OČKOVÁNÍ proti chřipce

Charakteristika obsah  

Chřipka jako virové infekční onemocnění je vysoce nakažlivá, postihuje všechny věkové skupiny a může vyvolat epidemie až pandemie. Viry chřipky patří do čeledi Orthomyxoviridae. Lidské onemocnění chřipkou nejčastěji způsobují chřipkové viry typu A a B a jen okrajově i typ C. Chřipkové viry typu A mohou infikovat nejen člověka, ale i zvířata, zatímco viry typu B upřednostňují výhradně lidského hostitele. Viry chřipky každoročně podléhají mírným genetickým mutacím a dojde-li k jejich zásadním změnám, vzniká riziko velkých epidemií až pandemií. Chřipka, jako sezónní onemocnění, se nejčastěji vyskytuje v zimních a časných jarních měsících. Jejím zdrojem bývá nakažený člověk nebo zvíře. Přenáší se kapénkovým způsobem, tj. mluvením ("prskáním"), kašláním, kýcháním apod.
Každoročně se chřipka stává příčinou statisíců úmrtí na celém světě. Dobrovolné očkování a očkování rizikových skupin zůstává stále jediným účinným prostředkem, jak zabránit těmto rozsáhlým epidemiím a komplikacím plynoucích z onemocnění chřipkou.
Chřipka je prudký zánět dýchacích cest, který se po uplynutí inkubační doby, tj. 12-48 hodin, projeví rychlým nástupem horečky, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem těžké schvácenosti. Někteří nakažení mají nutkání na zvracení, děti dokonce často zvrací, trpí spavostí, omámením až halucinací, takže někdy bývá vysloveno podezření na zánět mozkových blan. Suchý, dráždivý kašel, který vždy doprovází chřipku, popřípadě i bolest za hrudní kostí, se u některých pacientů dostaví hned na počátku nemoci, u jiných o něco později. K nejčastějším komplikacím patří zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. K vzácným komplikacím patří zánět centrálního nervového systému nebo srdce. U dospělých lidí, kteří již trpí nějakou chronickou chorobou, chřipka jeho průběh často zhoršuje. Malé děti a senioři jsou nejohroženější skupinou z důvodů komplikací plynoucích z onemocnění chřipkou, pro které často bývají hospitalizováni.
Skutečnou incidenci chřipky lze alespoň odhadnout na základě toho, že její výskyt je časově omezený (chřipková sezóna), šíří se rychle a její výskyt může významně dominovat nad výskytem ostatních respiračních onemocnění, kulminuje v zimních až časných jarních měsících, objevuje se ve dvou vlnách, přitom druhá bývá někdy nevýznamná a představuje zpětný ráz první vlny a také na základě toho, že chřipka se v některých sezónách "téměř" nevyskytuje. Matematickou simulací lze odhadnout průměrný sezónní výskyt chřipky dosahující zhruba 850 000 případů v české populaci.

Očkovací látky obsah  

Světová zdravotnická organizace (SZO) vždy v únoru až březnu každého roku vydává doporučení k použití výrobních vakcinačních chřipkových kmenů pro následující chřipkovou sezónu. Toto doporučení vychází z analýzy dat poskytovaných více než stovkou laboratoří po celém světě, které se účastní sledování globálního výskytu chřipky. Během roku se chřipkové viry třídí a vybírají se odlišné virové izoláty, které se zasílají do tří světových center SZO: ve Spojených státech, Anglii a Austrálii. Tímto způsobem se monitorují genetické změny cirkulujících chřipkových kmenů. Doporučené vakcinační kmeny vycházejí nejen z virologických a epidemiologických dat, ale i z možností stávajících vakcinačních kmenů, které jsou schopny vytvářet dostatečnou imunitní odpověď vůči nově zjištěným virovým variantám...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Tabulka: Přehled doporučených chřipkových kmenů k výrobě vakcíny (od roku 1980)

Inaktivované parenterální vakcíny

Dnešní chřipkové vakcíny vždy obsahují tři virové kmeny, které nejčastěji reprezentují celosvětový výskyt sezónní chřipky, tj. typ B a typ A subtypu H1N1 a H3N2. Chřipkové vakcíny se vyrábí s použitím virových kmenů antigenně ekvivalentních k deklarovaným Světovou zdravotnickou organizací pro odpovídající chřipkovou sezónu na severní nebo jižní polokouli. Většina inaktivovaných chřipkových vakcín se připravuje pomnožením viru na embryonovaných slepičích vejcích, které se dále čistí pásmovou centrifugací nebo chromatograficky...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Živá intranazální vakcína

Inaktivované vakcíny neumí dostatečně vyvolávat slizniční imunitu, která pravděpodobně hraje významnou roli při prevenci respiračních onemocnění, a jen částečně stimulují buněčnou imunitní odpověď. Proto se několik desítek let vyvíjely také živé chřipkové vakcíny.
V tehdejším Sovětském svazu se již v roce 1978 používala živá oslabená vakcína proti chřipce adaptovaná za chladu. Avšak první registrovaná živá atenuovaná vakcína proti chřipce se datuje od roku 2005 v USA, pod názvem FluMist...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Indikace obsah  

Parenterální vakcína proti chřipce je určena pro aktivní imunizaci dětí starších šesti měsíců a dospělých osob, zejména pak osob starších 60 (65) let. Některé vakcíny jsou výhradně určeny k očkování dospělých osob, jako vakcíny Optaflu nebo IDflu pro osoby starší 18 let a vakcína Fluad pro osoby starší 65 let.
Pravidelné nebo zvláštní očkování se doporučuje:

• osobám starším 65 let,
• osobám se závažným chronickým respiračním a kardiovaskulárním onemocněním,
• osobám s diabetes mellitus a jiným metabolickým onemocněním,
• osobám s cystickou fibrózou, chronickou renální insuficiencí, chronickou anémií,
• osobám s vrozenou nebo získanou poruchou imunitního systému (např. HIV pozitivita, léčba imunosupresivy, cytostatiky nebo vysokými dávkami kortikoidů, radioterapie apod.),
• osobám umístěným v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v domovech důchodců a pensionech pro důchodce,
• osobám, které při svém pracovním výkonu jsou vystaveny zvýšenému nebezpečí chřipkové infekce (zejména zdravotníci nebo personál v ústavech sociální péče apod.).

Kromě toho se doporučuje očkovat proti chřipce děti a dospívající ve věku 6-18 let, které byly po delší dobu léčeny přípravky s kyselinou acetylsalicylovou, a u nichž existuje riziko vzniku Reyova syndromu.
Existuje-li zvýšené riziko nákazy chřipkou vyplývající z povolání, např. u pracovníků ve zdravotnictví, ve školství apod., je vhodné se nechat očkovat proti chřipce.
Proti chřipce se běžně doporučuje očkovat v období před předpokládaným výskytem chřipky, tj. od září do poloviny prosince. Očkovat lze také v období sezónního výskytu chřipky, přičemž je třeba, aby se očkovaná zdravá osoba vyvarovala možného kontaktu s touto infekcí, a to minimálně 14 dní po očkování, tj. dokud u ní nedojde k vytvoření dostatečné postvakcinační imunity. Pozdní očkování nemá vliv na kvalitu imunitní odpovědi, nezvyšuje riziko nežádoucích účinků ani nezhoršuje průběh případného onemocnění chřipkou.
Očkování proti chřipce je nutné provádět každoročně vzhledem ke genetickým změnám cirkulujících divokých chřipkových virů (tzv. antigenní shift a drift).

Legislativa obsah  

Zákon č. 290/2017 Sb. ze dne 16. srpna 2017, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění 
V § 30 odst. 2
(2) Hrazenými službami dále jsou:
a) stanovená očkování prováděná pracovišti léčebné péče,
b) poskytnutí očkovacích látek
4. proti chřipce u pojištěnců nad 65 let věku, u pojištěnců po splenektomii nebo po transplantaci krvetvorných buněk, u pojištěnců, kteří trpí závažným chronickým farmakologicky řešeným onemocněním srdce a cév, nebo dýchacích cest, nebo ledvin nebo diabetem a u pojištěnců umístěných ve zdravotnických zařízeních poskytovatele dlouhodobé lůžkové péče nebo v domovech pro seniory, anebo v domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem,

Dávkování obsah  

Základní očkování dětí starších tří let nebo dospělých osob se provádí podáním jediné dávky vakcíny. Děti ve věku 6–36 měsíců se očkují buď jednou dávkou o velikosti 0,5 ml nebo 0,25 ml (poloviční dávka) nebo dvěma polovičními dávkami v intervalu jednoho měsíce. Volba velikosti dávky je dána ustanovením příslušné země. Také děti ve věku 3–9 let bývá vhodnější očkovat dvěma celými dávkami (0,5 ml) v měsíčním intervalu, a to tehdy, pokud nebyly v předešlé chřipkové sezóně očkovány nebo chřipkou neonemocněly.

Imunokompromitovaným osobám – podobně jako osobám starším 60 let – nemusí jednodávkové očkování vyvolat dostatečně silnou imunitu. Proto je-li třeba, je možné ji sérologicky ověřit a na základě výsledků (i bez ohledu na ně) lze základní očkování rozšířit o další dávku vakcíny.

Posilující (booster) imunizace nemá v případě očkování proti chřipce význam, neboť každý rok je třeba provádět přeočkování vůči novým kmenům divokých chřipkových virů.

Vakcína se podává intramuskulárně, nejčastěji do deltoidní oblasti starších dětí a dospělých osob nebo do anterolaterální oblasti stehna (případně gluteální oblasti) malých dětí. Očkují-li se proti chřipce pacienti s trombocytopenií nebo s rizikem hemoragie, může být vakcína aplikována také subkutánně. Oproti tomu vakcína IDflu je výhradně určena k intradermálnímu podávání pomocí specifického aparátku dodávaného s vakcínou.

V žádném případě nelze očkovat intravenózně.

Živá oslabená vakcína

Živá atenuovaná vakcína se dodává v předplněném jednodávkovém rozprašovači, který obsahuje 0,2 ml vakcíny. Zhruba 0,1 ml se podá aplikátorem do každé nosní dírky. Dojde-li ke kýchání po podání vakcíny, další dávka se již nepodává.

Děti ve věku 2–9 let, které nebyly dříve očkovány proti chřipce, se doporučuje očkovat celkem dvěma intranazálními dávkami v intervalu 6–10 týdnů. V opačném případě stačí podávat pouze jednu dávku podobně jako dětem starším 9 let a dospělým osobám mladším 50 let.

Živá atenuovaná vakcína určená výhradně k intranázálnímu podání nesmí být podána perorálně, intramuskulárně, intradermálně nebo intravenózně (obecně parenterálně). Před podáním se rozmrazí v dlani působením tělesné teploty a aplikuje se bezprostředně po roztání. Alternativně lze vakcínu nechat pozvolna roztát v lednici při teplotě 2–8 °C po dobu kratší než 24 hodin. Podává se osobě ve vzpřímené poloze nikoli vleže.

Promeškaný termín očkování obsah  

Vzhledem k tomu, že základní očkování proti chřipce bývá pro většinu očkovanců pouze jednodávkové, promeškání dalšího termínu je neaplikovatelné. Očkuje-li se více než jednou dávkou, pak druhá dávka by neměla být podána dříve než čtyři týdny po předešlé dávce, ale může být podána kdykoli později, nejlépe však před nástupem chřipkové sezóny.

Účinnost očkování obsah  

I když ochrana vůči chřipce je zprostředkována zejména sérovými IgG protilátkami, rovněž slizniční IgA protilátky a buněčná imunita k získané protekci přispívají.
Během sedmi dní po očkování inaktivovanou vakcínou dochází ke zvýšení sérových IgG protilátek specifických vůči hemaglutininu u 50-70 % očkovanců a hladiny periferních krevních lymfocytů získávají schopnost odpovídat na stimulaci in vitro. Odpověď se může snižovat u naivních osob (vnímavých dětí) bez předchozí zkušenosti onemocnění chřipkou. Většina očkovaných mívá hemaglutinačně-inhibiční protilátky v titrech vyšších než 40 mezi 10. až 14. dnem.
Poločas rozpadu protilátek indukovaných očkováním dětí a dospělých "prasečí" chřipkovou vakcínou byl stanoven v roce 1976. Pouze 58 % dětí s prokazatelnou postvakcinační imunitou si uchovalo detekovatelné protilátky ještě dalších 10-15 měsíců, na rozdíl od 91 % mladých dospělých osoby včetně osob ve středním věku...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Imunogenita obsah

Zpravidla si většina očkovaných dětí a dospělých osob vytváří vysoké postvakcinační hladiny inhibičně-hemaglutinačních protilátek, které zajišťují relativně vysokou ochranu vůči chřipce podobným kmenům, jako jsou vakcinační.
I když existují srovnávací sérologické studie mezi technologicky shodnými i odlišnými inaktivovanými vakcínami, zásadní rozdíly nebyly nikdy jednoznačně potvrzeny. Dílčí odchylky ve zjištěné séroprotekci či sérokonverzi pramení zpravidla z uspořádání hemaglutinační inhibice (testovaný detekční chřipkový virus) a volby výběru subjektů (předešlá imunita vůči chřipce).
Obecně séroprotektivita dospělých osob ve věku 18-60 let bývá vyšší (79-98 %) ve srovnání se séroprotektivitou dětí nebo osob starších 60 let. Séroprotektivita je závislá na typu a subtypu chřipkového viru, tj. bývá vyšší vůči chřipkovému viru typu A, subtypu H3N2 a nejnižší vůči chřipkovému viru typu B.
Dvoudávkové schéma očkování zdravých starších dětí nebo dospělých osob může sice snížit hladiny hemaglutinačně-inhibičních protilátek, ale jen přechodně po dobu 2-3 týdnů. Naopak je-li první dávka nedostatečná, pak podání druhé dávky pomůže imunitní odpověď zesílit...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Tabulka: Hodnoty kritérií pro hodnocení kvality jakosti chřipkových vakcín

Protektivní účinnost obsah

Studijně stanovená protektivní účinnost očkování proti chřipce závisí na řadě faktorů:

• volba průkaznosti incidence chřipky (laboratorní průkaz chřipky: kultivace, PCR, sérologie),
• volba věkové skupiny zařazených subjektů s ohledem na předešlé očkování proti chřipce nebo onemocnění chřipkou,
• charakter chřipkové sezóny (tj. divoké chřipkové a ostatní respirační viry v čase a místě),
• volba vakcinační dávky a případně schéma očkování,
• variabilní shoda vakcinačních chřipkových kmenů s kmeny divokých chřipkových virů dané sezóny,
• ostatní účinnostní parametry (subjektivní klinická diagnóza, onemocnění podobná chřipce, hospitalizace, počet ambulantních návštěv, komplikace onemocnění apod.).

Vliv očkování proti chřipce se sleduje již od 40. let minulého století. Ukazuje se, že kontrolované studie lépe hodnotí protektivní účinnost očkování než rozsáhlé otevřené studie, které spíše častěji podceňují skutečný ochranný účinek v prevenci chřipky, jejích komplikací nebo smrtnosti.
Studijně stanovená protektivní účinnost očkování dětí ve věku 1-15 let dosahovala 44-81 % vůči chřipkovému respiračnímu onemocnění...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Tabulka: Přehled protektivní účinnosti očkování inaktivovanými a živými chřipkovými vakcínami v závislosti na věkové

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Perzistence obsah

Očkování proti chřipce se musí provádět každý rok, neboť aktuální chřipková sezóna je charakterizována prevalencí nových chřipkových kmenů odlišných od předešlé sezóny. Podmínkou očkování proti chřipce zůstává vyvolat a vytvořit dostatečně kvalitní protektivní účinnost přetrvávající minimálně šest měsíců. To splňují všechny chřipkové vakcíny. Studie imunogenity naznačují, že séroprotektivní protilátky perzistují minimálně 70 % očkovanců ještě dva roky po očkování.

Kontraindikace obsah  

Osoby s akutním horečnatým onemocněním nesmí být očkovány proti chřipce minimálně dva týdny po úplném vyléčení. Existuje-li známá přecitlivělost na některou ze složek vakcíny (např. antibiotika, vaječné proteiny, stabilizátory a inaktivační činidla), očkování s ní může být kontraindikováno.
Zbytkové vaječné proteiny přítomné ve vakcínách proti chřipce se pohybují v rozmezí ...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Pokud po imunizaci dojde ke vzniku komplikací (např. hypersenzitivní reakce včetně anafylaxe), pak očkování další dávkou téže vakcíny je kontraindikováno do té doby, dokud nejsou vyjasněny její příčiny.
Objeví-li se během šesti týdnů po očkování Guillain-Barré syndrom, může to představovat relativní kontraindikaci pro další očkování proti chřipce.
Děti mladší šesti měsíců nelze očkovat proti chřipce, neboť schází dostatečné klinické údaje o jeho účinnosti a bezpečnosti.
Kromě toho živá intranazální vakcína se z důvodu její neznámé bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje: osobám mladším dvou let nebo starším 50 let; osobám s astmatem, akutními nebo jinými chronickými respiračními chorobami nebo kardiovaskulárními nemocemi; osobám s onemocněními zahrnujícími metabolické poruchy jako je např. diabetes mellitus, renální dysfunkce, poruchy krvetvorby nebo osobám s neznámou nebo suspektní imunodeficiencí nebo léčenými imunosupresivy; dětem ve věku 2-4 let, u nichž existuje podezření na dušnost nebo astma v období posledního roku; dětem nebo dospívajícím léčeným aspirinem nebo jinými salicyláty (z důvodu rizika vzniku Reyova syndromu při onemocnění chřipkou); osobám s anamnézou Guillain-Barré syndrom; těhotným ženám.

Upozornění obsah  

Očkování proti chřipce nechrání proti jiným virovým nebo bakteriálním respiračním onemocněním s podobnou symptomatologií jako má chřipka.
Jednoznačná příčinná souvislost mezi očkováním proti chřipce a vznikem Guillain-Barré syndromu nebyla potvrzena. Existují jistá podezření, pozorovaná v 90. letech minulého století, která toto riziko vyhodnocují jako jeden další případ na milion osob očkovaných proti chřipce. Plošné očkování proti chřipce v Ontariu nebo několikaleté sledování ve Velké Británii tuto souvislost vyvrátilo. Přestože incidence Guillain-Barré syndromu (GBS) bývá nízká, existuje zvýšené teoretické riziko postvakcinačního GBS u osob s tímto syndromem v anamnéze. Není známo, zda může očkování proti chřipce zvýšit riziko rekurence Guillain-Barré syndromu. Obecně platí, že osoby s postvakcinačním GBS v anamnéze (tj. do šesti týdnů po očkování), které nejsou vystaveny vysokému riziku komplikací z onemocnění chřipkou, se neočkují.
Před očkováním se doporučuje zhodnotit zdravotní stav očkované osoby. Je-li třeba, očkování se odloží do té doby, dokud to zdravotní stav neumožní.
Imunitní odpověď po očkování může být snížena u imunokompromitovaných osob. Proto se někdy volí rozšířené dvoudávkové schéma očkování. Je-li třeba, lze sérologicky ověřit získanou séroprotektivitu.
Výjimečně existuje možnost vzniku anafylaktického šoku a je tedy třeba postupovat tak, aby byla včas eliminována.
Parenterální vakcína proti chřipce se nesmí v žádném případě podávat intravenózně.
Dostupné údaje ukazují, že očkování jak dětí, tak dospělých živou intranazální chřipkovou vakcínou může vést k šíření vakcinačních virů minimálně další dva dny. Koncentrace uvolněného vakcinačního viru je mnohem nižší, než je obvyklá koncentrace divokých chřipkových virů...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Interakce obsah  

Přestože lze podle české legislativy provádět současné očkování proti chřipce společně s jakýmkoli jiným očkováním inaktivovanými i živými vakcínami, vždy existuje individuální riziko snížené imunitní odpovědi pro některé z očkování, v důsledku čehož nemusí být dosažena očekávaná ochrana. Provádí-li se toto očkování odděleně, pak se očkuje proti chřipce dva týdny po jiném očkování inaktivovanými vakcínami případně čtyři týdny živými vakcínami. Je-li očkovací látka používána simultánně s jinou vakcínou nebo imunoglobulinem, podává se do jiného místa vpichu jinou injekční stříkačkou a jehlou. Vakcína nesmí být míchána s jinými léčivy nebo vakcínami v jedné injekční stříkačce.
U osob léčených kortikosteroidy nebo imunosupresivními látkami, může být imunitní odpověď snížena nebo pochybná. Z tohoto důvodu bývá někdy očkování vhodnější odložit zhruba 2-4 týdny po ukončení imunosupresivní léčby.
Po očkování proti chřipce může v důsledku vzniku postvakcinačních IgM protilátek a existence sdílených epitopů hemaglutininu dojít k falešně pozitivním sérologickým výsledkům stanoveným metodou ELISA (tj. protilátky vůči HIV, HCV, HTLV, příušnicím apod.).

Těhotenství a laktace obsah  

Očkování těhotných žen proti chřipce vyvolává odpovídající imunitní odpověď. Postvakcinační protilátky se pasivně přenášejí z očkované matky na novorozence, což přispívá k jeho ochraně vůči chřipce. Retrospektivní studie provedená v letech 1998-2003 dokumentovala sice nevýznamný, ale přesto o něco nižší počet lékařských návštěv očkovaných těhotných žen z důvodu akutního respiračního onemocnění během chřipkové sezóny ve srovnání s neočkovanými. Počet těchto návštěv významně klesl v období vrcholu chřipkové sezóny. Bohužel se tento výsledek nepotvrdil v jiných retrospektivních studiích, kde se hodnotily změny v počtu chřipce podobných onemocnění očkovaných těhotných žen a jejich novorozenců nebo změny v počtu návštěv z důvodu respiračního onemocnění novorozenců očkovaných matek. Důvodem těchto výsledků je pravděpodobně absence laboratorně prokázaných onemocnění chřipkou.
Dostupné údaje naznačují, že chřipková vakcína podaná v době těhotenství neovlivňuje vývoj plodu ani reprodukční schopnosti. Vývoj plodu a novorozence nebyl ovlivněn studijním očkováním zhruba 2 000 žen během těhotenství inaktivovanou vakcínou proti chřipce...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Zdravotně stigmatizované osoby obsah

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Nežádoucí účinky obsah  

Všechny inaktivované chřipkové vakcíny mají srovnatelný bezpečnostní profil, jsou dobře tolerovány jak dětmi, tak dospělými. Typické lokální nežádoucí účinky po očkování parenterálními vakcínami chybí po očkování živou intranazální vakcínou a nahrazují je obvykle výskyt tekuté rýmy, ucpaného nosu nebo sinusitidy.
Intradermální očkování zvyšuje četnost výskytu lokálních postvakcinačních reakcí častěji u mladších 60 let než starších. Incidence erytému, otoku, svědění a zatvrdliny v místě vpichu se může objevovat 2-4,5krát častěji než po intramuskulárním očkování.

Tabulka: Přehled postvakcinačních nežádoucích účinků

Doba použitelnosti a skladování obsah  

Inaktivované vakcíny proti chřipce mají obvykle dobu použitelnosti 12 měsíců, jsou-li skladovány v lednici v neporušeném obalu při teplotě od +2 °C do +8 °C. Po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu se vakcína nesmí používat. Dobře skladovanou vakcínu - ale s vakcinačními kmeny nevhodnými pro danou sezónu či geografickou oblast - nelze aplikovat. Vakcínu je nutné chránit před světlem a mrazem. Před použitím by měla být důkladně protřepána a opticky zkontrolována na přítomnost cizorodých částic. V případě, že vzhled nevyhovuje, vakcína se vyřadí a nepoužívá. Vakcína se musí spotřebovat do osmi hodin po jejím vybalení z vnitřního obalu. Nespotřebovaná vakcína se dále neskladuje ani neaplikuje a musí se vyřadit.

Literatura obsah  

Zdroj: Petráš M, Lesná IK. Manuál očkování 2010, 3.vydání, leden 2010 ©Marek Petráš, pp 277-310

Kompletní literární odkazy jsou v prémiovém obsahu.

Další informace najdete v prémiovém obsahu