Biologický teror na spadnutí?

Biologické zbraně, které představují mikroorganizmy, mohou být skutečně velmi nebezpečné:

1. nekontrolovatelné šíření (vzhledem k různým zdrojům infekce, délky doby inkubace a variabilitě klinických projevů)
2. snadný a rychlý přenos na člověka (kapénková nákaza nebo orofekální přenos.)
3. malá dávka (rychlé rozmnožování mikroorganizmů)
4. vysoká smrtnost (virulence nebo invazivnost divokých kmenů plísní, bakterií nebo virů)

Ale je ničivá síla biologických zbraní skutečně bezmezná?

Naštěstí pro nás není. Je-li biologická zbraň tvořena viry, pak bohužel máme jen malé množství léčivých přípravků i metod k odvrácení jejich infekčního působení. Ale na druhé straně přenos virů z člověka na člověka je doprovázen jejich postupným oslabováním, jedná se o tzv. pasážování neboli atenuaci. Jednoduše lze celý proces popsat tím, že divoký virus, který parazituje na člověku jako hostiteli, nemůže svůj zdroj (na kterém se pomnožuje) zničit úplně, a tak se člověku-hostiteli přizpůsobuje, tzv. se na něm adaptuje. To ve svém důsledku vede k tomu, že infekční síla viru klesá až k nule a výsledná generace virů je k člověku mírná a není pro člověka smrtná. Navíc viry potřebují ke svému životu hostitelské buňky, a jestliže tyto buňky nejsou k dispozici, virus zaniká. Důležitým faktorem pro překonání obecné virové nákazy divokým kmenem je lokalizace a karanténa infikované populace.

Nákazu biologickou zbraní z bakterií nebo plísní lze řešit účinněji pomocí léčivých přípravků (zejména antibiotik a chemoterapeutik), i když i zde hrozí nebezpečí tzv. bakteriální rezistence (tj. bakterie nebo plísně se adaptují na podmínky zvolené léčby, které pak snáze odolávají). I pro bakterie či plísně platí podobný mechanismus postupné adaptace k hostiteli (člověku). Avšak tento proces je u některých bakterií velmi zdlouhavý, tj. vyžaduje několik set až tisíců cyklů a někdy velmi dlouhodobých životních cyklů bakterie.

Prevence

Prevenci představuje především ochrana všech biologických databank před zneužitím. U nás se jedná např. o tyto sbírky:

• Biologický ústav, ČAV, Praha
• Sbírka kultur entomogenních bakterií, Praha
• Sbírka kultur plísní, Katedra botaniky, UK Praha
• Československá sbírka mikroorganismů, Univerzita J.E.Purkyně, Brno
• Ústav epidemiologie a mikrobiologie, Praha
• Mikrobiologický ústav, ČAV, Praha
• Sevapharma, a.s., Praha
• Bioveta, Ivanovice

Osobní prevence je očkování. Lze ale očkování považovat i v takovémto případě za reálné? I když dosud nemáme proti všem bakteriálním i virovým nákazám tento účinný prevenční prostředek, můžeme hovořit o alternativním očkování, nebo» existují očkovací látky, které se komerčně ani celoplošně nepoužívají, ale např. pro speciální vojenské účely byly vyvinuty. Dále existují popsané obecné postupy, jak připravit vakcíny, které i když nesplňují podmínku minimalizace nežádoucích účinků a maximalizace protektivní dlouhodobé účinnosti, jsou schopné větší část obyvatel bezpečně ochránit po určitou dobu (alespoň takovou doby kdy existuje reálné riziko). V neposlední řadě je třeba zmínit i možnosti tzv. sér (imunoglobulínů ať už lidských nebo zvířecích), které v případě obohacené specifické složky imunoglobulínů jsou také schopny krátkodobě (2-6 týdnů) spolehlivě člověka ochránit před infekcí.

Všechny tyto popsané prostředky jsou pouze obecné a podle situace se využije taková možnost, která je pro daný případ nejvhodnější.

Z médií byly citovány např. tyto biologické zbraně: Antrax a Pravé neštovice

Antrax (neboli snět slezinná či uhlák)

Je tzv. profesionální nákaza, tj. je přenášena na lidi z hovězího dobytka a ovcí, někdy i z koní. Přenos je obvykle zprostředkován aerosolem na prachových částicích. Onemocnění u člověka probíhá kožní, plicní nebo střevní formou. Obě poslední formy končí téměř vždy smrtí. Antrax se u člověka i zvířat objevoval do 30. let minulého století, dokud nebylo zavedeno do veterinární praxe očkování. Dnes se domácí zvířata běžně očkují a tak riziko přenosu na člověka je minimální. Přesto bývají rizikové osoby (tj. osoby často vystaveny možnosti této nákazy) úspěšně očkovány i veterinární vakcínou. Obvykle se podávají 3 dávky ve dvoutýdenních intervalech a účinná ochrana je zajištěna již po 2 týdnech po podání poslední dávky (tj. do 2 měsíců od zahájení očkování je očkovaná osoba dostatečně chráněna před antraxem).

Pravé neštovice (neboli variola)

Pravé neštovice bývalo onemocnění s charakteristickou vyrážkou, s vysokou teplotou, bolestmi a častým zvracením. Patřily mezi nejzávažnější infekce a to nejen svou vysokou smrtností (10 až 30%), ale i trvalým postižením a případně slepotou. Očkování se provádělo podáním jedné vakcinační dávky ve věku 6-18 měsíců a přeočkování v 7-8 letech a pak ve 12-13 letech. V roce 1966 byl zahájen eradikační program pravých neštovic a v roce 1978 byla eradikace prohlášena za úspěšně dokončenou. Od tohoto roku se již neočkuje proti pravým neštovicím. Nicméně všechny ročníky starší roku 1976- 77 lze považovat za očkované vůči pravým neštovicím. I když došlo k eradikace a běžně příslušná vakcína není k dispozici, stále jsou dodnes uchovány vakcinační kmeny. Možnost obnovy výroby této vakcíny není tedy vyloučena.

Navíc dánská společnost Bavarian Nordic už zaznamenala zájem o tuto vakcínu ze strany pěti západních zemí. V současné době je stávající vakcína ve fázi klinického testování, ale v případě potřeby je společnost ochotna dodat vakcínu pro potřebu ochrany civilního obyvatelstva kdykoli.