Incidence vztekliny v ČR

Vzteklina u zvířat na území ČR se sleduje už téměř 100 let. U domácích zvířat byla incidence nákazy úspěšně snížena povinnou vakcinací psů zavedenou od roku 1953. Nebývalý nárůst vztekliny u volně žijících zvířat, zejména lišek byl úspěšně zvládnut zavedením perorálního antirabického očkování lišek zahájeného v roce 1989. Během posledních 15 let bylo podáno 22 milionů vakcinačních dávek do volné přírody, což vedlo k eliminaci nákazy na území ČR, tj. v roce 2003 byla incidence tohoto onemocnění nulová.

Záznamy o výskytu vztekliny u domácího a hospodářského zvířectva mapují incidenci už od doby těsně po 1. světové válce. Vzteklinu u volně žijících zvířat se zaznamenává v České republice od konce 40. let minulého století. Nejvyšší počet případů, 2232 pozitivních nálezů, byl zaznamenán v roce 1984.

Po zavedení celoplošného očkování psů v roce 1953 došlo k významnému snížení incidence u domácího zvířectva. Naopak rezervoárem vztekliny se stala divoká zvířata, především lišky.

Snahy o zvýšení intenzity lovu, redukce liščí populace plynováním nor s mláďaty, či kladení otrávených návnad však vedly jen k lokálním a dočasným úspěchům. Zásadní změnu však přineslo antirabické očkování lišek orální vakcínou, zahájené v několika evropských zemích v osmdesátých létech. Tato originální metoda je založena na možnosti idukce antirabických protilátek po podání živého atenuovaného vakcinačního viru per os. Nedílnou součástí návnady je tzv. biomarker umožňující dlouhodobě identifikovat jedince, kteří vakcínu přijali. Všeobecně je pro tento účel používán tetracyklin, který se ukládá v kostní a zubní tkáni a lze ho pomocí fluorescenční mikroskopie poměrně snadno prokázat.

Program orální vakcinace začal být koordinován Světovou zdravotnickou organizací s cílem eliminovat vzteklinu na evropském kontinentu. ČR se k tomuto projektu připojila experimentálně v roce 1989 na území tří okresů hraničících s Bavorskem. Vakcinační kampaně byly časově a prostorově koordinovány s německou stranou a přinesly první úspěchy v podobě utlumení nákazy v této oblasti.

V průběhu dalších kampaní bylo vakcinované území postupně rozšiřováno až na 44 okresů v roce 1992. Na podzim 1993 bylo ošetřeno celé území ČR s výjimkou okresů, které byly již nákazy prosté. V dalších létech byla strategie orální vakcinace založena na dvou hlavních zásadách:

1. důsledném ošetření okresů s výskytem vztekliny;
2. provádění vakcinace ještě dva roky po výskytu posledního ohniska.

Graf dokumentuje, že v ČR došlo v průběhu orální vakcinace lišek k výrazné redukci počtu pozitivních nálezů z původních 1501 v roce 1989 na 3 případy v roce 2002. V loňském roce nebyl již zaznamenán žádný případ vztekliny u zvířat v ČR. Rok 2003 je tedy prvním s nulovou roční incidencí v celé historii této zoonózy na území našeho státu. Poslední výskyt byl zatím zaznamenán v dubnu 2002 na okrese Trutnov.

Území je možno prohlásit za prosté vztekliny, jestliže nebyl zjištěn žádný pozitivní případ v době minimálně dva roky od posledního nálezu. Tento "negativní" stav však musí být doložen řádným monitoringem. Světová zdravotnická organizace požaduje vyšetřit každoročně minimálně 8 lišek na území 100 km2. Teprve při tomto dostatečném počtu provedených vyšetření, je možno objektivně hodnotit nákazovou situaci v regionu