Herpesvirová onemocnění (Herpes simplex 1 a 2) - část III.
Očkovací látky
Živé vakcíny
Živé atenuované vakcíny byly nadějí pro překonání HSV infekcí již ve 20. letech 20. století. Tehdy se aplikovaly živé neoslabené viry získané přímo z herpetické léze pacienta. V 90. letech 20. století anglická farmaceutická společnost Cantab Pharmaceuticals připravila tzv. geneticky inaktivovanou živou vakcínu, která je odvozena z původního divokého kmene HSV-2, který se liší od původního tím, že je zbaven genu, kódujícího glykoprotein H (gH), který je nezbytný pro virovou replikaci v hostitelské buňce. Aby se kompenzovala tato deficience HSV viru pro první infekční cyklus, oslabený virus je pomnožen na buňkách opičích ledvin transfektovaných tímto vynechaným genem. Takto modifikovaný virus si pamatuje pouze proteinové produkty, ale nepamatuje si, jak je vytvářet. Geneticky inaktivovaná vakcína s DISC ("Disabled Infectious Single Cycle") virem, může dokončit pouze jeden replikační cyklus v normálních buňkách, a tak stimulovat humorální a buněčnou antivirovou imunitní odpověď, aniž by došlo virémii.
Subjednotkové vakcíny
Nejdéle zkoušeny jsou subjednotkové vakcíny, připravené na bázi rekombinantních obalových proteinů HSV-2 virionů, které se adsorbují na adjuvantní nosiče. Společnosti Chiron Vaccines a SmithKline Beecham připravily rekombinantní vakcíny ze specifických povrchových glykoproteinů HSV-2 virionu, označovaných jako gD2 a gB2 (vakcína SKB obsahuje pouze gD2), které jsou nezbytné pro vstup viru do buňky. Rozdíl těchto vakcín je dán použitím adjuvantního nosiče, jako imunostimulačního prostředku. Chiron Vaccines použil MF59 (emulze oleje ve vodě) zatímco SmithKline Beecham monofosforyl lipid A (MPL). Preklinické zkoušky potvrdily významnou funkci zvoleného nosiče, který může spolu s glykoproteinem stimulovat i buněčnou imunitní odpověď, která je významná zejména pro eliminaci latentní infekce. Společnost Cel-Sci vyvinula jinou tzv. heterokonjugovanou vakcínu, kterou připravila konjugací peptidů přiřazených HSV nemoci na T-buněčné ligandy.
DNA vakcíny
Zatím byla klinicky zkoušena pouze jediná vakcína (GENEVAX), obsahující plasmid DNA, který koduje glykoprotein gD2. Jako facilitátor obsahuje bupivicain, který zvyšuje přilnavost DNA na svalové buňky očkované osoby. Jiné prototypy DNA vakcín se teprve zkoušejí na zvířatech a jsou založeny na plasmidu, který také kóduje gD2, ale mají na rozdíl od vakcíny GENEVAX jiné nosiče (1,25-dihydroxyvitamin D, myoD - protein v podobě myotrubiček, apod.). Obecně plasmid DNA je v buňce schopen produkovat protein, který DNA kóduje, což umožňuje jeho intracelulární expresi hostitelských buněk při antigenní prezentaci CTL buňkám prostřednictvím MHC-I komplexu. Tento typ vakcín je vhodný pro dosažení nejen humorální imunitní odpovědi, ale i buněčné. Dosavadní preklinické studie ukazují, že předpoklady se vyplňují. U imunizovaných zvířat dochází až k trojnásobně nižší četnosti výskytu rekurentních infekcí.
Očkování
Imunogenita a bezpečnost očkování živou vakcínou
Imunogenita geneticky inaktivované živé vakcíny s DISC virem byla ověřena na morčatech. Zvířata očkována DISC HSV-2 virem prokázala úplnou ochranu vůči primární HSV-2 infekci i po 6 měsíční reinfekci divokým kmenem HSV-2. Ve skupině zvířat, která byla před očkováním primárně infikována divokým HSV-2 virem, se rekurentní infekce neobjevila, což potvrzuje také terapeutickou účinnost této vakcíny. Vysoká účinnost očkování je zajištěna již při nízkých koncentracích vakcinační dávky. Další preklinické studie vyvrátily teoretické riziko možné reaktivace modifikovaného DISC viru v hostitelské buňce.
Klinická studie, ověřující imunogenicitu a bezpečnost očkování s DISC vakcínou, byla provedena u 72 osob, rozdělěných do dvou skupin podle séronegativity a séropozitivity vůči HSV-1 nebo HSV-2. Očkovaní dobrovolníci byli imunizováni 2 vakcinačními dávkami (10 na 3, 10 na 4 a 10 na 5 PFU/dávka a placebo), podávanými v časovém intervalu 8 týdnů. Buněčná imunita, zahrnující lymfoproliferaci, tvorbu interferonu gama a aktivaci CTL buněk, byla dosažena již při nízkých vakcinačních dávkách. Významně vyšší imunitní odpověď byla zjištěna u séronegativních osob imunizovaných vakcínou s největší koncentrací, která přetrvával ještě dalších 16 týdnů po podání druhé dávky. U žádné očkované osoby nebyla zjištěna přítomnost protilátek specifických vůči HSV, což je závěr, který potvrzuje zjištění z preklinických studií, že absence protilátkové odpovědi zajistí vysokou protekci očkovaného zvířete. Naopak u séropozitivních osob (s HSV-1 a/nebo HSV-2) očkování nevedlo k tvorbě významné imunitní odpovědi. Pouze u některých z nich došlo k mírnému zvýšení lymfoproliferace. Tento nedostatek se přičítá pravděpodobně nižším koncentračním dávkám pro imunizaci již infikovaných osob. Během 48 hodin po očkování a dále během celé studie, trvající 6 měsíců, se neobjevily žádné závažné nežádoucí účinky, a proto bylo toto očkování hodnoceno jako velmi bezpečné.
Imunogenita a bezpečnost očkování subjednotkovou vakcínou
Subjednotková vakcína s rekombinantními gB2 a gD2 glykoproteiny nebo pouze s gD2, vázanými na imunostimulační nosič MF59 nebo MPL byly ověřovány v řadě klinických studií u osob séronegativních i séropozitivních na HSV-2 infekci. V průběhu těchto studií se hodnotila jak koncentrace vakcinační dávky (30 mcg, 50 mcg, 100 mcg), tak očkovací schéma (0.,1.,6. měsíc, 0.,4.,22.den nebo 0.,1.,2.,12.měsíc). Imunogenicita se testovala přítomností vytvořených neutralizačních protilátek specifických vůči HSV-2 a proliferací stimulovanou anti-HSV-2 imunizací.
Všechny očkované osoby, bez ohledu na jejich séropozitivitu či séronegativitu vůči oběma typům HSV, si vytvořily zvýšené hladiny specifických protilátek. Navíc u nich byla prokázána také zvýšená buněčná odověď v podobě proliferace T buněk specifických k oběma glykoproteinům. Předpokládá se, že neutralizační protilátky mohou působit také ADCC mechanismem, který umožňuje další cytotoxické zneškodňování infikovaných buněk prostřednictvím aktivovaných NK buněk. V klinických studií prováděných u malého souboru osob (zhruba 100 pacientů, obvykle s rekurentí infekcí) byly zaznamenány úspěšné výsledky, které potvrdily účinnost očkování, neboť došlo ke snížení četnosti ročních rekurentních infekcí, zhruzba o 30%, tj. z průměrných 6 na 4 rekurentní infekce. Ve velké klinické studii fáze III (s více než 2000 osobami) se ovšem tyto výsledky nepotrvdily. Přestože očkování subkednotkovou vakcínou (2 x 30 mcg obou gB2 a gD2; intramuskulárně podaná vakcína v 0., 1., 6. měsíci) stimulovalo vysoké hladiny specifických neutralizačních protilátek, nedošlo k významnému snížení četnosti rekurentních infekcí ve skupině očkovaných osob ve srovnání s placebo skupinou. Pouze v prvních 5 měsících od zahájení imunizace došlo k 50% snížení výskytu rekurentních infekcích u očkovaných osob.
Imunogenicita a bezpečnost očkování DNA vakcínou
Dosud byla klinicky zkoušena pouze jediná DNA vakcína (GENEVAX HSV) u 40 zdravých dobrovolníků, z nichž 20 bylo séropozitivních na HSV-1 infekci.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2019.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit