Podceňované očkování proti tetanu

Aktuální případ tetanu u malého chlapce je předznamenání snížené proočkovanosti malých dětí. Tento případ je vyústěním setrvalého rizika tetanu, neboť nebezpečná bakterie Clostridium tetani přežívá v půdě ať v podobě samotné bakterie nebo jejích spór (výtrus). Stačí se jen nepatrně poranit a dojde-li k průniku bakterie či jejích spór do krevního řečiště riziko smrtelného onemocnění je odstartováno. I když smrtnost tetanu se pohybuje od 10 do 80 %, uvádí se, že je závislá zejména na životních podmínkách jedince, délce doby inkubace a věku infikovaného. Nejvyšší smrtnost dosahuje novorozenecký tetanus - až 80 %.
Délka doby inkubace bývá v průměru 14 dní, ale jsou známé i případy s krátkou či delší inkubací, proto je vhodné počítat s 3-21 denní inkubační dobou. Čím delší je doba inkubace, tím vyšší je šance uplatnit tzv. post-expoziční profylaxi/imunizaci, tj. podat 1 dávku vakcíny a podle rozsahu poranění či stavu předešlého očkování proti tetanu se případně doplní pasivní imunizace podáním  specifického imunoglobulinu (250-500 IU). Nebyl-li jedinec kompletně očkován, nebo bylo-li jeho očkování před více než 10 (případně 15 lety), pak se celé očkování dokončí, tj. podají se další 2 dávky tetanické vakcíny.

Je známo, že malé děti odpovídají na tetanické očkování (prováděné v rámci dětského očkování kombinovanými vakcínami) tvorbou mnohem nižších koncentrací protilátek. To ostatně vedlo k častějšímu posilujícímu očkování u dětí do 10 let (dříve do 15 let), které se opakuje v 5 a 10 letech. Před 20 lety si nikdo neuměl představit, že by rodič zcela ignoroval potřebu tohoto očkování. Proto dětští chirurgové nepředpokládají absenci tohoto očkování u malých poraněných pacientů a rodičů se na toto očkování ani nedotazují. Odtud pramení extrémní riziko pro malé neočkované pacienty, neboť může dojít k opomenutí provedení post-expoziční profylaxe.

V dnešní situaci je na místě poděkovat médiím za včasné zveřejnění této události, aby si rodiče, kteří se z jakéhokoli důvodu obávají dětského očkování, mohli uvědomit, že nebezpečí preventabilních infekcí není zažehnáno a stále představuje hrozbu pro jejich ratolesti. Je škoda, že za tímto uvědoměním si rizik musí být skutečný případ a ohrožení dětského života.

Stále jsou někteří rodiče, kteří chtějí kontraindikaci dětského očkování, včetně tetanického, pro svého potomka, a odůvodňují to výskytem autoimunitních onemocnění či jiných závažných onemocnění v rodině a nechávají se přesvědčit svým okolím či “odborníky”, že je správné svého potomka neočkovat. Jinými slovy: kontraindikaci očkování lze jedinci deklarovat - to není nic složitého, ale jak chce rodič zajistit kontraindikaci infekce? Bude dítě vyrůstat v aseptickém prostředí? To je zcela absurdní.

I když očkování proti tetanu využíváme k ochraně už více než 80 let, stále nás může překvapovat. Výsledky studií sledování výskytu roztroušené sklerózy u očkovaných a neočkovaných proti tetanu jednoznačně vedou k závěru, že tetanické očkování snižuje riziko vzniku roztroušené sklerózy a to dokonce až o 35 % [poznámka: výsledek zatím nepublikované rozsáhlé meta-analýzy MaDaWi z roku 2019]. Domněnka, že by toto či jiné očkování bylo “spouštěčem” či viníkem vzniku autoimunit, je zcela falešná. Nicméně je pravda, že obecně očkování nemá moc nebo sílu zabránit vzniku autoimunity, pokud její příčinou není např. preventabilní infekce. Tady zatím poznatky končí, i když mnoho hypotéz naznačuje příčinou souvislost zpravidla mezi latentními infekcemi a autoimunitami.

Pokud rodič dětské očkování bude ignorovat, pak v každém případě nesmí podcenit rizika spojená s poraněním svého dítěte a sám musí upozornit lékaře na absenci očkování proti tetanu. V opačném případě nezůstane stávající událost osamocenou.