OČKOVÁNÍ proti vzteklině

Charakteristika obsah  

Vzteklina se vyskytuje na všech kontinentech světa - vyjma Antarktidy - a patří mezi akutní, fatální encefalomyelitidy způsobené neurotropními viry čeledi Rhabdoviridae, rodu Lyssavirus. Postihuje centrální nervový systém nejen člověka, ale také všech dalších savců. K lidské nákaze nejčastěji dochází po napadení a pokousání zvířetem nemocným vzteklinou. To obvykle bývá zuřivé, vzteklé, někdy ale naopak přítulné a bez známek plachosti. Jakékoli divoké zvíře (např. tchoř, liška, vlk a netopýr) se může vzteklinou nakazit a stává se potencionálním rizikem vztekliny pro člověka. Také býložravci (domácí i divoká zvířata) - jako jsou koně, jeleni, skot - nejsou vůči vzteklině imunní. Přesto nepatří mezi její významné přenašeče. Vzácněji se člověk může nakazit kontaktem s tělními tekutinami (slinami) nakažených zvířat, dostanou-li se přímo do očí, nosu, úst nebo otevřené rány. Mimo to existuje několik ojedinělých případů dokumentujících nakažení člověka způsobeného jiným přenosem, tj. např. přes placentu, transplantací, vzdušnou cestou aerosolem nebo nedostatečně inaktivovanou vakcínou.
V průmyslově vyspělých státech se virus vztekliny vyskytuje zpravidla jen u divokých zvířat, z nichž se může přenášet na domácí zvířata. Naopak v Africe, Asii a Latinské Americe, kde někdy vznikají nejen zvířecí, ale i lidské epidemie vztekliny, jsou jejím hlavním rezervoárem převážně toulaví psi. Závažný problém představuje přítomnost tohoto viru u krev sajících netopýrů v Jižní a Střední Americe a hmyzožravých netopýrů v USA, Evropě nebo Austrálii, kteří se stávají rovněž jeho významným rezervoárem, a dosud nebyl navržen vhodný způsob jejich plošné imunizace.
První příznaky vztekliny se mohou objevit 20 až 90 dní po nakažení. Existují však případy, kdy inkubace proběhla již během jednoho týdne nebo naopak za několik měsíců až jednoho roku. Virus vztekliny se v místě poranění pomnoží a dále proniká do blízkého nervového zakončení. Odtud postihuje centrální nervový systém, což je jeho hlavní cíl. Během dvou až čtyř dní před propuknutím nemoci, pacient pociťuje brnění, svědění a bolest v místě poranění, a přestože rána může být už zhojena, tyto příznaky se dále rozšiřují. Chování pacienta se mění, bývá velmi často podrážděn. Dostavuje se únava, nechutenství, bolesti hlavy, nespavost, deprese apod. Potíže se zhoršují díky postižení centrálního nervového systému. Vzteklina se může projevit ve třech různých formách: křeče, šílenství nebo ochrnutí. Dojde-li k propuknutí vztekliny, je smrt téměř nevyhnutelná, protože neexistuje žádná léčba tohoto onemocnění. Jedinou možností, jak této nemoci zabránit, je okamžité a včasné postexpoziční očkování.
Díky několikaleté absenci zvířecí vztekliny patří Česká republika mezi oblasti bez výskytu vztekliny. Tohoto výsledku bylo dosaženo mimo jiné i plošným očkováním volně žijících zvířat, zejména lišek.

Graf: Rizikové oblasti vztekliny ve světě (WHO 2013)

Očkovací látky obsah  

Hlavním antigenem zodpovědným za produkci virus-neutralizačních protilátek jsou glykoproteiny. Atenuací divokého viru se snižuje jeho virulence a nově získává vlastnost inhibice nebo blokace apoptózy infikovaných nervových buněk.
Základní vakcinační kmeny viru vztekliny byly získány izolací z krávy, psa nebo člověka nakaženého vzteklinou.
Původní, sušením inaktivovaná vakcína NTV typu (vakcína připravená na nervové tkáni) vyvinutá Pasteurem a používaná déle než 70 let obsahovala mimo jiné i nervovou tkáň...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Indikace obsah  

Vakcína proti vzteklině je určena buď k preexpoziční (prevenci), nebo postexpoziční profylaxi vztekliny.
Preexpoziční profylaxe (preventivní očkování) je vhodná pro všechny osoby starší dvou měsíců, které jsou ohroženy zvýšeným rizikem přenosu vztekliny.
Mezi nejčastěji exponované skupiny patří laboranti pracující se vzteklinovým virem, veterináři, hajní, lovci, lesní dělníci, osoby pečující o zvířata, zoologové, zaměstnanci jatek, osoby odstraňující mrtvá zvířata apod. Významnou skupinou mohou být cestovatelé nebo turisté plánující pobyt v oblastech se zvýšeným rizikem přenosu vztekliny, u nichž je možné předvídat nebo předpokládat kontakt s divokými nebo domácími zvířaty.
Postexpoziční profylaxe se provádí všem osobám bez věkového omezení. Doporučuje se bezprostředně po kontaktu se zvířetem podezřelým z nákazy vzteklinou. Provádí se i tehdy, došlo-li k průniku obsahu živé perorální vakcíny proti vzteklině určené k imunizaci divoké zvěře (jako jsou např. lišky) do očí, úst nebo nosu.
Člověk se zpravidla nakazí krví nebo tělními tekutinami (nejčastěji slinami) po napadení infikovaným zvířetem. Mimo to byly velmi vzácně dokumentovány případy přenosu jiným způsobem. Celkem 44 případů lidského onemocnění vzteklinou bylo zapříčiněno nedostatečně inaktivovanou vakcínou (18 případů v Brazílii), transplantací rohovky (8 případů), znečištěním poškozené nebo podrážděné kůže (8 případů), aerosolem v uzavřeném prostoru (jako jeskyně s nakaženými netopýry nebo laboratoř /4 případy/) a přenosem z člověka na člověka (6 případů). Z popsaných případů se virus vztekliny může přenést výjimečně z člověka na člověka transplacentárně, kojením, polibkem, pohlavním stykem nebo poskytnutím lékařské péče. Dokonce ve třech případech se vzteklina přenesla pokousáním z nakaženého člověka. Kromě toho byl v posledních letech zjištěn přenos vztekliny u příjemců transplantátů od nediagnostikovaných dárců (transplantace ledvin, jater nebo arterie).

Tabulka: Indikace postexpoziční profylaxe v závislosti na rizikovém kontaktu [Beneš 2003, WHO 1996, Kümpel 2001]

Tabulka: Kategorie zvířat podle rizikovosti přenosu vztekliny 

Legislativa obsah  

VYHLÁŠKA (č. 355/2017) ze dne 17. října 2017 o očkování proti infekčním nemocem

§ 11 - Zvláštní očkování proti vzteklině
Očkování se provede u fyzických osob pracujících na pracovištích uvedených v § 16 odst. 2. (Pracoviště s vyšším rizikem vzniku vztekliny jsou laboratoře, kde se pracuje s virulentními kmeny vztekliny.)

§ 13 - Očkování proti vzteklině nebo proti tetanu při ú razech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony
(2) Očkování proti vzteklině se provede v případě pokousání nebo poranění zvířetem podezřelým z nákazy vzteklinou.

§ 15 - Podmínky provedení pasivní imunizace
(2) U fyzických osob očkovaných podle § 13 odst. 2 se v případech, kdy to doporučuje souhrn údajů o přípravku1) k očkovací látce proti vzteklině, podá také hyperimunní antirabický globulin.

Zákon č. 290/2017 Sb. ze dne 16. srpna 2017, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění 
V § 30 odst. 2
(2) Hrazenými službami dále jsou:
a) stanovená očkování prováděná pracovišti léčebné péče,
b) poskytnutí očkovacích látek
1. proti vzteklině,

Dávkování obsah  

Preexpoziční profylaxe (prevence)

Osobám s imunodeficiencí nebo starším 50 let je vhodné sérologicky ověřit postvakcinační imunitu zhruba 2-4 týdny po očkování a podle výsledku základní očkování rozšířit o další dávku.
Booster (posilující) dávka se podává jen tehdy, vyžadují-li si to okolnosti nebo obecná oficiální doporučení:

• Vyšetření neutralizačních protilátek v šestiměsíčních intervalech se obvykle doporučuje v případě vysokého rizika nákazy (např. personál laboratoře pracující s virem vztekliny).
• Sérologické vyšetření by mělo být obvykle prováděno osobám, které jsou v trvalém riziku kontaktu se vzteklinou (např. veterináři a jejich pomocníci, pracovníci v přírodě, lovci) nejméně každé dva roky a v případě zvýšeného rizika i v kratších intervalech.
• Ve výše uvedených případech by se booster dávka měla podat, pokud titr protilátek klesne pod 0,5 IU/ml.
• Alternativním způsobem je podání booster dávek v oficiálně doporučovaných intervalech bez předchozího sérologického vyšetření v závislosti na zhodnocení výše uvedeného rizika.
• Podle doporučení výrobce vakcíny Verorab (PVRV) se první booster dávka podává jeden rok po dokončení základního třídávkového očkování. Další booster dávku lze podávat následně každých pět let. Podle doporučení jiných výrobců by měla být každá další booster dávka podávána vždy po 2-5 letech.

Vakcína se podává intramuskulárně nebo subkutánně, nejčastěji do deltoidní oblasti nebo do anterolaterální oblasti stehna malých dětí. Někteří výrobci dokonce nedoporučují vakcínu podávat do hýždě (Rabipur). Existují klinické studie, které potvrdily dostatečnou séroprotekci intradermálního očkování dávkou o objemu 0,1-0,2 ml v závislosti na vakcíně. Žádná antirabická vakcína se nesmí aplikovat intravenózně.

Postexpoziční profylaxe
Postexpoziční profylaxe je sice urgentní, ale není pohotovostní. Přesto se doporučuje ji neodkládat. Inkubační doba vztekliny může být u člověka dokonce delší než jeden rok. Profylaxe se zahajuje kdykoli bez ohledu na délku doby jejího opoždění, a to jen tehdy, neobjeví-li se příznaky vztekliny. Postexpoziční profylaxe nakažených vzteklinou s klinickými symptomy se stává již neúčinnou.
Objem jedné vakcinační dávky bývá 0,1-1,0 ml v závislosti na použité komerční vakcíně, charakteru vakcíny a případně způsobu podání.

Tabulka: Přehled možných postexpozičních vakcinačních schémat dle SZO

Základní očkování standardně tvoří pět, nově čtyři dávky (Essenské schéma). V některých evropských státech se navíc přidávala ještě šestá intramuskulární dávka v 90. dni, která ale nemusí zvýšit hladinu postvakcinačních protilátek.
Závažné případy rozsahem a/nebo lokalitou zranění (v blízkosti centrálního nervového systému), díky opožděné profylaxi nebo imunokompromitace exponované osoby, lze očkovat v den 0 souběžně dvěma intramuskulárními dávkami. Přitom druhá dávka vakcíny by se měla podávat na opačnou stranu těla. V takovém případě se celkový počet dávek sníží na čtyři, tj. první dvě dávky se podají v den 0 a další 7. a 21. den (vakcína Rabipur, PCECV) - Záhřebské schéma.
Intradermální očkování má výhodu rychlé indukce tvorby antirabických protilátek. I když sice koncentrace intradermálně postvakcinačních protilátek nebývají zdaleka tak vysoké jako intramuskulárně nebo subkutánně indukované, intradermální očkování zůstává vhodné zejména pro preventivní nebo booster imunizaci. Intradermální aplikace vakcín HDCV, PVRV, PCECV a PDEV se často používá v rozvojových zemích. Zpravidla se podávají dvě dávky vakcíny PVRV, PCECV nebo PDEV, o objemu 0,1 nebo 0,2 ml, do dvou míst ve schématu 0-3-7 dní a následně už jen jedna dávka v 28. a 90. dni. Snížení imunitní odpovědi intradermálního očkování bylo pozorováno v případech, kdy se simultánně podávala antimalarika s účinnou látkou chloroquin. Proto se doporučuje volit raději intramuskulární aplikaci antirabické vakcíny.
Byla-li osoba v minulosti očkována proti vzteklině před méně než pěti lety, profylakticky se podávají pouze dvě vakcinační dávky v den 0 a 3. Naopak bylo-li očkování provedeno déle než před pěti lety, pak je vhodnější očkovat od počátku a kombinovaná imunizace imunoglobulinem se provádí jen v naléhavých případech.
Doporučuje se používat stejný typ vakcíny během celého očkování.

Kombinovaná postexpoziční imunizace vakcínou a sérem
V případě, že expozice vztekliny je hodnocená kategorií IV nebo III, měl by být současně s první dávkou vakcíny podáván i imunoglobulin (bez ohledu na volbu profylaktického schématu). Cílem postexpoziční imunizace je rychleji zajistit dostatečnou imunitu. Tu zprostředkovává pasivně podané antirabické sérum (HRIG - lidský specifický imunoglobulin), které synergicky podpoří imunitní odpověď souběžného očkování, neboť samotný postvakcinační účinek nastupuje zhruba po 10 dnech.
Antirabické sérum se připravuje z lidské plazmy imunizovaných dárců. Dávka bývá zpravidla 20 IU/kg a podává se v okolí místa poranění i tehdy, pokud se již zranění začalo hojit. Někdy se jedna polovina dávky podává do oblasti zranění a druhá do deltoidní nebo gluteální oblasti. Imunoglobulin se podává odděleně do jiného místa vpichu než vakcína, nejpozději sedm dní po zahájení postexpoziční profylaxe. Pokud vypočtená dávka specifického imunoglobulinu je nedostatečná k infiltraci v místě zranění, je možné imunoglobulin ředit 2-3krát ve fyziologickém roztoku. Takové množství pak snadněji proniká v místě zranění.
Zhruba tři dny po podání imunoglobulinu bývá hladina protilátek 0,1 IU a následně klesá. Přitom poločas rozkladu se odhaduje na 21 dní.
Původně se používalo i koňské antirabické sérum (RIG), které však u zhruba 40 % imunizovaných osob vyvolávalo sérovou nemoc. Dnes se již nepoužívá. V některých zemích je stále dostupné modifikované koňské sérum (ERIG), které se purifikuje a upravuje pepsinovým štěpením. Podává se v dávce 40 IU/kg. Modifikované koňské sérum ERIG může vyvolat sérovou nemoc maximálně u 1 % imunizovaných.

Promeškaný termín očkování obsah  

V případě, že dojde k promeškání termínu preventivního očkování proti vzteklině, není jednoznačně ustanoveno, zda je nezbytně nutné provádět očkování od počátku, či stačí opakovat předešlou dávku, anebo stačí podat jen tuto poslední dávku. Postup je dán zpravidla zvyklostí v dané zemi.

Účinnost očkování obsah  

Po lidské přirozené nákaze se sérové protilátky vyvíjejí relativně pozdě, jsou detekovatelné kolem 10. dne od nástupu onemocnění a následně jejich hladiny rostou. Později, kolem třetího týdne, se objevují specifické protilátky i v cerebrospinální tekutině. Jsou v ní ve vysokých koncentracích a je nepravděpodobné, že by prosakovaly z cirkulující krve. Přítomnost protilátek v cerebrospinálních tekutinách se využívá jako důkaz onemocnění, neboť očkováním nevznikají.
To indukuje nejen specifické neutralizační protilátky, ale rovněž produkci cytotoxických T lymfocytů, které poskytly imunizovaným myším dostatečnou ochranu i bez přítomnosti protilátek...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Imunogenita obsah  

Postvakcinační virus neutralizační protilátky se objevují zhruba 7-14 dní po podání první dávky. Jsou-li první dvě dávky antirabické vakcíny podané během 14 dní a jedna booster dávka ne dříve než 21. den od zahájení očkování, lze očekávat nejvyšší zisk perzistujících protilátek. Třetí vakcinační dávka podaná během čtvrtého týdne indukuje protilátky 100 % očkovaných osob.
Zhruba déle než šest měsíců po zahájení očkování se sérokonverze snižují na 94-96,8 %. Proto někteří výrobci doporučují podávat booster již jeden rok po zahájení očkování, případně i dříve, existuje-li vysoké riziko expozice vzteklinou...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Protektivní účinnost obsah

Preexpoziční profylaxe
Protektivní účinnost preexpoziční profylaxe vůči vzteklině byla hodnocena zejména v experimentálních studiích na zvířatech. Ta se imunizovala komerčně dostupnými lidskými vakcínami a následně čelendžovala buď laboratorním standardizovaným, nebo divokým "pouličním" virem vztekliny. Kompletní ochranný účinek tohoto očkování se pozoroval po dobu 1-4 let. Pouze imunizovaná zvířata, která se čelendžovala intrakraniálně laboratorním virem vztekliny, nebyla dostatečně chráněna a v 5 % případů zahynula...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Postexpoziční profylaxe
I když studijní výsledky postexpoziční profylaxe bez souběžného podávání hyperimunního séra potvrzují její vysokou spolehlivost, kompletní a jistější ochrana se získá vždy kombinovanou imunizací. Naopak samotné podávání homologního nebo heterologního imunoglobulinu bývá v ochraně slabé (63-88% smrtnost).
V roce 1923 se incidence vztekliny vyhodnocovala u 2 174 Indů pokousaných pravděpodobně vzteklými psy...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Perzistence obsah

Vysoké hladiny virus neutralizačních protilátek specifických vůči vzteklině nemusí po preventivním (preexpozičním) očkování přetrvávat dlouhodobě. Zhruba jeden rok po primovakcinaci mohou klesat na úroveň 1-3,5 IU/ml. Po dvou letech dosahují ještě přijatelného minima 0,5 IU/ml. Jejich přítomnost včetně buněčné imunity zprostředkované T lymfocyty se dokonce prokázala ještě 14 let po očkování...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Kontraindikace obsah  

Preexpoziční profylaxe
Osoby s akutním horečnatým onemocněním by neměly být očkovány minimálně dva týdny po úplném vyléčení. Známé těžké alergické reakce na alespoň jednu ze složek vakcíny (např. vaječné proteiny u tzv. "aviárních" vakcín: PDEV, DEV, PCECV; antibiotika u většiny komerčních vakcín nebo stabilizační látky, např. polygelin) jsou kontraindikací očkování proti vzteklině.
Očkování imunokompromitovaných osob s prokázanou závažnou poruchou imunity může být dočasně kontraindikováno.
Pokud po imunizaci dojde ke vzniku komplikací, pak očkování další dávkou téže vakcíny je kontraindikováno do té doby, dokud nejsou vyjasněny její příčiny.

Postexpoziční profylaxe
Neexistují žádné kontraindikace postexpozičního očkování. Zahájená postexpoziční profylaxe by neměla být nikdy přerušena nebo odložena, pokud je výsledek vyšetření zvířete neznámý nebo pozitivní. V případě, že dojde ke vzniku lokálních nebo systémových nežádoucích účinků, reakce se zmírňují antiflogistiky, analgetiky, antipyretiky, antihistaminiky, přípravky proti anafylaktickým reakcím apod.

Upozornění obsah  

Výjimečně existuje možnost vzniku anafylaktického šoku a je nutné postupovat tak, aby byla včas eliminována. Před preventivním očkováním se doporučuje zhodnotit zdravotní stav očkované osoby, a je-li třeba, očkování se odloží do té doby, dokud to její zdravotní stav neumožní.
Imunitní odpověď osob imunokompromitovaných a starších 50 let může být snížena. Proto se jim obvykle doporučuje provést sérologické vyšetření získané protilátkové imunity a případně ji posílit podáním další vakcinační dávky.
Je-li třeba chránit proti vzteklině osoby s chronickou imunodeficiencí (např. HIV pozitivních osob), pak se očkování doporučuje i tehdy, dojde-li k vytvoření pouze omezené protilátkové odpovědi. Podobně lze očkovat pacienty po splenektomii, transplantaci, pacienty s chronickým onemocněním ledvin, s diabetem apod.
V případě postexpozičního očkování vůči vzteklině neexistují žádné kontraindikace a případné nežádoucí účinky se zmírňují podáváním vhodných léčivých přípravků (např. antiflogistika, analgetika, antipyretika, antihistaminika, přípravky proti anafylaktickým reakcím apod.).
Existuje-li u pacienta známá přecitlivělost na vaječné proteiny, volí se antirabická vakcína jiná než PDEV nebo PCECV (např. Rabipur).
Vakcína proti vzteklině se nesmí v žádném případě podávat intravenózně.

Interakce obsah

U imunokompromitovaných pacientů, osob s antimalarickou profylaxí nebo v anestezii může dojít k ovlivnění získané postvakcinační imunity. Simultánní profylaxe proti vzteklině a malárii antimalariky obsahující účinnou látku chloroquin snižuje protilátkovou odpověď antirabického očkování o minimálně 10 %, je-li vakcína podávána intramuskulárně, nebo až o 30 %, je-li podávána intradermálně (294). Chloroquin působí imunosupresivně.
Proto se tedy doporučuje odložit preexpoziční profylaxi zhruba tři měsíce po ukončení antimalarické léčby, nebo je-li očkování s ní souběžné, pak je vhodné sérologicky ověřit imunitu minimálně 14 dní po zahájení preventivního očkování. Je-li titr nižší než 0,5 IU/ml, pak by se měly souběžně podat další dvě dávky vakcíny, a to co možná nejdříve. Poté by se měla znovu ověřit postvakcinační imunita a podle potřeby podat další dávka vakcíny.
Česká legislativa umožňuje očkovat proti vzteklině souběžně s jiným očkováním. V některých situacích může být prospěšnější oddělené očkování (zejména tehdy, očekává-li se snížená postvakcinační imunitní odpověď zdravotně stigmatizovaného jedince) s minimálními intervaly dvou týdnů, případně čtyř týdnů po očkování živými vakcínami. Očkuje-li se simultánně s jinou vakcínou nebo imunoglobulinem, podává se vakcína do jiného místa vpichu jinou injekční stříkačkou a jehlou. Nesmí se míchat s jinými léčivy nebo vakcínami v jedné injekční stříkačce.
Postexpoziční profylaxe proti vzteklině se upřednostňuje před jinou léčbou. Lidské i zvířecí imunoglobuliny specifické vůči vzteklině s tímto očkováním sice interferují, ovšem bez negativního dopadu na získanou ochranu.

Těhotenství a laktace obsah  

Přestože vliv očkování proti vzteklině na vývoj plodu není znám, většina výrobců antirabických vakcín doporučuje postupovat individuálně po zvážení rizika nákazy a postvakcinačních nežádoucích účinků. Zpravidla se preventivní očkování těhotných žen indikuje jen tehdy, je-li očekávatelné riziko ohrožení vzteklinou vysoké. Stejné ustanovení se týká i kojících žen, i když nebyl dosud pozorován vliv tohoto očkování na kojení nebo kojence.
Antirabická postexpoziční profylaxe není v těhotenství kontraindikována. Existuje několik studií, které potvrdily její bezpečnost. V thajské prospektivní studii byl sledován vliv postexpoziční profylaxe 202 těhotných žen CCV vakcínou s nebo bez současného podávání antirabického séra...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Zdravotně stigmatizované osoby obsah

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Nežádoucí účinky obsah  

Alergické reakce se objevují častěji po podání booster dávky a pravděpodobně častěji po očkování HDCV než PVRV nebo PCECV vakcínou. Celková incidence se pohybuje 11 případů na 10 000 primovakcinací, ale po podání booster dávky incidence roste až na 6 %. Anafylaktická reakce typu 1, zprostředkovaná IgE protilátkami, se vyskytuje zhruba u desetiny hlášených postvakcinačních reakcí během základního očkování (tj. 1 případ na 10 000 očkovaní). Zdá se, že ale převládají alergické reakce typu 3 - přecitlivělost, zprostředkované IgG a IgM protilátkami, které se objevují 2-21 dní po podání booster dávky. Jejich důvodem je s největší pravděpodobností přítomný lidský albumin jako stabilizátor vakcíny, který díky své antigenní schopnosti zvyšuje tvorbu imunokomplexů. Antirabické vakcíny bez uvedeného stabilizátoru vyvolávají tyto reakce s významně nižší četností...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Tabulka: Přehled postvakcinačních nežádoucích účinků

Doba použitelnosti a skladování obsah  

Lyofilizované vakcíny proti vzteklině mají obvykle dobu použitelnosti 24-36 měsíců, jsou-li skladovány v lednici v neporušeném obalu při teplotě od +2 °C do +8 °C. Po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu se vakcína nesmí používat. Je-li vakcína rozpuštěna ve vhodném roztoku, měla by být spotřebována okamžitě nejdéle do 5-8 hodin (podle typu vakcíny), je-li skladována v lednici při teplotě od +2 °C do +8 °C.
Vakcína musí být před aplikací důkladně rozpuštěna a opticky zkontrolována na přítomnost cizorodých částic. V případě, že vzhled nevyhovuje, vakcína se vyřadí a nepoužívá. Nespotřebovaná vakcína se dále neskladuje ani neaplikuje a vyřadí se.
Rozpouštědlo se skladuje při lednicové teplotě od +2 °C do +8 °C a může mít dobu použitelnosti delší než je doba použitelnosti lyofilizované vakcíny. Vakcína i rozpouštědlo se chrání před světlem.

Literatura obsah  

Zdroj: Petráš M, Lesná IK. Manuál očkování 2010, 3.vydání, leden 2010 ©Marek Petráš, pp 523-548

Kompletní literární odkazy jsou v prémiovém obsahu.

Další informace najdete v prémiovém obsahu