TBC a očkovací kalendář

V květnu se opět konal tzv. "Očkovací den" v Praze. Zde se mimo jiné (jak už bývá tradicí) opět diskutovala otázka očkování proti TBC a zvýšená četnost nežádoucích účinků po očkování TBC jako pozdní reakce vyvolaná očkováním DTP-Hib a HBV.

Důvodů reaktivace a s tím spojených nežádoucích účinků může být mnoho. Když se však podíváme na původní doporučení z let 70. a 80., není se čemu divit. Již v těchto letech se doporučovalo provádět očkování proti DTP až po zhojení jizvy po TBC očkování, avšak minimálně 3 měsíce po tomto očkování. Tento interval byl stanoven empiricky ze zkušeností. Proto i dnes mnoho zkušených pediatrů zahajuje očkování proti DTP-Hib a HBV až ve věku od 4. měsíce a ne dříve než ke konci 3. měsíce. V jejich praxi četnost nežádoucích účinků nestoupla.

Proč však je celorepubliková incidence nežádoucích účinků jako důsledek reaktivace TBC očkování v posledních letech zvýšená? Důvod je nasnadě. Dnes se musíme řídit SPC a příbalovými letáky schválenými v zemi výrobce. Protože se naše očkovací látka DTP (Alditepera) už nepoužívá (nebo jen minimálně) platí informace o tomto očkování pocházejících od zahraničních výrobců. V zemích těchto výrobců se zpravidla začíná očkovat proti DTP-Hib a HBV již od 2. měsíce (nebo od počátku 3. měsíce), neboť ve většině těchto zemí není zavedeno povinné pravidelné očkování proti TBC. Tzn. tato interference zde není. Náš regulační úřad (SÚKL) nemůže donutit tyto výrobce změnit své informace v příbalovém letáku a SPC (i když se oni sami někdy snaží našim poměrům přizpůsobit, ale ne beze zbytku). A tak se dostává pediatrům informace o možnosti zahájit očkování proti DTP-Hib a HBV již od 2. měsíce života. K tomu platí zákonná vyhláška, která bez bližšího upřesnění říká, že očkování proti DTP-Hib se zahajuje ve věku 3. měsíců. Tyto informace pak vedou k tomu, že zejména mladí pediatři (bez vlastních praktických zkušeností) postupují podle zákona a stále častěji se setkávají s vyšším počtem nežádoucích účinků po reaktivaci TBC očkování vyvolané očkováním proti DTP-Hib a HBV.

Co na to naši odborníci?

1. Zachovat stávající očkovací kalendář s možností nahradit očkovací látku proti TBC
   U nás používaná očkovací látka pochází z Dánska a patří mezi osvědčené vakcíny s dobrou tolerancí; otázkou zůstává, zda vůbec by změna vakcíny mohla vést k lepšímu výsledku, pokud by se nejednalo o změnu charakteru a typu vakcíny, tj. např. o subjednotkovou vakcínu apod.
2. Upravit očkovací schéma následovně: přesunout očkování proti TBC až po očkování proti DTP-Hib a HBV (navrhuje se 7-8. měsíc, případně 2. rok života)
   Ani toto řešení není jednoznačné, neboť v praxi se nesnadno zachovávají všechny přípustné časové intervaly mezi jednotlivými dávkami, bývá často odkladů očkování z důvodu zdravotní i časové nedostatečnosti a v 15. měsíci se navíc provádí očkování živou trojkombinací proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám; kromě toho je zde větší možnost interference s ostatním očkováním, která není dobře známá a z praxe neověřena.
3. TBC očkování vyřadit z očkovacího kalendáře
   Tato možnost by určitě řešila problém nežádoucích účinků, ale mohlo by to vést k jiným celospolečenským problémům a to již v blízké budoucnosti; nehledě na to, že při pokusech zavést toto očkování jen jako doporučené to vedlo k úmrtí dítěte - na přelomu 80. a 90. let.
4. Posledním řešením je respektovat zkušenosti a znalosti z minulosti a zákonem posunout očkování proti DTP-Hib a HBV až od 4. měsíce (nebo nejdříve na konec 3. měsíce) života.