Publikace únor 2009

Nežádoucí příhody po očkování vakcínou proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli (acelulární složka) zdravotníků
Adverse Events After Administration of Tetanus-Diphtheria-Acellular Pertussis Vaccine to Healthcare Workers

Infect Control Hosp Epidemiol. 2009 Feb 24
Sandora TJ, Pfoh E, Lee GM

Zdravotníci, kteří byli očkováni proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli (Tdap), se sledovali z hlediska nežádoucích příchod. Lokální nežádoucí příhody se objevovaly častěji u žen a u těch, kteří byli očkování proti tetanu a záškrtu před méně než 5 lety. Systémové nežádoucí příhody byly běžnější u zdravotníků mladších 30 let. Tato zjištění poskytují návod jak očkovat zdravotníky vakcínou Tdap.

Healthcare workers who received the tetanus-diphtheria-acellular pertussis (Tdap) vaccine were surveyed about adverse events. Local adverse events were more common among women and among those who received the Tdap vaccine less than 5 years after they had received the tetanus-diphtheria vaccine. Systemic adverse events were more common among healthcare workers aged less than 30 years. These findings provide guidance for counseling of healthcare workers who receive Tdap vaccine.

Vliv tvorby pertusových protilátek po očkování japonských dospělých osob vakcínou proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se sníženým množstvím koncentrace
Effect on anti-pertussis antibodies of reducing the amount of Japanese Diphteria-Pertussis-Tetanus vaccine among adults

Kansenshogaku Zasshi. 2009 Jan; 83(1) : 7-11
Yanagisawa N, Takayama N, Suganuma A

Masivní očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli (DTP) snížilo výskyt dávivého kašle u dětí, ale došlo k jeho zvýšení u dospělých osob v USA a Japonsku. Očkování vůči dávivému kašli bylo v USA schváleno a postupně se rozšiřuje. Nebylo zatím schváleno v Japonsku, kde je k dispozici k prevenci dospělých osob jen dětská DTP vakcína. Snížením japonské DTP dávky na 0,2 ml v naději minimalizace nežádoucích účinků se sledovala účinnost a bezpečnost tohoto očkování. Dosáhli jsme téměř shodné imunitní odpovědi vůči záškrtu a tetanu jako po očkování s 0,1 ml dávky bivalentní vakcíny vůči záškrtu a tetanu pravidelně používanou k booster očkování v Japonsku. Titry protilátek vůči FHA byly podobné jako po očkování pertusovou vakcínou schválenou v USA. Celkem u 30 zdravých dobrovolníků se sérologicky vyšetřovaly protilátky anti-PT a anti-FHA 4 týdny po očkování. U 29 z 30 došlo k nárůstu titrů. Titry protilátek vůči tetanu se zvýšily u 28 subjektů u dvou ostatních pravděpodobně nebylo předešlé očkování vůči tetanu. Incidence lokálních nežádoucích účinků bylo vyšší u dospělých než u dětí, ale žádná reakce nebyla závažná. Japonská DTP vakcína v dávce 0,2 ml poskytuje účinek vůči dávivému kašli u dospělých osob.

The wide spread use of Diphteria-Pertussis-Tetanus (DPT) vaccination has made pertussis rare among infants, but reports have noted the rise in adult pertussis in the United States and in Japan. Adult pertussis vaccination in the US has been approved and is becoming widely disseminated, but not in Japan, where only way to prevent adult pertussis is vaccination using infantile DPT vaccine. Reducing the Japanese DPT vaccine dose to 0.2 mL in the hope of minimizing adverse events, we studied its efficacy and safety. We nearly equalized diphteria and tetanus antigenic titers to a 0.1 mL dose of diphteria-tetanus bivalent vaccine--the booster dose regularly used in Japan--containing anti-FHA antibody titers similar to effective pertussis vaccines approved in the US. Subjects were 30 healthy volunteers who gave oral and written consent, testing anti-PT and anti-FHA antibody titers 4 weeks after vaccination. Of the 30, 29 showed a titer increase. Anti-tetanus toxoid titers tested showed increased titers in 28 subjects, the remaining 2 assumed to not have undergone previous tetanus vaccination. The incidence of local adverse effects was higher in adults than in children, but none were serious. A Japanese DPT vaccine dose of 0.2 mL thus proved effective against pertussis in adults.

Epidemiologické ukazatele invazivních pneumokokových onemocnění před a po zavedení pneumokokové konjugované vakcíny v Gran Canaria (na Kanárských ostrovech)
Epidemiological features of invasive pneumococcal disease before and after the introduction of pneumococcal conjugate vaccine in Gran Canaria (Canary Islands).

Enferm Infecc Microbiol Clin. 2009 Jan; 27(1) : 14-21
Artiles F, Horcajada I, Canas AM, Alamo I, Bordes A, Gonzalez A, Santana M, Lafarga B

Úvod: Zavedení konjugované pneumokokové vakcíny (PC7) změnilo epidemiologii invazivních pneumokokových onemocnění (IPD). Našim cílem bylo zhodnotit epidemiologické ukazatele IPD před a po zavedení plošného očkování PCV7.
Metody: Sledovaly jsme všechny invazivní kmeny Streptococcus pneumoniae izolované v našich nemocnicích z let 2000 až 2006. Sérotypy se identifikovaly a provedly se antibiogramy ve všech případech. Srovnávala se data získaná před (2000-2001) a po (2004-2006) zavedení PCV7 ve Španělsku.
Výsledky: Celkem se analyzovalo 241 případů IPD. Žádný z pacientů s IPD mladší 2 let včetně nebyl očkován PCV7. Proočkovanost PCV7 u dětí mladších 5 let byla 48%. Došlo k nevýznamnému zvýšení incidence IPD u dětí (z 53,8 na 57,8 případů/100.000) a k žádné změně u dospělých. Po korekci IPD incidencí vzhledem k počtu shromážděných krevních vzorků se zjistil nevýznamný pokles jak u dětí tak dospělých. Od zavedení plošného očkování PCV7 došlo ke snížení incidence vakcinačních sérotypů a ke zvýšení nevakcinačních sérotypů. V důsledku toho se nově objevily především sérotypy 3, 6A, 15 a 19A. Rezistence vůči penicilinu se snížila významně (p<0,001) z období před očkování (87,3%) v roce 2003 (13,8%) a později opět vzrostla z roku 2003 do roku 2006 (41,7%). Rezistence vůči erythromycinu zůstala beze změny během celé studie.
Závěr: Incidence IPD u dětí mladších 3 let včetně v Gran Canaria se nesnížila i po zavedení PCV7. Nicméně snížení počtu případů souvisejících s vakcinačními sérotypy a významný pokles rezistence vůči penicilínu se zjistila. Naopak případy IPD nevakcinačních sérotypů se zvýšila. Plošné očkování a použití nových vícevalentních vakcín může zvětšit požadovaný účinek.

INTRODUCTION: The introduction of pneumococcal conjugate vaccine (PCV-7) has modified the epidemiology of invasive pneumococcal disease (IPD). Our aim was to investigate the epidemiological features of IPD before and after implementing the use of PCV
7. METHODS: All invasive Streptococcus pneumoniae strains isolated in our hospital from 2000 to 2006 were included. Serotypes were identified and antibiograms were performed in all cases. Data obtained before ( 2000-2001 ) and after ( 2004-2006 ) authorization of PCV-7 use in Spain were compared. RESULTS: There were 241 cases of IPD. None of the patients with IPD aged 2 years or younger had received PCV-7. PCV-7 coverage in children aged 5 or younger was about 48%. There was a non-significant increase in the incidence of IPD in children (from 53.8 to 57.8 cases/ 100 000 population), with no change in adults. When IPD incidence was adjusted by the number of blood samples collected, there was a non-significant decrease in both children and adults. Since PCV-7 came on the market, there has been a decrease in vaccine serotypes and an increase in non-vaccine serotypes. The emergent serotypes since that time include 3, 6A, 15, and 19A. Penicillin resistance decreased significantly (p<0.001) from the pre-vaccine period (87.3%) to 2003 (13.8%), and later rose from 2003 through 2006 (41.7%). Erythromycin resistance showed no changes during the study. CONCLUSIONS: The incidence of IPD in children aged 2 years and younger in Gran Canaria has not decreased despite the introduction of PCV-7. However, there has been a reduction in the number of cases related to vaccine serotypes and a significant decrease in penicillin resistance. In contrast, non-vaccine serotype IPD cases have increased. Universal vaccination and the use of new polyvalent vaccines may enhance these effects.

Hodnocení účinnosti živé atenuované příušnicové vakcíny s kmenem S79 během propuknutí příušnic: případová kontrolní studie
Evaluation of live attenuated S79 mumps vaccine effectiveness in mumps outbreaks: a matched case-control study.

Chin Med J (Engl). 2009 Feb 5; 122(3) : 307-10
Fu CX, Nie J, Liang JH, Wang M

Princip: Příušnicová virová nákaza je potenciálně závažnou v dětství a dospívání. V Číně se registrovala živá oslabená příušnicová vakcína (S79) od roku 1990. Cílem této studie bylo stanovit účinnost živé atenuované vakcíny S79 v propuknutí klinicky manifestujících příušnic.
Metody: Případy se vybraly ve školách Guangzhou v letech 2004 až 2005. Každý případ byl hodnocen podle pohlaví, věku a třídou. Informace o očkování se získala z EPI datového systému. Účinnost očkování (VE) se počítala pro jedno a dvoudávkové schéma očkování vakcínou S79 s 95%Cl.
Výsledky: Stodevadesátčtyři případy a 194 kontrolních případů bylo zařazeno do studie. VE příušnicové vakcíny S79 v jednodávkovém schématu potvrdila ochranu 80,4% (95%CI: 60-90,4%) a VE jednodávkového očkování byla podobná u dětí ve věku 4-9 let a dětí starších 10 let.
Závěr: Živá oslabená příušnicová vakcína S79 může být účinná v prevenci klinicky manifestujících příušnic.

BACKGROUND: Mumps virus infection is a potentially serious viral infection of childhood and early adulthood. In China, live attenuated S(79) mumps vaccine has been licensed for pediatric use since 1990 . The objective of this study was to determine the effectiveness of live attenuated S(79) mumps vaccine against clinical mumps in outbreaks. METHODS: Cases were selected from mumps outbreaks in schools in Guangzhou between 2004 and 2005 . Each case was matched by gender, age and classroom. Vaccination information was obtained from Children's EPI Administrative Computerized System. Vaccine effectiveness (VE) was calculated for 1 or 2 doses of S(79) vaccine with 95% confidence intervals (CI). RESULTS: One hundred and ninety-four cases and 194 controls were enrolled into the study. VE of the S(79) mumps vaccine for 1 dose versus 0 confer protection 80.4% (95% CI, 60.0% - 90.4%) and VEs against mumps in outbreaks for 1 dose of mumps vaccine are similar among those children aged 4 - 9 years and aged over 10 years old. CONCLUSION: The live attenuated S(79) mumps vaccine can be effective in preventing clinical mumps outbreaks.

Zachování humorální odpovědi vůči varicelové vakcíně po transplantaci u dětí očkovaných před transplantací
Sustainability of humoral responses to varicella vaccine in pediatric transplant recipients following a pretransplantation immunization strategy

Pediatr Transplant. 2008 Dec 15;
Barton M, Wasfy S, Melbourne T, H&#xE9;bert D, Moore D, Robinson J, Marchese RD, Allen UD

Plané neštovice představují vážné virové onemocnění pro příjemce orgánového transplantátu. Stanovila se bezpečnost, imunogenitu OMVV a uchovávání OMVV odpovědi u subjektů po transplantaci v různém čase imunosuprese během prvních dvou let po transplantaci. Vhodným subjektům byly podány 2 dávky OMVV před transplantací a sledoval se výskyt nežádoucích příhod. Hladiny protilátek se hodnotily vzhledem ke stavu před očkováním, 6 týdnů po podání OMVV, a až 24 měsíců po transplantaci. Séroprotekce se definovala jako >= 5 gpEU. 21 séronegativních dětí bylo očkováno. Po celkem 42 dávkách se neobjevila žádná nežádoucí příhoda související s tímto očkováním. Postvakcinační titry protilátek byly 17,8 (5,7-910,2) a 183,5 EU (18,8-8116,4) 6 a 12 týdnů (p<0,0001). 14 (66,7%) očkovanců podstoupilo transplantaci zhruba 16 měsíců po očkování (15-56 měsíců) a po transplantaci si uchovaly hladiny protilátek 27,2 EU (9,0-236,2). Z celkem 11 séroprotektivních očkovanců po transplantaci si uchovalo séroprotektivní protilátky 3, 6 a 12 měsíců po transplantaci 10/11, 12/12 a 8/10 subjektů. U 5 ze 6 subjektů 2 roky po transplantaci zůstaly hladiny protilátek nad protektivní mezí. K žádné průlomové infekci planých neštovic nedošlo. Očkovanci OMVV před transplantací si vytvořili humorální odpověď, která přetrvávala v prvních měsících až dva roky po transplantaci bez jakýchkoli závažných nežádoucích příhod v souvislosti s očkováním.

Varicella infections pose serious challenges for organ transplant recipients. To determine the safety and immunogenicity of the OMVV and determine the maintenance of OMVV responses in transplanted subjects at varying periods of immunosuppression within the first two yr following transplantation. Eligible subjects given a two-dose OMVV pretransplantation were monitored for AE. Antibody levels were assessed at baseline, six wk post-OMVV, pretransplantation and up to 24 months post-transplantation. Seroprotection was defined as >/=5 gpEU. Twenty-one seronegative children were vaccinated. Following 42 doses, no vaccine-related serious AE occurred. Mab_titer were 17.8 (5.7-910.2) and 183.5 EU ( 18.8-8116.4 ) at six and 12 wk, respectively (p < 0.0001). Fourteen (66.7%) participants were transplanted at a median of 16 months (1.5-56) following OMVV and had Mab_titer of 27.2 EU (9.0-236.2) just prior to transplantation. Of 11 who had post-transplantation serology, seroprotection was sustained at three, six and 12 months post-transplantation in 10/11 , 12/12 and 8/10 subjects. In five of six subjects with two-yr follow-up, antibody levels remained seroprotective. No breakthrough varicella infections occurred. The receipt of OMVV prior to transplantation induced humoral responses which persisted in the early months following transplantation and up to two yr post-transplantation and was not associated with any serious adverse consequences.

Dopad očkování dětí konjugovanou meningokokovou vakcínou skupiny C v Kanadě
The Impact of Childhood Meningococcal Serogroup C Conjugate Vaccine Programs in Canada

Pediatr Infect Dis J. 2009 Feb 9;
Bettinger JA, Scheifele DW, Le Saux N, Halperin SA, Vaudry W, Tsang R,

Princip: Konjugované meningokokové vakcíny mohou snížit incidenci onemocnění. Rovnoměrně rozložené plošné očkování dětí konjugovanou meningokokovou vakcínou skupiny C (MenC) napříč Kanadou poskytuje příležitost zhodnotit vliv zavedení tohoto očkování.
Metody: Od roku 2002 do 2006 jsme provedli aktivní dohled hospitalizací dospělých osob a dětí v souvislosti s meningokokovými nákazami ve 12 centrech Kanadského imunizačního monitorovacího programu spolupracující s místními zdravotními úřady.
Výsledek: Během 5letého dozoru bylo celkem hlášeno 376 případů. Roční incidence byla celkem: 96 v roce 2002, 73 v roce 2003, 81 v roce 2004, 58 v roce 2005 a 68 v roce 2006. Fatálních případů bylo 9,3% a byla vyšší u dospělých osob než u dětí. Průměrná incidence na 100.000 byla 0,62 (95%Cl: 0,5 - 0,76) v roce 2002 a 0,42 (95Cl: 0,32-0,53) v roce 2006. Nejvyšší výskyt byl u dětí ve věku 0-4 roky a následně u dospívajících ve věku 15-19 let. Incidence onemocnění skupiny C se významně snížilo během 5 let z 0,23 (95Cl: 0,16-0,32) v roce 2002 na 0,08 (95%Cl: 0,04-0,14) v roce 2006, zatímco incidence ostatních skupiny B, Y a W135 zůstala beze změny. Snížení bylo pozorované v provinciích, které první zařadily toto očkování do očkovacího kalendáře.
Závěr: Podstatné snížení incidence skupiny C se objevilo v provinciích s časným zařazením do očkovacího kalendáře. Výskyt séroskupiny C zůstal beze změny v provinciích, kde toto očkování nebylo zařazeno do kalendáře. Nezjistily jsme žádný důkaz o séroskupinové náhradě.

BACKGROUND:: Conjugate meningococcal vaccines may decrease the incidence of disease. The staggered implementation of universal childhood meningococcal C conjugate (MenC) immunization programs across Canada offers an opportunity to evaluate the influence of these programs. METHODS:: From 2002 to 2006 , we conducted active, population-based surveillance for adult and pediatric hospital admissions related to meningococcal infections at the 12 centers of the Canadian Immunization Monitoring Program, Active (IMPACT), in collaboration with local public health officials. RESULTS:: A total of 376 cases were reported during the 5 years of surveillance. Yearly totals were as follows: 96 in 2002 , 73 in 2003 , 81 in 2004 , 58 in 2005 , and 68 in 2006 . Case fatality was 9.3% and adults had a significantly higher case fatality rate than children.Average incidence per 100 , 000 was 0.62 (95% confidence interval [CI]: 0.500.76) in 2002 and 0.42 (95% CI: 0.32-0.53) in 2006 . The highest rates were in children age 0 to 4 years, followed by adolescents age 15 to 19 years. Incidence of group C disease decreased significantly during the 5 years from 0.23 (95% CI: 0.16-0.32) in 2002 to 0.08 (95%
CI: 0.04-0.14) in 2006 , whereas incidence remained stable for groups B, Y, and W 135 . The decrease in group C disease was seen in provinces that first implemented MenC immunization programs. CONCLUSIONS:: A substantial decrease in group C incidence occurred in provinces with early MenC immunization programs. Serogroup C incidence remained stable in provinces without MenC programs. We found no evidence of serogroup replacement.