Publikace květen 2012

Srovnání nežádoucích účinků po očkování H1N1 vakcínu s adjuvans MF59 a bez něj u zdravých mladých korejských vojáků
Comparison of the Adverse Events Associated with MF59-Adjuvanted and Non-Adjuvanted H1N1 Vaccines in Healthy Young Male Korean Soldiers.

Jpn J Infect Dis. 2012 May;65(3):193-7
Authors: Hwang SM, Kim HL, Min KW, Kim M, Lim JS, Choi JM, Chun BC, Kim MJ, Lee SM, Kim SY, Jeon HH

První velké propuknutí respiračních onemocnění v 21.století bylo způsobeno chřipkovým virem A(H1N1) v roce 2009, který postihl zejména mladé dospělé osoby. Vakcína s MF59 byla vyvinuta pro pandemickou chřipku A(H1N1). Nicméně komplikace, které vznikly z použití neadjuvované a adjuvovaný vakcíny u mladých korejských vojáků nebyly dosud zhodnoceny a porovnány. Provedli jsme prospektivní multicentrickou studii u 2.864 zdravých mladých vojáků ve věku 19-25 let, abychom zhodnotily nežádoucí účinky v souvislosti s očkováním jak adjuvovanou MF59 vakcínou tak vakcínou bez adjuvans s chřipkovým povrchovým antigenem A/California/2099 (H1N1). Ve většině případů symptomy nežádoucích účinků byly mírné a nejčastěji byl zaznamenán otok v místě vpichu a myalgie, které se objevily u 4,8 % a 10,7 % zařazených. S podáváním vakcíny s MF59 adjuvans souvisel nárůst výskytu lokálních (hrubý poměr šancí(cOR), 1,56; 95% limit spolehlivosti 1,11-2,29) a systémových reakcí (cOR 1,64; 95% CL: 1,29-2,07). Atopická dermatitida (adjustovaný poměr šancí (aOR) 2,32; 95% Cl: 0,99-5,46) by mohl patřit mezi rizikové faktory lokálních nežádoucích účinků a použití adjuvans (aOR 1,35; 95%Cl: 1,03-1,78) byl významnou známkou systémových reakcí u zdravých mladých korejských vojáků.

The first large-scale outbreaks of respiratory disease in the 21st century were caused by the influenza A (H1N1) virus in 2009, which affected mostly young adults. The M59 vaccine was developed to control pandemic influenza A (H1N1). However, the complications arising from the use of the non-adjuvanted and adjuvanted vaccines in young male Korean soldiers have not previously been evaluated and compared. We conducted a prospective multicenter study of 2,864 healthy male soldiers aged 19 to 25 years to evaluate the adverse events associated with both the MF59-adjuvanted and non-adjuvanted forms of the influenza A/California/2009 (H1N1) surface-antigen vaccine. In most cases, the adverse-event symptoms were mild, and the most frequent adverse events were swelling at the injection site and myalgia, which were noted in 4.8% and 10.7% of participants, respectively. Administration of the MF59-adjuvanted vaccine was associated with an increased incidence of local (crude odds ratio [cOR], 1.56; 95% confidence interval [CI], 1.11-2.29) and systemic adverse events (cOR, 1.64; 95% CI, 1.29-2.07) after vaccination. Atopic dermatitis (adjusted OR [aOR], 2.32; 95% CI, 0.99-5.46) might be the choice risk factor for local adverse events, and adjuvant use (aOR, 1.35; 95% CI, 1.03-1.78) was a significant predictor of systemic adverse events in healthy young male Korean soldiers.

Pokles časných dětských respiračních infekcí u norských matek a dětí v kohortové studii po zavedení očkování pneumokokovou konjugovanou vakcínou
Decline in Early Childhood Respiratory Tract Infections in the Norwegian Mother and Child Cohort Study after Introduction of Pneumococcal Conjugate Vaccination.

Pediatr Infect Dis J. 2012 May 23;
Authors: Magnus MC, Vestrheim DF, Nystad W, H?berg SE, Stigum H, London SJ, Bergsaker MA, Caugant DA, Aaberge IS, Nafstad P

Tato studie zahrnovala děti účastnící se kohortové studie norských matek a dětí, do které byly zařazeny těhotné ženy v letech 1999-2008. Matky zaznamenávaly akutní zánět středouší (AOM), infekce dolních cest dýchacích (LRTIs) a astma u dětí a záznamy byly srovnány s PCV7 očkováním, které bylo získáno z Norského Imunizačního Registru. Pro záznam adjustovaného relativního rizika, včetně 95% limitu spolehlivosti se použily zobecněné lineární modely s log link funkcí. Metoda: 7valentní pneumokoková konjugovaná vakcína (PCV7) bylo do Norského dětského očkování zařazena v roce 2006. Hlavní účinek PCV7 očkování vůči invazivním pneumokokovým onemocněním byl dokázán, ovšem důkaz dopadu na respirační infekce byl méně konzistentní. Výsledky: Adjustované relativní riziko AOM a LRTIs bylo u dětí, které byly očkovány minimálně 3 dávkami PCV7 do věku 12 měsíců, mezi 12-18 měsícem 0,86 (95% Cl: 0,81-0,91) a 0,78 (95%Cl: 0,7-0,87) ve srovnání s neočkovanými dětmi. Snížené riziko AOM, RR=0,92 (95% Cl: 0,9-0,94) a LRTIs, RR=0,75 (95%Cl: 0,71-0,8) mezi věkem 18-36 měsíců bylo pozorováno rovněž u dětí, kterým byly podány alespoň 3 dávky do 18 měsíců. Žádná souvislost nebyla zjištěna mezi PCV7 očkováním a astmatem ve věku 36 měsíců. Závěr: byla pozorována snížená incidence AOM a LRTIs před dosažením věku 36 měsíců u dětí očkovaných PCV7 v rámci dětského očkování.

BACKGROUND:: This study included children participating in the Norwegian Mother and Child Cohort Study, which recruited pregnant women between 1999 and 2008. Maternal report of acute otitis media (AOM), lower respiratory tract infections (LRTIs) and asthma in the child was compared with PCV7 immunization status, as obtained from the Norwegian Immunization Registry. Generalized linear models with the log link function were used to report adjusted relative risks (RR) and 95% confidence intervals (CI). METHODS:: The seven-valent pneumococcal conjugate vaccine (PCV7) was introduced into the Norwegian Childhood Immunization Program in 2006. A substantial effectiveness of PCV7 immunization against invasive pneumococcal disease has been demonstrated, while evidence of the impact on respiratory tract infections are less consistent. RESULTS:: For children who had received three or more PCV7 immunizations by 12 months of age, the adjusted relative risks of AOM and LRTIs between 12 and 18 months were 0.86 [95% CI: 0.81, 0.91] and 0.78 [95% CI: 0.70, 0.87] respectively, when compared with non-immunized children. A reduced risk of AOM, RR 0.92 [95% CI: 0.90, 0.94], and LRTIs, RR 0.75 [95%CI: 0.71, 0.80], between 18 and 36 months of age was also identified among children who had received 3 or more immunizations by 18 months. No association was seen between PCV7 immunization and asthma at 36 months of age. CONCLUSION:: Reduced incidence proportions of AOM and LRTIs before 36 months of age were observed among children immunized with PCV7 through the childhood immunization program.

Vysoká prevalence okultní infekce hepatitidy typu B u dětí narozených HBsAg pozitivním matkám i přes profylaxi očkováním proti hepatitidě typu B a HBIG
High prevalence of occult hepatitis B virus infection in children born to HBsAg-positive mothers despite prophylaxis with hepatitis B vaccination and HBIG.

J Hepatol. 2012 May 19;
Authors: Shahmoradi S, Yahyapour Y, Mahmoodi M, Alavian SM, Fazeli Z, Jazayeri SM

Princip: Okultní infekce hepatitidy typu B (HBV) je velmi dobře rozpoznatelná a charakterizovaná detekcí HBV DNA v séru a/nebo játrech při absenci detekovatelného povrchového antigenu hepatitidy typu B (HBsAg). Četnost diagnózy závisí na relativní citlivosti jak HBsAg tak HBV DNA zkoušky. Cíl: Stanovit prevalenci okultní HBV infekce u vysoce rizikové skupiny dětí, u nichž se vyvinula HBV infekce i přesto že podstoupily imunoprofylaxi. Metoda: Séra 75 dětí narozených HBsAg pozitivním matkám původně imunizovaných HBIG a profylaktickou vakcínou byla hodnocena na HBV DNA metodou PCR. Následně byly vzorky testovány citlivou standardní PCR metodou za použití nezávislého setu startérů pro všechny HBV geny a analyzovány přímým sekvenčním zpracováním. Výsledky: HBV DNA byla detekována u 21/75 (28 %) dětí, v rozsahu 77 a 9240 kopií/ml. Všechny byly pozitivní na anti-HBs. 5 (24 %) bylo pozitivních na anti-HBc a pouze anti-HBc pozitivních nebylo žádné dítě. 8 izolátů (38 %) neobsahovalo žádnou mutaci. Dalších 13 infikovaných dětí (62 %) mělo minimálně jednu mutaci v oblasti známé tím, že zahrnuje funkční a/nebo imunní epitopové aktivity. 10 obsahovalo G145R mutace. Závěr: Okultní HBV infekce se zdá, že je relativně četná u imunizovaných dětí narozených HBsAg pozitivním matkám. HBsAg negativita není dostatečná pro jednoznačné vyloučení HBV DNA přítomnosti. Toto zjištění podporuje úvahu okultní HBV infekce v hypoendemických oblastech.

BACKGROUND: Occult hepatitis B virus (HBV) infection is a well-recognized clinical entity characterized by the detection of HBV DNA in serum and/or in liver in the absence of detectable hepatitis B surface antigen (HBsAg). The frequency of the diagnosis depends on the relative sensitivity of both HBsAg and HBV DNA assays. OBJECTIVE: To determine the prevalence of occult HBV infection in a high risk group of children who developed HBV infection despite immunoprophylaxis. METHODS: the sera of 75 children born to HBsAg-positive mothers previously immunized by HBIG and prophylaxic vaccine regimen were assayed for HBV DNA by real-time PCR. Subsequently, the samples were tested by a sensitive standard PCR employing independent set of primers for all HBV genes and analyzed by direct sequencing. RESULTS: HBV DNA was detected in 21/75 (28%) of children, ranged between 77 and 9240 copies/mL. All were positive for anti-HBs. 5 (24%) were found to be positive for anti-HBc, and anti-HBc-only positive individual were not observed. 8 isolates (38%) did not contain any mutation. Other 13 infected children (62%) contained at least one mutation in regions known to be involved in functional and/or immune epitope activity. 10 were contained G145R mutations. CONCLUSION: HBV occult infection seems to be relatively frequent in immunized children born to HBsAg-positive mothers. HBsAg negativity is not sufficient to completely exclude HBV DNA presence. These findings emphasize the consideration of occult HBV infection in hypo endemic areas.

Imunogenita a bezpečnost 1 vs 2 dávek kvadrivalentní meningokokové konjugované vakcíny u mladých infikovaných lidským virem imunodeficience (HIV)
Immunogenicity and Safety of 1 vs 2 Doses of Quadrivalent Meningococcal Conjugate Vaccine in Youth Infected with Human Immunodeficiency Virus.

J Pediatr. 2012 May 22;
Authors: Lujan-Zilbermann J, Warshaw MG, Williams PL, Spector SA, Decker MD, Abzug MJ, Heckman B, Manzella A, Kabat B, Jean-Philippe P, Nachman S, Siberry GK,

Cíl: Srovnat imunogenitu 1 dávky vs 2 dávkám meningokokové polysacharidové konjugované vakcíny (MCV4) u mladých infikovaných HIV virem. Uspořádání studie: P1065 studie byla fáze I/II hodnotící imunogenitu a bezpečnost MCV4 u 324 mladých infikovaných s HIV v 27 centrech v USA (International Maternal Pediatric Adolescent AIDS Clinical Trials Group). Na počátku subjekty byly očkovány 1 dávkou MCV4. Po 24 týdnech byli ti, co měli klastr diferenciace 4 (CD4) % >=15, randomizováni do skupiny, které buď byla podána druhá dávka vakcíny, nebo nebyla a všem ostatním s CD4% <15 byla podána druhá dávka. Imunogenita byla hodnocena jako část subjektů s >=4násobným nárůstem sérových baktericidních protilátek vůči jednotlivým meningokokovým séroskupinám (SG) v týdnu 28 a 72 vzhledem k počátku. Logistickým regresním modelem adjustujícím HIV závažnost onemocnění byl hodnocen efekt 1 dávky vs 2 dávkám MCV4 u těch, kteří měli CD4% >= 15. Výsledky: Randomizované subjekty do skupiny se 2 dávkami MCV4 měly významně vyšší imunitní odpověď na všechny SG v týdnu 28 a na všechny SG vyjma SG Y v týdnu 72 vůči skupině s 1 dávkou MCV4, adjustovaný OR byl 2,5-5,6. U 31 subjektů s CD4%<15, kterým byly podány 2 dávky MCV4 se odpověď pohybovala od 22%-55% v týdnu 28 a 6%-28% v týdnu 72. Závěr: U mladých infikovaných HIV s CD4%>=15 druhá dávka MCV4 podaná o 6 týdnů později po iniciační dávce významně zlepšila imunitní odpověď v 28. a 72. týdnu. Subjekty s CD4%<15 měly nižší odpověď, i když jim byly podány 2 dávky MCV4.

OBJECTIVE: To compare the immunogenicity of 1 vs 2 doses of meningococcal polysaccharide conjugate vaccine (MCV4) in youth infected with human immunodeficiency virus (HIV). STUDY DESIGN: P1065 was a phase I/II immunogenicity and safety trial of MCV4 in 324 youth infected with HIV performed at 27 sites of the International Maternal Pediatric Adolescent AIDS Clinical Trials Group network in the US. At entry subjects received 1 dose of MCV4. At 24 weeks, those with screening cluster of differentiation 4 (CD4)% ?15 were randomized to receive a second dose or not, and all with screening CD4% <15 received a second dose. Immunogenicity was evaluated as the proportion of subjects with a ?4-fold rise from entry in serum bactericidal antibody against each meningococcal serogroup (SG) at weeks 28 and 72. Logistic regression models adjusting for HIV disease severity were used to evaluate the effect of 1 vs 2 MCV4 doses among those with screening CD4% ?15. RESULTS: Subjects randomized to receive 2 vs 1 MCV4 dose had significantly higher response rates to all SGs at week 28 and to all except Neisseria meningitidis SG Y at week 72, with adjusted ORs of 2.5-5.6. In 31 subjects with screening CD4% <15 who received 2 MCV4 doses, response rates ranged from 22%-55% at week 28 and 6%-28% at week 72. CONCLUSION: In youth infected with HIV with a CD4% ?15, a second dose of MCV4 given 6 months after the initial dose significantly improves response rates at 28 and 72 weeks. Subjects with CD4% <15 at entry had lower response rates despite 2 doses of MCV4.

Přenos příušnicového viru z očkovaných proti příušnicím v blízkém kontaktu
Transmission of mumps virus from mumps-vaccinated individuals to close contacts.

Vaccine. 2011 Nov 28;29(51):9551-6
Authors: Fanoy EB, Cremer J, Ferreira JA, Dittrich S, van Lier A, Hahné SJ, Boot HJ, van Binnendijk RS

Během nedávné epidemie příušnic v Holandsku, způsobené virem příušnic kmene genotypem D jsme zkoumali potenciál očkovaných lidí na šíření onemocnění příušnic v blízkém kontaktu. Srovnávali jsme příušnicový virový titr stanovený kvantitativní PCR ve vzorcích ústních tekutin získaných od očkovaných (n=60) a neočkovaných (n=111) pacientů s příušnicemi. Také jsme zkoumali výskyt infekce příušnic v domácím kontaktu očkovaných pacientů s příušnicemi. Zjistili jsme, že virové titry jsou vyšší u neočkovaných pacientů než u očkovaných pacientů během prvních 3 dní po nástupu onemocnění. Zatímco žádné případ příznaků byly zaznamenány u osob v domácím kontaktu (n=164) očkovaných pacientů (n=36), objevily se případy se sérologickým průkazem asymptomatické infekce u očkovaných domácích kontaktů (9 ze 66 očkovaných sourozenců). U dvou z těchto sourozenců byl očkovaný indexovaný pacient s vysokou pravděpodobností zdrojem infekce. Závěrem vyplývá, že při tomto zvláštním propuknutí příušnic bylo infekční riziko blízkého kontaktu z očkovaného pacienta malé, ovšem přítomné.

During a recent mumps epidemic in the Netherlands caused by a genotype D mumps virus strain, we investigated the potential of vaccinated people to spread mumps disease to close contacts. We compared mumps viral titers of oral fluid specimens obtained by quantitative PCR from vaccinated (n=60) and unvaccinated (n=111) mumps patients. We also investigated the occurrence of mumps infection among the household contacts of vaccinated mumps patients. We found that viral titers are higher for unvaccinated patients than for vaccinated patients during the 1st 3 days after onset of disease. While no symptomatic cases were reported among the household contacts (n=164) of vaccinated mumps patients (n=36), there were cases with serological evidence of asymptomatic infection among vaccinated household contacts (9 of 66 vaccinated siblings). For two of these siblings, the vaccinated index patient was the most probable source of infection. We conclude that, in this particular outbreak, the risk of a close contact becoming infected by vaccinated patients was small, but present.

Dlouho přetrvávající efekt vakcíny proti hepatitidě typu A. Systémový přehled
Long-term protective effects of hepatitis A vaccines. A systematic review.

Vaccine. 2012 May 16;
Authors: Ott JJ, Irving G, Wiersma ST

Cíl: Data ohledně trvání a dlouhodobému protektivnímu efektu vakcín proti hepatitidě typu A (HepA) nebyl dosud revidován systémovým hodnocením. Našim cílem je poskytnout ucelený přehled důkazu o délce trvání ochrany dosažení HepA, které je potřební pro kontrolu stávající politiky tohoto očkování. Metody: Metodické posouzení literatury bylo provedeno na všech studiích publikovaných mezi lety 1997 a 2011, které zaznamenávaly dlouhodobou ochranu HepA. Uvažovaným výsledkem byla infekce hepatitidy typu A (HAV) a séroprotekce měřená anti-HAV protilátkami ve sledovaném období delším než 5 let po očkování. Výsledek: 299 studií bylo nalezeno v MEDLINE a 51 studií v EMBASE. 13 prací splnilo naše kritéria. Nejdelší doba sledování a zaznamenání perzistence hladin séroprotektivních anti-HAV protilátek bylo 15 let po očkování živou oslabenou HepA a 14 let po očkování inaktivovanou vakcínou HepA. Všechny údaje byly z observačních studií a ukazovaly, že vyšší počet dávek živé oslabené vakcíny vedly k vyšší séropozitivitě a GMT, ale dávkování a schéma nemělo významný dopad na dlouhodobou ochranu po očkování inaktivovanou vakcínou. Několik srovnání bylo provedeno mezi dva typy vakcín ukazující vyšší hladiny titrů protilátek dosažených po podání více dávek živé oslabené vakcíny 7 let po očkování. Závěr: Dostupná data indikují, že obě vakcíny, živá i inaktivovaná HepA, jsou schopny poskytnou ochranu až 15 let, jak je definováno současně přijímaným konzervativním korelátem ochrany. Další zkoumání je nadále zapotřebí, aby se monitorovala dlouhodobá ochrana poskytnutá těmito vakcínami. Standardizované metody jsou požadovány ve studiích postvakcinačního sledování včetně hodnocení proměnných, které by mohly potenciálně ovlivnit dlouhodobou ochranu.

OBJECTIVE: Data on duration and long-term protective effects of hepatitis A vaccines (HepA) have not been reviewed using a systematic approach. Our objective is to provide a comprehensive review of evidence on the duration of protection achieved by HepA, which is needed for revising existing vaccine policies. Limitations in data availability and implications for future research in this area are discussed. METHODS: A systematic literature review was conducted including all studies published between 1997 and 2011 reporting on long-term protection of HepA. The outcomes considered were hepatitis A virus (HAV) infection and sero-protection measured by anti-HAV antibodies after follow-up times of over 5 years post-vaccination. RESULTS: 299 studies were identified from MEDLINE and 51 studies from EMBASE. 13 manuscripts met our inclusion criteria. The maximum observation times and reported persistence levels of sero-protective anti-HAV antibodies was 15 years for live attenuated HepA and 14 years for inactivated HepA. All data were from observational studies and showed that higher number of doses of live attenuated vaccine led to higher seropositivity and GMT, but dosage and schedule did not significantly impact the long-term protection following inactivated vaccine. Few comparisons were made between the two vaccine types indicating highest levels of antibody titers achieved by multiple doses of live attenuated vaccines 7 years post-vaccination. CONCLUSION: Available data indicate that both inactivated and live attenuated HepA are capable of providing protection up to 15 years as defined by currently accepted, conservative correlates of protection. Further investigations are needed to continue to monitor the long-term protection afforded by these vaccines. Standardized methods are required for vaccine-follow-up studies including assessment of co-variables potentially affecting long-term protection.