis na neočkované kontakty. Očkování s wP indukovalo mnohem rychlejší klírens ve srovnání s naivními a aP očkovanými zvířaty. Pro srovnání dříve infikovaná zvířata nebyla kolonizována sekundární infekcí. I když všechna očkovaná a dříve infikovaná zvířata měla robustní protilátkovou odpověď, odhalili jsme klíčový rozdíl v T-buněčné imunitě. Dříve infikovaná zvířata a wP očkovaná zvířata měla silnou paměť zprostředkovanou T helper 17 (Th17) specifickou vůči B.pertussis a Th1 paměť, zatímco aP očkování indukovalo Th1/Th2 odpověď. Pozorováním jsem zjistili, že aP indukuje imunitní odpověď odlišnou od té indukovanou přirozenou infekcí a tak selhává v prevenci kolonizace nebo přenosu, což poskytuje přijatelné vysvětlení obnovy dávivého kašle a naznačuje, že optimální kontrola dávivého kašle bude vyžadovat vyvinutí zdokonalených vakcín.

Pertussis is a highly contagious respiratory illness caused by the bacterial pathogen Bordetella pertussis. Pertussis rates in the United States have been rising and reached a 50-y high of 42,000 cases in 2012. Although pertussis resurgence is not completely understood, we hypothesize that current acellular pertussis (aP) vaccines fail to prevent colonization and transmission. To test our hypothesis, infant baboons were vaccinated at 2, 4, and 6 mo of age with aP or whole-cell pertussis (wP) vaccines and challenged with B. pertussis at 7 mo. Infection was followed by quantifying colonization in nasopharyngeal washes and monitoring leukocytosis and symptoms. Baboons vaccinated with aP were protected from severe pertussis-associated symptoms but not from colonization, did not clear the infection faster than naive animals, and readily transmitted B. pertussis to unvaccinated contacts. Vaccination with wP induced a more rapid clearance compared with naive and aP-vaccinated animals. By comparison, previously infected animals were not colonized upon secondary infection. Although all vaccinated and previously infected animals had robust serum antibody responses, we found key differences in T-cell immunity. Previously infected animals and wP-vaccinated animals possess strong B. pertussis-specific T helper 17 (Th17) memory and Th1 memory, whereas aP vaccination induced a Th1/Th2 response instead. The observation that aP, which induces an immune response mismatched to that induced by natural infection, fails to prevent colonization or transmission provides a plausible explanation for the resurgence of pertussis and suggests that optimal control of pertussis will require the development of improved vaccines.