Perzistence ochrany HBV očkování

Do konce roku 2015 se zavedlo plošné očkování proti virové hepatitidě typu B (HBV) ve 185 zemích  [Casey 2016]. Zde se děti pravidelně očkují minimálně 3 dávkami nezávisle na HBV nosičství jejich matky, tj. její HBsAg pozitivity. V ostatních zemí se pak provádí selektivní očkování potomků HBsAg pozitivních matek. Očkování proti virové hepatitidě typu B bylo zavedeno do plošného programu před 30 lety [Hadler 1988]. Původně se provádělo posilující očkování podáním 1 dávky po 5-6 letech [Coursaget 1986]. To však později bylo opuštěno, neboť nebyly pozorovány případy selhání očkování a setrvalost relativně dostatečných hladin post-vakcinačních protilátek anti-HBs byla prvních 10 let pozorována u většiny kompletně očkovaných. V roce 2000 Evropský konsensus navrhl nevyžadovat posilující očkování u imunokompetentních osob 15 let po základním očkováním [Banatvala 2000].

Předpoklady pro zavedení posilující dávky:

1. pokles postvakcinačních protilátek pod séroprotektivní mez
2. ztráta humorální imunitní paměti
3. séroprevalence anti-HBc, HBsAg
4. průlomové akutní nebo chronické infekce

Pokles postvakcinačních protilátek (anti-HBs) pod séroprotektivní mez (10 mIU/mL) je někdy považován za potřebu podat 1 posilující dávku [Pinto 2017]....

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Graf: Každoroční sledování postvakcinační imunity vůči HBV u očkovaných bivalentní vakcínou proti HBV a HAV (20-50 jedinců)

Podle stávajících i nových publikací však může docházet nejen ke ztrátě postvakcinačních protilátek, ale také ke ztrátě humorální paměti. Ztráta paměti byla demonstrována u 24,4 % jedinců ve věku 18-23 let, kteří byli v kojeneckém věku řádně očkováni proti virové hepatitidě typu B [Jan 2010]...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Rozdílnost výsledků může pramenit z nedostatku údajů o bezprostřední responzi po kojeneckém očkování, tj. zda někteří jedinci byli non-respondenti nebo slabí respondenti na HBV očkování. To pak samozřejmě může ovlivnit existenci humorální paměti v pozdějším věku.
I přes absenci znalosti původní responze na HBV očkování kojenců, je zřejmé že v obecné populaci dochází ke ztrátě humorální paměti pravděpodobně v období kolem 15 let po očkování. Je prakticky jedno, zda je to způsobeno nedostatečnou primární postvakcinační odpovědí (non-respondent nebo slabý respondent) nebo časově závislým postupným ubýváním této paměti...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

I když přítomnost protilátek anti-HBc bez samotné manifestace onemocnění či přítomnosti HBsAg antigenu v séru, vede k podezření na přechodnou infekci, booster očkování tato situace nevyžaduje [Hall 2010, FitzSimons 2011]. Průkazem selhání očkování by mohla být prevalence HBsAg antigenu u očkovaných. Ostatně to některé práce dokumentují [Lao 2013, Li 2017, Suen 2013]. V těchto pracích však schází údaj o původní HBsAg séropozitivitě, důkaz o provedeném očkování v raném dětství nebo po narození či potvrzení získané sérokonverze anti-HBc. To pak může významně zkreslovat závěry o rostoucím počtu jedinců s touto séropozitivitou i přes jejich předešlé údajné očkování...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

V letech 1985-90 bylo v čínském regionu Qidong v rámci studijního sledování očkováno skoro 40.000 novorozenců a dalších 35.000 zůstalo bez očkování jako kontrolní skupina [Qu 2014]. Očkování se provádělo výhradně v té době dostupnou plazmatickou vakcínou ve schématu 0-1-6 měsíců, přičemž první dávka byla aplikována do 24 hodin po narození.

Původně neočkovaným novorozencům bylo nabídnuto doočkování 3 dávkami ve věku 10-14 let, což využilo 67,8 %. Navíc původně očkované děti (73,8 %) byly v tomto věku očkovány 1 posilující dávkou rekombinantní vakcíny...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Stávající poznatky mapující perzistenci ochrany HBV očkování prokazují, že je s vysokou pravděpodobností dlouhodobá. Neznamená to však, že očkování zajistí všem stejně dlouhou ochranu. Jednoznačným ukazatelem ubývání imunity jsou postvakcinační protilátky, což ale neznamená potřebu bezprostředního nového očkování v podobě jedné posilující dávky.  Vzhledem k poznatkům o setrvalosti humorální paměti, lze odhadovat, že prvních 15 let po očkování je většina imunokompetentních jedinců (možná úplně všichni) dostatečně chráněna. Přesto potomci HBsAg pozitivních matek by měli být pod vyšší dohledem a buď by měli být pravidelně testováni na HBsAg nosičství nebo v intervalu 10-15 let by měli být pravidelně imunizováni jednou dávkou. I když vyšší séroprotekci si uchovávají dospělé osoby očkované ve starším dětském věku (12-13 let) než tyto osoby očkované v kojeneckém věku (do 1 roku věku), nebyl zjištěn rozdíl absolutního počtu jedinců se ztrátou humorální imunity po 17-19 letech. Pokud však dojde ke ztrátě humorální imunity jedna posilující dávka zpravidla nestačí a musí se aplikovat alespoň 2 dávky v minimálním intervalu 1 měsíce. I když 15-20 let po očkování jen malá část jedinců ztrácí humorální imunitou, přesto je na místě sérologicky ověřovat imunitní odpověď posilující dávky aplikované 15-20 let po předešlém očkování. Ztráta humorální paměti nebyla zjištěna nebo byla zanedbatelná u jedinců očkovaných před méně než 15 lety. Proto podání posilující dávky před vypršením 15 let by nevyžadovalo sérologickou kontrolu.
Většina prací se shoduje, že s délkou doby po očkování stoupá riziko výskytu HBsAg nosičství, které je o to vyšší, pokud se jedná o potomky HBsAg pozitivních matek. Není však zřejmé, zda je tento nárůst jen do 1 % nebo několika málo procent. V tomto se výsledky různých prací rozchází. Dosavadní jediná práce hodnotící protektivní účinnost tohoto očkování s ohledem na výskyt závažných následků akutní či chronické hepatitidy typu B, prokazuje 25-letý ochranný účinek v rozsahu 70-84 % ovšem za předpokladu, že byla podána jedna posilující dávka ve věku 10-14 let. 

Literatura

  Další informace najdete v prémiovém obsahu