Virus hepatitida typu A, který byl poprvé objeven v roce 1973, se dnes běžně mapuje po celém světě. Jeho jediným rezervoárem je člověk, který se zpravidla nakazí kontaminovanou vodou nebo potravinou.
V rozvojových zemích bývají děti do 10 let obvykle imunizovány přirozenou cestou, asymptomatickou infekcí (pouze u 10% dojde k projevům žloutenky). V průmyslových zemích, kde převažují lepší hygienické podmínky, bývají v současné době mnohem častěji nakaženy osoby (turisti) cestující do zemí s nižším stupněm hygienické úrovně a relativně vysokým výskytem této nákazy.
V evropských státech se stává virová hepatitida typu A častěji infekcí importovanou ze zahraničí. Ve Švédsku v letech 1977-78 bylo 41% všech zaznamenaných případů této infekce získáno právě tímto způsobem, ve Švýcarsku v roce 1990 38% a 27% případů ve Francii v roce 1992.
Vliv návštěvy cílové země bývá sporný. Závěry jedné britská studie předpovídají riziko nakažení hepatitidou typu A dvakrát vyšší v Indii, v Africe, ve Středovýchodní a Jižní Asii a dokonce 33 krát vyšší v okolí Středomoří. Míra rizika se zdá být závislá na podmínkách hygienické úrovně v té či dané oblasti. Navíc se toto riziko zvyšuje u cestovatelů pobývajících mimo rekreační oblasti, ve volné přírodě mezi domorodým obyvatelstvem.
Incidence u neočkovaných turistů se odhaduje na 3 až 6 z 1000 osob při jednoměsíčním pobytu. Avšak incidence u cestovatelů do ťmimorekreačníchť oblastí zemí s vyšším výskytem této infekce se odhaduje až na 20 a více z 1000 osob při jednoměsíčním pobytu.
Virová hepatitida typu A je mírné infekční onemocnění, jehož mortalita se pohybuje mezi 1 až 3 případy z 100.000 infikovaných osob. Ale např. během poslední rozsáhlé epidemie (více než 290000 případů onemocnění, převažující (83,5%) zejména u mladší střední generace ve věku od 20-39 let), která propukla v Šangai (Čína), mortalita dosáhla 10,9 případů z 100.000.
Proto je vhodné pro každého, kdo se chystá na dovolenou do exotických krajin nebo do zemí, s nižším stupněm hygienické úrovně, očkování proti virové hepatitidě typu A. Stačí pouze jedna dávka a ochrana proti této infekci přetrvává minimálně po dobu 12 měsíců. Ten, kdo však myslí i do budoucna a chce být chráněn déle než 10 let (dokonce možná i 20 let), nechá si podat ještě jednu dávku po 6-12 (18) měsících.
Důležité je přitom nezapomenout, že očkováním se imunitní ochrana nezíská bezprostředně, ale až za 2-4 týdny. Proto je dobré se nechat očkovat s předstihem. Pokud to však okolnosti nedovolí (např. zájezd na poslední chvíli, neplánovaná služební cesta apod.) a potřebujete být chráněni, pak existuje další možnost, nechat se nejen očkovat, ale současně si necháte podat specifický imunoglobulin. Imunoglobulin Vás ochrání prakticky bezprostředně, ale pouze krátkodobě (zhruba po 1 měsíci jeho účinnost postupně klesá). Zatímco po jednom měsíci nastupuje účinnost očkování a vytvářejí se vlastní protilátky.