Očkování dětí v Evropské unii

Důvody rozdílného imunizačního pokrytí v zemích Evropské unie

Tradiční, organizační, socio-ekonomické a epidemiologické faktory mohou vést k odlišným očkovacím schématům. Proto je nezbytné, aby očkovací látky byla konstruována tak, aby vyhovovala i odlišným individuálním podmínkám té či oné země. Ovšem zefektivnění očkovacího kalendáře má hlavní pritoritu.

Odchylky v očkovacím kalendáři

Většina zemí doporučuje třídávkové zákaldní schéma pro očkování vůči DTP (záškrtu, tetanu, dávivému kašli) a jednu posilující dávku ve věku 11-18 měsíců u dětí mladších 7 let. V tomto případě se ani u nás DTP očkování od očkování v EU neliší. Navíc pro větší jistotu proočkovanosti se u nás aplikuje navíc 5. dávka (posilující dávka) v 5. roce dítěte. První tři dávky DTP vakcíny se podávají v intervalech 3-4-5, 2-4-6, 2-3-4 nebo 3-5-7 měsíců. U nás se preferuje aplikace 3-4-5, 3-4-6 a 3-5-6, neboť na rozdíl od řady zemí EU se provádí pravidelné očkování proti TBC již 4. den po narození, což umožňuje další očkování až po 8 týdnech, kdy se jizvička po tomto očkování zahojí.

Pravidelné očkování proti nákazám způsobeným Haemophilus influenzae typu b (Hib) se provádí pouze v některých zemích EU, u ostatních bývá toto očkování považováno pouze jako doporučené. Někde se očkuje 2 dávkami a jinde 3. Obvykle se zahajuje ve 2. nebo 3. měsíci a zbývající dávka (dávky) by měly být podány nejpozději do 6. měsíce věku. I v České republice se od poloviny roku 2001 začalo očkovat proti Hib infekcím pravidelně spolu s DTP očkováním pomocí tetravalentní kombinované vakcíny DTP-Hib.

Proti dětské přenosné obrně se ve většině zemí EU očkuje pravidelně živou perorální vakcínou (OPV). Přičemž obvykle děti mají dostat 3 dávky během prvních 2 let. Jsou ale země, kde se očkuje výhradně inaktivovanou vakcínou (IPV), jako např. Finsko, Francie, Německo, Holandsko a Švédsko. U nás se používá mnoha lety ověřené tzv. kampaňovité očkování, prováděné vždy v březnu a květnu daného roku, kdy je zaručeno, že všechny děti, které mají být očkovány, jsou řádně očkovány. Navíc pro dosažení 100% proočkovanosti se do našeho očkovacího schématu přidala další 4. dávka (posilující dávka), která zajistí více než 99% úspěšnost tohoto očkování.

Minimální odchylky se vyskytují u očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR). Obvykle se očkuje mezi 12 až 15 měsícem. U nás se očkuje ve věku 15 měsíců. Navíc v rozmezí 21 až 25 měsíců se v České republice provádí posilující očkování. Z důvodů posílení zejména imunity vůči spalničkám bylo toto posilující očkování zařazeno do očkovacího kalendáře také v řadě dalších zemích EU, kde se zpravidla aplikuje v pozdějším věku 6-13 let.

Očkování proti tuberkulóze se ve většině států EU doporučuje jen rizikovým dětem a jen v několika málo státech se provádí pravidelně a celoplošně, tj. ve Finsku, Řecku, Irsku, Norsku a Portugalsku. Vzhledem k empirickému charakteru zkoušky imunity vůči tuberkulóze se v těchto zemích přeočkování v pozdějším věku provádí jen výjimečně. U nás toto očkování patří mezi pravidelná a celoplošně se děti nejen očkují, ale i testují na získanou buněčnou imunitu vůči TBC.

Novým očkováním, které se v 90. letech minulého století postupně zavádělo v zemích EU, je očkování proti virové hepatitidě typu B (HBV). Ne všude se však toto očkování zařadilo mezi pravidelná. Jsou státy, kde se očkují jen rizikové skupiny: Velká Británie, Portugalsko, Norsko, Holandsko, Finsko a Dánsko. Nutnost očkovat malé děti po narození (bez ohledu na zda patří do rizikové skupiny či nikoli) není považována za opodstatněnou ve Španělsku a Švýcarsku. U nás se očkování proti HBV zavedlo jako pravidelné od poloviny roku 2001 a podobně jako v některých zemích EU se očkují nejen malé