Publikace leden a únor 2019

Účinnost pneumokokových konjugovaných vakcín proti invazivním pneumokokovým onemocněním u dětí do pěti let věku v Africe: Systematický přehled.
Effectiveness of pneumococcal conjugate vaccines against invasive pneumococcal disease among children under five years of age in Africa: A systematic review.

PLoS One. 2019;14(2):e0212295 
Authors: Ngocho JS, Magoma B, Olomi GA, Mahande MJ, Msuya SE, de Jonge MI, Mmbaga BT

Princip: Navzdory rozsáhlému zavedení očkování pneumokokovou konjugovanou vakcínou zůstává Streptococcus pneumoniae hlavní příčinou těžké pneumonie spojené s mortalitou u dětí mladších pěti let, s nejvyšší mortalitou zaznamenanou v Africe a Asii. Informace o účinnosti a prevalenci vakcinačních sérotypů po uvedení na trh však zůstávají ve většině afrických zemí omezené. Proto se tento systematický přehled zaměřil na popis toho, co je známo o poklesu invazivních pneumokokových onemocnění u dětí po zavedení pneumokokové konjugované vakcíny v Africe.
Metody: Tento systematický přehled zahrnoval články publikované v letech 2009 až 2018 o zavedení pneumokokové konjugované vakcíny v Africe. Hledali jsme v databázích PubMed, Scopus a African Index Medicus články psané v angličtině. Studie o implementačních programech pneumokokové konjugované vakcíny 10/13, které uváděly stav před a po zavedení v různých afrických zemí, byly považovány za vhodné. Přehled byl v souladu s postupy zveřejněnými v PROSPERO (ID = CRD42016049192).
Výsledky: Celkově bylo identifikováno 2 280 studií prostřednictvím elektronického databázového výzkumu, ale do závěrečné analýzy bylo možné zahrnout pouze 8 studií. Přibližně polovina (n = 3) těchto studií pocházela z Jižní Afriky. Celkový pokles invazivních pneumokokových onemocnění byl v rozmezí od 31,7 do 80,1%. Invazivní pneumokoková onemocnění způsobené vakcinačními sérotypy se významně snížila, pokles byl o 35,0 až 92,0%. Větší pokles (55,0-89,0%) byl zjištěn u dětí mladších 24 měsíců věku. Ze všech vakcinačních sérotypů se relativní proporce sérotypů 1, 5 a 19A zdvojnásobily po zavedení vakcíny.
Interpretace: Po zavedení pneumokokové konjugované vakcíny došlo k významnému poklesu invazivního pneumokokového onemocnění způsobeného vakcinačními sérotypy. Údaje o účinnosti v tomto regionu však zůstávají nedostatečné a vyžadují další sledování s cílem posoudit účinnost pneumokokového očkování pro zlepšení ochrany vůči invazivním pneumokokovým onemocněním.

BACKGROUND: Despite the widespread implementation of the pneumococcal conjugate vaccine, Streptococcus pneumoniae remains the leading cause of severe pneumonia associated with mortality among children less than 5 years of age worldwide, with the highest mortality rates recorded in Africa and Asia. However, information on the effectiveness and prevalence of vaccine serotypes post-roll out remains scarce in most African countries. Hence, this systematic review aimed to describe what is known about the decline of childhood invasive pneumococcal disease post-introduction of the pneumococcal conjugate vaccine in Africa. 
METHODS: This systematic review included articles published between 2009 and 2018 on the implementation of the pneumococcal conjugate vaccine in Africa. We searched PubMed, Scopus and African Index Medicus for articles in English. Studies on implementation programmes of pneumococcal conjugate vaccine 10/13, with before and after data from different African countries, were considered eligible. The review followed the procedures published in PROSPERO (ID = CRD42016049192). 
RESULTS: In total, 2,280 studies were identified through electronic database research, and only 8 studies were eligible for inclusion in the final analysis. Approximately half (n = 3) of these studies were from South Africa. The overall decline in invasive pneumococcal disease ranged from 31.7 to 80.1%. Invasive pneumococcal diseases caused by vaccine serotypes declined significantly, the decline ranged from 35.0 to 92.0%. A much higher decline (55.0-89.0%) was found in children below 24 months of age. Of all vaccine serotypes, the relative proportions of serotypes 1, 5 and 19A doubled following vaccine roll out. 
INTERPRETATION: Following the introduction of the pneumococcal conjugate vaccine, a significant decline was observed in invasive pneumococcal disease caused by vaccine serotypes. However, data on the effectiveness in this region remain scarce, meriting continued surveillance to assess the effectiveness of pneumococcal vaccination to improve protection against invasive pneumococcal disease.

Ochrana proti planým neštovicím zprostředkována dvěma dávkami kombinované očkovací látky proti spalničkám-příušnicím-zarděnkám-planým neštovicím nebo jednou dávkou monovalentní vakcíny proti planým neštovicím: 10-leté sledování multicentrické, randomizované, kontrolované studie fáze 3 zaslepené pro pozorovatele.
Protection against varicella with two doses of combined measles-mumps-rubella-varicella vaccine or one dose of monovalent varicella vaccine: 10-year follow-up of a phase 3 multicentre, observer-blind, randomised, controlled trial.

Lancet Infect Dis. 2019 Feb 11;: 
Authors: Povey M, Henry O, Riise Bergsaker MA, Chlibek R, Esposito S, Flodmark CE, Gothefors L, Man S, Silfverdal SA, Štefkovičová M, Usonis V, Wysocki J, Gillard P, Prymula R

Princip: Doba trvání ochrany poskytovaná vakcínami proti planým neštovicím je nejasná. Posoudili jsme desetiletou účinnost očkování s dvěma dávkami kombinované vakcíny proti spalničkám-příušnicím-zarděnkám-planým neštovicím (MMRV) a jedné dávce živé oslabené vakcíny proti planým neštovicím (V) podané po podání jedné dávce vakcíny proti spalničkám-příušnicím-zarděnkám (MMR + V) oproti dvěma dávkám MMR (kontrolní vakcíny) pro prevenci potvrzených případů planých neštovic.
Metody: Jednalo se o dosledování randomizované, kontrolované studie fáze 3b. V této fázi byly náhodně přiděleny počítačem generované randomizační seznamy dětí ve věku 12-22 měsíců (pro první očkování) z České republiky (ČR), Řecka, Itálie, Litvy, Norska, Polska, Rumunska, Ruska, Slovenska a Švédska v poměru 3:3:1, aby byly podány dvě dávky MMRV, jedna dávka MMR a jedna dávka vakcíny proti planým neštovicím nebo dvě dávky MMR v intervalu 42 dní. Případy týkající se výskytu planých neštovic byly potvrzeny detekcí virové DNA nebo epidemiologickou vazbou a klinickým hodnocením s potvrzením nezávislé kontrolní komise; závažnost onemocnění byla založena na modifikované stupnici Vázquez. Poměry rizik pro MMRV a MMR + V versus MMR, odhadnuté v kohortě podle protokolu s využitím regresního modelu Cox pro proporcionální riziko, byly použity k výpočtu účinnosti vakcíny a 95% CI. Během studie byly zaznamenány závažné nežádoucí účinky u všech očkovaných dětí. Cíle studie byly druhotné a popisné. 
Výsledky: V období od 1. září 2005 do 10. května 2006 bylo očkováno 5803 dětí (průměrný věk 14,2 měsíců, SD 2,5). Každá skupina podle protokolu zahrnovala 2279 dětí ve skupině MMRV, 2266 ve skupině MMR + V a 744 ve skupině MMR. od počátku až po medián sledování 9,8 let, 76 (3%) dětí ve skupině MMRV, 469 (21%) ve skupině MMR + V a 352 (47%) ve skupině MMR mělo plané neštovice. Účinnost vakcíny proti všem onemocněním planými neštovicemi byla 95,4% (95% CI 94,0-96,4) pro MMRV a 67,2% (62,371,5) pro MMR + V; účinnost vakcíny proti středně závažným nebo závažným planým neštovicím byla 99,1% (97,9-99,6) pro MMRV a 89,5% (86,1-92,1) pro MMR + V. Během fáze b byly závažné nežádoucí účinky hlášených u 290 (15%) z 1961 dětí ve skupině MMRV, 317 (16%) z 1978 ve skupině MMR + V a 93 (15%) ze 641 ve skupině MMR. Nebyla zaznamenána žádná úmrtí související s očkováním.
Interpretace: Zjištěná 10-letá účinnost vakcíny naznačuje, že dvoudávkové schéma očkování proti planým neštovicím poskytuje optimální dlouhodobou ochranu pro prevenci planých neštovic, neboť poskytuje individuální ochranu před onemocnění jakékoli závažnosti a vede k potenciálnímu snížení přenosu, v souladu s pozorovanými zkušenostmi v USA při plošném očkováním.

BACKGROUND: The duration of protection provided by varicella vaccines is unclear. We assessed the 10-year vaccine efficacy of two doses of a combined measles-mumps-rubella-varicella vaccine (MMRV), one live attenuated varicella vaccine (V) dose given after one measles-mumps-rubella vaccine (MMR) dose (MMR + V), versus two MMR doses (control vaccine) for the prevention of confirmed varicella. 
METHODS: This was a phase 3b follow-up of an observer-blinded, randomised, controlled trial. In phase a, children aged 12-22 months (at first vaccination) from Czech Republic (Czechia), Greece, Italy, Lithuania, Norway, Poland, Romania, Russia, Slovakia, and Sweden were randomly assigned by computer-generated randomisation list (3:3:1) to receive two doses of MMRV, one dose of MMR and one dose of varicella vaccine, or two doses of MMR, 42 days apart. Varicella cases were confirmed by detection of viral DNA, or epidemiological link and clinical assessment, by an independent data monitoring committee; disease severity was based on a modified Vázquez scale. Hazard ratios for MMRV and MMR + V versus MMR estimated in the per-protocol cohort using a Cox proportional hazards regression model were used to calculate vaccine efficacy and 95% CI. Serious adverse events were recorded throughout the study in all vaccinated children. Study objectives were secondary and descriptive. The trial is registered at ClinicalTrials.gov, number NCT00226499. 
FINDINGS: Between Sept 1, 2005, and May 10, 2006, 5803 children (mean age 14·2 months, SD 2·5) were vaccinated. The per-protocol cohort included 2279 children from the MMRV group, 2266 from the MMR + V group, and 744 from the MMR group. From baseline to a median follow-up of 9·8 years, 76 (3%) children in the MMRV group, 469 (21%) in the MMR + V group, and 352 (47%) in the MMR group had varicella. Vaccine efficacy against all varicella was 95·4% (95% CI 94·0-96·4) for MMRV and 67·2% (62·3-71·5) for MMR + V; vaccine efficacy against moderate or severe varicella was 99·1% (97·9-99·6) for MMRV and 89·5% (86·1-92·1) for MMR + V. During phase b, serious adverse events were reported by 290 (15%) of 1961 children in the MMRV group, 317 (16%) of 1978 in the MMR + V group, and 93 (15%) of 641 in the MMR group. There were no treatment-related deaths. 
INTERPRETATION: The 10-years vaccine efficacy observed, suggests that a two-dose schedule of varicella vaccine provided optimum long-term protection for the prevention of varicella by offering individual protection against all severities of disease and leading to a potential reduction in transmission, as observed in the US experience with universal mass vaccination.

Poklesy výskytu anogenitálních bradavic jsou diagnostikovány od změny v roce 2012, kdy byla zavedena kvadrivalentní HPV vakcína v Anglii: údaje do konce roku 2017.
Declines in anogenital warts diagnoses since the change in 2012 to use the quadrivalent HPV vaccine in England: data to end 2017.

Sex Transm Infect. 2019 Feb 05;: 
Authors: Checchi M, Mesher D, Mohammed H, Soldan K

Cíle: V roce 2008 byl v Anglii zaveden národní očkovací program očkování proti lidským papilomavirům (HPV) u žen s použitím bivalentní vakcíny (pouze HPV16 a 18). V roce 2012 se program změnil tak, aby nabídl čtyřsložkovou vakcínu, která zahrnuje ochranu proti dvěma typům HPV, které způsobují většinu anogenitálních bradavic (AGW, HPV6 a 11). Prezentujeme zde údaje o AGW diagnózách vedených v klinikách sexuálního zdraví (SHC) v Anglii do konce roku 2017, včetně diagnóz mezi kohortami, kterým byla poskytnuta čtyřskožková vakcína. 
Metody: Pomocí dat ze všech SHC v Anglii jsme provedli ekologické analýzy, abychom zvážili míru diagnózy AGW podle věku, pohlaví a sexuální orientace. Testovali jsme trendy v diagnostice AGW u mladých žen, heterosexuálních mužů a mužů, kteří mají pohlavní styk s muži (MSM) ve věku od 15 do 24 let v období používání bivalentní vakcíny (2009 až 2013) a čtyřvaletní vakcíny (2014-2017) za použití Poissonovy regrese.
Výsledky: Mezi lety 2014 a 2017 existovaly silné důkazy o klesajícím vývoji četnosti diagnózy AGW v SHC u žen ve věku 15-17 let, tj. z 257,5 na 45,7 na 100 000 obyvatel (pokles o 82,3%) a u stejně starých heterosexuálních mužů z 59,1 na 19,1 na 100 000 obyvatel (pokles o 67,7%). Snížení výskytu diagnóz AGW u MSM ve věku 15-17 let bylo méně jasné (mezi roky 2014 a 2017 se snížilo o 13,6%, z 129,9 na 112,2 na 100 000 obyvatel).
Závěry: Mírný, neočekávaný pokles AGW pozorovaný od zavedení vakcinačního programu HPV při vysoké proočkovanosti s bivalentní vakcínou byl potvrzen, a jak se očekávalo k mnohem většímu poklesu došlo  u žen a heterosexuálních mužů stejného věku, kterým byla poskytnuta čtyřsložková vakcína. Plány dohledu jsou zavedeny tak, aby pokračovaly v monitorování diagnóz AGW, aby bylo možné zhodnotit dopad HPV očkování jak žen tak cíleně MSM na včasný výskyt onemocnění.

OBJECTIVES: In 2008, a national human papillomavirus (HPV) vaccination programme for females was introduced in England using the bivalent vaccine (HPV16 and 18 only). In 2012, the programme changed to offer the quadrivalent vaccine that includes protection against the two HPV types that cause the majority of anogenital warts (AGW; HPV6 and 11). We present data reporting AGW diagnoses in sexual health clinics (SHCs) in England to the end of 2017, including diagnoses among birth cohorts offered the quadrivalent vaccine. 
METHODS: Using data from all SHCs across England, we performed ecological analyses to consider rates of AGW diagnoses by age, gender and sexual orientation. We tested for trends over time of diagnoses of AGW in young females, heterosexual males, and men who have sex with men (MSM) between the ages of 15 and 24 years during both bivalent (2009 to 2013) and quadrivalent (2014 to 2017) vaccine time periods using Poisson regression. 
RESULTS: Between 2014 and 2017, there was strong evidence for a decreasing trend in the rate of AGW diagnoses at SHC among females aged 15-17 years from 257.5 to 45.7 per 100 000 population (82.3% decline) and same aged heterosexual males from 59.1 to 19.1 per 100 000 population (67.7% decline). The reductions in the incidence of AGW diagnoses in MSM aged 15-17 years were less clear (decreased by 13.6% between 2014 and 2017, from 129.9 to 112.2 per 100 000 population). 
CONCLUSIONS: The moderate, unexpected declines in AGW seen since the introduction of a high-coverage HPV vaccination programme using the bivalent vaccine are being followed, as expected, by much larger declines among females offered the quadrivalent vaccine and same-aged heterosexual males. Surveillance plans are in place to continue to monitor AGW diagnoses to evaluate the impact of both female and targeted MSM HPV vaccination on early disease outcomes.

Perzistence protilátek a odpověď na booster dávku u dospívajících a mladých dospělých 4 a 7,5 roku po imunizaci vakcínou 4CMenB.
Antibody persistence and booster response in adolescents and young adults 4 and 7.5 years after immunization with 4CMenB vaccine.

Vaccine. 2019 Jan 25;: 
Authors: Nolan T, Santolaya ME, de Looze F, Marshall H, Richmond P, Henein S, Rheault P, Heaton K, Perrett KP, Garfield H, Gupta A, Ferguson M, D'Agostino D, Toneatto D, O'Ryan M

Princip: Údaje o době trvání ochrany vůči invazivním meningokokovým onemocněním po vakcinaci rekombinantní čtyřsložkovou vakcínou proti meningokokům séroskupiny B (4CMenB) jsou omezené. Vyhodnocovali jsme perzistenci baktericidní aktivity u adolescentů / mladých dospělých do 7,5 let po primární imunizaci vakcínou 4CMenB a odpověď na posilovací dávku ve srovnání s kontrolami, které nebyly dosud očkovány.
Metody: Tato otevřená multicentrická studie (NCT02446743) zahrnovala 15 až 24-leté již dříve očkované účastníky z Kanady, Austrálie (skupina Primed_4y) 4 roky po podání 4CMenB vakcíny (2 dávky: 0,1 měsíční interval) a Chile (Primed_7,5y) 7,5 roku po podání 4CMenB vakcíny (2 dávky: 0,1 / 0,2 / 0,6 měsíce) a neočkovaní účastníci obdobného věku (skupiny Naïve_4y a Naïve_7,5y). Dříve očkovaní účastníci dostávali posilovací dávku; účastníci dosud neočkovaní dostali celkem 2 dávky 4CMenB vakcíny v 1 měsíčním intervalu. Byla hodnocena perzistence a imunitní odpovědi protilátek pomocí geometrických průměrných titrů hSBA a proporcí účastníků s titry ≥ 4 hSBA, kinetika baktericidní aktivity po podání booster (dříve očkovaných) nebo 2 dávek  (dříve neočekávaných) a bezpečnost.
Výsledky: Hladiny protilátek klesaly 4 (Primed_4y) a 7,5 (Primed_7,5y) let  po primární vakcinaci, ale zůstaly vyšší než u účastníků bez předchozího očkování (≤44% vs ≤13% [fHbp], ≤84% vs ≤24% [NadA]; ≤29% vs ≤14% [PorA]) pro všechny vakcinační antigeny s výjimkou NHBA (≤81% vs ≤79%). Jeden měsíc po podání posilující dávky a po druhé dávce mělo 93-100% dříve očkovaných a 79-100% dříve neočkovaných titry hSBA> 4 pro všechny antigeny. Kinetika protilátkové odpovědi byla podobná u skupin s časnou robustní odpovědí pozorovanou 7 dní po podání booster nebo druhé dávky. Nebyla hlášena žádná závažná nežádoucí příhoda spojená s očkováním.
Závěr: Pro všechny antigeny s výjimkou NHBA byla vyšší proporce u dříve očkovaných účastníků s titry hSBA ≥4, ve věku 4 a 7,5 roku po očkování, ve srovnání s účastníky bez předchozího očkování. Robustnější imunitní odpověď po posilovacím očkování ve srovnání s první dávkou u jedinců dosud neočkovaných  ukázala účinné očkování u adolescentní / mladé dospělé populace. Nebylo zjištěno žádná nebezpečí nebo nová reaktogenita.

BACKGROUND: Data on duration of protection against invasive meningococcal disease post-vaccination with the recombinant, 4-component, meningococcal serogroup B vaccine (4CMenB) are limited. We evaluated bactericidal activity persistence in adolescents/young adults up to 7.5 years post-primary vaccination with 4CMenB, and response to a booster dose compared with vaccine-naïve controls. 
METHODS: This open-label, multicenter study (NCT02446743) enrolled 15-24 year-old-previously vaccinated participants from Canada, Australia (group Primed_4y) 4 years post-priming with 4CMenB (2 doses; 0,1-month schedule), and Chile (Primed_7.5y) 7.5 years after priming with 4CMenB (2 doses; 0,1/0,2/0,6-month schedule) and vaccine-naïve participants of similar age (Naïve_4y and Naïve_7.5y groups). Primed participants received a booster dose; vaccine-naïve participants received 2 catch-up doses of 4CMenB, 1 month apart. We evaluated antibody persistence and immune responses using hSBA in terms of geometric mean titers and percentages of participants with hSBA titers ≥4, the kinetics of bactericidal activity post-booster (previously vaccinated) or post-2 doses (vaccine-naïve), and safety. 
RESULTS: Antibody levels declined at 4 (Primed_4y) and 7.5 (Primed_7.5y) years post-primary vaccination, but remained higher than in vaccine-naïve participants at baseline (≤44% vs ≤ 13% [fHbp]; ≤84% vs ≤ 24% [NadA]; ≤29% vs ≤ 14% [PorA]) for all vaccine antigens except NHBA (≤81% vs ≤ 79%). One month post-booster and post-second dose, 93-100% of primed and 79-100% of vaccine-naïve participants had hSBA titers ≥4 for all antigens. Kinetics of the antibody response were similar across groups with an early robust response observed 7 days post-booster/second dose. No vaccine-related serious adverse event was reported. 
CONCLUSION: For all antigens except NHBA, a higher proportion of primed participants had hSBA titers ≥4, at 4 and 7.5 years post-vaccination, compared with vaccine-naïve participants. A more robust immune response after booster compared to a first dose in vaccine-naïve individuals, showed effective priming in an adolescent/young adult population. No safety or new reactogenicity issues were identified.

Následná distribuce sérotypů a antimikrobiální citlivost vůči Streptococcus pneumoniae bacilonosičství u dětí po změně vakcíny PCV13 na PCV10 v Belgii.
Follow-up of serotype distribution and antimicrobial susceptibility of Streptococcus pneumoniae in child carriage after a PCV13-to-PCV10 vaccine switch in Belgium.

Vaccine. 2019 Jan 19;
Authors: Wouters I, Desmet S, Van Heirstraeten L, Blaizot S, Verhaegen J, Van Damme P, Malhotra-Kumar S, Theeten H, NPcarriage Study Group

Princip: V Belgii se vedla tříletá studie po té, co byla 13-valentní (PCV13) změněna za 10-valentní vakcínu ve vakcinačním programu. Porovnávali jsme nazofaryngální bacilonosičství, distribuci sérotypů a antimikrobiální citlivostí S. pneumoniae v prvním období (říjen 2016 - červen 2017, rok 2, Y2) s výchozím stavem (leden-červenec 2016, rok 1, Y1).
Materiály/Metody: Jediný nasofaryngeální výtěr byl prováděn u dětí (6-30 měsíců), buď těch, co navštěvovaly jedno z center pro denní péči (DCC) nebo navštěvovaly jednoho z 21 lékařů pro akutní otitis media (AOM). S. pneumoniae byly kultivovány, testovány na antimikrobiální citlivost a sérotypovány.
Výsledky: V Y2 bylo odebráno 1218 vzorků. Většina dětí Y2 (> 85%) byla adekvátně očkována ve svém věku. Děti v Y2 dostávaly pouze PCV13 (DCC: 23,5%, AOM: 24,6%), PCV10 (DCC: 29,8%, AOM: 37,7%) nebo kombinaci obou vakcín (DCC: 31,9%; AOM: 25,4%). Četnost bacilonosičství pneumokoků byla vysoká (Y2, DCC: 68,2%, AOM: 64,8%). Mezi nosiči byla prevalence sérotypů PCV13 nízká (Y2 vs. Y1, DCC: 3,5% vs. 5,4%, AOM: 7,6% vs 7,7%). Přestože se prevalence serotypů PCV13-non-PCV10 významně nezvýšila ve srovnání s Y1 (Y2 vs. Y1, DCC: 1,6% vs. 0,9%, Y2 vs. Y1, AOM: 5,1% vs 0,0%), podíl sérotypů 3, 19A byl mezi bacilonosiči PCV13 sérotypů v DCC signifikantně vyšší v Y2 (46,2% vs Y1: 16,0%, p-hodnota = 0,034). Sérotypy 23B a 15B převažovaly jako nevakcinační sérotypy (Y2). Mezi detekovanými kmeny byla rezistence na alespoň jedno z pěti testovaných antibiotik (penicilin, tetracyklin, erythromycin, levofloxacin, cotrimoxazole) srovnatelná s Y1 (Y2 vs. Y1, DCC: 41,3% vs. 42,4%, AOM: 49,4% oproti 48,1%).
Závěr: Po dokončeném přechodu vakcín PCV13-PCV10 v Belgii se podíl PCV13-non-PCV10 sérotypů (hlavně 19A) významně zvýšil u bacilonosičů PCV13 sérotypů v DCC, což zdůraznilo potřebu zesíleného sledování v populaci očkované PCV10.

BACKGROUND: A three year pneumococcal carriage study was set up in Belgium when the vaccination programme switched from a 13-valent (PCV13) to a 10-valent (PCV10) vaccine. We compared the first follow-up period (October 2016 - June 2017, year 2, Y2) for nasopharyngeal carriage, serotype distribution and antimicrobial susceptibility of S. pneumoniae with the baseline (January-July 2016, year 1, Y1). 
MATERIALS/METHODS: A single nasopharyngeal swab was taken in children (6-30 months), either attending one of the 112 day-care centres (DCCs), or visiting one of the 21 physicians for an acute otitis media (AOM). S. pneumoniae were cultured, screened for antimicrobial susceptibility, and serotyped. 
RESULTS: In Y2, 1218 samples were collected. The majority of the Y2-children (>85%) was vaccinated appropriately for their age. Children in Y2 received either PCV13 only (DCC: 23.5%; AOM: 24.6%), PCV10 only (DCC: 29.8%; AOM: 37.7%), or a mix of both vaccines (DCC: 31.9%; AOM: 25.4%). Pneumococcal carriage rates were high (Y2, DCC: 68.2%; AOM: 64.8%). Among carriers, prevalence of PCV13 serotypes was low (Y2 vs Y1, DCC: 3.5% vs 5.4%; AOM: 7.6% vs 7.7%). Although prevalence of PCV13-non-PCV10 serotypes did not increase significantly compared to Y1 (Y2 vs Y1, DCC: 1.6% vs 0.9%; Y2 vs Y1, AOM: 5.1% vs 0.0%), the proportion of serotypes 3, 6A, 19A among PCV13 serotype carriers in DCC was significantly higher in Y2 (46.2% vs Y1: 16.0%, p-value = 0.034). Serotypes 23B and 15B were the predominant non-vaccine serotypes (Y2). Among detected strains, non-susceptibility to at least one of five antibiotics tested (penicillin, tetracycline, erythromycin, levofloxacin, cotrimoxazole) was comparable to Y1 (Y2 vs Y1, DCC: 41.3% vs 42.4%; AOM: 49.4% vs 48.1%). 
CONCLUSION: After completion of the PCV13-to-PCV10 vaccine switch in Belgium, the proportion of PCV13-non-PCV10 serotypes (mainly 19A) significantly increased among PCV13 serotype carriers in DCC, stressing the need for strengthened surveillance as the PCV10-vaccinated population grows.

Bezpečnost očkování s 9-valentní vakcínou proti lidským papilomavirům u těhotných žen: zprávy o nežádoucích účincích v systému hlášení nežádoucích účinků vakcíny (VAERS), 2014-2017.
Safety of 9-valent human papillomavirus vaccine administration among pregnant women: Adverse event reports in the Vaccine Adverse Event Reporting System (VAERS), 2014-2017.

Vaccine. 2019 Jan 16;: 
Authors: Landazabal CS, Moro PL, Lewis P, Omer SB

Úvod: V prosinci 2014 byla schválena Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) 9-valentní vakcína proti lidským papilomavirům (9vHPV). 9vHPV se nedoporučuje během těhotenství, ale některé ženy ve fertilním věku mohou být neúmyslně očkovány. Tato studie si položila za cíl vyhodnotit zprávy vložené do systému hlášení nežádoucích účinků vakcín (VAERS) těhotných žen očkovaných 9vHPV.
Metody: Prohledali jsme databázi VAERS, národní systém pro sledování bezpečnosti po očkování a zaměřili jsme se na zprávy těhotných žen očkovaných 9vHPV ve Spojených státech od 10. prosince 2014 do 31. prosince 2017. Neúměrné hlášení nežádoucích účinků (AE) bylo posuzovány pomocí proporčního hlášení (PRR).
Výsledky: Bylo zjištěno celkem 82 hlášení v těhotenství. Šedesát hlášení (73,2%) nepopisovalo AE a byly podány pouze k hlášení očkování během těhotenství. Nejčastěji hlášená AE specifická pro těhotenství byl spontánní potrat (n = 3, 3,7%), po níž následovalo vaginální krvácení (n = 2, 2,4%). Mezi nejčastější nežádoucí příhody v těhotenství byla reakce v místě vpichu (n = 3, 3,7%). Nebylo zjištěno žádné nepřiměřené hlášení případných AE.
Diskuze: Mezi těmito těhotenskými zprávami nebyly pozorovány žádné neočekávané AE.

INTRODUCTION: 9-valent human papillomavirus vaccine (9vHPV) was approved by the Food and Drug Administration (FDA) in December 2014. 9vHPV is not recommended during pregnancy, but some women of childbearing age may be inadvertently exposed. This study aims to evaluate reports submitted to the Vaccine Adverse Event Reporting System (VAERS) of pregnant women exposed to 9vHPV. 
METHODS: We searched the VAERS database, a national post-licensure vaccine safety surveillance system, for reports of pregnant women vaccinated with 9vHPV in the United States between December 10, 2014 and December 31, 2017. Disproportionate reporting of adverse events (AEs) was assessed using proportional reporting ratios (PRRs). 
RESULTS: A total of 82 pregnancy reports were identified. Sixty reports (73.2%) did not describe an AE and were submitted only to report the vaccine exposure during pregnancy. The most frequently reported pregnancy-specific AE was spontaneous abortion (n = 3; 3.7%), followed by vaginal bleeding (n = 2; 2.4%). Among non-pregnancy-specific AEs, injection site reaction (n = 3; 3.7%) was most common. No disproportionate reporting of any AE was found. 
DISCUSSION: No unexpected AEs were observed among these pregnancy reports.