Očkováním proti biologickým zbraním

Způsob použití

Primovakcinace se prováděla u dětí ve věku 6 až 18 měsíců a přeočkování bylo v 7-8 letech a ve 12-13 letech. Očkování proti pravým neštovicím bylo prováděno různými metodami: mnohočetnými vtisky, mnohočetnými vpichy, skarifikací, tlakovými injektory a rotačními lancetami. Nejvhodnější místo inokulace vakcíny je paže v místě úponu deltového svalu. Pro revakcinaci se volí místo nejméně 3 cm vzdálené od jizvy po primární vakcinaci, aby se zabránilo možnému selhání revakcinace vlivem lokální imunity tkáně. V Československu se aplikovala metoda 10 vtisků jehlou pro primovakcinaci a 30 vtisků pro revakcinaci v rozmezí 6 x 6 mm do 1 kapky (0,01 ml) očkovací látky.

Pátý den po základním očkování a 3. den po přeočkování se v místě vtisků vytvořila papulka, která se přeměnila v pustulku s okolním erytémem. Zhruba 10. až 12. den (po základním očkování) nebo 5. až 8. den (po revakcinaci) se vytvořila krusta, erytém zbledl a po 3-4 týdnech se krusta odloupla a zůstala jizva. Ve dnech, kdy vrcholil vývoj chráničky, byly u některých dětí hmatné a bolestivé regionální mízní uzliny v podpaždí, dítě bývalo mrzuté a mohla se objevit zvýšená teplota přetrvávající 2 až 3 dny.

Když byly poprvé očkovány děti starší 18 měsíců, doporučovalo se současně s očkovací látkou podávat gamaglobulín pro prevenci postvakcinačních komplikací. Dále se doporučoval fyzický klid po dobu vývoje chráničky, u revakcinovaných dětí se doporučovalo necvičit, nekoupat se a neslunit se. Když se chránička nevyvinula, očkování se opakovalo nejdříve za 14 dní.

Kontrola očkování se prováděla 8. den po vakcinaci a rozeznávaly se 2 typy chrániček: reakce primárního typu (tzv. „ekvivokální“ nebo velká reakce) shora popsaná a urychlená (zrychlená) reakce, která se projevila sytě růžovou papulkou, hmatnou prstem a patrnou ještě 8. den po očkování. Přechodné zarudnutí nebo papulka, která zmizela do 8. dne, nebyla považována za pozitivní výsledek očkování.

Účinnost

Primovakcinace poskytuje vysokou protektivní účinnost proti onemocnění po dobu 4 až 5 let. Primovakcinace může mít různý výsledek: velkou reakci se vzestupem protilátek, pouze vzestup bez velké reakce nebo absence obojího. Následná revakcinace může vést v jakémkoli uvedeném případu po primovakcinaci k velké reakci se vzestupem protilátek, pouze ke vzestupu protilátek nebo k žádné změně nedojde. Podle toho lze posuzovat stav reziduální imunity po primovakcinaci. Úspěšná revakcinace proti variole je provázena významným vzestupem neutralizačních protilátek do 7 dní po revakcinaci a dochází k ní u 15-50% revakcinovaných osob včetně osob s negativní kožní reakcí.

Reakce a komplikace

Po očkování proti pravým neštovicím mohlo dojít k vytvoření těchto vedlejších nežádoucích účinků: velké lokální reakce, vznik dceřinných chrániček na jiném místě než na místě očkování, horečka, alterace celkového stavu, zánět lymfatických cév, meningismus, vzácně postvakcinační encefalitida. Léčba těchto reakcí se prováděla podáváním lidského specifického protineštovičného imunoglobulinu v dávce odpovídající věku a klinickému nálezu.

Eradikace

Eradikace jakékoli infekce očkováním je podmíněna dvěma základními předpoklady:

1. člověk musí být výhradním přirozeným hostitelem infekce;
2. infekční částice nesmí vyvolávat latentní, perzistentní nebo chronické formy onemocnění;
3. je k dispozici bezpečná, účinná a celosvětově dostupná vakcína. Tyto podmínky byly splněny v případě varioly, a proto SZO v roce 1966 zahájila tzv. eradikační program. Bylo očkováno 83 miliónu lidí ve 33 zemích světa. V únoru 1978 byl prohlášen program eradikace varioly za úspěšně ukončen.