Publikace září 2007

Účinnost polysacharidové pneumokokové vakcíny u HIV nakažených pacientů: případová kontrolní studie
Effectiveness of polysaccharide pneumococcal vaccine in HIV-infected patients: a case-control study.

Clin Infect Dis. 2007 Oct 1;45(7):e82-7. Epub 2007 Aug 21.
Authors: Penaranda M, Falco V, Payeras A, Jordano Q, Curran A, Pareja A, Samperiz G, Dalmau D, Ribera E, Riera M.

Princip: Polysacharidová pneumokoková vakcína (PPV) se doporučuje HIV pozitivním osobám, přestože její účinek v redukci pneumonie nebo invazivních pneumokokových onemocnění není dobře stanoven. Našim cílem bylo zjistit účinnost 23valentní PPV u HIV nakažených dospělých pacientů a stanovit rizikové faktory pneumokokové pneumonie nebo invazivních pneumokokových onemocnění.
Metody: Provedli jsme retrospektivní případovou kontrolní studii ve 4 španělských nemocnicích v období od ledna 1995 do prosince 2005 a vyšli jsme z databáze HIV pozitivních pacientů, kteří byli hospitalizováni s onemocněním streptokokové pneumonie a jako kontrolní skupina byli HIV osoby bez anamnézy pneumokokové nákazy.
Výsledky: Celkem bylo do studie zařazeno 184 případových pacientů a 552 kontrolních osob. Faktory ovlivňující pneumokokové onemocnění byly v bivariantní analýze injekční užívání drog (rozdílný poměr - OR (odds ratio): 3,33; 95% limit spolehlivosti (CI): 2-5,55), alkoholismus (OR: 3,03; 95%CI: 1,86-4,91), chronické obstrukční plicní onemocnění (OR: 2,59; 95%CI:1,3-5,1), cirhóza (OR: 6,05; 95%CI: 3,2-11,4), antiretrovirální léčba (OR: 0,23; 95%CI: 0,16-0,32), profylaxe s trimethoprim-sulfamethoxazolem (OR: 0,66; 95%CI: 0,45-0,97), virové zatížení < 5000 kopií/ml (OR: 0,38; 95%CI: 0,26-0,54) a aplikace PPV vakcíny v minulosti (OR: 0,39; 95%CI: 0,24-0,65). Rizikovými faktory pro pneumokokové onemocnění v multivariantní analýze byly cirhóza (OR: 5,64; 95CI: 2,536-12,53), chronické obstrukční plicní onemocnění (OR: 2,9; 95%CI: 1,21-6,94) a alkoholismus (OR: 2,15; 95%CI: 1,11-4,19), zatímco protektivními faktory byla antiretrovirální léčba (OR: 0,23; 95%CI: 0,14-0,36) a podávání pneumokokové vakcíny (OR: 0,44; 95%CI: 0,22-0,88) a to dokonce u pacientů s počtem CD4 lymfocytů <200 buněk/ml.
Závěr: Antiretrovirální léčba a podávání PPV vakcíny mají významný a nezávisle protektivní účinek vůči pneumokokovým onemocněním a to bez ohledu na počet CD4 lymfocytů; proto by měli být tito pacienti očkováni s PPV vakcínou jako prevencí vůči pneumokokovým nákazám.

BACKGROUND: Polysaccharide pneumococcal vaccine (PPV) is recommended among human immunodeficiency virus (HIV)-infected patients, although its effect in reducing the incidence of pneumonia or invasive pneumococcal disease is not well established. Our objective was to determine the effectiveness of 23-valent PPV in HIV-infected adults and the risk factors for pneumococcal pneumonia or invasive pneumococcal disease. METHODS: We performed a retrospective case-control study in 4 Spanish hospitals for the period from January 1995 through December 2005 using the HIV database from each hospital to identify case patients with Streptococcus pneumoniae disease and control subjects without a history of pneumococcal infection. RESULTS: A total of 184 case patients and 552 control subjects were identified. The factors associated with pneumococcal disease in bivariate analysis were active injection drug use (odds ratio [OR], 3.33; 95% confidence interval [CI], 2-5.55), alcoholism (OR, 3.03; 95% CI, 1.86-4.91), chronic obstructive pulmonary disease (OR, 2.58; 95% CI, 1.3-5.1), cirrhosis (OR, 6.05; 95% CI, 3.2-11.4), antiretroviral therapy (OR, 0.23; 95% CI, 0.16-0.32), trimethoprim-sulfamethoxazole prophylaxis (OR, 0.66; 95% CI, 0.45-0.97), viral load <5000 copies/mL (OR, 0.38; 95% CI, 0.26-0.54), and previous PPV (OR, 0.39; 95% CI, 0.24-0.65). Risk factors for pneumococcal disease in multivariate analysis were cirrhosis (OR, 5.64; 95% CI, 2.53-12.53), chronic obstructive pulmonary disease (OR, 2.90; 95% CI, 1.21-6.94), and alcoholism (OR, 2.15; 95% CI, 1.11-4.19), whereas protective factors were receipt of antiretroviral therapy (OR, 0.23; 95% CI, 0.14-0.36) and receipt of pneumococcal vaccine (OR, 0.44; 95% CI, 0.22-0.88), even in patients with CD4 lymphocyte counts <200 cells/microL. CONCLUSIONS: Antiretroviral therapy and PPV have a significant, independent protective effect against pneumococcal disease, regardless of CD4 lymphocyte count; thus, all patients with HIV infection should be vaccinated with PPV to prevent pneumococcal disease.

Randomizovaná studie schématu očkování s inaktivovanou a živou vakcínou proti dětské přenosné obrně u guatemalských dětí
Randomized trial of inactivated and live polio vaccine schedules in Guatemalan infants.

J Infect Dis. 2007 Sep 1;196(5):692-8. Epub 2007 Jul 23.
Authors: Asturias EJ, Dueger EL, Omer SB, Melville A, Nates SV, Laassri M, Chumakov K, Halsey NA.

Princip: Imunogenita inaktivované poliovakcíny (IPV) v rozvojových zemích není dobře dokumentována. Tato studie srovnává imunitní odpověď IPV vakcíny s perorální živou poliovakcínou (OPV) u guatemalských dětí.
Metoda: Byla provedena otevřená, randomizovaná srovnávací studie s IPV, OPV nebo s IPV po podání OPV vakcíny u guatemalských dětí ve veřejných zdravotních klinikách. Vzorky sér byly testovány na neutralizační protilátky a vzorky stolice byly testovány na přítomnost polioviru kmene Sabin.
Výsledky: Séropozitivita 2 měsíce po podání 2 dávek IPV byla 98-100% pro typ 1,2 a3 polioviru a byla 97,1%, 99,3% a 92,1% u dětí očkovaných výhradně OPV (P<0,001 při typu 3 polioviru). Jeden měsíc po podání 3. dávky si 100% dětí očkovaných jen IPV vytvořilo protektivní hladiny protilátek vůči všem 3 vakcinačním typům, zatímco jen 99%, 100% a 97% dětí očkovaných jen OPV vůči typu 1, 2 a 3. Děti očkované IPV měly vyšší geometrické průměry protilátek než děti očkované výhradně OPV. I když mateřské protilátky snížily konečnou protilátkovou odpověď vůči IPV očkování, nezabránilo to tvorbě protektivních hladin protilátek. Ze 191 vzorků stolice dětí, které byly výhradně očkovány vakcínou IPV, bylo jen 5 vzorku (2,6%) pozitivních na vakcinační poliovirus.
Závěr: Očkování s IPV vakcínou nebo IPV po podání OPV bylo bezpečné a účinné u guatemalských dětí.

BACKGROUND: The immunogenicity of inactivated poliovirus vaccine (IPV) in developing countries is not well documented. This study compared the immune response to IPV with that to oral poliovirus vaccine (OPV) in Guatemalan infants. METHODS: This was an open-label, randomized comparison of IPV only, OPV only, or IPV followed by OPV in Guatemalan public health clinics. Serum samples were tested for neutralizing antibodies, and stool samples were tested for Sabin strain polioviruses. RESULTS: Seropositivity rates 2 months after 2 doses of IPV were 98%-100% for polio types 1, 2, and 3 and were 97.1%, 99.3%, and 92.1% for OPV-only recipients (P<.001 for the response to type 3). One month after the third dose, 100% of IPV-only recipients had protective antibodies against all 3 types, compared with 99%, 100%, and 97% against polio types 1, 2, and 3 respectively, among recipients of OPV only. Infants who received IPV only had higher geometric mean titers than infants who received OPV only. Maternal antibodies lowered the final antibody responses to IPV but did not prevent the development of protective levels of antibody. Of 191 stool samples from infants who received IPV only, 5 (2.6%) were positive for poliovirus vaccine strains. CONCLUSIONS: IPV alone and IPV followed by OPV are safe and effective for Guatemalan infants.

Buněčná a humorální imunitní odpověď u třetí generace vakcíny proti virové hepatitidě typu B
Cellular and humoral immune response to a third generation hepatitis B vaccine.

J Viral Hepat. 2007 Aug;14(8):592-8.
Authors: Schumann A, Fiedler M, Dahmen U, Grosse-Wilde H, Roggendorf M, Lindemann M.

Transplantace jater je často poslední volbou léčby pacientů s chronickou hepatitidou typu B (HBV). Adoptivní přenos HBV imunity s játry po imunizaci žijícího dárce jater (LLD) by mohl představovat nový přístup k prevenci reinfekce příjemce. Doba k dosažení HBV imunity u LLD bývá obvykle krátká (1-2 měsíce). Proto jsme stanovili krátkodobou imunizaci (4 dávky v intervalu 2 týdnů) za použití vakcíny Hepimmune, rekombinantní vakcíny, která obsahuje L, M a S proteiny HBV. Zkoumali jsme buněčnou a humorální odpověď po imunizaci s Hepimmune a srovnávali jsme její imunogenitu vůči standardu HBV vakcíny obsahující jen S protein (HBVAXPRO). Buněčná imunita byla měřena interferonem gama pomocí ELISpotu a proliferační zkouškou. T-buňky specifické vůči HBV byly detekovatelné ve skupině očkované Hepimmune již po 2.dávce a ve skupině očkované standardem až po 3. dávce. Tvorba IFN-gama T buněk byla významně vyšší (P<0,001) po podání 3. dávky vakcíny Hepimmune. Proliferační odpověď byla rovněž významně vyšší (P<0,001) ve skupině očkovaných vakcínou Hepimmune po podání 2 a více dávek. Humorální odpověď mohla být už detekovaná po podání 1.dávky u 9 z 15 očkovaných vakcínou Hepimmune, zatímco pouze u jednoho z 15 očkovaných standardem. Titry protilátek se lišily významně (P<0,01) po podání všech 4 dávek. Vakcína Hepimmune se zdá, že by mohla být vhodným kandidátem pro krátkodobou imunizaci.

Liver transplantation is often the ultimate option of therapy for chronically hepatitis B virus (HBV) infected patients. Adoptive transfer of HBV immunity with the liver after vaccination of living liver donors (LLD) could be a new approach to prevent reinfection in the recipients. The time to achieve HBV immunity in LLD is usually short (1-2 months). Therefore, we established a short time immunization protocol (four injections in 2 weeks intervals) using Hepimmune, a recombinant vaccine that contains the L, M and S proteins of HBV. We examined cellular and humoral immune responses after immunization with Hepimmune and compared its immunogenicity to that of a standard HBV vaccine containing only the S protein (HBVAXPRO). Cellular immunity was measured by interferon (IFN)-gamma ELISpot and proliferation assay. HBV-specific T cells were detectable in the Hepimmune group after the second and in the standard group after the third vaccination. IFN-gamma production of T cells was significantly higher (P < 0.001) after the third vaccination with Hepimmune. Proliferative responses were also significantly (P < 0.01) higher in the Hepimmune group after the second to fourth vaccination. The humoral immune response could already be detected after the first immunization in nine of 15 Hepimmune vaccinated test persons while it was only observed in one of 15 probands of the later group. Titres differed significantly (P < 0.01) following all four vaccinations. Thus, Hepimmune appears to be a good candidate for short time immunization protocols.

Účinnost lidské rotavirové vakcíny RIX4414 u podvyživených dětí
Efficacy of the human rotavirus vaccine RIX4414 in malnourished children.

J Infect Dis. 2007 Aug 15;196(4):537-40. Epub 2007 Jun 29.
Authors: Perez-Schael I, Salinas B, Tomat M, Linhares AC, Guerrero ML, Ruiz-Palacios GM, Bouckenooghe A, Yarzabal JP.

Byl sledován vliv nutričního stavu na protektivní účinnost živé atenuované lidské rotavirové vakcíny (RIX4414). Vakcinační protektivnost byla hodnocena pomocí sekundární analýzy dat z účinnostní studie provedené v Brazílii, Mexiku a Venezuele. Účinnost vakcíny vůči rotavirové gastroenteritidě (RVGE) byla podobná u velmi dobře živených a podvyživených dětí: 74,1% (95%CI: 52,2%-86,2%) a 73% (95%CI: 11,2%-92,3%) u těžkých RVGE a 60,9% (95%CI: 37,4-75,4%) a 61,2% (95%CI: 10,4%-83,1%) u RVGE jakékoli závažnosti. RIX4414 významně snížila výskyt RVGE bez ohledu na nutriční stav očkovaného dítěte, což naznačuje, že i pacienti mají prospěch z očkování proti rotavirovým nákazám.

The effect of nutritional status on protective efficacy of a live attenuated human rotavirus vaccine (RIX4414) was studied. Vaccine protection was evaluated through a secondary analysis of data from an efficacy study conducted in Brazil, Mexico, and Venezuela. Vaccine efficacy against rotavirus gastroenteritis (RVGE) was similar in well-nourished and malnourished infants: 74.1% (95% confidence interval [CI], 52.2%-86.2%) and 73% (95% CI, 11.2%-92.3%) for severe RVGE and 60.9% (95% CI, 37.4%-75.4%) and 61.2% (95% CI, 10.4%-83.1%) for RVGE of any severity, respectively. RIX4414 significantly decreased the rate of RVGE regardless of nutritional status, which suggests that this patient group can also benefit from rotavirus vaccination.

Imunogenita sníženého množství antigenu v kombinované vakcíně proti tetanu, záškrtu a dávivém u kašli (s acelulární složkou) u dospívajících osob, jako 6. dávka vakcíny s acelulární složkou proti dávivému kašli
Immunogenicity of reduced antigen content tetanus-diphtheria-acellular pertussis vaccine in adolescents as a sixth consecutive dose of acellular pertussis-containing vaccine.

Vaccine. 2007 Jul 20;25(29):5248-52. Epub 2007 Jun 4.
Authors: Zepp F, Habermehl P, Knuf M, Mannhardt-Laakman W, Howe B, Friedland LR.

319 dospívající osob ve věku 10-12 let, které byly v minulosti očkovány 5 dávkami vakcíny obsahující acelulární pertusovou složku, byly dále imunizovány jednou dávkou vakcíny Tdap (vakcína s redukovaným obsahem složky vůči záškrtu a dávivému kašli společně s běžnou koncentrací tetanické složky) a jednou dávkou vakcíny proti hepatitidě typu A ve dvojitě zaslepené křížově hodnocené studii. Dlouhodobá perzistence protilátek po očkování s Tdap v předškolním věku byla podobná jako po podání vakcíny DTaP. Po podání 6.dávky jako boosteru, Tdap vyvolává prudkou imunitní odpověď konzistentní s protekcí vůči záškrtu, tetanu a dávivému kašli.

Three hundred and nineteen adolescents aged 10-12 years who had been previously vaccinated with five doses of acellular pertussis-containing vaccines received single doses of Tdap (reduced-antigen-content tetanus, diphtheria, acellular pertussis) and hepatitis A vaccines in a double-blind crossover trial. Long-term antibody persistence following vaccination with Tdap at pre-school age was similar to that following vaccination with DTaP (diphtheria-tetanus-acellular pertussis). After the sixth dose booster, Tdap induced a vigorous immune response, consistent with protection against diphtheria, tetanus and pertussis diseases.

Bezpečnost a účinnost vakcíny proti hepatitidě typu B u osob se systémovým lupus erythematosus
Safety and efficacy of hepatitis B vaccine in systemic lupus erythematosus.

Lupus. 2007;16(5):350-4.
Authors: Kuruma KA, Borba EF, Lopes MH, de Carvalho JF, Bonfa E.

Očkování proti hepatitidě typu B bylo považováno za potenciální spouštěč autoimunitního onemocnění, ale dosud nebyla provedena žádná prospektivní studie. Proto jsme hodnotili bezpečnost a účinnost imunizace s rekombinantní DNA HBV vakcínou (Euvax B; LG Life Sciences) u pacientů se systémovým lupus erythematosus (SLE). Do studie bylo zařazeno 28 pacientů ve věku 18 až 50 let se SLE, jejichž index aktivity onemocnění (SLEDAI) <4 a byla séronegativní vůči HBV. Vyřazovací kritéria bylo užívání prednisonu v dávce >=20 mg/den a dalších imunosupresivních léčiv. Klinické a laboratorní vyšetření se provádělo před vstupem do studie a jeden měsíc po podání třetí dávky. Navíc se provádělo jednoleté hodnocení před očkováním za pomocí standardního elektronického protokolu. Průměrný věk byl 34 +/-7,7 let a onemocnění trvalo 10,4 +/-6,7 let. Odpovídající sérokonverze byla dosažena na konci studie (93%), přestože se po podání pozorovala nižší sérokonverze po podání první dávky (4%) a po podání druhé dávky (54%). Nebyla zjištěna žádná významná změna v průměrné hodnotě SLEDAI skóre po podání každé ze tří dávek během studie (0,14 +/-0,52 versus 0 versus 0,61+/-1,66 versus 0,36 +/-1,34, P=0,11). Potvrzení těchto zjištění byl i 11% výskyt kožních lézí během očkování ve srovnání s 21% výskytem v předešlém roce před očkováním (P=0,46). Dále průměrná dávka prednisonu před zahájení studie byla srovnatelná s dávkou na konci studie (2,86 +/-3,06 versus 4,64 +/-8,25 mg/den, P=0,32). Mimo to četnost imunosupresivní léčby během očkování (11%) byla obdobná se 14% léčbou zjištěnou v předešlém roce před vstupem do studie (P=0,66). Očkování vůči hepatitidě typu B bylo bezpečné u pacientů s neaktivní SLE s odpovídající imunitní odpovědí po očkování.

Hepatitis B virus (HBV) vaccination has been implicated as a potential trigger for autoimmune diseases but there are no prospective studies in lupus. We therefore assessed prospectively the safety and efficacy of immunization with recombinant DNA HBV vaccine (Euvax B; LG Life Sciences) in systemic lupus erythematosus (SLE) patients. Twenty-eight consecutive inactive SLE patients [Systemic Lupus Erythematosus Disease Activity Index (SLEDAI) <4], age between 18 and 50 years and negative serology for HBV, were selected. Exclusion criteria were prednisone >/=20 mg/day and immunosuppressive drugs. Clinical and laboratorial assessments were obtained at study entry and one month after the three doses. In addition, a previous one year evaluation was performed using a standard electronic protocol. The mean age was 34 +/- 7.7 years and disease duration was 10.4 +/- 6.7 years. An adequate seroconversion was achieved at the end of the study (93%), although a lower frequency after the first (4%) and second dose (54%) was observed. No significant change in mean SLEDAI score was detected after each dose throughout the study (0.14 +/- 0.52 versus 0 versus 0.61 +/- 1.66 versus 0.36 +/- 1.34, P = 0.11). Reinforcing these findings, the 11% flares during vaccination was similar to the 21% observed in the previous year (P = 0.46). Furthermore, the mean prednisone dose at study entry was comparable to the end of the study (2.86 +/- 3.06 versus 4.64 +/- 8.25 mg/day, P = 0.32). In addition, the frequency of immunosuppressive therapy during the vaccination period (11%) was alike to the 14% observed in the previous year before entry (P = 0.66). Hepatitis B vaccination was safe in inactive SLE patients with an adequate vaccine response rate.