Ubývání imunity vůči příušnicím po podání jedné dávky vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám u předškolních a školních dětí. Prospektivní studie
Waning immunity of one-dose measles-mumps-rubella vaccine to mumps in children from kindergarten to early school age: A prospective study.
Expert Rev Vaccines. 2018 Feb 26;:
Authors: Liu Y, Liu Z, Deng X, Hu Y, Wang Z, Lu P, Guo H, Sun X, Xu Y, Tang F, Zhu FC
Princip: V Číně byla podávána dětem ve věku 18-24 měsíců pouze jedna dávka očkovací látky proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR). Nicméně výskyt příušnic byl stále vysoký a epidemiologický výskyt se posunul do starší věkové skupiny. Údaje o ubávající imunitě vůči příušnicím po vakcinaci MMR jsou omezené. Cílem této studie bylo popsat ubývání imunity u předškolních a malých školních dětí, aby bylo možné poskytnou vědecky podložená data pro stanovení optimálního věku pro druhou dávku vakcíny.
Metody: V letech 2015 až 2016 byla prováděna observační, prospektivní studie u předškolních a školních dětí očkovaných jednou dávkou MMR vakcíny. Byla analyzována ubývající imunita proti příušnicím z hlediska séropozitivity a geometrické protilátkové koncentrace (GMC).
Výsledky: Celkem bylo v roce 2015 zahrnuto 7436 subjektů v mateřských školách (3435) a základních školách (4001). Celkové GMC (201,7 U / ml) a séropozitivita (75,4%) vůči příušnicím byly v roce 2016 výrazně nižší ve srovnání s rokem 2015 (218,7 U / ml, 78,4%). Asymptomatická infekce se vyskytla během jednoho roku u 8,8% dětí, kterým byla podána jedna dávka MMR.
Závěr: Dětem, kterým byla podávána jedna dávka MMR vakcíny, byly v mateřských školách a na základní školách ve zvýšeném riziku infekce příušnic a časem jim ubývala imunita. Stanovení optimálního věku dětí pro druhou dávku MMR by mělo být prioritou, aby se zabránilo epidemii příušnic.
BACKGROUND: In China, only one dose measles-mumps-rubella vaccine (MMR) was administered to children aged 18-24 months. However, the mumps incidence was still high, and the epidemiological incidence shifted to the older age groups. Data on the waning immunity to mumps after MMR vaccination are limited. This study aimed to describe the waning immunity to mumps in kindergarten and primary school children to provide a scientific basis for confirming an optimal age for a second dose.
METHODS: An observational, prospective study on one-dose MMR in children in kindergarten and primary school was conducted from 2015 to 2016. Waning immunity to mumps in terms of seropositivity and geometric antibody concentration (GMC) with time was analyzed.
RESULTS: In total, 7436 eligible subjects in kindergarten (3435) and primary school (4001) were included in 2015. The overall GMC (201.7 U/ml) and seropositivity (75.4%) to mumps antibodies in 2016 were significantly lower compared to those in 2015 (218.7 U/ml, 78.4%). Asymptomatic infection occurred within one year in 8.8% of children who received one-dose MMR.
CONCLUSIONS: Children who received one-dose MMR in kindergarten and primary school were at high risk of mumps infection, and waning immunity occurred with time. Determining the optimal age for the second dose of MMR in children should be prioritized to prevent mumps epidemics.
Prevalence nevakcinačních HPV virů po zavedení očkování: Žádný důkaz o nahrazování typu, ale důkaz zkřížené ochrany.
Non-Vaccine-Type HPV Prevalence after Vaccine Introduction: No Evidence for Type Replacement but Evidence for Cross-Protection.
Sex Transm Dis. 2017 Oct 04;:
Authors: Saccucci M, Franco EL, Ding L, Bernstein DI, Brown D, Kahn JA
Princip: Zkoumali jsme prevalenci nevakcinačních HPV typů v komunitě před a po dobu prvních osmi let po zavedení očkování, abychom zhodnotili 1) typové nahrazování jakýkoli nevakcinačním typem HPV a 2) zkříženou ochranu vůči nevakcinačním typům geneticky příbuzným k vakcinačním HPV typům.
Metody: Ženy ve věku 13-26 let se sexuální zkušeností byly zařazeny do tří průřezových studií od roku 2006 do roku 2014 (N = 1180). Sledované veličiny byly: 1) prevalence ≥ 1 ze 32 anogenitálních nevakcinačních HPV typů a 2) prevalence ≥ 1 typu HPV geneticky příbuzného k HPV16 a HPV18. Stanovili jsme změny proporcí nevakcinačních HPV typů napříč studiemi s využitím logistické regrese.
Výsledky: Počáteční proočkovanost se zvýšila z 0% na 71,3%. Logistická regrese prokázala, že mezi roky 2006-2014 nedošlo mezi očkovanými ženami (AOR 1,02, 95% CI 0,73-1,42) k nárůstu nevakcinačních HPV typů, zatímco mezi neočkovanými ženami byl nárůst zaznamenán (AOR 1,88, 95% CI 1,16-3,04 ). Naopak, došlo k poklesu nevakcinačních typů geneticky příbuzných k HPV16 (AOR 0,57, 95% CI 0,38-0,88) mezi očkovanými, ale ne neočkovanými ženami (AOR 1,33, 95% CI 0,81-2,17).
Závěr: Nenašli jsme důkazy o typovém nahrazování, ale objevily důkazy o zkřížené ochraně proti nevakcinačním typům geneticky příbuzným s HPV16. Tato zjištění mají důsledky pro analýzy efektivnosti nákladů, které mohou mít vliv na strategii očkování, a poskytují informace pro posouzení diferenciálního rizika karcinomu děložního hrdla u neočkovaných a očkovaných žen, které mohou ovlivnit doporučení klinického screeningu. Závěry mají také důsledky pro programy veřejného zdraví, jako jsou zdravotní zprávy pro dospívající, rodiče a klinické lékaře o očkování proti HPV.
BACKGROUND: We examined non-vaccine-type HPV prevalence in a community before and over the first eight years after vaccine introduction, to assess for 1) type replacement with any non-vaccine type HPV and 2) cross-protection with non-vaccine types genetically related to vaccine-type HPV.
METHODS: Sexually experienced 13-26-year-old women were recruited for three cross-sectional studies from 2006-2014 (N=1180). Outcome variables were: 1) prevalence of ≥ 1 of 32 anogenital non-vaccine-type HPVs and 2) prevalence of ≥ 1 HPV type genetically related to HPV16 and HPV18. We determined changes in proportions of non-vaccine-type HPV prevalence across the study waves, using logistic regression with propensity score inverse probability weighting.
RESULTS: Vaccine initiation rates increased from 0% to 71.3%. Logistic regression demonstrated that from 2006-2014 there was no increase in non-vaccine-type HPV among vaccinated women (AOR 1.02, 95% CI 0.73-1.42), but an increase among unvaccinated women (AOR 1.88, 95% CI 1.16-3.04). Conversely, there was a decrease in types genetically related to HPV16 among vaccinated (AOR 0.57, 95% CI 0.38-0.88) but not unvaccinated women (AOR 1.33, 95% CI 0.81-2.17).
CONCLUSIONS: We did not find evidence of type replacement, but did find evidence of cross-protection against types genetically related to HPV16. These findings have implications for cost effectiveness analyses which may impact vaccine-related policies, and provide information to assess the differential risk for cervical cancer in unvaccinated and vaccinated women, which may influence clinical screening recommendations. The findings also have implications for public health programs, such as health messaging for adolescents, parents and clinicians about HPV vaccination.
Očkování proti hepatitidě typu B a předpokládané riziko demyelizujících onemocnění centrální nervové soustavy - Systematický přehled a metaanalýza.
Hepatitis B vaccination and the putative risk of central demyelinating diseases - A systematic review and meta-analysis.
Vaccine. 2018 Feb 14;:
Authors: Mouchet J, Salvo F, Raschi E, Poluzzi E, Antonazzo IC, De Ponti F, Bégaud B
Princip: Kampaně očkování proti hepatitidě B, které byly zahájeny počátkem 90. let 20. století, představovaly významný průlom v oblasti veřejného zdraví a zaměřovaly se na různé populace (dospělé, novorozence, dospívající). Nicméně diskuse o možném spojení mezi touto vakcínou a centrální demyelizací jsou stále živé. Tato studie poskytuje souhrnný odhad tohoto rizika na základě komplexního přehledu a metaanalýzy všech dostupných epidemiologických studií.
Metody: Z databází Medline, Embase, ISI Web of Science a Cochrane Library byla provedena systematická revize k 10. květnu 2017. Byla provedena vyhledávání “šedé” literatury a byla zahrnuta také “sněhová koule”. Byly zahrnuty pouze observační studie, které měly kontrolní skupiny. Primární veličinou byla roztroušená skleróza diagnostikovaná podle uznávaných kritérií. Výběr studie provedli dva nezávislí recenzenti s neshodami řešenými v diskuzi. Tato meta-analýza založená na surových, adjustovaných odhadech nebo rizicích omezených do 3 měsíců po imunizaci byla provedena pomocí s modelem náhodného efektu obecného inverzního rozptylu. Byla zkoumána heterogenita; podle potřeby byly provedeny analýzy citlivosti a podskupin. Tato studie odpovídala ustanovení PRISMA a MOOSE daného pokyny (studijní protokol registrovaný v PROSPERO: CRD42015020808).
Zjištění: Z 2804 recenzovaných odkazů bylo analyzováno 13 studií s kontrolní skupinou. Žádný ze souhrnných odhadů rizika buď pro roztroušenou sklerózu nebo pro centrální demyelizaci po imunizaci proti HBV dosáhl statistické významnosti. Při zvažování adjustovaných poměrů rizik byly získány následující ne statisticky významné hodnoty: 1.19 (95% CI: 0.93-1.52) a 1.25 (95% CI: 0.97-1.62), pro roztroušenou sklerózu a centrální demyelizaci.
Závěr: Nebyl nalezen žádný důkaz o vztahu mezi očkováním proti hepatitidě typu B a centrální demyelizací.
BACKGROUND: The anti-hepatitis B immunization campaigns launched in the early 1990s were a major public health breakthrough and targeted various populations (at-risk adults, newborns, adolescents). However, debate is still active about a possible link between this vaccine and central demyelination. This study provides a pooled estimate of this risk based on a comprehensive review and meta-analysis of all available epidemiologic studies.
METHODS: A systematic review was conducted in Medline, Embase, ISI Web of Science and the Cochrane Library from database inception to 10 May 2017. Grey literature was searched and snowballing was also undertaken. Only observational studies including a control group were retained. Primary outcome was multiple sclerosis diagnosed by recognized criteria. Study selection was performed by two independent reviewers with disagreements solved through discussion. This meta-analysis based on crude, adjusted estimates, or risks limited to the 3 months following immunization was performed using a generic inverse variance random-effect model. Heterogeneity was investigated; sensitivity and subgroup analyses were performed when necessary. This study followed the PRISMA statement and the MOOSE reporting guideline (Study protocol registered in PROSPERO: CRD42015020808).
FINDINGS: Of the 2804 references reviewed, 13 studies with a control group were analysed. None of the pooled risk estimates for either multiple sclerosis or central demyelination following HB immunization reached statistical significance. When considering adjusted risk ratios, the following non-significant figures were obtained: 1.19 (95%CI: 0.93 - 1.52) and 1.25 (95%CI: 0.97 - 1.62), for multiple sclerosis and central demyelination, respectively.
CONCLUSIONS: No evidence of an association between hepatitis B vaccination and central demyelination was found.
Absence souvislosti mezi očkováním proti chřipce během těhotenství a nežádoucími riziky narození.
No association between influenza vaccination during pregnancy and adverse birth outcomes.
Vaccine. 2017 May 31;35(24):3186-3190
Authors: Zerbo O, Modaressi S, Chan B, Goddard K, Lewis N, Bok K, Fireman B, Klein NP, Baxter R
Princip: Těhotným ženám se doporučuje podstoupit očkování proti chřipce s inaktivovanou vakcínou kdykoli během těhotenství. Studie zkoumaly dopad očkování proti chřipce během těhotenství na narození.
Metody: Byla provedena retrospektivní kohortní studie u dětí narozených v gestačním věku ≥ 24 týdnů od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2015 v systému Kaiser Permanente Northern California (KPNC). Byla hodnocena souvislost mezi mateřským očkováním proti chřipce během těhotenství a rizikem předčasného porodu, malých a velkých novorozenců podle gestačního věku, přijetí do jednotky neonatální intenzivní péče (NICU), syndromu dechové tísně, nízké porodní hmotnosti a nízkého skóre Apgar. Získali jsme data o očkování matky proti chřipce, početí a porodu, stejně jako datum narození z lůžkových a ambulantních databází KPNC. Byla použita podmíněná multivariantní Coxova regrese a logistická regresní analýza k určení vztahu mezi očkováním matky během těhotenství a rizikem každého porodu.
Výsledky: Studie zahrnovala 145.869 dětí. Očkování proti chřipce během těhotenství nebylo spojeno s rizikem malých či velkých novorozenců v období gestačního věku, předčasného porodu, potřeby mechanické ventilace při narození, syndromu respirační tísně, vstupu do NICU, nízké porodní hmotnosti nebo nízkého skóre Apgar. Nicméně i přes absenci kontroly zkreslení novorozeneckého přežití riziko předčasného porodu (poměr šancí [OR] = 0,69, 95% interval spolehlivosti [CI] 0,66-0,72) bylo nižší u kojenců očkovaných matek.
Závěr: Nezjistili jsme žádnou souvislost mezi očkováním proti chřipce během těhotenství a nežádoucími výsledky porodu. Při vyšetřování předčasného porodu v souvislosti s očkováním během těhotenství by se měla do analýzy zahrnout zkreslení novorozeneckého přežití.
BACKGROUND: Pregnant women are recommended to receive inactivated influenza vaccination anytime during pregnancy. Studies have investigated the impact of influenza vaccination during pregnancy on birth outcomes and results on preterm birth have been inconsistent.
METHODS: We conducted a retrospective cohort study among children born at a gestational age≥24weeks from January 1, 2010 to December 31, 2015 at Kaiser Permanente Northern California facilities (KPNC). We evaluated the association between maternal influenza vaccination during pregnancy and risk of preterm birth, small and large for gestational age, admission to the neonatal intensive care unit (NICU), respiratory distress syndrome, low birth weight, and low Apgar score. We ascertained the dates of maternal influenza vaccination, conception, and delivery, as well as birth outcomes from KPNC inpatient and outpatient databases. Conditional multivariate Cox regression and logistic regression analyses were used to determine the association between maternal vaccination during pregnancy and risk of each birth outcome.
RESULTS: The study included 145,869 children. Maternal influenza vaccination during pregnancy was not associated with risk of small or large for gestational age births, preterm birth, need for mechanical ventilation at birth, respiratory distress syndrome, admission to the NICU, low birth weight, or low Apgar score. However, when we did not control for immortal time bias, the risk of preterm birth (odds ratio [OR]=0.69, 95% confidence interval [CI] 0.66-0.72) was lower among infants of vaccinated mothers.
CONCLUSION: We found no association between maternal influenza vaccination during pregnancy and adverse birth outcomes. When investigating preterm birth outcome in association with vaccination during pregnancy, immortal time bias should be taken into account in the analysis.
Účinnost acelulární vakcíny proti pertusi a výskyt dávivého kašle v Madridské komunitě od roku 1998 do roku 2015.
Effectiveness of acellular pertussis vaccine and evolution of pertussis incidence in the community of Madrid from 1998 to 2015.
Vaccine. 2018 Feb 10;:
Authors: Latasa P, García-Comas L, Gil de Miguel A, Barranco MD, Rodero I, Sanz JC, Ordobás M, Arce A, Garrido-Estepa M
Úvod: Dávivý kašel je přenosné onemocnění, které postihuje především kojence. Očkování vedlo k významnému snížení výskytu onemocnění, nicméně došlo k jeho obnovení. Tato studie měla za cíl analyzovat výskyt dávivého kašle a posoudit účinnost očkování (VE) různých schémat očkování acelulární pertusovou vakcínou v Madridské komunitě.
Metody: Byly analyzovány případy onemocnění, které byly zaznamenány do systému hlášení povinných nemocí od roku 1998 do roku 2015. Bylo vytvořeno pět srovnávacích období: 1998-2001 (referenční), 2002-2005, 2006-2009, 2010-2012 a 2013-2015. Poměr incidencí (IR) mezi inter-epidemickými obdobími byl analyzován pomocí Poissonovy regrese. Hodnota VE byla vypočtena pomocí screeningové metody. Údaje o stavu očkování byly získány z registru vakcín.
Výsledky: Celkem bylo oznámeno 3855 případů. Inter-epidemická období byla pozorována každé 3-4 roky. Incidence se zvýšila (IR: 5,99, p <0,05) v období 2013-2015, zejména u kojenců mladších jednoho měsíce (IR: 32,41, p <0,05). Data o očkování byla k dispozici v 89 % případů. Účinnost očkování (VE) u těch, kterým byla podána poslední dávka ve věku ≤ 6 měsíců, byla po jednom roce sledování 89,9% (95% interval spolehlivosti (CI): 87,3-92,0) a 85,5% (95% CI: 82,4-88,1) dalších 11 let dosledování. Účinnost očkování (VE) u těch, kteří dostali poslední dávku v 18 měsících, se ve stejném období snížila z 98,8% (95% CI: 98,3-99,1) na 85,1% (95% CI: 81,9-87,7) a VE u těch, kterým poslední dávka byla podána ve 4 letech věku klesla z 99,6% (95% CI: 99,3-99,7) na 79,3% (95% CI: 74,6-83,1).
Závěr: B. pertussis cirkuluje v naší populaci, jak ukazují epidemické vrcholy a zvýšený výskyt dávivého kašle v posledních letech. VE se zvyšuje s počtem dávek a snižuje se s obdobím sledování. Účinek tohoto i dalších očkování je třeba stále monitorovat pro zachování kontroly na onemocněním.
INTRODUCTION: Pertussis is a communicable disease that primarily affects infants. Vaccination has led to an important reduction in the incidence of the disease, however, resurgence of the disease has been observed. This study aimed to analyze the incidence of pertussis and assess the vaccination effectiveness (VE) of different schedules of acellular pertussis vaccination in the community of Madrid.
METHODS: Pertussis cases notified to the Mandatory Disease Reporting System from 1998 to 2015 were analyzed. Five comparison periods were created: 1998-2001 (reference), 2002-2005, 2006-2009, 2010-2012 and 2013-2015. The incidence ratio (IR) between inter-epidemic periods was analyzed using a Poisson regression. VE was calculated using the screening method. Vaccine status data were collected from the vaccine registry.
RESULTS: In total, 3855 cases were notified. Inter-epidemic periods were observed every 3-4 years. The incidence increased (IR: 5.99, p < 0.05) in the 2013-2015 period, particularly among infants younger than 1 month (IR: 32.41, p < 0.05). Vaccination data were available in 89% of cases. For those receiving the last dose at ≤6-month VE was 89.9% (95% confidence interval (CI): 87.3-92.0) after one year of follow-up, and 85.5% (95% CI: 82.4-88.1) after 11 years of follow-up. For those receiving the last dose at 18-months VE decreased from 98.8% (95% CI: 98.3-99.1) to 85.1% (95% CI: 81.9-87.7) in the same period, and for those receiving the last dose at 4-year VE decreased from 99.6% (95% CI: 99.3-99.7) to 79.3% (95% CI: 74.6-83.1).
CONCLUSIONS: B. pertussis is circulating in our population, as shown by the epidemic peaks and increased incidence of pertussis in recent years. VE increased with the number of doses and decreased with the follow-up period. The effect of this and other vaccination strategies must be monitored to control the disease.
Efektivita, imunogenita a bezpečnost očkování proti planým neštovicím s jednou nebo dvěma dávkami: Metaanalýza.
Effectiveness, immunogenicity and safety of one vs. two-dose varicella vaccination:A meta-analysis.
Expert Rev Vaccines. 2018 Feb 01;
Authors: Yin M, Xu X, Liang Y, Ni J
Princip: I přes vysokou proočkovanost s 1 dávkou vakcíny přetrvávají průlomové infekce způsobené planými neštovicemi. Proto se doporučuje očkovat 2 dávkami, aby se zvýšila imunitní odpověď viru planých neštovic. Avšak vykazovaná zvýšená účinnost vakcíny (VE) vakcíny s 2 dávkami se v různých studií značně liší.
Metody: K určení celkové účinnosti, imunogenity a bezpečnosti očkování s jednou nebo dvěma dávkami vakcíny proti planým neštovicím jsme prohledali pět databází s články publikovanými v letech 1995-2017.
Výsledky: Zvýšená účinnost vakcíny podané ve 2 dávkách byla 79% (95% interval spolehlivosti [CI]: 56% -90%) v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích, 63% (95% CI: 36% -79% 81% (95% CI: 65% -90%) ve studií případů a kontrol. Pokud jde o imunogenitu, souhrnné standardizované průměrné rozdíly (SMD) geometrických průměrů titru (GMT) a souhrnné relativní riziko (RR) sérokonverze pro očkování se 2 dávkami vs. s 1 dávkou byly 562,44 (95% CI: 471,78-653,10) a 1,03 (95% CI: 1,02-1,04). Děti, které dostaly druhou dávku vakcíny, měly zvýšené riziko zarudnutí stupně 3 (RR: 4,93, 95% CI: 1,89-12,87) a otoku jakékoli intenzity (RR: 1,34, 95% CI: 1,08-1,66).
Závěr: Dvě dávky očkování proti planým neštovicím vedly k vyšším hodnotám imunogenity a poskytly lepší ochranu než očkování s 1 dávkou. Bezpečnostní profily prokázaly, že vakcína s 2 dávkami byla dobře tolerována, ale výskyt zarudnutí stupně 3 a jakékoli intenzity byl výrazně vyšší.
BACKGROUND: Despite high 1-dose vaccination coverage, breakthrough varicella infections still occur. Therefore, 2-dose vaccination is recommended to enhance the immune response to the virus. However, the reported incremental vaccine effectiveness (VE) of 2-dose vaccination varies widely among studies.
METHODS: To determine the overall effectiveness, immunogenicity and safety of one vs. two-dose varicella vaccination, we searched five databases for articles published during 1995- 2017.
RESULTS: The incremental VE/efficacy of 2-dose vaccination was 79% (95% confidence interval [CI]: 56%-90%) in randomized controlled trials,63% (95% CI: 36%-79%) in cohort studies and 81% (95% CI: 65%-90%) in case-control studies. Regarding immunogenicity, the pooled standardized mean differences (SMD) of geometric mean titer (GMT) and the pooled relative risk (RR) of seroconversion for 2-dose vs. 1-dose vaccine were 562.44 (95% CI: 471.78-653.10) and 1.03 (95% CI: 1.02-1.04), respectively. Children who received second dose vaccination were at increased risk of grade 3 redness (RR: 4.93, 95% CI: 1.89-12.87) and swelling of any intensity (RR: 1.34, 95% CI: 1.08-1.66).
CONCLUSIONS: Two-dose varicella vaccination resulted in higher levels of immunogenicity and provided superior protection than 1-dose vaccination. Safety profiles showed 2-dose vaccination was well tolerated but the incidence of grade 3 redness and of any intensity was significantly higher.