Kateřina Kašparová patřila ještě před několika lety k nejoblíbenějším televizním reportérkám. Na obrazovkách TV Nova jsme ji mohli vídat prakticky denně. Pak se však z obrazovky vytratila. Jak sama ale přiznává, tak současná profese jí moc baví.
Kam zmizela známá tvář televize Nova Kateřina Kašparová?
"Vrhla jsem se do kultury, a to přímo do té velmi ušlechtilé a krásné, dělám manažerku houslistovi Pavlu Šporclovi a to se snad ani nedá nazvat prací, je to spíše velká zábava. Samozřejmě, že ne všechno jde vždy hladce a řešíme často řadu problémů, ale v této oblasti se pohybuje spousta milých a slušných lidí, takže je to moc fajn. Navíc se čím dál více ujišťuji, že klasická hudba je skutečně nádherná! Za téměř dva roky spolupráce se nám, myslím, toho už podařilo docela dost, mimořádný úspěch loňského CD s klavírem snad mluví za vše, po půl roce od vydání získalo Zlatou desku Supraphonu a po dalších třech měsících dokonce Platinovou! Na podzim jsme uspořádali velké Žlutomodré turné s tímto CD po patnácti městech naší republiky. Vozili jsme s sebou nejen barevnou scénu, ale také speciální světla a další efekty. Obrovský ohlas diváků byl tou nejlepší pochvalou a už teď s radostí chystáme další překvapení."
Proč Vás současná práce tak baví?
"Organizační činnost mě bavila odjakživa, už jako produkční v rádiu před deseti lety jsem svou prací doslova žila a trvalo tři měsíce, než mě tehdejší šéf přemluvil na práci redaktorky. No a teď jsem vlastně zpátky u organizační práce. Slávy v záři reflektorů jsem si užila až dost, a tak mi nečiní sebemenší problém stát v pozadí. Naopak se z této nové role raduji a docela si užívám okamžiků, kdy mě už lidé tolik nepoznávají. Konečně třeba mohu vynést odpadky v teplácích..."
Co je na práci manažerky nejzajímavější?
"Možnost být u toho, když se rozhoduje něco velkého, možnost to přímo ovlivnit, setkat se se zajímavými lidmi. Mně osobně velmi těší fakt, že jsem svou paní, mám svou firmu a sama si určuji, jaký si koupím stůl nebo v kolik půjdu do práce či z práce, nejsem závislá na něčí náladě. Pochopitelně cítím obrovskou odpovědnost vůči Pavlovi, protože pokud zkazím něco sobě, je to moje hloupost a chyba, ale někdo jiný prostě nesmí odnášet moje nezdary."
Jak se Vám spolupracuje s Pavlem Šporclem?
"Je to skvělý člověk, kterého si vážím za to, co umí a přes všechny úspěchy zůstává dál "normální" a fajn. To je něco velmi vzácného. Vypozorovala jsem, že čím významnější je člověk, tím skromněji a mileji se chová. Pavel je nejen velký profík, ale také prima člověk a bezvadný kamarád."
Jste hodně pracovně vytížená. Stíháte vůbec odpočívat?
"Snažím se relaxovat aktivně, to je nejlepší. Je důležité dodržovat životosprávu, snažím se jíst hodně čerstvého ovoce a zeleniny a když to jde, nešidím rozhodně spánek. Ten mi dodává hodně energie."
Součástí zdraví je také prevence. K ní neodmyslitelně patří očkování. V současné době se hodně hovoří o očkování proti žloutence typu A. Jaký je Váš názor na očkování?
"Takové věci by se rozhodně podceňovat neměly! Nebezpečí dnes číhá všude. Myslím, že je trochu škoda, že se očkování přestalo tak nějak centrálně hlídat a člověka už dnes vlastně do toho nikdo "nenutí" nebo aspoň mu nikdo nepřipomene, že by měl někam zajít. Zdraví je mnohdy na posledním místě, všichni se honí jen za výdělky a luxusním zbožím. Přitom být naživu a zdráv je to nejdůležitější, ta absolutní priorita. Bez toho přece není to ostatní. Ale to si málokdo uvědomuje, bohužel. Takže očkování proti nebezpečným nemocem? Hlasuji jednoznačně PRO.
Jaké máte nejbližší plány do budoucna?
"Teď se chystáme hodně do zahraničí, hlavně do Japonska a Ameriky. Doufám, že při tom všem budu nadále stíhat i svou činnost v Pražském spolku ochránců zvířat ve prospěch opuštěných koček."
Ano, je o Vás známo, že se už léta aktivně účastníte ochrany zvířat...
"Snažím se! Můj názor je, že každý, kdo jen trochu může, by měl někde nezištně pomáhat, nemocným dětem, starým lidem nebo týraným zvířatům. Pro lidi z médií to platí stonásobně! Ti mají skutečnou moc něco ovlivnit, na něco upozornit, někde pomoci. Vnímám životy jako stejně cenné, ať už jsou lidské nebo zvířecí. Nesdílím názor, že člověk je nade všemi. Například, má skutečně život masového vraha větší cenu, než život "obyčejné" kočky nebo pejska, kteří někomu doma zpříjemňují život? Podle mě nikoliv! Lidi, buďme na sebe a na další živé tvory hodnější."