Blíží se podzim a tedy nejvhodnější čas se nechat očkovat proti chřipce. Očkování, jak jistě víte z řady propagačních materiálů, článků a lékařských doporučení skutečně je jediným nejúčinnějším prostředkem, jak předejít chřipce. Přestože toto očkování všem pomoci nemusí, určitě je očkovaná část obyvatel více chráněná před chřipkou než ta, která očkování nepodstoupí a preventivně se zásobuje všemi možnými vitamíny (ať už v podobě tabletek nebo přírodního zdroje, tj. ovoce a zelenina) nebo svůj imunitní systém posiluje otužováním a správnou životosprávou.Tento rozdíl může dosahovat až 40%. A právě teď začíná období nejvhodnější pro očkování proti chřipce. Ale vzhledem k tomu, že v pozdním podzimním či zimním období působí nejen viry chřipky, ale také další tzv. respirační viry (jako jsou adenoviry, respirační syncyciální viry) ale taky další mikroorganizmy jako jsou např. Mycoplasma pneumoniae apod., které způsobují některé příznaky podobné chřipce. Proto se diagnóza v období chřipky stanovuje na základě převahy právě chřipkových virů, i když nelze vyloučit, že některé respirační onemocnění nemusí být těmito viry způsobeno. Důležité je zmínit, že očkování proti chřipce chrání pouze před nákazou vyvolanou chřipkovými viry, ale nikoli před nákazou způsobenými jinými respiračními viry nebo mikroorganizmy.
A protože se lépe rozhoduje lidem informovaným, začneme od počátku - tj. něco málo z historie chřipky a očkování proti ní.
Chřipkové epidemie patřily vždy mezi velmi obávaná nebezpečí. Již v letech 1485 až 1551 byla na britských ostrovech zaznamenána epidemie ťanglického potuť s popsanými příznaky podobnými chřipce. Onemocnění postihovalo většinou mladé muže.
V roce 1918 postihla epidemie španělské chřipky střední Evropu. V té době onemocnělo téměř 20% obyvatelstva. Projevy chřipky byly závažnější, převažovaly zápaly plic, postižení centrálního nervového systému apod. Skoro 20 miliónů nakažených osob zemřelo na chřipku a její komplikace. Šíření epidemie napomohla válka. V některých oblastech byl život zcela ochromen a někde se dokonce díky epidemii zastavila i válečná tažení. Postiženi byli převážně lidé ve věku 20 až 45 let. Chřipka, neboli influenza, dostala svůj latinský název ze středověké představy, že nemoc má původ ve vlivu hvězd (tzv. influx).
V roce 1933 Smith, Laidlaw a Andrewes izolovali virus chřipky. První očkovací látky byly připraveny z celých virových částic chřipky typu A a B, které se chemicky usmrtily. Od roku 1960 bylo zavedeno očkování proti chřipce typu A a B.
Během sedmdesátých let vytvořila Světová zdravotnická organizace mezinárodní síť, která sledovala výskyt kmenů chřipkových virů a určovala převažující antigeny. Tento systém se osvědčil. Napomáhá výrobcům chřipkových vakcín předem určit kmeny chřipkových virů typu A a B pro příslušný rok. V druhé polovině dvacátého století se příprava a výroba chřipkových vakcín dále rozvíjela. Podařilo se připravit čistší a bezpečnější vakcíny z bílkovinného a tukového virového pouzdra, které se s velkým úspěchem používají dodnes.