Publikace září 2012

Účinnost neúplného očkování proti rotavirovým nákazám vakcínou RotaTeq (RV5) v prevenci rotavirových gastroenteritid ve Spojených Státech
Effectiveness of an Incomplete RotaTeq® (RV5) Vaccination Regimen in Preventing Rotavirus Gastroenteritis in the United States.

Pediatr Infect Dis J. 2012 Sep 25;
Authors: Wang FT, Mast TC, Glass RJ, Loughlin J, Seeger JD

Princip: Účinnost pentavalentní rotavirové vakcíny (RV5) po podání všech 3 dávek byla prokázána v běžné praxi. Tato studie hodnotila účinnost RV5 po částečném očkování ve 3dávkovém schématu. Metoda: Použitím databáze z rozsáhlého národního zdravotního pojištění byly 2 kohorty dětí (jedna, která byla očkována RV5 a druhá, které byla podávána jen vakcína proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli (DTaP), ale ne RV5) sledovány během rotavirových sezón v letech 2007 a 2008 (od počátku ledna do konce května), aby se identifikovaly případy rotavirových gastroenteritid a všech gastroenteritid zjištěných v lékařské péči. Vakcinační účinnost byla hodnocena po podání první a druhé dávky RV5 jako kvantifikace redukce hospitalizací, pohotovostí a návštěv u lékaře. Výsledek: Jednou dávkou RV5 bylo očkováno 42.306 dětí, zatímco v druhé kohortě 28.417 dětí dostalo jednu první dávku DTaP; 43.704 dětí dostalo druhou dávku RV5 a 31.810 dětí druhou dávku DTaP. Jedné dávce RV5 byla přiřazena 88% účinnost vůči hospitalizacím a pohotovostem z důvodu rotavirové gastroenteritidy a 44% účinnost vůči hospitalizacím a pohotovostem z důvodu všech gastroenteritid. Dvou-dávkovému schématu RV5 byla přiřazena 94% účinnost vůči hospitalizacím a pohotovostem z důvodu rotavirové gastroenteritidy a 40% účinnost vůči hospitalizacím a pohotovostem z důvodu všech gastroenteritid. Závěr: RV5 vakcína vykazuje účinnost vůči rotavirovým gastroenteritidám dokonce ještě před dokončením 3dávkového schématu očkování. Tyto výsledky jsou obzvláště důležité, zvažuje-li se prospěch neúplného očkování rotavirovou vakcínou.

BACKGROUND:: Effectiveness of the pentavalent rotavirus vaccine (RV5) after administration of the complete (3 dose) regimen has been demonstrated in a real-world setting. This study assessed the effectiveness of RV5 following partial completion of the 3-dose regimen. METHODS:: Using a large national health insurance claims database, 2 cohorts of infants (those who received RV5 and a concurrent group who received diphtheria-tetanus-acellular pertussis (DTaP), but not RV5) were followed through the 2007 and 2008 rotavirus seasons (January 1 to May 31) to identify cases of rotavirus gastroenteritis and all-cause gastroenteritis resulting in medical care encounters. Vaccine effectiveness following the first and the second RV5 doses was estimated by quantifying reductions in hospitalizations, emergency department and physician office visits. RESULTS:: A first RV5 dose was received by 42,306 infants while 28,417 infants in the concurrent comparison group received a first DTaP dose; 43,704 infants received a second RV5 dose and 31,810 infants received a second DTaP dose. One dose of RV5 was associated with an 88% effectiveness against rotavirus gastroenteritis hospitalizations and ED visits and 44% effectiveness against all-cause gastroenteritis hospitalizations and ED visits. A two-dose regimen of RV5 was associated with 94% effectiveness against rotavirus gastroenteritis hospitalizations and ED visits and 40% effectiveness against all-cause gastroenteritis hospitalizations and ED visits. CONCLUSION:: The RV5 vaccine exhibits effectiveness against rotavirus gastroenteritis even before completing the full 3 dose regimen. These results are of particular relevance when considering the benefits of a partially-completed rotavirus vaccine series.

T-buněčné odpovědi před a po aplikaci 5. následující dávky acelulární pertusové vakcíny u holandských dětí ve věku 4 let
T-cell responses pre and post the 5th consecutive acellular pertussis vaccine in Dutch children 4 years of age.

Clin Vaccine Immunol. 2012 Sep 26;
Authors: Schure RM, Hendrikx LH, de Rond LG, Oztürk K, Sanders EA, Berbers GA, Buisman AM

Imunizace acelulární pertusovou vakcínou (aP) indukuje vyšší hladiny specifických protilátek a méně nežádoucích účinků ve srovnání s celobuněčnou vakcínou (wP). Nicméně hladiny protilátek indukované oběma vakcínami u dětí ubývají již po jednom roce. Proto dlouhodobé T-buněčné odpovědi po očkování mohou hrát roli v ochraně vůči pertusi. V průřezové studii jsme zkoumali T-helper (Th) buněčné imunitní odpovědi u dětí očkovaných wP nebo aP před a po booster očkování nízkou nebo vysokou dávkou aP v předškolním věku 4 let v Holandsku. T-buňky byly stimulované antigeny pertusové vakcíny. Interferon-? produkovaný buňkami, Th1, Th2, Th17 a IL-10 cytokíny byly stanovovány. Navíc se v plazmě měřily IgE specifické vůči pertusi. Děti, které byly očkovány aP ve věku 2, 3, 4 a 11 měsíců měly ve věku 4 let vyšší T-buněčné odpovědi specifické vůči pertusi na rozdíl od dětí očkovaných wP. Tyto T-buněčné odpovědi neprokázaly typicky zvýšenou produkci cytokínů po očkování pátou dávkou aP, ale setrvaly vysoké po aplikaci nízké dávky boosteru a zdálo se, že klesají po vysoké dávce boosteru. Důležitým byly zvýšené hladiny IgE indukované po této booster vakcinaci. Naopak děti očkované wP měly nízké pre-booster T-buněčné odpovědi a tyto děti jasně vykazovaly post-booster T-buněčnou paměťovou odpověď dokonce po nízké dávce booster očkování. Čtyři vysoké dávky aP očkování v dětském věku indukují vysoké T-buněčné odpovědi průkazné ještě 3 roky po očkování a zvýšenou IgE odpověď po booster očkování v předškolním věku. Proto je třeba studovat změny v dávkování vakcín, načasování booster očkování a možné souvislosti s výskytem lokálních nežádoucích účinků.

Immunization with acellular pertussis vaccine (aP) induces higher specific antibody levels and less adverse reactions as compared to the whole-cell vaccine (wP). However, antibody levels in infants induced by both types of pertussis vaccines wane already after one year. Therefore, long-term T-cell responses upon vaccination might play a role in protection against pertussis. In a cross-sectional study (ISRCTN65428640) we investigated T-helper (Th) cell immune responses in wP- or aP-vaccinated children before and after an aP low-dose or high-dose preschool booster at 4 years of age in the Netherlands.T-cells were stimulated with pertussis vaccine antigens. Interferon-? producing cells and Th1, Th2, Th17 and IL-10 cytokines were determined. In addition, pertussis-specific IgE-levels were measured in plasma.Children being vaccinated with aP vaccinations at 2, 3, 4 and 11 months of age still showed higher pertussis-specific T-cell responses at 4 years of age in contrast to wP vaccinated children. These T-cell responses failed to show a typical increase in cytokine production after a fifth aP vaccination, but remained high after a low-dose booster and seemed to decline even after a high-dose booster. Importantly, elevated IgE-levels were induced after this booster vaccination. In contrast, wP-vaccinated children had just low pre booster T-cell responses and these children showed a clear post booster T-cell memory response even after a low-dose booster vaccine.Four high-dose aP vaccinations at infant age induce high T-cell responses present even three years after vaccination and enhanced IgE responses after preschool booster vaccination. Therefore, studies into changes in vaccine dosage, timing of pertussis (booster) vaccinations and the possible association with local side effects are necessary.

Humorální imunitní odpověď po očkování příjemců ostrůvkových transplantátů sezónní chřipkovou vakcínou
Humoral Immune Response following Seasonal Influenza Vaccine in Islet Transplant recipients.

Cell Transplant. 2012 Sep 21;
Authors: Silva M, Humar A, Shapiro AJ, Senior P, Hoschler K, Baluch A, Wilson LE, Kumar D

Úvod: Každoročně je doporučována chřipková vakcína příjemcům orgánových transplantátů, ale imunogenita bývá sub-optimální. Příjemci transplantátů ostrůvkových buněk dostávají imunosupresivní léčbu, ale schází údaje o imunogenitě chřipkové vakcíny u těchto pacientů. Metoda: Do této prospektivní kohortové studie byli zařazeni dospělí příjemci minimálně 3 měsíce po transplantaci ostrůvkových buněk. Všem pacientům byla podána 2010-2011 sezónní chřipková vakcína. Odebíralo se sérum před a po očkování, aby se stanovila humorální odpověď vůči každému ze tří kmenů chřipkových virů zahrnutých ve vakcíně. Nežádoucí účinky po očkování se rovněž zaznamenávaly. Výsledek: Celkem bylo zařazeno 61 příjemců transplantátů ostrůvkových buněk, které studii dokončilo. Časový medián od poslední transplantace byl 1,9 let (rozsah: 0,26-11,4 let) a většina pacientů podstoupila transplantaci vícekrát (90,2 %). Celková imunogenita očkování byla slabá. Sérokonverze vůči H1N1, H3N2 a B antigenům byla 34,4 %, 29,5 % a 9,8 %. V podskupině, která před očkováním nebyla séroprotektivní, postvakcinační protektivní titry protilátek byly dosaženy u 58,6 %, 41,9 % a 34,5 % pacientů. Pacienti během prvního roku po transplantaci významně méně sérokonvertovali vůči alespoň jednomu antigenu (23,5 % vs. 54,5 %; p=0,029). Pacienti s léčbou Alemtuzumab měli sestupnou tendenci k nižší sérokonverzi (25 % vs. 51 %; p=0,11). Nebyl zaznamenán žádný nežádoucí účinek po očkování. Závěr: Sezónní chřipková vakcína měla suboptimální imunogenitu u příjemců po transplantaci ostrůvkových buněk zejména u těch, kteří byli kratší dobu než 1 rok po transplantaci nebo byli léčeni alemtuzumabem. Nové protektivní strategie u těchto pacientů vyžadují další studie.

Introduction: Annual influenza vaccine is recommended for organ transplant recipients but immunogenicity is known to be sub-optimal. Islet transplant recipients receive immunosuppressive therapy but there are no data on the immunogenicity of influenza vaccine in this population.Methods: In this prospective cohort study, adult islet transplant recipients at least three months post-transplant were enrolled. All patients received the 2010-2011 seasonal influenza vaccine. Serum was obtained pre- and post-vaccination to determine humoral response to each of the three influenza strains included in the vaccine. Adverse effects of vaccine were also noted.Results: A total of 61 islet transplant recipients were enrolled and completed the study protocol. The median time from last transplant was 1.9 years (range 0.26-11.4 years) and most patients had undergone multiple prior islet transplant procedures (90.2%). Overall immunogenicity of the vaccine was poor. Seroconversion rates to H1N1, H3N2, and B antigens were 34.4%, 29.5%, and 9.8% respectively. In the subset not seroprotected at baseline, a protective antibody titer post-vaccination was achieved in 58.6%, 41.9%, and 34.5% of patients respectively. Patients within the first year of transplant were significantly less likely to seroconvert to at least one antigen (23.5% vs. 54.5%; p=0.029). Alemtuzumab recipients trended towards lower seroconversion rates (25% vs. 51%; p=0.11). No vaccinerelated safety concerns were identified.Conclusion: Seasonal influenza vaccine had suboptimal immunogenicity in islet transplant recipients especially those who were less than one year post-transplant or had received alemtuzumab induction. Novel strategies for protection in this group of patients need further study.

Kinetika IgM a IgA protilátkové odpovědi na 23valentní pneumokokové polysacharidové očkování zdravých jedinců
Kinetics of IgM and IgA Antibody Response to 23-Valent Pneumococcal Polysaccharide Vaccination in Healthy Subjects.

J Clin Immunol. 2012 Sep 25;
Authors: Schütz K, Hughes RG, Parker A, Quinti I, Thon V, Cavaliere M, Würfel M, Herzog W, Gessner JE, Baumann U

Cíl: Slabá protilátková odpověď IgM a IgA protilátek po očkování pneumokokovými polysacharidy (PnPS) je diskutována jako nezávislý rizikový faktor bronchiektáze u pacientů se syndromem protilátkové deficience (ADS) léčenými imunoglobulinem. Proto je třeba poznat kinetiku specifických IgM a IgA jako odpovědi po očkování multivalentní pneumokokovou vakcínou. V této studii jsme se zaměřili i) na vývoj standardizované multivalentní PnPS-IgM a IgA-ELISA, ii) na srovnání senzitivity multivalentní a sérotypově specifické protilátkové odpovědi a iii) na stanovení kinetiky anti-PnPS IgM a IgA protilátek u zdravých jedinců. Metoda: Imunizovali jsme n=20 zdravých dospělých 23valentní PnPS vakcínou (Pneumovax). Kinetika 23valentní protilátkové odpovědi byla hodnocena po dobu 1 roku pomocí nově vyvinuté ELISA pro IgM a IgA isotypy společně se sérotypově specifickými odpověďmi. Výsledek: IgA a IgM protilátková odpověď měla vrchol 2 a 3 týdny po očkování. IgM protilátkové hladiny se ustálily (asi 80 % odpovědi při vrcholu) po dobu 3 měsíců. Po jednom roce hladiny specifických protilátek byly stále asi v úrovni 30 % vrcholu odpovědi. 23valentní protilátková odpověď poskytla významně vyšší odpověď než hodnocení jednotlivých sérotypů. Závěr: Testováním IgM a IgA imunitní odpovědi na očkování polysacharidovou vakcínou s pomocí multivalentní PnPS ELISA může být vhodným nástrojem pro hodnocení funkce imunity u pacientů, kterým je podávána imunoglobulinová léčba.

PURPOSE: A poor antibody response of IgM and IgA antibodies upon vaccination with pneumococcal polysaccharides (PnPS) is discussed as independent risk factors for bronchiectasis in patients with antibody deficiency syndrome (ADS) receiving immunoglobulin replacement therapy. However, the kinetics of the specific IgM and IgA response to vaccination with multivalent pneumococcal polysaccharides requires a more detailed knowledge. In this study we aimed i) to develop a standardised multivalent PnPS-IgM and IgA-ELISA, and ii) to compare the sensitivity of the multivalent to the serotype specific antibody response, and iii) to determine the kinetics of the anti-PnPS IgM and IgA antibodies in healthy subjects. METHODS: We immunised n?=?20 healthy adults with a 23-valent PnPS vaccine (Pneumovax®). The kinetics of the 23-valent antibody response was assessed for 1 year with newly developed ELISAs for IgM and IgA isotypes, along with serotype specific responses. RESULTS: The IgA and IgM antibody response peaked at 2 and 3 weeks, respectively. IgM antibody levels remained at a plateau (above 80 % of peak response) for 3 months. After one year, specific antibody levels were still at about 30 % of the peak response. The 23-valent antibody response yielded significantly higher responder rates than assessment of single serotypes. CONCLUSION: Testing the IgM and IgA immune response to polysaccharide vaccination with a multivalent PnPS ELISA may be a feasible tool for assessment of the immune function in patient groups who receive IgG replacement therapy.

Fáze 1, randomizovaná, otevřená, kontrolovaná studie k hodnocení bezpečnosti bivalentní rLP2086 vakcíny proti meningokokovým nákazám séroskupiny B u zdravých dospělých
A phase 1, randomized, open-label, active-controlled trial to assess the safety of a meningococcalserogroup B bivalent rLP2086 vaccine in healthy adults.

Hum Vaccin Immunother. 2012 Jul 1;8(7):888-95. doi: 10.4161/hv.19983. Epub 2012 Jul 1.
Authors:Sheldon E, Schwartz H, Jiang Q, Giardina PC, Perez JL.

Séroskupina B Neisseria meningitidis (MnB) je významnou příčinou invazivních meningokokových onemocnění, ale dosud stále nebyla schválena široce ochranná vakcína. Hodnotili jsme bezpečnost a imunogenitu bivalentní MnB vakcíny složené z lipidovaných podrodin A a B variant rekombinantního LP2086 (rLP2086, rovněž známé jako faktor H vazný protein, fHBP). 48 dospělých ve věku 18-40 let bylo randomizováno do skupin, kterým bylo aplikováno buď 60 nebo 120 nebo 200 ?g bivalentní vakcíny rLP2086 ve třech dávkách v 0, 2 a 6 měsíců, nebo do kontrolní skupiny. Imunogenita byla hodnocena geometrickým průměrem titrů imunoglobulinu G specifickému vůči rLP2086 (IgG) prodrodiny A a B proteinů. Bezpečnost byla stanovena laboratorním hodnocením krve a moči a hlášením nežádoucích příhod (AEs). Bivalentní rLP2086 vakcína vyvolal vysoké IgG titry po podání druhé a třetí dávky vakcíny jakékoli koncentrace. V každé ze 4 studijních větví, 11 ze 12 účastnících se subjektů hlásilo minimálně 1 AE a závažný AE nebyl zaznamenán. Lokální a systémové reakce byly zejména mírné až průměrné. Laboratorní abnormality (včetně zvýšeného sodíku, snížených neutrofilů a proteinurie) nesouvisely s klinickými příhodami a nebyly považovány za související se studijní vakcínou. Očkování bylo obecně dobře tolerováno. Silné IgG protilátkové odpovědi a absence klinicky významných laboratorních abnormalit podporuje další vývoj bivalentní rLP2086 vakcíny.

Neisseria meningitidis serogroup B (MnB) is a significant cause of invasive meningococcal disease, but no broadly protective vaccine is yet approved. We assessed the safety and immunogenicity of a bivalent MnB vaccine composed of lipidated subfamily A and B variants of recombinant LP2086 (rLP2086, also known as factor H binding protein, fHBP). Forty-eight adults, ages 18-40 y, were randomized to receive 60, 120 or 200 ?g of thebivalent rLP2086 vaccine or control at 0, 2 and 6 mo. Immunogenicity was assessed by rLP2086-specific immunoglobulin G (IgG) geometric mean titers for subfamily A and B proteins. Safety was determined by laboratory assessments of blood and urine and by reporting of solicited and unsolicited adverse events (AEs). The bivalent rLP2086 vaccine elicited high IgG titers following the second and third vaccination at all dose levels. In each of the four study arms, 11 of the 12 participating subjects reported ? 1 AE, and no serious AEs were reported. Local and systemic reactions were mainly mild to moderate. Laboratory abnormalities (including increased sodium, decreased neutrophils, and proteinuria) were not associated with clinical events and were not considered to be related to the study vaccine. Vaccinations were generally well-tolerated. Strong IgG antibody responses and the absence of clinically significant laboratory abnormalities support further development of the bivalent rLP2086 vaccine(www.clinicaltrials.gov; identifier: NCT00879814).

Rozdíly avidity a IgG protilátek vůči pertusovému toxínu po očkování acelulární pertusovou vakcínou a po přirozené infekci
Differences in avidity of IgG antibodies to pertussis toxin after acellular pertussis booster vaccination and natural infection.

Vaccine. 2012 Sep 12;
Authors: Barkoff AM, Gröndahl-Yli-Hannuksela K, Vuononvirta J, Mertsola J, Kallonen T, He Q

Princip: Pertusový toxin (PT) je specifickým virulentním faktorem Bordetella pertussis a je součástí všech acelulárních pertusových vakcín (aP). Ačkoli imunita po infekci se zdá, že perzistuje déle než po očkování, přesný mechanismus není znám. Primárním cílem této studie bylo vyvinout ELISA metodu pro měření indexu avidity (AI) IgG-anti-PT protilátek a porovnat protilátkové odpovědi po booster očkování a infekci. Sekundárním cílem bylo zhodnotit, zda AI-ELISA má využití v sérodiagnostice pertuse. Materiál: Do studie byly zařazeny vzorky sér od 412 subjektů. Párová séra se získala od 97 dospívajících, kterým byla podána booster dávka v 10 letech (dTpa-004). 32 párových sér se získalo od pacientů s kultivačně prokázanou pertusí, 161 samotných sér od sérologicky diagnostikovaných pacientů a 39 samotných sér od zdravých osob bylo použito jako kontrola. AI IgG-anti-PT protilátek byl stanoven nově vyvinutou ELISA s použitím diethylaminu (DEA) jako vazbu-rušící detergent. IgG-anti-PT protilátky se měřily standardizovanou ELISA. Výsledek: Významné zvýšení bylo zjištěno v koncentraci protilátek a AI mezi prevakcinací a jeden měsíc postvakcinací před 10 lety (GMC protilátek: 7,9 IU/ml vs. 98,3 IU/ml (p=0.0001); AI: 40.4% vs. 56.1% (p=0.0001). Podobný výsledek byl pozorován po druhé booster dávce [GMC protilátek: 9.2IU/ml vs. 92.4IU/ml (p=0.0001); AI: 36.1% vs. 59.5% (p=0.0001)] a mezi prvním a druhým sérem u pacientů s kultivačně prokázanou pertusí [GMC protilátek: 6.9IU/ml vs. 285.1IU/ml (p=0.0001); AI: 40.5% vs. 68.4% (p=0.0001). Kontrolní skupina zdravých vykázala nízké hladiny jak protilátek tak AI. Závěr: Naše výsledky naznačují, že může existovat rozdíl v kvalitě a kvantitě protilátek vůči PT po očkování a infekci. Navíc AI by mohla pomoci ve vakcinačních studiích.

BACKGROUND: Pertussis toxin (PT) is a specific virulence factor of Bordetella pertussis and it is included in all acellular pertussis vaccines (aP). Although immunity after infection seems to persist longer than that after vaccination, the exact mechanism(s) is not known. Primary aim of this study was to develop an ELISA method for measuring avidity index (AI) of IgG-anti-PT antibodies and to compare antibody responses after booster vaccination and infection. Secondary aim was to evaluate if the AI-ELISA has potential in the serodiagnosis of pertussis. MATERIAL: Serum samples from a total of 412 subjects were included in the study. Paired sera were taken from 97 adolescents who received booster vaccine ten years ago (dTpa-004) and from 80 young adults who received a second booster dose ten years after the previous booster vaccine (dTpa-040). Thirty-two paired sera from culture-confirmed pertussis patients, 161 single sera from serologically diagnosed patients and 39 single sera from healthy controls were included. AI of IgG-anti-PT antibodies were determined with newly developed ELISA using diethylamine (DEA) as a bond breaking detergent. The IgG-anti-PT antibodies were measured by standardized ELISA. RESULTS: A significant increase was found in antibody concentrations and AI between PRE and one month POST vaccination ten years ago [GMC for antibody: 7.9IU/ml vs. 98.3IU/ml (p=0.0001); for AI: 40.4% vs. 56.1% (p=0.0001)]. Similar result was observed after the second booster dose [GMC for antibody: 9.2IU/ml vs. 92.4IU/ml (p=0.0001); for AI: 36.1% vs. 59.5% (p=0.0001)] and between the first and second sera of culture-confirmed patients [GMC for antibody: 6.9IU/ml vs. 285.1IU/ml (p=0.0001); for AI: 40.5% vs. 68.4% (p=0.0001)]. Healthy controls showed lower levels of both antibodies and AI. CONCLUSIONS: Our results suggest that there may be difference in quality and quantity of antibodies to PT after vaccination and after infection. Furthermore, AI could be a help for vaccine studies.