Celoplošné očkování proti meningokokovým nákazám

V posledních měsících se stále častěji diskutuje možnost zavedení celoplošného povinného očkování proti meningokokovým nákazám. Důvody jsou hned tři:

1. postupné zavádění tohoto očkování do očkovacího kalendáře v zemích Evropské unie 
2. riziko vzniku rezervoáru
3. neprokázaná preference meningokokých nákaz způsobených skupinou B (nebo jejími genetickými mutacemi) po zavedení celoplošného očkování proti meningokokovým nákazám vyvolaných skupinou C (tj. vytváření genetických mutací kombinovaných skupin B a C)

Názor, že po zavedení celoplošného očkování proti meningokokovým nákazám vyvolaným skupinou C může vést k rozšíření výskytu těchto nákaz vyvolaných skupinou B, vůči kterým neexistuje očkovací látka, se po zkušenostech s tímto očkováním v některých zemích EU stal již přežitým a nepravdivým.

První zemí, která se rozhodla zavést toto očkování jako celoplošné byla Kanada, kde byla velmi vysoká incidence s poměrně vysokým počtem úmrtí.
Jako jedna z prvních zemí v Evropě, která se rozhodla zavést toto očkování do očkovacího kalendáře, byla Velká Británie (celoplošné očkování: 1999-2000). Důvodem zavedení tohoto celoplošného očkování byla relativně vysoká incidence a existence konjugované vakcíny proti těmto nákazám vyvolaných skupinou C, která zde významně převažovala (tj. 60-80% případů). Po zavedení celoplošného očkování došlo zejména u očkované skupiny k významnému poklesu incidence meningokokové nákazy skupiny C o téměř 70%.

Dnes se celoplošně očkuje touto konjugovanou vakcínou v Irsku (ve 2., 4. a 6. měsíci) ve Španělsku (ve většině kantonů, ve 2., 4. a 6. měsíci), ve Velké Británii (ve 2., 3. a 4. měsíci a dále se doočkovávají osoby starší 20 let), na Islandu (v 5. měsíci a pak druhá dávka v období 12.-18. měsíce), v Belgii (jedna dávka v období 12. až 18. měsíce), v Lucembursku (jedna dávka v období 12. až 18. měsíce), v Nizozemí (jedna dávka ve 14. měsíci).

Pokud se děti očkují od 2. měsíce, pak se toto očkování provádí současně s dalším očkováním jako je očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, proti virové hepatitidě typu B, proti dětské přenosné obrně apod. U dětí starších 1 roku se očkování zpravidla provádí samostatně, podáním pouze jediné dávky.

Jaké jsou u nás důvody pro zavedení tohoto očkování do očkovacího kalendáře povinného a celoplošného očkování:

1. relativně vysoká úmrtnost (zhruba 20 případů ročně, někdy i více)
2. vytváření regionálního rezervoáru pro tento typ bakterie díky postupnému celoplošnému zavádění v ostatních evropských státech
3. existence vhodné očkovací látky pro očkování malých dětí (konjugovaná vakcína, k dispozici jsou u nás už vakcíny: Neisvac a Menjugate a Meningitec)
4. nedochází k nárůstu těchto nákaz vyvolaných skupinou B v absolutním počtu
5. možnost očkování od 1 roku při podání pouze jediné dávky (pravděpodobně podávání i booster dávky po 10 letech, to bude známo po dlouhodobém sledování protektivních hladin specifických protilátek očkovaných osob při celoplošném očkování)
6. pravděpodobné snížení ceny jedné dávky z dnešních 700-1000,- Kč na 300-400,- Kč, tzn. roční náklady na očkování zhruba 30-40 miliónů (přitom náklady na léčbu jsou minimálně 50-100.000,- Kč a náklady za úmrtí jsou nevyčíslitelné).