Existují 3 primární formy antraxu: kožní, plicní a gastrointestinální. Sekundární meningitida byla zaznamenána u všech tří forem. Antraxová meningitida se vzácně objevila i u infikovaných osob bez předchozí primární formy antraxu.
Kožní antrax
Inkubační období kožního antraxu bývá od 1 do 7 dní (nejčastěji od 2 do 5 dní). Léze se nejprve objeví jako malé svědivé pupínky. Během několika málo dní se postupně papuly (pupínky) mění v puchýřky o průměru 1 až 2 cm. Výjimečně se původní papula ohraničí puchýřkovitým kroužkem, které pak následně splynou ve velký puchýř. Puchýřovitá tekutina je čirá nebo lehce sérovitě zabarvená a zpravidla obsahuje bezpočet bakterií antraxu a částečně i leukocyty. V okolí takové léze se může vytvořit edém (otok) a erytém (zarudnutí). Puchýřky jsou obvykle nebolestivé. Puchýřek se může zvětšovat až do 2 až 3 cm. Celkové příznaky jsou obvykle mírné a nejčastěji jsou představovány malátností a mírně zvýšenou teplotou. Někdy se může objevit lokální lymfadenitida (zánět mízních uzlin) a lymfadenopatie (zvětšení lymfatických uzlin). Zhruba po 5 až 7 dnech po objevení prvních příznaků dojde k protržení puchýřků a na jejich místě vzniká ulcerózní jamka s tmavým strupem. Po 2 až 3 týdnech strup zmizí a někdy se vytváří jizva.
Kožní léze se obvykle objevuje na exponovaném místě těla, jako např. na tváři, krku a rukou. Velké, nepravidelně tvarované kožní léze se vytvářejí tehdy, když se původní puchýřky rozškrabávají, a tím se bakterie antraxu snáze rozšíří.
Příležitostně může dojít ke vzniku velmi těžkých kožních forem antraxu, jako např. maligní edém, kdy původní kožní léze se obklopí mnohonásobnými puchýřky a dojde ke vzniku rozsáhlého lokálního edému, indurace (zatvrdnutí) s toxémií (otrava krve).
Plicní antrax
Dojde-li k vdechnutí infekční dávky bakterie B.anthracis, po 1 až 5 dnech dochází ke vzniku nespecifických příznaků podobných chřipce, jako malátnost, únava, svalová bolest, mírné zvýšení teploty a kašel. Někdy se mohou dostavit bolesti u srdce. K mírnému zlepšení může dojít po 2 až 4 dnech, které je vzápětí střídáno těžkými respiračními potížemi s dušností, cyanózou, chrčením, doprovázené výrazným pocením a případně i vznikem podkožního edému na krku nebo hrudi. Pacient má obvykle zvýšený puls, rychlost dýchání a teplotu. Přitom často dochází k rozšíření mezihrudí. Mírně se zvyšuje i počet leukocytů. Může rovněž dojít až ke vzniku šoku. Smrt nastává zpravidla do 24 hodin po nástupu akutního stavu.
Antraxová meningitida se objevuje ve zhruba 50% případů plicního antraxu. Klinicky se podobá ostatním meningitidám, ačkoli častěji bývá hemoragická.
Gastrointestinální antrax
Příznaky gastrointestinálního antraxu se objevují 2 až 5 dní po pozření kontaminovaného jídla. Počáteční příznaky představují nausea, zvracení, anorexie, a teplota doprovázené bolestí břicha a průjmem, který může být s příměsí krve. Někdy se může dostavit i hematemeza (zvracení krve nebo zvracení s příměsí krve) i těžká. V některých případech bývá bolest břicha velmi silná. Pacient mívá zvýšenou teplotu, puls a rychlost dýchání. V případě těžkých forem, jako je celková toxémie se šokem a sepsí (otrava krve) může dojít až k úmrtí.
Oral-faryngeální antrax se vyskytuje po pozření kontaminového jídla, kdy bakterie se dostane do podkožní tkáně přes ústní nebo orofaryngeální tkáň. V takových případech dochází ke vzniku lokálních vředů, teploty, anorexie, cervikální nebo submandibolární lymfadenopatie nebo edému.