Co nového přináší vyhláška 439/2000 Sb.

Od ledna tohoto roku vstupuje v platnost nová vyhláška o očkování proti infekčním nemocem, 439/2000 Sb. V jejím znění se přesněji definují pojmy pravidelného, mimořádného a zvláštního očkování. Významným přínosem je zařazení očkování proti nákazám způsobeným Haemophilus influenzae typu b a očkování proti virové hepatitidě typu B mezi pravidelná očkování. Provádění těchto dvou očkování podle nové vyhlášky by mělo vstoupit v platnost v červenci 2001.

Přestože je v nové vyhlášce řada pozitivních změn, schází zde vymezení a zařazení očkování vůči virové hepatitidě typu A mezi zvláštní očkování, vymezení očkování, která mohou patřit mezi mimořádná očkování, opomenutí jeslí a dalších sociálních ústavů pro děti, které mohou být řazeny mezi pracoviště se zvýšeným rizikem vzniku infekčního onemocnění, nedostatečné ustanovení o očkování vůči Hib (zda základní očkování 2 nebo 3 dávkami v kombinaci s očkováním DTP vakcínou).

I tak tato vyhláška představuje významný prospěšný posun v celoplošné prevenci před infekčními nemocemi.

Očkování proti tuberkulóze
V nové vyhlášce se přesněji definují podmínky, kdy očkovat či přeočkovávat proti tuberkulóze. Významným upozorněním je, že se děti přečkovávají tehdy, kdy jsou ostatní základní očkování dokončena (tj. očkování DTP a MMR vakcínou, OPV, Hib a HepB). Toto ustanovení umožňuje provádět očkování proti TBC ve věku od 2 let (zhruba po 22. měsíci života) do 3 let, pokud tuberkulínový test byl negativní.

Očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli a Hib
Očkování trivakcínou DTP se podle nové vyhlášky provádí pohodlněji, neboť upravuje délku intervalu mezi prvními třemi dávkami na 1 až 2 měsíce. Přeočkování proti tetanu lze nyní provádět po každých 10 až 15 letech, což plně odpovídá výsledkům dlouhodobých studií týkajících se sledování imunity vůči tetanu získané očkováním, který byly prováděny v různých zemí po celém světě. Rovněž základní očkování monovakcínou vůči tetanu se touto vyhláškou upravuje: druhá dávka se podává po 6 týdnech a třetí po 6 měsících po podání druhé dávky. I když toto schéma očkování zajišťuje vyšší hladiny tetanických protilátek s dlouhodobějším působením než tomu bylo u předešlého schématu (tři dávky podané v časovém intervalu jednoho měsíce), je třeba dbát na dodržení časových intervalů a v praxi uhlídat podání třetí dávky. Mírnou nevýhodou tohoto očkování je jeho časová náročnost neboť více než 90% sérokonverze je dosažena až po podání 3. dávky, tj. až po zhruba 9 měsících po zahájení očkování (původní schéma zajistilo vysokou sérokonverzi již po 4 měsících).
Úplně nově tato vyhláška zařazuje očkování vůči invazivním onemocněním vyvolaným bakterií Haemophilus influenzae typu b. Schéma očkování je totožné s očkováním DTP trivakcínou, čili je možné očkovat simultánně, tj. podávat monovakcínu vůči Hib jinou injekční stříkačkou a injekční jehlou do jiného místa vpichu než byla podána trivakcína DTP, nebo lze očkovat kombinovanou vakcínou, např. vakcínou TETRA-ACT. Podávání kombinované vakcíny je pro dítě určitě méně traumatizující.

Očkování proti dětské přenosné obrně
Touto vyhláškou se přesněji definuje kampaňovité celoplošné očkování prováděné v březnu a v květnu a při tom se zachovávají časové intervaly očkování shodné s ustanovením v minulé vyhlášce 48/1991. Zahájení očkování se provádí od 10. týdne věku, nebo-li v březnu u dětí narozených v předešlém roce, a druhá dávka se podává od