Meningokokové nakázy jsou u nás relativně pod kontrolou, ale přesto si jejich výskyt každoročně vyžádá několik životů a to hlavně mezi malými dětmi a dospívající mládeží. Nechceme v žádném případě strašit, ale hrůzu prožitou jedním mladým člověkem, který jí popsal v uvedeném vyprávění, jsme chtěli zprostředkovat i našim čtenářům. Toto vyprávění bylo publikováno v časopise Lancet Suplement 358, Prosinec 2001. Vyprávění je zkráceno, upraveno a použito ze serveru www.meningokok.cz.
Černý den mého života (Skutečný příběh)
"V úterý večer, v říjnu 1997 jsem byl na diskotéce. Druhý den brzy ráno jsem odjížděl s třídou na výlet. V 10 hodin mi začalo být špatně, bolela mě hrozně hlava a zvracel jsem. Místo návštěvy muzea jsem usnul. Měl jsem divoké sny a vzbudila mě zimnice. Znovu jsem zvracel a nemohl jsem pořádně hýbat krkem. Rodiče mě odvezli do nemocnice. Bylo mi strašně špatně, točila se mi hlava. Potil jsem se tak, že moje postel byla úplně mokrá. Prosil jsem lékaře, aby mi pomohli, aby mi dali něco proti bolesti. Když jsem se vzbudil, stála nade mnou máma a ptala se mě, jestli ji poznávám. Od lékaře jsem se dozvěděl, že mám zánět mozkových blan způsobený meningokokem.
Tehdy jsem ještě netušil, jak moc jsem nemocný. Přestaly mi pracovat ledviny a začal jsem být závislý na dialýze. Prsty na noze a dva prsty na pravé ruce byly černé a museli mi je amputovat. Zhroutil se mi svět. Když mi máma přinesla discman, zjistil jsem, že neslyším na levé ucho. Dva měsíce jsem byl úplně na dně, teprve po propuštění domů z nemocnice se můj psychický stav trochu zlepšil. Dostal jsem ledvinu od své matky a díky speciální obuvi jsem mohl ujít krátké vzdálenosti, ale jinak jsem byl odkázán na invalidní vozík. Nedávno jsem ukončil školu a našel jsem si práci. Někteří přátelé z dřívějška mi zůstali, ale mnozí mě opustili. Hodně mi pomohla moje přítelkyně a rodiče. Cíle do budoucna mám jasné: "Dělat dobře svou práci a zkusit lépe chodit. Pokud se mi to podaří, budu se zase cítit jako normální zdravý člověk "
Tento příběh se odehrál ve Velké Británii, ale podobné případy se bohužel stávají i u nás. Jen v Praze na Infekční klinice ve FN Na Bulovce zaznamenali v roce 2003 šestnáct případů meningokokového onemocnění (z toho 11 skupiny C). Nikdo naštěstí nezemřel, ale u dvou mladých mužů meningokoková sepse zanechala trvalé následky v podobě amputace dolních končetin...